Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » stř 18. čer 2014 16:22:00

Sat-Čit-Ánanda

V jedné části bhagavatgíty Krišna sděluje Ardžunovi vše o Brahma, tedy o Bohu. Vysvětluje mu, že Brahma znamená nekonečný, všudypřítomný, že se vymyká času, prostoru a chápání a že je v podstatě nepopsatelný. Říká že cílem lidstva je dosáhnout tohoto Brahma.Krišna a Ardžuna

"Je to brahma, co sídlí v každém těle ve formě Já (átma). Posvátné spisy popisují brahma jako Sat-Čit-Ánanda. Sat znamená Pravda, znamená to co trvá v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Čit znamená to, co má o všem vědomí. Ánanda je nekonečný zdroj blaženosti. Všechny tři jsou přítomny v každé lidské bytosti, ba co víc i v každém zvířeti."

Vezměme první z nich – sat, tím se nám celá věc objasní.
Tělo dříve nebo později podlehne zkáze. Každý je si toho vědom, není člověka, který by tento základní fakt neznal. A přesto se každý obává smrti! Nikdo smrt nevítá a nechce se s ní setkat. Smrt je neodvratná. Musíte se s ní setkat, i když ji nevítáte a snažíte se vyhnout jí. Všechno co se narodilo, musí jednoho dne zemřít. Ač se nikomu nechce. Kde najdeme klíč k tomuto paradoxu? Uvědomte si jedno: co je to, co nevítá smrt? Co se setkává se smrtí? Co odchází a co zůstává? Odpověď zní: umírá tělo, To co odpadá je tělo. Co neumírá je átma. Jenže vy se sami klamete myšlenkou, že je to átma, že jste to vy, kdo umírá. Átma nemá se zrozením a se smrtí nic společného. Tělo zakusí smrt. Átma, jenž je nitja, satja a nirmala (věčné, pravdivé a čisté) neumírá. Chci tím říci, že vy jste sat, vaše přirozená podstata je sat. Átma je dítě nesmrtelnosti, nikoli déha-tělo. Tím sat je átma, ne tělo. Vy jste sat, vy jste átma, jsoucno, které nepodléhá smrti. Átma se nachází v každé tělesné schránce, a proto každá bytost pociťuje sílu tohoto sat v podobě věčného, neměnného bytí. To je jasné a neklamné.

Jako druhé vezměme čit,
sílu, která vás vypudí všechno poznávat. Každý člověk dychtí po poznání všeho, co se mu objeví ve vědomí. Klade otázky jako: Co to je a jak k tomu došlo? Představte si malého chlapce, kterého vezmete do tržnice, nebo na výstavu. Zjistíte, že dítě neprojde jen mezi stánky a nebude jen pozorovat, co je vystavováno. Neustále se bude vyptávat dospělého, který ho vede za ruku, co je to a co ono. Ať už to bude něco, co potřebuje, nebo něco, co přesahuje možnosti jeho chápání, proud jeho otázek nevyschne. Uvědomte si vnitřní význam tohoto hladu po poznání, Je to síla čit (čitšakti), která se takto projevuje. Není její vlastností nechávat něco na pokoji. Nedá pokoj dokud není dosaženo poznání. Proto se tento hlad projevuje v podobě proudu otázek. Čitšakti je samozářící, proto v člověku září a objasňuje mu věci v jeho vědomí. To stačí jako důkaz, že člověk v sobě má princip inteligence, neboli čitšakti.

Nyní ke třetímu bodu - k ánandě.
I zvřata touží po radosti, aniž by jim to někdo našeptával nebo je k tomu nutil. Ze všch sil se jí snaží dosáhnout. Nikdo si nepřeje žal nebo bolest. Člověk hledá nepřetržitě radost ve všem, co dělá a podniká. Nikdy, nikde v žádném stádiu svého života si nepřeje smutek. I když je nemocné tělo a lékař předepisuje lék, aby ho uzdravil a scelil, člověk chce, aby lék byl sladký, uklidňující a příjemný. Co je kořenem tohoto přání? Člověku je vrozená šťastná povaha-sukhasvabháva. Jeho základní přirozeností je blaženost, ne vlastnosti těla v němž přebývá. Pocit štěstí je átmanu vlastní. Proto se nikdo nediví, když jsi šťastný. Nikdo není zvědavý, proč jsi šťastný, protože je to pro tebe přirozené. Například dítě v kolébce se směje, když zacinkají zvonečky, nebo chrastítko s kterým si hraje. Nikdo se tomu nediví, nikomu to nedělá starost a nikoho to nezneklidňuje. Když ale dítě najednou začne plakat, každý kdo to uslyší, přispěchá ke kolébce a jako posedlý začne prohledávat postýlku, aby zjistil, co způsobilo takový rozruch. Nikdo si nedělal starosti a nezjišťoval, proč bylo dítě šťastné, ale když zaplakalo, všichni hledali příčinu. Proč? Protože ánanda, čili radost je jeho přirozeností. Žal je v rozporu s jeho vnitřním uspořádáním. Proto člověk touží po trvalém štěstí a blaženosti.

Tyto tři vlastnosti jsou jádrem existence každé bytosti. Proto je to sám Pán, kdo pózuje jako džíva a v této roli si hraje na jednotlivce.
http://www.gajatri.net/sym/citatybha.html
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » pon 30. čer 2014 18:30:12

Sri Ramana Maharshi

Happiness is your nature.
It is not wrong to desire it.
What is wrong is seeking it outside
when it is inside.

'That inner Self, as the primeval Spirit,
Eternal, ever effulgent, full and infinite Bliss,
Single, indivisible, whole and living,
Shines in everyone as the witnessing awareness.
That self in its splendour, shining in the cavity of the heart
This self is neither born nor dies,
Neither grows nor decays,
Nor does it suffer any change.
When a pot is broken, the space within it is not,
And similarly, when the body dies the Self in it remains eternal.
http://peacefulrivers.homestead.com/Maharshi.html

Štěstí je vaše přirozenost.
Není špatné si ho přát.
Co je špatně, je hledat ho venku,
když je uvnitř.

To je vnitřní Já, jako prvotní Duch,
Věčná, zářící, plná a nekonečné Blaženost,
Jednota nedělitelná, celé bytí,
Svítí ve všem jako vědomý svědek.
To Já ve své kráse, září v dutině srdce
To já se nerodí a ani neumírá,
Neroste a ani se nerozkládá,
Ani to netrpí žádnou změnu.
Pokud je hrnec rozbit, prostor v něm rozbit není.
A podobně, když tělo zemře, Já zůstává věčným.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod rafael » pon 30. čer 2014 19:03:13

dokonalé..

ale každý realizovaný člověk popisuje osvícení jinak pro mysl každého člověka.. prakticky je to neppsatelné myslí dost dobře protože mysl v osvícení neexistuje.. možná by měl člověk zaměřit úsilí ke zkoumání a porovnání spíše k odstranění toho kdo zkoumá a hledá a shoduje..


každopádně čtení o realizaci je pro lidi jako motor v meditaci a z počátku je opravdu nutné hledat a srovnávat..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » úte 01. črc 2014 10:18:03

Nejlepší způsob, jak poznat věčné štěstí pravého Já
je dovolit si milovat Boha, protože není jiné pravé Já, než Bůh.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » úte 01. črc 2014 10:34:01

T: A co je to smrt?

M: Je to změna v životním procesu určitého těla. Sjednocení končí a nastupuje rozklad.

T: Ale co poznávající? Zmizí se zmizením těla i poznávající?

M: Tak jako se při narození objeví v těle ten, kdo poznává, tak při smrti zase poznávající zmizí.

T: A nic nezůstává?

M: Život zůstává. Vědomí potřebuje ke svému projevení prostředek či nástroj. Jakmile život vytvoří další tělo, začíná existovat další poznávající.

T: Existuje mezi po sobě jdoucími soustavami těla a poznávajícího, čili soustavami těla a mysli, nějaké kauzální spojení?

M: Ano, je zde něco, co lze nazvat jako paměťové nebo příčinné tělo, jakýsi záznam toho, co bylo myšleno, chtěno a uděláno. Je to jako mrak představ a obrazů, které drží pohromadě.

T: Jaký je smysl oddělené existence?

M: Je to odraz jediné skutečnosti v odděleném těle. V tomto odrazu je neomezené a omezené pomícháno a považováno za totožné. Účelem jógy je odstranit tento zmatek.

