Blaženost

[Návštěvník]

Pokud pro získání Blaženosti hledáte něco jiného, než sebe,

neexistuje pro vás žádná Blaženost.

[Jana]

„Neti-neti" „ne to, ne ono", což je vlastně popisem brahman. Jinými slovy - ,,ono není tím, co vidíme". Nic z toho, co vidíme, není brahman jaké je. Ono je cosi jiného než vše, co je projevené. Jediný pozitivní popis poskytuje védánta, když vyjadřuje aspekty absolutna.

Brahman se tu popisuje jako sat – čit – ánanda, tedy jako absolutní Bytí – absolutní Vědomí – absolutní Blaho. Sat, Bytí, vyznačuje pozitivní jsoucnost, to, co je; že Existence je.

Sat není určitou formou existence, ale je Bytí samo o sobě. Znamená absolutní Pravdu, která platí všude, ve všech věcech a vždy. Čit, Vědomí, je označení pro citnost, jedinou citnost ve všem.

Je čiré a samo svítící a osvěcuje i vše ostatní. Vědomí je základní věcí existence. Je energií, pohybem, stvořuje pohyb, vesmír a vše, co je v něm, - mikro i makrokosmos. Čit není individuálním vědomím, ale čistým uvědomováním, kterým si uvědomujeme vnější objekty a vnitřní pocity. Je svědkem, který sám není objektem myšlení. Ánanda, Blaho, lze pochopit jedině zážitkem.

Je zcela nezávislé. Není stavem mysli, ale stavem, který zůstává, když byly překonány všechny mentální jevy, včetně zkušenosti radosti. Tehdy nastává zažívání Blaha, které se neustále obnovuje. Blaho je neomezeně celistvé, úplné, nic mu neschází, proto po ničem netouží, takže blaženě spočívá samo v sobě.“

https://www.jogapozornosti.com/post/d%C ... -moudrosti

[Návštěvník]

Blaženost je nepřítomnost myšlenky, minulosti, osoby. Blaženost je čistá přítomnost, svoboda.

[salmo1cz.]

Stačí snad říci že tato blaženost je tichá.
Proto se tomu také říká ukotvení.

[Návštěvník]

Cesta k věčné blaženosti



Hledejte pouze to věčné,

jakmile to naleznete,

budete v míru

a budete mít všechno

aniž byste se museli víc snažit.

[Návštěvník]

Nechtít nic je největší blaženost.

[Návštěvník]

Můžeme zažít pocit jednoty se všemi a vším? Posluchač říká, že během meditace okusil čistou blaženost, ale stále mu to připadalo jako omezená osobní zkušenost. Co může udělat pro to, aby byl zážitek rozsáhlejší?

Rupert říká: ‚Když říkáte ‚já jsem‘, odkazujete na své esenciální bytí. Když říkáte „je to“ o čemkoli na světě, odkazujete na jeho podstatnou realitu, jeho bytí. Bytí je tedy původní stav, základní přirozenost každého a všeho a existuje jen jedna bytost, z níž každý a vše odvozuje svou zdánlivě nezávislou existenci.

„Ale nestačí to pochopit, musíte to cítit – cítit, že základní povahou čehokoli, co zažíváte, je bytí a že bytí plyne daleko za hranice vaší mysli a těla. A stejně jako nedovolíte, aby vlastnosti vaší postavy zatemnily vaše bytí, nedovolte, aby forma čehokoli na světě zatemnila jeho základní povahu, kterou je bytí, kterým jsme my všichni.‘

[Návštěvník]

