V dnešní době se často střetávají různé názory na duchovní témata – zejména na povahu ega, reality a „Já“. Některé vycházejí z hlubokého vhledu, jiné ze zmatku mysli, která ještě lpí na představách o oddělenosti. Tento článek nemá nikoho přesvědčovat. Je jen pozvánkou ke klidnému zření, co je za slovy. Co je za každým názorem, emocí i myšlenkou.
Ego není nepřítel, ale iluze
Z pohledu probuzeného vědomí ego není entita. Není to věc, která by byla skutečně přítomná. Je to „jméno“, které dáváme určitému napětí v těle a mysli – snaze být „někým“, získat kontrolu, přežít, definovat se. Ve skutečnosti ale nikdy nenalezneme „ego“ jako objekt. Najdeme jen pohyb myšlení, který se snaží něco chránit, něčeho dosáhnout, něčím být.
To, co nazýváme ego, je jako stín – neexistuje samo o sobě, ale vzniká jako projekce určitého postoje mysli vůči světu. Když tento postoj – oddělenost – zmizí, ego mizí s ním. Ne proto, že by bylo „zničeno“, ale protože se ukáže, že nikdy nebylo skutečné.
Vesmír a Já: dvě slova pro jedno
Když někdo řekne: „Vesmír vyrostl do ega“ nebo „ego je šat těla“, ukazuje tím, jak mysl pojímá zkušenost odděleného jáství. V tomto vnímání se Já jeví jako identita formy – těla, myšlenek, emocí, osobní historie. Z tohoto pohledu je vesmír plný „individuálních já“, která spolu interagují.
Ale z pohledu Probuzení žádné „mnohé identity“ nejsou. Existuje jen Jedno vědomí, které se zjevuje v různých podobách, jako různá těla, jazyky, vztahy, myšlenky. Všechny postavy ve snu jsou sny snícího. Neexistuje žádné oddělené já – pouze vědomí, které hraje všechny role, a přitom zůstává nezměněné.
Pohyb jako projekce mysli
Pohyb, změna, vývoj – to vše se odehrává v prostoru a čase. Ale prostor a čas nejsou absolutní. Jsou nástroje vnímání, ne samotná realita. Skutečnost je bezčasá, klidná, neměnná – a právě z její perspektivy se ukazuje, že pohyb je jako film, který se zdá běžet, ale ve skutečnosti se nic nehýbe.
Postava ve filmu není skutečně živá. A stejně tak „já“, které se snaží dosáhnout štěstí, osvícení, kontroly – je jen mentální projekcí. Když se mysl ztiší, ukáže se, že to, co jsme hledali, jsme vždy byli. Bez pohybu. Bez potřeby měnit se.
Odmítání, agrese a nevědomost
Ostré reakce, výsměch nebo slovní agrese vůči duchovnímu učení často pramení z nevědomého odporu. Ne proto, že by tyto názory byly „špatné“, ale protože mysl, která se silně identifikuje s egem, se cítí ohrožena. Když slyší, že ego neexistuje, vnímá to jako útok. Ale Probuzený ví, že není koho ohrožovat – protože žádné oddělené já není. Jen myšlenka o něm.
Když se tedy objeví silná reakce, není třeba ji soudit. Je možné ji prostě vidět jako další vlnu ve vědomí. Přichází, odchází. To, co je tímto vnímáním vědomé, je stále stejné – tiché, nedotknutelné, soucitné.
Bez připoutanosti není ego
Emanuel (duchovní průvodce v knihách Pat Rodegast) říká: „Vesmír je krásná myšlenka.“ To je idea projevená v Bytí. Ale to, co se jeví jako rozmanitost, zrození, pohyb a evoluce, není oddělené od Boha, od Skutečnosti. Vše je promítnuto vědomím. A právě připoutanost k těmto formám, jejich obrana a snaha je vlastnit, vytváří iluzi ega.
Jakmile připoutanost odpadne – není tu nikdo, kdo by trpěl. Ne protože „trpící já“ bylo vyléčeno, ale protože nikdy nebylo skutečné. Stejně jako sen, který po probuzení ztrácí váhu.
Závěr: Jediná Skutečnost je Láska
Skutečné Já není myšlenka. Není to „přesvědčení o osvícení“. Je to tichá, věčně přítomná Pravda. Neodchází ani nepřichází. Je Láskou, protože v něm není odpor. Je Blahem, protože nezná hledání. Je Jednotou, protože nikdy nebylo odděleno.
Ať se na to díváme jakkoli, vše, co existuje, je jedním vědomím – jedním dechem Boží přítomnosti. Všechno ostatní jsou jen tvary jeho projevu. Včetně těch, kdo se mu smějí.