T: Není toto zmatení odstraněno smrtí?

M: Ve smrti umírá pouze tělo. Život neumírá, vědomí neumírá, skuteč­nost neumírá. A život není nikdy tak živý, jako po smrti.

Maharadž

Tělo zemře a to, co zůstává, je život - Bůh.
Neexistuje jiný Bůh, než život.
Neexistuje jiné pravé Já, než Bůh.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. črc 2014 11:17:54

Maharadž:
Jestliže kontemplujete na přirozenost Paramátman, splynete se svou vlastní přirozeností. Před tím, než dosáhnete Absolutno, je zde Blaženost. Jakmile dojdete do tohoto bodu, všechny pochybnosti, sny a mentální konstrukce se rozpustí. Toto dosažení Absolutna je dokonalou Blažeností (Ánanda). Nelze jej dokonce ani pojmenovat jako Blaženost.

viewtopic.php?f=145&t=3125&p=61057#p60924

Andrew Cohen"
Adža: Nedá se to popsat. Dá se to jen vnímat a pochopit, ale ne protože by měli co říci. Není možné popsat stav blaženosti, dokonalého štěstí.. Prožíváš-li to, pak je to tvoje zkušenost, ale nedá se o tom mluvit. Prožitek a popis prožitku není totéž. Slova ukazují to, co je manifestováno, ale slova nejsou To. Má zkušenost je zkušenost univerzální duše, která je energií, světlem a silou. Je součástí evoluce a vyvíjí se.

viewtopic.php?f=285&t=3539#p78025

Mooji:
Opravdové já je neměnné pozadí, podkládající měnící se svět jevů. Je to jen neosobní Vědomí, neměnné a blažené. V zakusitelném stavu září jako čistý, subjektivní, vědomý pocit "já jsem".

viewtopic.php?f=285&t=3539#p78026

Osho:
Dokud osvícení nepoznáš, nezačínej o něm přemýšlet jako o myšlence. To není myšlenka. Je to realita, tvoje opravdová realita. A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti - celý vesmír je menší než ona.

viewtopic.php?f=285&t=3539#p78033


Osvícení je tvoje vědomá blaženost, rozkvět nepopsatelné vůně - nevyčerpatelný. Můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš oblažit celou existenci. A to říkám z pozice člověka, který ho dosáhl.

http://osviceni.unas.cz/texty/osho.html

Jari :
Z mého cítění je osvícení stav, kdy bytost splyne s pohybem, s plynutím života. Protože již nemá kdo hodnotit, přemítat, plánovat, uvědomovat si, navrhovat, protože je všechno naprosto jedno a vše je tak, jak má být. Prostě není to „naše“ věc, dochází k ohromujícímu uvolnění. Starosti, ale i intenzivní radosti, mizí a tím se probouzí to, co v sobě odjakživa máme. Blaženost, radost, bezstarostnost, úleva. Tomu se říká probuzení.

viewtopic.php?f=285&t=3539&start=10#p78085

Michael Milner:
Všechno to, co zůstalo uvnitř mne byla prázdnota a ticho s blažeností a jemným rozvíjením se ve středu, něco, co zůstává se mnou trvale.
Musíme také porozumět tomu, že slovo „blaženost“ je někdy špatně chápáno jako jen stav intoxikace extrémní radostí a extází. Synonymem pro slovo „blaženost“ je jednoduše „příjemný“ nebo „pokojné, klidné přijetí“. V probuzeném stavu se jednoduše děje prožitek toho „co je“ bez konfliktu a vzdoru. Výsledkem toho je mír, vnitřní ticho a úspora energie, která byla předtím konzumována na zápasy mysli. Tento přebytek energie může vyústit v extázi a největší radost nebo ve stav tichosti a čistoty, kdy moudrost a soucit srdce rozzáří pevnost. To je blaženost.

viewtopic.php?f=285&t=3539&start=20#p78086


Sri Chinmoy
Ponoříme-li se do nevědomosti hlouběji, uvidíme, že je to celé hra nevědomí. Zklamání v našem životě se můžeme zcela vyhnout pouze tehdy, když vstoupíme do Zdroje veškerého bytí. Když vstoupíme do Zdroje své vlastní existence a existence světa, přibližujeme se ke Skutečnosti. Tato Skutečnost je naší neustálou Blažeností a Blaženost je Dechem Boha.

viewtopic.php?f=285&t=3539&start=20#p78087

Ramana Mahariši:

"Blaženost není přidávána k vaší přirozenosti,
je pouze odhalena jako váš pravý a přirozený stav,
věčný a nehynoucí."

http://www.astro-aura.cz/news/sri-raman ... lazenosti/

Bhagavadgita

21. Člověk, který neulpívá na smyslových vjemech z vnějšího světa, zažívá blaženost ve vlastním nitru. A ještě v tomto životě okusí štěstí nesmrtelnosti.

http://osviceni.unas.cz/texty/bhagavadgita.html
Návštěvník
 

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » úte 01. črc 2014 20:57:44

"Ánanda či nadpřirozená Blaženost se zcela liší od fyzického potěšení či požitků. Jakmile dostanete byť jen trochu této blaženosti, cítíte, že celá vaše vnitřní bytost tančí radostí s tou největší čistotou jako dítě a vaše vnější bytost cítí ve své vnější existenci pravou Nesmrtelnost. Pocítíte-li tuto blaženost dokonce jen na vteřinu, budete si to pamatovat na celý život."
Sri Chinmoy

"Je to brahma, co sídlí v každém těle ve formě Já (átma). Posvátné spisy popisují brahma jako Sat-Čit-Ánanda. Sat znamená Pravda, znamená to co trvá v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Čit znamená to, co má o všem vědomí. Ánanda je nekonečný zdroj blaženosti. Všechny tři jsou přítomny v každé lidské bytosti, ba co víc i v každém zvířeti."
Bhagavatgíta
http://archive.today/pST1o#selection-1543.0-1543.35

"ANANDA znamená blaženost, lásku a přátelskou povahu Vesmíru. Zakusíte-li Nejvyšší energii Stvoření (SAT) a stanete se jedním s Bytím nebo zakusíte aspekt Čistého Vědomí (CHIT), vstoupíte do stavu Božské Blaženosti a nekonečného štěstí (ANANDA). Toto je primární charakteristika Vesmíru, která je největším a nejhlubším stavem extáze, kterou kdy můžete zakusit s vaším Vyšším vědomím.
PARABRAHMA je Nejvyšší Bytí v jeho absolutním aspektu mimo čas a prostor. Je to esence Vesmíru, která má či nemá formu. Je to Nejvyšší Stvořitel."

http://forum.atarot.cz/viewtopic.php?f=26&t=169

"Pravé Já člověka je Satčitánanda. Pouze skrze aspekt Sat (Bytí) či existence, pouze jako lidé, bez uvědomění čit (Vědomí) a ánanda (blaženosti), nemůžete dojít k úplné realizaci. Realizace však nelze dosáhnout ani pouhými dvěma aspekty. Sat (Bytí), čit (Vědomí) a ánanda (blaženost). Říkáme dohromady Satčitánanda. I lidé jsou Satčitánanda, tělo, mysl a duše, jež je věčná. Bůh stvořil člověka jako velmi vzácný nástroj, o který je důležité se dobře starat. Je důležité být, mít z něj radost a být s ním šťastný, respektovat ho, uvědomovat si, že je chrámem Božím. V tomto chrámu přebývá Bůh. V tomto chrámu může člověk překročit své lidství a uvědomit si své Bytí. Bez tohoto chrámu je to velmi obtížné."
Vishwananda

A na závěr:
"Znovu a znovu si uvědomujte nutnost nepřipoutanosti. Pomůže vám k tomu častá představa: Jsem existencí-vědomím-blahem (sat-čit-ánanda). Hledejte jen sat a čit. Ánanda přijde sama."
E. Tomáš
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » pát 04. črc 2014 15:59:54

"Znovu a znovu si uvědomujte nutnost nepřipoutanosti. Pomůže vám k tomu častá představa: Jsem existencí-vědomím-blahem (sat-čit-ánanda). Hledejte jen sat a čit. Ánanda přijde sama."
E. Tomáš
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » pát 04. črc 2014 16:31:31

Aštávakragíta

18. zpěv

1. Komu se při probuzení k pravdě stane jeho blud jakoby snem, ten je hoden uctívání - jeho přirozeností je blaženost a on míruplně září!
2. Kdo získal všechny statky světa, může bohatě okoušet smyslových radostí; ale blaženým se stane jen ten, kdo se toho všeho vzdal.
3. Jak by se mohl stát blaženým ten, čí srdce je spáleno žárem trýznivých povinností, kdyby je neosvěžil déšť: - kdyby se nenapilo živného mléka vnitřního míru?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » ned 04. zář 2016 11:38:55

Z Bhagavatgíty o povaze Avatára
"Ač nezrozen jsem, nepomíjející, Pán všech tvorů a vládnu přírodou, jež mojí jest, přec zrozuji se vlastní mocí (májou) svou. Vždy upadá-li v světě spravedlnost (dharma) a nesprávnost (adharma) se vzmáhá, Tu přicházím já sám, ó, Bhárato; Pro spásu ctnostných a zkázu ničemných přicházím na svět v každém věku, abych zde upevnil řád."