Jak být stále šťastný a blažený

0:00
Když se nadechnete studeného vzduchu, jak vás to dostane?
0:07
Neurologicky se šíří téměř okamžitě.
0:11
Mimo váš neurologický systém však existuje i jiný systém.
0:17
Jakmile se příjemné pocity neurologického systému ponoří hlouběji,
0:21
jen tak blaženě sedět se stane normální věcí.
0:29
Proč má většina lidí problém
0:36
poznat ve svém životě trochu míru a radosti?
0:40
Proč si většina lidi nedokáže tyto kvality života vytvořit?
0:50
Vím, že již bylo vysloveno mnoho filozofií,
0:54
ale když se na to podíváme technicky, proč se neděje něco tak jednoduchého?
1:00
Jak do nás vstupují všechny životní zkušenosti?
1:06
Když se nadechnete studeného vzduchu, jak vás to dostane?
1:14
Neurologicky se šíří téměř okamžitě.
1:18
Pokud jíte nebo ochutnáváte něco příjemného, vidíte něco příjemného,
1:24
nebo slyšíte něco příjemného, v podstatě se to dotkne jako první smyslového vnímání.
1:32
Odtud to téměř okamžitě
1:36
přenese neurologický systém do vašeho mozku,
1:40
a vytvoří příjemný nebo nepříjemný prožitek.
1:48
Tento příjemný prožitek,
1:52
nebo nepříjemný prožitek
1:57
není zcela v podnětech zvenčí.
2:04
Částečně ano – záleží také na tom, jak se v daný moment cítíte.
2:12
Cítíte se frustrovaně nebo ustaraně,
2:17
někdo hraje nádhernou hudbu. „Mmmmm…”
2:21
„Hej!” Ano, nebo ne?
2:28
Někdo hraje opravdu nádhernou hudbu,
2:33
a vás to ještě víc rozčílí.
2:38
Musíme pochopit, že to má dva aspekty.
2:44
Jedním je podstata podnětu.
2:46
Dalším je, jak jsme na tom v daný okamžik, což znamená, jaké jsou naše dojmy,
2:53
jaká je naše samskara, jaká je naše karmická substance.
2:57
Když všechno spolupracuje a stane se něco příjemného,
3:03
viděli jste východ slunce, místo toho, aby vás to rozčílilo: ‚,Bože, ještě jeden den…”
3:10
Cítili jste se… ‚‚Páni, nádhera.
3:17
Cítím se skvěle.”
3:22
Teď je to nádhera..
3:25
Když se podnět dotkne smyslového orgánu,
3:31
odtud se neurologicky šíří téměř okamžitě,
3:36
a dělá věci.
3:39
Je tu ovšem i jiný systém, za hranicemi neurologického systému,
3:45
což je pranayam kosha, jenž je stejně propracovaný, ne-li propracovanější
3:53
než neurologický systém, ovšem pohybuje se,
3:59
řekl bych, 100 krát nebo vícekrát pomaleji než neurologický systém.
4:08
Pokud si udržíte příjemný pocit ze zážitku,
4:14
pocit na neurologické úrovni, který se ve vás rozlije
4:17
díky tomu, že vidíte východ slunce,
4:19
a cítíte se příjemně., obvykle ‚‚Páni...”
4:27
[gesta] [smích]
4:33
Nebo něco jiného .. nebo tak něco.
4:39
Většina lidí si příjemný pocit
4:42
ze zážitku, který probíhá, neudrží.
4:45
Poskakují všude kolem.
4:49
Pokud si udržíte určitý příjemný pocit
4:55
na neurologické úrovni – snažím se tyto dvě věci oddělit
4:59
kvůli nedostatku terminologie v anglickém jazyce.
5:04
Řekněme, pozorovali jste východ slunce
5:08
a cítili jste se na krátký okamžik nádherně.
5:11
Tento okamžik znamená příjemný pocit na neurologické nebo smyslové úrovni.
5:17
Pokud se to má stát součástí vaší životní energie, musíte to udržet.
5:23
Musíte si tu zkušenost udržet, musíte být schopni tam zůstat,
5:31
protože je minimálně stokrát pomalejší – pro nedostatek...
5:35
přesné míry, říkám minimálně.
5:38
Takže pokud jste schopni udržet si jakýkoliv prožitek,
5:43
normálně jestliže jste schopni jej udržet 24 minut,
5:48
jakýkoliv prožitek sladkosti,
5:54
ať už je to chuť – chuť, čich, zrak, sluch. –
6:01
Pokud si to dopřejete, příjemný pocit na neurologické úrovni,
6:07
jakmile se ponoří hlouběji do pranického systému,
6:10
tak sedět zde blaženě se stane normální věcí.
6:15
Smyslové zážitky, pokud u nich zůstanete, se stanou vaší kvalitou.
6:20
Není to něco, co musíte dělat – blaženost.
6:34
Procesy extáze nebyly nikdy zaznamenány.
6:40
Tyto věci se stávají pouze v přítomnosti určité osoby.
6:47
Jogíni mají mnoho způsobů, jak to udělat..
6:54
Určitá nádí v systému, která když aktivujete, dostanete se do extáze.
7:02
Pokud tato lidskost přeteče, vyhledá vás božství.