Obrázek

V jedné části bhagavatgíty Krišna sděluje Ardžunovi vše o Brahma, tedy o Bohu. Vysvětluje mu, že Brahma znamená nekonečný, všudypřítomný, že se vymyká času, prostoru a chápání a že je v podstatě nepopsatelný. Říká že cílem lidstva je dosáhnout tohoto Brahma. Krišna a Ardžuna

"Je to brahma, co sídlí v každém těle ve formě Já (átma). Posvátné spisy popisují brahma jako Sat-Čit-Ánanda. Sat znamená Pravda, znamená to co trvá v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Čit znamená to, co má o všem vědomí. Ánanda je nekonečný zdroj blaženosti. Všechny tři jsou přítomny v každé lidské bytosti, ba co víc i v každém zvířeti."

Vezměme první z nich – sat, tím se nám celá věc objasní.
Tělo dříve nebo později podlehne zkáze. Každý je si toho vědom, není člověka, který by tento základní fakt neznal. A přesto se každý obává smrti! Nikdo smrt nevítá a nechce se s ní setkat. Smrt je neodvratná. Musíte se s ní setkat, i když ji nevítáte a snažíte se vyhnout jí. Všechno co se narodilo, musí jednoho dne zemřít. Ač se nikomu nechce. Kde najdeme klíč k tomuto paradoxu? Uvědomte si jedno: co je to, co nevítá smrt? Co se setkává se smrtí? Co odchází a co zůstává? Odpověď zní: umírá tělo, To co odpadá je tělo. Co neumírá je átma. Jenže vy se sami klamete myšlenkou, že je to átma, že jste to vy, kdo umírá. Átma nemá se zrozením a se smrtí nic společného. Tělo zakusí smrt. Átma, jenž je nitja, satja a nirmala (věčné, pravdivé a čisté) neumírá. Chci tím říci, že vy jste sat, vaše přirozená podstata je sat. Átma je dítě nesmrtelnosti, nikoli déha-tělo. Tím sat je átma, ne tělo. Vy jste sat, vy jste átma, jsoucno, které nepodléhá smrti. Átma se nachází v každé tělesné schránce, a proto každá bytost pociťuje sílu tohoto sat v podobě věčného, neměnného bytí. To je jasné a neklamné.

Jako druhé vezměme čit,
sílu, která vás vypudí všechno poznávat. Každý člověk dychtí po poznání všeho, co se mu objeví ve vědomí. Klade otázky jako: Co to je a jak k tomu došlo? Představte si malého chlapce, kterého vezmete do tržnice, nebo na výstavu. Zjistíte, že dítě neprojde jen mezi stánky a nebude jen pozorovat, co je vystavováno. Neustále se bude vyptávat dospělého, který ho vede za ruku, co je to a co ono. Ať už to bude něco, co potřebuje, nebo něco, co přesahuje možnosti jeho chápání, proud jeho otázek nevyschne. Uvědomte si vnitřní význam tohoto hladu po poznání, Je to síla čit (čitšakti), která se takto projevuje. Není její vlastností nechávat něco na pokoji. Nedá pokoj dokud není dosaženo poznání. Proto se tento hlad projevuje v podobě proudu otázek. Čitšakti je samozářící, proto v člověku září a objasňuje mu věci v jeho vědomí. To stačí jako důkaz, že člověk v sobě má princip inteligence, neboli čitšakti.

Nyní ke třetímu bodu - k ánandě.
I zvřata touží po radosti, aniž by jim to někdo našeptával nebo je k tomu nutil. Ze všch sil se jí snaží dosáhnout. Nikdo si nepřeje žal nebo bolest. Člověk hledá nepřetržitě radost ve všem, co dělá a podniká. Nikdy, nikde v žádném stádiu svého života si nepřeje smutek. I když je nemocné tělo a lékař předepisuje lék, aby ho uzdravil a scelil, člověk chce, aby lék byl sladký, uklidňující a příjemný. Co je kořenem tohoto přání? Člověku je vrozená šťastná povaha-sukhasvabháva. Jeho základní přirozeností je blaženost, ne vlastnosti těla v němž přebývá. Pocit štěstí je átmanu vlastní. Proto se nikdo nediví, když jsi šťastný. Nikdo není zvědavý, proč jsi šťastný, protože je to pro tebe přirozené. Například dítě v kolébce se směje, když zacinkají zvonečky, nebo chrastítko s kterým si hraje. Nikdo se tomu nediví, nikomu to nedělá starost a nikoho to nezneklidňuje. Když ale dítě najednou začne plakat, každý kdo to uslyší, přispěchá ke kolébce a jako posedlý začne prohledávat postýlku, aby zjistil, co způsobilo takový rozruch. Nikdo si nedělal starosti a nezjišťoval, proč bylo dítě šťastné, ale když zaplakalo, všichni hledali příčinu. Proč? Protože ánanda, čili radost je jeho přirozeností. Žal je v rozporu s jeho vnitřním uspořádáním. Proto člověk touží po trvalém štěstí a blaženosti.

Tyto tři vlastnosti jsou jádrem existence každé bytosti. Proto je to sám Pán, kdo pózuje jako džíva a v této roli si hraje na jednotlivce.

http://www.gajatri.net/sym/citatybha.html
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. lis 2016 19:19:48

Světlo života

Vesmírné Já se v sanskrtu nazývá átmá. Na rozdíl od individuální duše je átmá univerzální. Je „světlem života“ ve všech tvorech.
Vztah mezi átmá, individuem, myslí a vědomím lze názorně vysvětlit na příkladu s lampou:
Světlo je átmá, žárovka je individuum a paprsky světla vycházející z lampy jsou mysl.

Do angličtiny lze přeložit slovo mysl termínem „spirit of the soul“ (duch duše). Z tohoto označení je jasné, že mysl vychází z átmá. Mysl má určité vlastnosti, např. může být čistá či nečistá, silná či slabá, zmatená, živoucí, tvořivá, lenivá atd. Átmá je však bez přívlastků, srovnatelné s bezmračným nebem, vodou bez vln, s bílým plátnem. Mraky na obloze, vlny na jezeře, film promítaný na plátno značí hnutí mysli. Naše vědomí se s nimi většinou ztotožňuje a vůbec nevnímá „pozadí“, tedy átmá.
V symbolickém vyobrazení tedy můžeme přirovnat vědomí ke stínítku na lampě. Množství světla, které lampa vydává, závisí na tom, kolik energie či světla je žárovka schopna přijmout, ale také na povaze stínítka. Podle toho, zda je průhledné či kalné, zaprášené a špinavé nebo naopak čisté a jasné, může ven proniknout méně nebo více světla.

Mysl a vědomí tedy nejsou ono Já, jsou pouze jeho vyzařováním, jsou tím, co se jím manifestuje a uskutečňuje. Světlo átmá je neměnné, zářící a čisté. Záleží tedy na kvalitě našeho vědomí, která je určována našimi myšlenkami, pocity, vlastnostmi a skutky, do jaké míry působí světlo átmá navenek. Negativní vlastnosti a nevědomost náš fenomén zatemňují; poznání, moudrost a láska – tedy dobré vlastnosti – ho projasňují. Čím je vědomí rozvinutější, čím je jasnější, čistší a propustnější, tím jasněji prozařuje světlo. Je-li vědomí úplně čisté a bez poskvrny, může světlo átmá zářit v celé své nádheře a kráse; pak hovoříme o osvícení nebo realizaci, uskutečnění. Světci, ryzí a čisté bytosti, které se staly božskými prostředníky, šíří světlo, tedy lásku, dobrotu, moudrost a čistotu. Naznačuje to např. svatozář na obrazech světců. Když je však átmá obaleno mnoha vrstvami karem a nevědomostí, boží světlo nemůže vyzařovat.
Átmá, naše vnitřní Já, je esencí vesmírného Já, jehož přirozeností je mahá ánanda, nejvyšší blaženost. Proto je ánanda, blaženost, nejniternějším rysem i každého individua, jakožto částečky vesmírného Já.

Tělo, smyslové orgány, intelekt a mysl jsou nástroji átmá. Paramhans svámí Mádhavánandadží v jednom bhadžanu říká:
Moji bratři, spatřil jsem překrásný vůz (tělo), tažený deseti koňmi (smysly). Opratěmi bylo buddhi (intelekt) řídící koně. Vozkou byla manas (mysl), která držela v rukou opratě. Uvnitř sedělo samo átmá, král, doprovázen svým věrným ministrem, vivékou (pravé rozlišování). V kočáru zaznívala hra různých nástrojů (smyslové vjemy, myšlenky). Vzejde-li světlo poznání v tomto kočáře, pak bude navždy osvícen.

Vivéka je nejjemnější podobou intelektu. Zvažuje každý pocit, myšlenku i zkušenost a rozhoduje podle pravdy – nikoli na základě sobeckých přání, jak většinou činí rozum.
Světlo je symbolem poznání, temnota značí nevědomost. Kde se objeví světlo, ihned mizí temnota. Stejné je to i s poznáním: když se v nás probudí, nevědomost se okamžitě rozplyne.

Kdo jsme? Tělo? Uvěřit tomu je nevědomost.
Ve skutečnosti jsme čiré vědomí!

Nejsme ani kůže, ani kosti, ani krev, svaly, nervy či žlázy. Říkáme: „Toto je moje krev, toto jsou mé končetiny, moje pocity, myšlenky, představy a zkušenosti.“ Ale kdo je tím, který takto o sobě mluví? Kdo je tím, jenž si stále – vědomě či nevědomě – opakuje: „já“ a „toto je mé“?

Vezměme si jako příklad cibuli. Držíme ji v ruce a bez přílišného rozmýšlení ji zkrátka označíme za „cibuli“. Když budeme odstraňovat jednu slupku za druhou, nenazveme jednotlivé části „cibulí“, nýbrž „cibulovými slupkami“. Kde však zůstala „cibule“? Je „cibule“ jen jméno pro soubor těchto slupek? Tak to asi není. Cibule, z níž vyroste celá rostlinka, jestliže ji zasadíme, je něco mnohem obsažnějšího, dokonaleji organizovaného než pouhý souhrn jednotlivých obalů!
Také átmá je mnohem více než jen pouhý soubor svých částí. Átmá v nás žije. Nikdo nemůže vidět, jak vstupuje do lůna matky nebo jak opouští tělo umírajícího. Přichází a odchází, měníc tělo tak, jako my střídáme oblečení. Já se nikdy nezrodilo, je nesmrtelné, věčné, božské a neměnné. Nemusí se vyvíjet, je dokonalé. Jen vědomí je třeba pročišťovat a rozvíjet, aby dokázalo rozpoznat svou pravou podstatu.

Átmá je sám život, čistá energie. Je jako semínko stromu, ve kterém je ukryt celý strom jako nejjemnější, nejzhuštěnější energetický vzor. Je to energie, z níž vše povstává a vzniká.
Átmá je esencí Boha. Není božské, je to Bůh sám; není svaté, je to Svatost sama. Átmá je jako světlo, jako neuhasitelný plamen. Toto světlo je v nás však obaleno a překryto našimi karmami, stejně jako je oheň zahalen kouřem nebo diamant pokryt prachem a špínou, takže je zcela k nepoznání.

Každý plamen, ať už plamen svíčky, louč nebo hořící hromada dříví, je ve své podstatě stejný – nemusí se rozvíjet, je a navždy zůstane ohněm. Rozdíl spočívá v kvantitě, ne v kvalitě – i v nejmenší jiskřičce je ukryt nezměrný potenciál energie. Sjednotí-li se mnoho plamenů, vytvoří mocnou sílu – slunce, a světlo, které z něj vychází, je nesmírně silné. Pak hovoříme o mahátmovi (= velké duši), světci či boží inkarnaci.

Ve védantské filozofii, základní filozofii jógy, se átmá popisuje jako sat čit ánanda (sat = absolutní bytí, skutečnost, čit = absolutní vědomí, ánanda = absolutní blaženost). Átmá neboli Já je tedy pravda, je vědomé a blažené. A toto Já je Já všech tvorů.
Mnozí se ptají, na co mají během meditace myslet a na co se soustředit. Zpočátku se soustředíme na dech, na tělo nebo na uvolnění svalů; později myslíme na úplněk, východ slunce apod. Ale pravá meditace je átmá činta, tzn. myslet na átmá. Nemyslete na tělo, kterému činí problémy meditační pozice; překonejte to. Vzdejte se všech představ i pozemských přání a myšlenek. Neusilujte o vize světla, východu slunce atd., nemyslete na vzestup kundalíni, na otevírání čaker či dosažení nadpřirozených schopností. To jsou všechno jen začátečnické stupínky. Nechytejte se těchto představ. Meditujte jen na átmá. Stále si toho buďte vědomi, vnímejte a prožívejte to.
Jako pomoc ke zklidnění mysli a posílení síly koncentrace používejte mantru. Tím se mysl pročistí a osvobodí od nánosu, takže se bude moci projevit átmá ve své kráse.

Jestliže jogín dosáhne určitého stupně realizace, pak přemýšlí pouze o jediném: „Kdo jsem já?“
Takto uvažuje během meditace, v každé situaci a v každém okamžiku. Toto je volání jeho Já, zpěv jeho srdce, jeho átmá.
Jogín nepřemýšlí: „Snažím se ti přiblížit, můj Bože.“, ale prosí: „Přijď ke mně blíž, můj Bože.“ Často se cítíme slabí a bezmocní. Myslíme si, že Bůh je daleko a je těžké ho dosáhnout. Ale Bůh je všemohoucí; jistě k nám najde cestu.
Mějte v meditaci vždy povznášející myšlenky plné důvěry, neboť myšlenky jsou velice mocné, mohou docílit všeho.
Když pokročíte v meditaci, rozvíjí se ve vás schopnost duchovního vnímání. Mysl a vědomí se stávají zrakem vašeho Já. Jako když při jízdě autem osvítí světla cestu před vámi, tak pronikne vaše mysl celým vesmírem (astrální putování). Mysl vám daruje všechny zkušenosti a přinese vám veškeré poznání.

Nejdříve však musíme rozpoznat své Já v každém tvoru, v každém atomu, ve všech planetách a souhvězdích. To znamená dostat se tak daleko, že se dokážeme ztotožnit se všemi. Neměli bychom to chápat tělesně. Nemáme se identifikovat s filozofií, náboženstvím, národností či barvou pleti ostatních, ale nalézt onu jednotu, která přesahuje všechno vnější.
Ve světě panuje dualismus – ale mudrc v různých tvarech rozpoznává jednotu. Vidí-li před sebou dva džbány, je si vědom toho, že materiál, z něhož jsou oba vytvořeny, je stejný, totiž hlína. Tak nevidí realizovaný, ten, který si je vědom Boha, vnější tvary, ale jejich vnitřní skutečnost, átmá, Já.

Nestačí však pochopit to pouze rozumem. Musíme to cítit a zažít hluboko uvnitř. Jestliže jsme zaslechli volání átmá, přestaneme toužit po siddhi [1] nebo zázracích. Už nepotřebujeme nikoho a nic k tomu, abychom byli šťastní. Už nehledáme někoho, kdo nám podá pomocnou ruku, ale nabízíme sami svou pomoc ostatním, neboť víme: „Já jsem átmá a toto Já žije také v ostatních. Nejsme dva, ale jedno. Žijeme sice v různých tělech, tělo je však pomíjející, skutečností je jednota, která nezaniká.“
Když překonáme dualismus ve svém smýšlení, pomůžeme sami sobě. Dokud existuje dvojnost, cítíme se ode všeho odděleni – to je však klam.