[Návštěvník]

Blaženost je možná pouze tehdy, když je vědomí zakořeněno v Pravdě.
~ Sri Anandamayi Ma

.

[Návštěvník]

DUCHOVNÍ BLAŽENOST

Duchovní aspirant je ponořen ve svých spirituálních experimentech a zkušenostech a cesta pokračuje. Náš aspirant již získal zkušenost světa skrze své smysly, tudíž zkouší, jak je to jen možné, být závislý jen na sobě.

Zkouší vyhodnotit míru, do jaké je schopen se obejít s minimem cizí pomoci a varuje se používání příliš mnoha světských věcí. Až nadejde pravý čas, náš aspirant bezpochyby dosáhne vnitřního míru, protože mu nic nechybí a má dost, dokonce že by mohl rozdávat.

Je spokojený a tato spokojenost září skrze jeho chování. Neočekává nic od těch, s kterými jedná. A vůbec, liší se očekávání
materiálních darů od ostatních nějak od žebrání?

Jestliže je pravdou, že dosáhl štěstí mimo dosah obyčejných smrtelníků, proč by měl očekávat žebrácký podíl z materiálních zisků?

Pokud má ve svém vlastnictví blažený proud věčného života, proč by se měl handrkovat o cenu při obchodování s ostatními?

Je nemožné, aby se ten, který dosáhl své přirozenosti, spoléhal na ostatní.

Naopak. On krmí ostatní duchovní potravou a činí tak s lehkostí sobě vlastní.

Jak štěstí jeho duchovních následovníků vzrůstá, začínají ho milovat s větší upřímností. Znají jeho důležitost ve svých životech. A právě tak, jak oni získávají jídlo a s péčí ho ukládají do spíže, stejně tak pečují o toho, kdo dosáhl stavu věčného míru a identifikoval se s univerzálním duchem a tudíž je dokonalý.

Avšak někteří lidé mluví se světci a dozvídají se o okultních vědách s kterými pak pracují, což jim umožňuje dosáhnout jistých okultních sil, které pak považují za to, o co tak dlouho usilovali a považují se za rádža jogíny. A jako takoví se nadále bezostyšně oddávají světským radovánkám.

Avšak ten, kdo získal příchuť čisté blaženosti věčného života, je navždy spokojen, neb dokonalá duše neprahne po pozemských slávách.

Je nemožné, aby duchovně dokonalá duše toužila po tom být ostatními nazývána učitelem, nebo nutila ostatní, aby se před ní klaněli, nebo očekávala, že každé její slovo bude považováno za svaté.

Ten, který dosáhl nejvyššího druhu štěstí ze svého životního zdroje, nemá žádný zájem o radost plynoucí z materiálních věcí. Duchovní blaženost je to, co tvoří každého šťastným.

Toto jsou vnější kvality, které charakterizují osvíceného satyagrahina (toho, kdo pátrá po pravdě).

Nisargadatta

[Návštěvník]

Jednoho dne přišla do ášramu žena se svým manželem a oslovila Bhagavána: „Swámidží, vyslechla jsem mnoho přednášek o védántě a také se věnuji meditaci. Někdy při meditaci cítím blaženost a do očí se mi derou slzy, jindy však tyto pocity nemám. Proč tomu tak je?“

Bhagaván se usmál a odpověděl: „Blaženost je něco, co je stále přítomné, a není to něco, co přichází a odchází. To, co přichází a odchází, je výtvorem mysli, a tím byste se neměla znepokojovat.“

Žena, stále zmatená, se zeptala: „Když mě blaženost prostoupí a mé tělo se zachvěje radostí, a pak to odezní, cítím zklamání a toužím po tom, aby se ten prožitek vrátil. Proč?“

Bhagaván jí odpověděl: „Sama přiznáváte, že ‚vy‘ jste byla přítomná jak ve chvílích blaženosti, tak ve chvílích, kdy jste ji necítila. Pokud si uvědomíte toto ‚vy‘ správně, tyto zkušenosti pro vás přestanou být podstatné.“

Po těchto slovech se další oddaný zeptal: „K dosažení této blaženosti přece musí být něco, čeho se lze chytit, není to tak?“

Bhagaván tichým hlasem odpověděl: „Aby bylo možné se něčeho chytit, musela by existovat dvojnost. Ale skutečnost je jen jedno jediné Já, ne dvojnost. Kdo by tedy měl chytat koho? A co by mělo být uchopeno?“

V místnosti zavládlo ticho, nikdo neodpověděl. Bhagaván se s laskavým výrazem podíval na přítomné a dodal: „Vrozené vāsany (touhy a sklony mysli) jsou velmi silné. Co se dá dělat?

“*****************************************

Blaženost (ánanda), o níž Ramana  mluví, není něčím, co přichází a odchází – není to zážitek v běžném smyslu slova. Je to přirozený stav čistého Bytí, který je vždy přítomen. Jakmile je tento stav zakryt myslí nebo identifikací s tělem a myšlenkami, zdá se, že ho ztrácíme – ale ve skutečnosti nikdy nezmizel.

Když Ramana  říká: „Pokud si uvědomíte toto ‚vy‘ správně, tyto zkušenosti pro vás přestanou být podstatné,“ naznačuje, že samotné uvědomění sebe sama (Skutečnosti) není zážitkem, který by přicházel a odcházel – je to nepřetržité, stále přítomné.

Zkušenosti blaženosti či smutku se objevují a mizí na povrchu vědomí, ale vaše pravá podstata (čisté vědomí) zůstává nedotčená a neměnná.

Jinými slovy, pokud svou identitu přenesete z těchto proměnlivých zážitků k samotnému uvědomění (Já jsem), pak už nebudete závislí na pomíjivých stavech a blaženost nebude něčím, co hledáte – bude tím, čím jste.

[Návštěvník]

"Prázdno není nic jiného než vyšší fáze existence-vědomí-blaha."

Tato věta vychází z filozofických a duchovních konceptů, zejména z východních tradic, jako je buddhismus a advaita védanta.

"Prázdno" zde neznamená pouhou nepřítomnost něčeho (např. nicotu), ale spíše stav, který překračuje běžné dualistické chápání reality. V buddhismu se tento koncept často označuje jako "šúnjatá", což znamená „prázdnota“ ve smyslu nepodstatnosti všech fenoménů – žádná věc neexistuje sama o sobě nezávisle.

"Není nic jiného než" naznačuje, že prázdnota není opakem existence, ale její vyšší nebo hlubší podoba.

"Vyšší fáze existence-vědomí-blaha" odkazuje na koncept sat-čit-ánanda, což je v hinduistické filozofii označení pro absolutní realitu (Brahman), která se popisuje jako:

Sat – existence, bytí
Čit – vědomí, poznání
Ánanda – blaženost, nejvyšší štěstí

Jinými slovy, věta poukazuje na to, že prázdnota není pouhou neexistencí, ale naopak nejvyšším projevem existence, vědomí a blaženosti, kdy jsou všechny iluze a omezení rozpuštěny. Je to tedy stav, kdy se překračuje běžné egoistické vnímání a člověk zažívá absolutní realitu.

Mnoho lidí má tendenci chápat blaženost (ánanda) jako něco, co musí být aktivně dosaženo nebo „vytvořeno“, spíše než jako něco, co je přirozeným stavem existence. To je důsledek naší běžné zkušenosti, kdy považujeme štěstí za něco podmíněného – závislého na vnějších okolnostech, emocích nebo mentálních stavech.

Ve skutečnosti však sat-čit-ánanda není něco, co bychom museli dosáhnout úsilím, nebo odmítnout, překročit. Je to přirozený stav reality, který je stále přítomen, jen je překrytý nevědomostí a koncepty oddělenosti.

Slunce vždy svítí, ale mraky (mylné představy, koncepty, identifikace s egem) ho zakrývají. Osvícení tedy není přidání něčeho nového, ale spíše rozpuštění toho, co překáží vidění skutečné reality.