Pak poznáváme, že svět je výtvorem našeho rozumu. Rozum stvořil svět tak, jak ho před sebou vidíme. Zcela zřetelně zakoušíme, že vše stvořené se mění a zaniká jako vlny oceánu. Jednoho dne se vlny opět vnoří do oceánu a splynou s ním v jednotu. A tak i tento svět jednoho dne zmizí a my spatříme všude jen jediné: Boha, Nejvyššího, átmá.
Proto provádějte v meditaci stále átmá čintan. Vnímejte sami sebe jako silné, čisté, šťastné a nesmrtelné. Jste Já! V Já není ani strachu, ani smutku nebo viny.

Nemusíme však zavrhovat ani světský život. Ve světě přece žijeme. A svět nám skýtá překrásné zážitky. Neztěžujme si tedy život; užívejme si života a osvoboďme se od všech sebevýčitek. Snažme se však zůstat na správné cestě.

Prožívejte přítomnost, teď. Nehloubejte nad minulostí; včerejšek je pryč a už se nevrátí. Nesněte však ani o „lepší“ budoucnosti. Budoucnost nelze nikdy dostihnout. Neboť existuje vždy jen přítomnost. Zítra je zítra a pozítří je vždy jen pozítří – prožíváme stále jen teď. Jestliže to pochopíme, pak jsme překonali čas a žijeme ve svém středu jako pozorovatel a svědek všech změn. Já je neměnné; energie, která z něj vychází, hýbe vesmírem, všechno tvoří a zase rozpouští.

ObrázekNaše Já je božským Já – kéž to všichni zažijí a darují mu svou lásku.
Návštěvník
 

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. lis 2016 20:20:25

ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM
VAHÍ ÁTMÁ SAT-ČIT-ÁNANDA MÉN HÚN
AMARA ÁTMÁ SAT-ČIT-ÁNANDA MÉN HÚN
AKHILA VIŠVA KÁ DŽÓ PARAMA ÁTMÁ HÉ
SABHÍ PRÁNIJÓN KÁ VAHÍ ÁTMÁ HÉ
AMARA ÁTMÁ HÉ MARANAŠÍL KÁJA
SABHÍ PRÁNIJÓN KÉ DŽÓ BHÍTAR SAMÁJÁ
DŽISÉ ŠÁSTRA NA KÁTÉ NA AGNI DŽALÁVÉ
BUDŽHÁVÉ NA PÁNÍ NA MRITJU MITÁVÉ
HÉ TÁRÓN SITÁRÓN MÉN ALÓKA DŽIS KÁ
HÉ ČÁND VA SÚRADŽ MÉN ÁBHÁSA DŽIS KÁ
DŽÓ VJÁPAKA KAN KAN MÉN HÉ VÁSA DŽIS KÁ
NAHÍN TÍNÓN KÁLÓN MÉN HÓ NÁŠA DŽIS KÁ
ADŽARA ÓR AMARA DŽISKÓ VÉDÓN NÉ GÁJÁ
JAHÍ DŽŇÁNA ARDŽUN KÓ HARI NÉ SUNÁJÁ
ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM
VAHÍ ÁTMÁ SAT-ČIT-ÁNANDA MÉN HÚN
AMARA ÁTMÁ SAT-ČIT-ÁNANDA MÉN HÚN



Jsem Šiva, osvobozené átmá, božské a nejvyšší,
jsem nesmrtelné sat-čit-ánanda átmá.
Átmá je nejvyšší ve vesmíru,
je to átmá všech živých bytostí a toto átmá jsem já.
Je to átmá nesmrtelné – smrtelné je pouze tělo,
je to átmá ve všech živých bytostech a toto átmá jsem já.
Žádná zbraň mu neublíží, oheň je nespálí,
voda je neutopí, smrt nad ním nemá moc,
září ve světle planet a hvězd,
Měsíci a Slunci dodává svit,
je obsaženo v každém atomu a nikdy nezemře,
nezemřelo v minulosti, nezemře v přítomnosti ani v budoucnosti.
Átmá je nezničitelné, nezrozené, nesmrtelné,
zpívají o něm védy, učil o něm Kršna Ardžunu.
Já jsem to átmá, věčné, svobodné, nekonečné a božské,
jsem Šiva – Pravda, Světlo, Vědomí a Blaženost.

Šrí Šankaráčárja
Návštěvník
 

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. lis 2016 21:35:58

Proč tomu tak je,že ve vědomí jednoty není otázek,cílů,přání apd. osobních věcí..?

Obrázek

Není tomu tak právě proto,že tu nikdo-nějaká osoba,identita,která by toto měla,podávala otázky,měla osobní přání,cíle,plány apd. osobní věci není, to je celé .
Ve vědomí Jednoty,vědomí jediného absolutního univerzálního vědomí,jenž je tvůrcem všech příčin,všech sfér od nejnižší až po nejvyšší Brahmalóku je vše celistvé,tudíž dokonalé,plné,harmonické.
Jednota vědomí je stav při kterém není otázek,není cílů,není ničeho jiného než právě onoho Jediného Absolutního Vědomí.

Ze začátku,dokud není ego,procesy ega,karmické vzorce,šablony ega-iluzorní osobnosti dokonale rozpuštěné,tak stále,ikdyž je jedinec ve vědomí,tak samozřejmě ego,ikdyž jemné-rozpouštějící má otázek..na ty je většinou odpovídáno samotným jediným absolutním vědomím-akášou,tudíš odpovědi přicházejí ze samotného zdroje Absolutního vědomí.
Tyto osobní otázky-v procesu rozpouštění ega se stále a stále více zpomalují,resp. mizí,až je dokonale pohlcena jakákoliv,byť sebemenší dualita,náznak duality apd. Poté je nastolena Jednota jeidného absolutního Vědomí,kde není nikoho,kdo by otázky,přání,plány,cíle atd. měl. Je pouze ono Jediné Absolutní Vědomí,jenž nemá dvojnosti ve své absolutní dokonalé celistvosti jednoty.
Tato velká Jednota vědomí je tu pořád,i ve stavu nevědomosti,pouze ego-iluze oddělenosti,procesů těchto iluzí oddělenosti od celku tvoří právě koloběh utrpení,celou samsáru,neustálou fázi rození,stárnutí,umírání a pořád dokola,dokud není Jediné vědomí prostřednictvím lidského fyzického těla rozpoznán jako Jednota. Poté mizí iluze oddělenosti a nastává konec veškerých otázek,přání,cílů,plánů atd. To je konec samsarické-duální existence,konec bytí v této planetární soustavě silně pokleslé od Zdroje-Boha.
To je důvod proč není otázek ve stavu Jednoty,jediného absolutního vědomí,neboť jakákoliv osoba,která by tu měla otázek je pohlcena-absorbována samotným Jediným Vědomím univerza,pohlcena celým vesmírem-Bohem.

Jakmile je nastolen stav Jednoty,pak není otázek,přání,cílů,plánů apd. Je pouze věčné,blažené bytí,tzv. Sat-čit-ánanda, věčné blažené bytí,jenž nemá počátku ani konce.Je věčné,neměnitelné,dokonalé,neomezené,jenž je dokonale celistvé,tudíž je nemožné,aby vznikla nějaká myšlenka,pocit,potřeba,otázka,neboť není důvod,aby toto vzniklo v Jednotě Vědomí. Toto Jediné Vědomí absolutna je dokonalé,bylo dokonalé před miliardy lety,je stále tak dokonalé a bude takto dokonalé neustále,neměnné,povzneseno nad všechny světy,sféry, nad všech tří gun,kvalit hmotné přírody,mysli-falešného ega-já.
To jest pravý význam,důvod proč není jakýkoliv otázek,tužeb,přání,cílů atd. ve stavu naprosté dokonalé Jednoty a to je celé,nic složítého .) pouhý lidský egoistický rozum v tom vidí něco co vůbec není.. vidí pokřiveně díky iluzí ega a máji,to je vše,to je celý problém z hlediska pravého stavu Jednoty.

:)
Návštěvník
 

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » pát 11. lis 2016 7:33:01

Pravda není v tom, co rozděluje, ale v tom, co spojuje.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod nop » pát 11. lis 2016 9:53:40

Trimurti = tři tváře boží. Brahma má čtyři obličeje, hledí do 4 stran, Šiva se pozná podle trojzubce, měsíce v hustých vlasech a tance, Višnu stojí a obrací ochranitelskou dlaň k lidem
Přílohy
trimurti1.jpg
trimurti1.jpg (14.9 KiB) Zobrazeno 28915 krát
trimurti2.jpg
trimurti2.jpg (13.31 KiB) Zobrazeno 28915 krát
trimurtikamen.jpg
trimurtikamen.jpg (11.91 KiB) Zobrazeno 28915 krát
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1745
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Jana » pát 11. lis 2016 20:31:30

:)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 8569
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 12:28:54

Harmonie, Blaženost a Osvícení

David R. Hawkins

Stavy osvícení se objeví na úrovni vědomí 600 v důsledku nahrazení lineárního vědomí nelineárním.

Toto energetické pole je spojeno se zkušenostmi určenými pojmy jako Transcendence, Osvícení, Blaženost a Boží vědomí.

Když je dosaženo tohoto stavu, rozdíl mezi subjektem a objektem mizí, a neexistuje žádné přesně stanovené ohnisko vnímání. Jedinci na této úrovni často opustí svět, protože stav Blaženosti vylučuje běžnou činnost. Někteří však přetrvávají a stávají se duchovními učiteli a jiní pracují anonymně pro zdokonalení lidstva. Někteří se vrátí do světa a stanou se pozoruhodnými génii ve svých oborech a významně přispívají k rozvoji společnosti. Ti, kteří zůstávají v náboženstvích, mohou být nakonec oficiálně označeni jako svatí, i když na této úrovni je formální náboženství nahrazeno čistou spiritualitou, z níž všechna náboženství pochází. V současné době (2006) existuje šest lidí na planetě, kteří mají úroveň vědomí 600 a více (jsou anonymní), tři jsou mezi 600 – 700, jeden na 700 – 800, jeden na 800 – 900, a jeden 900 – 1000.

Vnímání na úrovni 600 a výše se někdy popisuje jako jevy ve zpomaleném filmu, vznášející se v čase a prostoru. Vše je živé, zářivé a neustále tekoucí, rozvíjející se v nádherně koordinovaném evolučním tanci, ve kterém jsou význam a zdroj ohromující. Toto úžasné odhalení probíhá bez myšlenky nebo pojetí tak, že se v mysli rozhostí nekonečné ticho, které zastavuje vytváření pojmů.

Pozorující a pozorované se stává totožným. Pozorovatel se rozpouští a stává se pozorovaným. Vše je propojeno se vším a stává se sjednocenou přítomností, jejíž moc je nekonečná, přesto dokonale pevná.

Velká umělecká díla, hudba a architektura, která mají kalibraci vědomí mezi 600 a 700, nás mohou dočasně povznést k vyšším úrovním vědomí a jsou všeobecně uznávána jako inspirující a nadčasová.


Transcendence z lineárních k nelineárním „doménám“ vědomí má za následek zásadní posun paradigmatu.

Na této úrovni není žádné „toto“ nebo samostatná „osoba“, která by byla svědkem přechodu, protože přechod je obsažen sám v sobě, takže „poznávající“ a „poznávané“ jsou totéž.

Je to stav nekonečného míru, harmonie, nezaměnitelné přítomnosti Boha, a má odlišný rozměr, než emocionální nebo duševní klid a pohoda.

V tichu nastává všechno samo od sebe, autonomně a spontánně.

Zvuk nemá žádný vliv na ticho, které přetrvává i v rámci zvuku.

Tento stav je tradičně a historicky označován jako sat-čit-ananda (tichá blaženost). Může dojít k zastavení fyziologických funkcí. Neexistuje žádná touha se pohybovat nebo mluvit, a vnitřní Ticho je němé, jako by se zastavilo v bezčasovosti.

Zda tělo i nadále funguje a přežije, nebo ne, je nezajímavé a vlastně bez významu. O tuto otázku není žádný zájem, a je ponechána na řízení Univerza. Pokud jsou karmické sklony v souladu s fyzickým pokračováním, tělo přežije. Pokud tomu tak není, tělo je prostě opuštěno, neboť povstalo ze země a zase se do ní vrací, když už posloužilo účelu ducha.

Přibližně padesát procent lidí, kteří se dostanou na tuto úroveň vědomí, se těla vzdá. Pokud ne, pak fyzické propojení je v souladu s reakcí na vnější svět, který může naléhat na nutnost jídla nebo pití. Zevnitř tam není žádný sklon k ničemu, ani není potřeba komunikovat nebo mluvit.

Přítomnost je sebenaplňující a úplná, jedinečně dokonale měkká a současně mocná. Její podstatou prostupují všechny projevy ze zdroje existence. Vše, co je vidět, vzniká z neprojeveného k projevenému jako stvoření ze zdroje, který je vrozený, všudypřítomný, a mimo chtění.

V Jednotě a Jednosti je vše zároveň vnitřně ve všem ostatním, nikoli ale tak, že by to bylo „stejné“ nebo „jiné“. V nekonečném kontextu Veškerenstva se potencialita aktivuje Božským příkazem, běžně známým jako Boží vůle. Termín „vůle“ je však poněkud zavádějící v tom, že předpokládá chtění. Stvoření je vnímáno jako rozvíjení a zjevování projevu nekonečné potenciality Stvoření.

Neexistuje tedy žádná dualita, tvůrce a tvorba, Stvořitel a stvoření jsou jedno a totéž.


Všechno, co existuje, je dokonalé a úplné.


Tvorba se nepřesouvá z nedokonalosti k dokonalosti, jak se domnívá ego, ale místo toho se pohybuje od dokonalosti k dokonalosti.

Iluze přechodu z nedokonalosti k dokonalosti je výsledek myšlení.

Například poupě není nedokonalá rostlina, ale je ideální poupě. Když je napůl otevřené, je to perfektní rozvíjející se květina, a když se zcela otevře, je to dokonalý otevřený květ. A když vybledne, je dokonalá vybledlá květina a pak se stane dokonalou zvadlou rostlinou, která se pak stává naprosto nečinná. Každý stav je tedy dokonalý v každém svém projevu jakožto vznik a směřování evoluce Stvoření. To znamená, že iluze „proměny“ se nahrazuje svědectvím procesu projevené skutečnosti potenciality (přechod, nástup, rozvinutí, metamorfóza).

Bez zasahování mentálních interpretací, je dokonalost Všeho, co existuje, dokládána jeho vnitřní krásou, která je transformovaným fyzickým projevem jeho dokonalosti.

Bez úpravy a třídění, které vyzařuje pouze z lineární mysli, je všechno viděno jako stejně nádherné.

To, co svět ignoruje jako plevel, je stejně krásné jako květiny. Vše je v přírodě rovnocenné, bez hodnocení, a vše má stejný význam. Vše je projevem božství jako Stvoření, vše je stejně posvátné a svaté.

Stejně jako vše, i ​​tělo je také autonomní a pohybuje se podle sebe. Na úrovni 600 neexistuje příčinné volní ohnisko, jako je například osobní já, nebo „Já“, které by mohlo být představováno jako původce akce, nebo jako „rozhodovatel“.

Dynamika stavu míru a osvíceného poznání (illumination)

V běžném životě ego prohlašuje, že je autorem akcí. Toto egoistické tvrzení, vnímané jako vnitřní realita, je klam založený na nerozpoznané funkci ega, a sice že si ego vše okamžitě upravuje. Tento jev nastává 1 / 10.000 sekundy poté, co skutečně došlo k fenoménu. Nejlepší analogie pro tuto funkci ega, jak již bylo uvedeno dříve, je funkce „tape – monitor“ na magnetofonu. Ta spočívá v tom, že okamžitě dovoluje poslouchat to, co nahráváte. Dochází k tomu ale ve skutečnosti o zlomek vteřiny později. Proto člověk neslyší zdroj, ale nahrávku s miniaturním zpožděním. Toto zpoždění je vlastní každému egu při prožívání běžného života, takže mysl nepociťuje realitu, ale její zpožděné okamžité přehrávání přes obrazovku vnímání. Na úrovni 600 toto zpoždění mizí a spolu s ním zdání „tohoto“ nebo „tamtoho“, protože bez zpoždění vzniklého zpracováváním ega jsou „toto“ i „tamto“ spojena do jednoty, která není uměle rozdělena. Bez vnitřní stínící pozice ega jsou jevy zakoušeny přímo a ne přes iluzi diváka.