To, co někteří čtenáři vnímají jako „negaci blaženosti“, je vlastně jen odpor ega k prázdnotě. Ego se bojí, že pokud zmizí, nezbude nic – přitom to „nic“ je právě nekonečná, bezpodmínečná existence-vědomí-blaženost.

Není třeba se vzdávat blaženosti, protože ona už je přítomná – jen ji nehledat venku, ale spíše uvolnit vše, co ji zakrývá.

[Návštěvník]

„Následuj svou blaženost?“ – Psychologie smyslu a tichá pravda za slovy

V duchovním i osobním rozvoji se často opakuje rada: „Následuj svou blaženost.“ Tento slavný výrok popularizoval Joseph Campbell, ale stejnou esenci najdeme i v jiných formách: následuj své nadšení, následuj svůj účel, smysl, „dharmu“. Zní to krásně – a může to člověka skutečně povzbudit. Ukazuje to směrem od přežívání k životu s vědomým záměrem.

Zároveň je však dobré položit si otázku: Co vlastně sleduji? A kdo to sleduje?

Rovnice štěstí a podmíněné vnímání světa

Moderní psychologie nabízí tzv. „rovnici štěstí“:

Štěstí = výchozí nastavení + okolnosti + činnost

Jinými slovy – máme určité vnitřní „nastavení mozku“, které je utvářeno dětstvím, zvyky, prostředím. Někdo vidí překážku, jiný příležitost. Tento set point údajně tvoří až 50 % naší každodenní zkušenosti se štěstím. Dobrá zpráva? Lze ho měnit – všímavostí, sebereflexí, vědomým přístupem. Skvělé. Funguje to.

Ale… stačí to?

Psychologie a duchovno: mapa a území

Z pohledu běžného života je to smysluplné a přínosné. Pro hledajícího může být věta „následuj svou blaženost“ cenným kompasem. Připomíná, že hluboko uvnitř víme, co nás volá – a že máme právo to následovat. Je to krok k opravdovosti, ke kontaktu s tím, co nás přesahuje.

Jenže pro probuzenou bytost je to stále jen součást snu.

Z pohledu hlubokého duchovního poznání – jaké najdeme třeba v Aštávakragítě, u Ramany Maharišiho nebo v zenu – je každá snaha o „následování blaženosti“ stále snahou já. A jak říká Aštávakra:

„Ty nejsi tělo. Nejseš mysl. Jsi čisté vědomí. Tak buď blažen.“

Tato „blaženost“ však není cíl. Není to stav, který by se měl navodit. Je to tichá přítomnost, která tu je vždy. Nepřidává se – odhaluje se.

„Buď blažen“ není výzva k úsilí

V Aštávakragítě se věta „buď blažen“ opakuje znovu a znovu. Ale nejde o výzvu k pozitivnímu myšlení. Nejde o práci na sobě. Je to spíš ukazatel k přímému prohlédnutí: blaženost je vždy tady – ne jako emocionální stav, ale jako tichý, jasný, klidný základ veškerého prožívání.

Je to přítomnost, která je stále stejná, ať se objeví smutek, radost, chaos nebo mír. Není třeba se k ní dostávat. Není třeba se měnit. Jen vidět, co už je.

Probuzený pohled: Žádný „sledovatel“ není

– Kdo následuje?
– Kam chce jít?
– Co postrádá teď?

A odpověď by nebyla filozofická. Byla by tichá. A tím radikálně svobodná.

Pravé osvobození nepřichází, když dosáhneme stavu štěstí – ale když přestane hledání. Když se „já, které hledá“ ukáže být pouhou myšlenkou. V tom momentě mizí otázka, mizí cíl – a zbývá jen to, co je: tichá, nepodmíněná blaženost, která není pocit, ale Podstata.

Od útěchy k pravdě

Psychologická rada typu „následuj svou radost“ může být užitečná pro posun z utrpení. Je to sice těšínské jablíčko, ale může ukázat ke skutečnému ovoci. A pokud máme otevřené srdce a odvahu jít hlouběji, zjistíme, že skutečná radost, skutečná blaženost, není něco, co nás čeká za rohem.

Je tady. Teď. Jako tiché „ano“ pod vším.

A tak slova „buď blažen“ nejsou povzbuzením k úsilí – ale pozváním k uvolnění. K uvědomění toho, co už jsi.