Jednota s jevy místo oddělení od nich vede ke zkušenostem plnosti přítomnosti, vyjádřené ve všem. Vše, co existuje, není jen pasivně „tam“, a prezentuje se jako kvalita realizace své existence, spíše než úmyslným záměrem. To znamená, že vesmír je dar dokonalé krásy, který vyzařuje božské Radiance. Tento fenomén by mohl být popsán jako veškerý zpomalený pohyb.

Jevy, pohyb a akce, které dříve připisovalo ego sobě, jsou nyní viděny jako autonomní, bez konkrétního zaměření na původ, jakož i nezávislé na „já“. Místo toho pocit „jáství“ expanduje na všezahrnující úroveň, která je více prvotní, všeobsahující a rovnou je Podstatou, nikoli oddělenou identitou. V důsledku toho rovněž mizí toto vnímání vztahu, protože se jedná o mentální konstrukci týkající se vnímání oddělenosti, která je nahrazena vědomím o nelineární všeobsažnosti. Tak, když není zapotřebí vysvětlovat vnímanou oddělenost, pojem vztahu ztrácí smysl a je nepoužitelný. Já nemá „vztah“ se světem, protože Existence je jeho nedělitelnou Podstatou. (Analogicky, věda odhalila, že neexistuje žádný zjistitelný „střed“ vesmíru.)

Ačkoli databanka paměti zůstane k dispozici, její hodnotou je schopnost pro popis skutečností, která umožňuje pokračování tělesné funkce, pokud je to karmická volba. Tělo, jak se pak zdá, pracuje na principu zhruba srovnatelným s hybností. Jak již bylo popsáno v předchozích pracích, je to jako „hračka karmického větru“, který následuje svou vlastní cestu.

Transformace na úrovni 600 a více prohlubuje rozpuštění narcistického jádra ega, které mylně předpokládá, že je suverénní, a proto prvotní původce a autor vůle. Tento závěr je zahrnut ve významu pojmu „egocentrický“. To znamená, že jádrem ega je jeho základní předpoklad, kterým se identifikuje jako primární zdroj existence, jednání a rozhodování, a tak si uzurpuje suverenitu božství. Tento primitivní předpoklad se otevřeně zobrazuje v patologickém stavu, který se nazývá „maligní spasitelský narcismus“, v němž se jádro ega skutečně uctívá. V historii bylo toto sebezbožštění otevřeně vyjádřeno v dobách římských císařů, kteří oznámili, že jsou doslova Bohem, až po současné světové lídry, kteří vykazují grandiózní a všemohoucí nabubřelost ega. (Syndrom maligního mesiášského narcismu [kal. 30], je podrobně popsán v kapitole 15 Pravda vs. faleš).

Z hlediska běžných pojmů a vzdělání by se mohlo zdát, že stav Blaženosti by měl být konečný stav. Při pohledu na to z hlediska samotného ega, je to přesně ono. Pryč jsou úzkosti, předvídavost, lítost, atrakce, nebo touhy. Pryč jsou také pravidla, cíle, procesy a podmínky, které musí být splněny, nebo dokončené či budoucí role. Na této úrovni je zde každá osoba samostatná a není s kým se potýkat. Vše se vyskytuje bez námahy a spontánně a pouze přesně prezentuje samo o sobě své kvality. Podobně „kvality“, které jsou popisované vnímáním, zmizí. Všechno je prostě takové, jaké je, bez přívlastků. Mysl existuje stále, ale je tichá, protože je bez předmětů nebo objektů a bez herců, nejsou nutná slovesa, není třeba adjektiv. Navíc je zde úbytek vůle, protože zde nejsou žádná rozhodnutí, která mají být provedena, a vše se vyvíjí spontánně i samostatně jako výraz evoluce Stvoření.

Co zůstane po rozpuštění těchto funkcí ega, je vědomí, ale v nepřítomnosti pozorovatele – zůstane jen vědomí samo o sobě. Již nepotřebuje zpracovávat skutečnosti, protože možnosti již nejsou od sebe odděleny lineárními vlastnostmi. Proto není nutné zvolit nebo zvážit výhody či nevýhody. Informace je dostačující sama o sobě, a tím je akce autonomní. Rozhodování už není nutné, protože shoda nahradí vztah nebo možnosti. Zároveň, protože není „konající“, „neděje“ se nic, co by ke svému zakoušení vyžadovalo projekci omezeného pohledu a doprovodné zpracování myslí.

S vymizením zakoušení času zmizí následnost, tedy neexistuje žádné „před“ a „potom“. Harmonie Jednoty Souladu je evoluční stejně jako když se potencialita vyjadřuje projevem, jen bez záměru. Nejlepší analogie jsou pohyby vesmíru, které jsou harmonické s celkem. Gravitace patří do stvoření a její pole je „souběžné“, a ne „kauzální“ nebo „následné“, což jsou pojmy, které představují duševní průzkumné hypotetické konstrukty. Shoda je výrazem božské jednoty a harmonie, které se projeví při transcendenci dualistického rozdělení Descartova z res interna (cogitans) a res extensa (vně) / (svět tak, jak je). V integrované Jednotě neexistuje samostatné „to“ způsobující samostatné „něco“.

Překonat úroveň 600 vyžaduje přestat se identifikovat s rolí pozorovatele, která je skutečně autonomní kvalita spojená s vědomím sebe samého. V hluboké meditaci se ukáže, že člověk se s touto rolí nevědomky identifikoval, což vyžaduje její odmítnutí.

Hlavní překážkou pro dosažení ještě vyšších úrovní osvícení je spokojenost, radost, a nevědomé připoutání se ke stavu Blaženosti. Kromě toho je Blaženost vnímána jako dokončení a úplnost.

Pak vyvstává vědění, že dokonce i to, jak znamenitý stav to může být, má být odevzdán Bohu.

S jeho kapitulací vznikne dosud nepředstavitelné, ještě více expanzivní paradigma.

http://www.hawkins.support/studijni-kni ... n-600-699/
Návštěvník
 

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. kvě 2019 10:17:03

‘JSTE BLAŽENOST. JSTE LÁSKA. VAŠE SAMOTNÉ JÁ JE VĚČNÁ BLAŽENOST.’¨

Když jste samotnou blažeností, co víc byste mohli chtít? Když chápete a zažíváte tuto pravdu, když jste sami v sobě uvolnění, tak jste naprosto spokojení a užíváte si sami sebe. Pak už neexistuje nic dalšího, čeho byste mohli dosáhnout, protože už jste sami pro sebe tou největší věcí, které bylo dosaženo.

Do teď se ženete za něčím z chamtivosti a myslíte si, že když toho dosáhnete, když to budete mít, dá vám to blaženost. Honíte se za věcmi z chamtivosti, nebo od nich utíkáte ze strachu. Bojíte se, že něco vám sebere vaši radost, váš život.

Obojí toto hnaní se za něčím a utíkání od něčeho je irelevantní, když chápete, že jste součást této milující Existence, která se o vás stará v každém okamžiku.

Existence o vás pečuje v každém okamžiku. Myslíte si, že byste mohli být naživu byť jediný okamžik, kdyby Existence nechtěla, abyste žili? Samotný fakt, že jste naživu dokazuje, že Existence vás chce mít tady, teď, v této podobě a na tomto místě. Toto je ten nejvyšší důvod pro oslavování! Co víc chcete?

Existence poskytovala, poskytuje a bude poskytovat vše nutné pro každou vaši potřebu. Vaše trápení a boj je jen nedůvěra, že je vám poskytováno vše, co potřebujete, protože považujete sami sebe za oddělené od Existence a myslíte si o ní, že je váš nepřítel.

Jeho Svátost Paramahamsa Nithyananda
Návštěvník
 

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. črc 2019 16:49:47

Všechno, nebo nic: odvažte se žít extaticky
Autor: Advaita Stoian

Žák se zeptal svého učitele: „Mistře, proč nežijeme trvale v extázi?“
Učitel mu odpověděl: „Ze strachu.“
Nato se žák zeptal: „A čeho se bojíme, mistře?“
A učitel mu s lehkým úsměvem odvětil: „Bojíme se být extatičtí.“


Proč nežijeme život v blaženosti?

Opravdu chceme být extatičtí? Nebo jen chceme být milí, dobří a hodní? Slučuje se všední život s prožíváním extáze? Nebo má být nejvyšší blaženost vyhrazena jen na víkendy nebo zvláštní příležitosti?

Pokud si pokládáme podobné otázky, znamená to, že nás vábí jedno z nejnepolapitelnějších a nejprchavějších tajemství života. Začíná nás přitahovat „oko bouře“, zdroj veškeré motivace, to, co nás v životě pohání. Začínáme zlehka nahlížet pod kapotu vesmírného stroje ve snaze lépe porozumět tomu, jak funguje „motor“ života.

Kdesi v hlubinách své bytosti tušíme, že ve svém životě vlastně bez ustání hledáme „něco“ natolik ohromujícího, intenzivního a silného, že to dokáže prozářit veškeré naše temné pocity a otupit zatvrzelost hmoty. Hledáme něco, co nás neustále upomíná, že se máme navrátit tam, odkud jsme vzešli. Matné tušení této esenciální skutečnosti, která proniká naprosto vším, nás motivuje k tomu, že chceme ze všech svých zkušeností získat něco víc. Zvyšuje to naši aspiraci.

Existuje však i jiný úhel pohledu a toto nové paradigma nás ohromí: hluboko uvnitř, ve své božské podstatě, jsme už všichni extatičtí. V hlubinách své bytosti, v samotné esenci své existence, jsme natolik extatičtí, že tu pro nic jiného ani není místo! Blaženost je jediná „vlastnost“ onoho „nositele“, který se jako první stává příbytkem naší identity, prvního pocitu „jáství“, které nemá žádnou jinou příčinu než Absolutno.

Všichni můžeme zakoušet extázi

Když si začneme uvědomovat tuto základní pravdu o sobě samých, pochopíme, že nikdo a nic nám nemůže dát extázi. Je to totiž náš přirozený vrozený stav. Náleží nejhlubší části naší bytosti odkud vyzařuje do vnějšího světa. V prožívání extáze nám ovšem může bránit naše přesvědčení, že extatičtí ani dokonalí nejsme. Tento dojem je však dán pouze tím, že se ztotožňujeme se strukturami, které se jen přibližují naší původní extatické dokonalosti. A jak takto znovu a znovu „kopírujeme“ sebe sama, nakonec se identifikujeme s vlastní zastaralou kopií, která už o své původní dokonalosti zhola nic neví.

Pokud pátráme po této původní dokonalosti kdekoliv jinde než ve vlastním nitru, má to pouze ten přínos, že si díky tomu postupně uvědomíme, že „není ani tady, ani tam“ neboli „néti néti“, jak říkávali starověcí mudrcové. Je to podobné, jako kdybychom chtěli na mapě univerza najít místo, kde se právě nacházíme, tím, že vyškrtáváme všechna místa, kde nejsme, až nakonec zůstane pouze zde. A to je opravdu hodně zdlouhavý proces.

Tantra navrhuje úplně jiný přístup, který se ukázal jako neuvěřitelně efektivní: k tomu, abychom se stali extatičtí, si jen potřebujeme strhnout pásku z očí a nechat tak blaženosti volný průchod. Musíme jí pouze odstranit z cesty překážky a extáze z nás sama začne vyvěrat. Všichni hluboko uvnitř víme, že tomu tak je. Možná i toto měl Spasitel na mysli, když řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ Vyndáme-li trám ze svého oka, dovolíme tak své vlastní extázi, aby se projevila… a svému bratru tak umožníme objevit tu jeho.

Hledáme-li štěstí a blaženost mimo svoji bytost, jenom tím prohlubujeme pocit odcizení a prázdnoty a vzdalujeme se od svého celistvého jádra extatického štěstí! A zatímco se jako slepí touláme světem, život nás míjí nepovšimnut a neoslavován, v průměrnosti a plytkosti.

Extáze vždy přichází zevnitř

Zdá se však, že obrátit pozornost do nitra a objevit svou vnitřní extázi se snadněji řekne, než udělá. Proč jsme tak připoutaní k překážkám, které brání našemu subtilnímu světlu extatického štěstí, aby vyšlo do popředí a zazářilo v plné síle? Proč pokaždé znovu a znovu rychle obnovujeme své staré obranné mechanismy, kdykoliv jejich skulinou proklouzne (například jako důsledek nějakého velkého překvapení) byť jen malý paprsek jasného tichého světla extáze?

Je to proto, že tyto překážky jsou součástí toho, co považujeme za svůj defenzivní systém. Žijeme v přesvědčení, že nás chrání a že nám poskytují bezpečí. Vyvolávají v nás pocit známého prostředí, iluzorního domova, který je však ve skutečnosti jen poslední prchavou stopou a posledním zábleskem dávno zapomenutého skutečného domova.

Největší problém zde spočívá v tom, že pokud chceme začít projevovat vnitřní extázi, musíme se všech těchto pojistek svého bezpečí zbavit. Alespoň se to tak zdá! A my se pokoušíme nechat si alespoň něco, nějak proces zpomalit, smlouváme jako handlíři, abychom dostali alespoň kapku extáze, ale mohli si současně tyto věci ponechat… Moudrost Stvořitele však naštěstí nikdy nedovolí, aby takové snahy o dosažení extáze byly úspěšné.

Neexistuje žádná „bezpečná“ extáze, žádná vlažná blaženost. Je pouze jedna extáze, která se může rovnat pouze sama sobě
Extatická zkušenost nás přivádí na zcela novou úroveň života, na které jsme k sobě stoprocentně pravdiví. Když jsme extatičtí, už není co skrývat. Ze známého prostředí nic nezbylo, neboť jsme vše přivedli zpátky k ŽIVOTU. Zůstala jen pravda extáze, která v nás probouzí „kompaktní“ vědomí, prosvětluje všechny stíny, zbavuje nás masek a průměrnosti. To však není úplně jednoduchý úkol, ani to není něco, co by naše ego nadšeně vítalo… Proto to vyžaduje neobyčejnou odvahu. Odvahu skočit do tajuplného neznáma, které vyvěrá z našeho hlubokého nitra, zbavit se všech omezení a pohlédnout smrti do očí.

Těm, kteří takovou odvahu někdy měli a dokázali učinit potřebný krok, se extatická zkušenost odhalila jako stav „všechno, nebo nic“. Ty, kteří připravení nejsou, drží obavy jejich ega zpátky a strach je nutí, aby si vybrali průměrný život bez riskování místo extatického života, v němž jim hrozí, že přijdou o ty zábrany, které jim dříve bránily… prožívat extázi! To si žádá velkou víru. Extáze je pouze pro ty, kteří svoji víru skutečně vytrénovali do nejvyšší míry.

Když jsme extatičtí, přijdeme o vše ostatní. Zbavíme se „záchranné sítě“ a pozorujeme, jak se v našem životě vše mění. Když jsme extatičtí, nezbývá nám nic, na čem bychom mohli lpět: existujeme „jen“ jako čiré vědomí, jako vlastní přítomnost bez čehokoliv dalšího. Vzpomínky a plány jsou rozpouštěny do přítomného okamžiku, který v extázi představuje jedinou časovost. Dosáhnout tohoto stavu je podobně prosté jako způsob, jakým Michelangelo vytvořil slavnou sochu Davida: zbavil ji všeho přebytečného (mramoru).

Přisvojte si právo na extázi – teď!

Extáze je na dosah, je nám vzdálena jen na jednu myšlenku… jenže pak vždy přijde další a pak zase další a další myšlenka, až se v labyrintu své mysli ztratíme. Kdybychom myšlenky alespoň na okamžik zastavili, z našeho nitra by vytryskla extáze ve své nejčistší a nejsilnější podobě, osvítila by celou naši bytost a dodala by naší existenci třpyt, který by před našimi zraky odhalil božskou krásu.
Máme moc kontrolovat své myšlenky a zastavit je, musíme ji ale znovu přivést k životu neochvějnou vnitřní disciplínou, pevnou jako diamant. Pouze mysl podobná diamantu může snést oslnivost a prudkost extáze, aniž by byla rozmetána na kousky vnitřní silou, kterou to vytváří.

Pokud si výše řečené chcete sami vyzkoušet, udělejte něco, co vaše mysl naprosto neočekává, spontánně a bez jakýchkoliv naučených vzorců. Dostane se vám alespoň malého záblesku extatického vnitřního světla… Nebo zůstaňte, jak jste, a žijte nadále ve falešné blaženosti nevědomosti. Volba je vždy na vás.
https://www.jogin.cz/vsechno-nebo-nic-o ... extaticky/
Návštěvník
 

Re: Věčná blaženost - eternal infinite Bliss

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. lis 2020 7:22:07

Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků