Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 18. črc 2014 13:24:50

"Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa. Tato boží dichotomie je jeden z nejnáročnějších aspektů jsoucna na pochopení a představu. Dvojnost Stvořeného světa musíme chápat jako jeden ze základních principů Kosmické hry na stvoření a stváření Světa. Proč existují protiklady dobro a zlo, černý a bílý, studený a teplý?

Bez dvojnosti by nebyl tvůrčí proces, nebyl by pohyb, vývoj, prostor a čas (bez nahoře není dole, bez vlevo není vpravo, bez minulosti není budoucnost, bez předtím není ani potom).

Avšak tato dvojnost je zároveň jednotou. Tak jako magnet nemůže mít pouze jeden pól, a přestože má póly dva, je to stále jen jeden homogenní magnet, tak ani není dobra bez zla, tmy bez světla, tepla bez zimy. Z toho pak musíme pochopit, že neexistuje zlo samo o sobě, ale pouze jako součást dobra. Kdybychom nepoznali zlo, nemohli bychom poznat ani dobro.

Bez pocitu neštěstí neexistuje ani pocit štěstí. Ten, kdo je obklopen pouze přepychem, je schopen poznat, že žije v přepychu teprve tehdy, když pozná nepřepych. Zdravý žijící mezi zdravými pozná, co je to zdraví, až když zažije na sobě nebo na svém okolí nemoc. Co to je láska, můžeme pochopit, jen když poznáme to, co láska není.

Představa, že je možno být věčně šťastný v dvojném světě, je jen součástí iluze. Bohužel tato nepřesná představa je šířena i některými esoterickými naukami a směry New Age. K tomu, aby byl člověk šťastný, musí být občas nešťastný. Je možno dosáhnout vnitřního klidu, harmonie, zbavit se touhy, chtění, egoismu, ale není možno dosáhnout permanentního pocitu štěstí.

Bez dvojnosti by Stvořený svět nejenže neměl smysl, ale ani neexistoval.

Vhodnější by bylo možná najít jiný výraz místo výrazu jednota, protože i pojem jednota je svým způsobem omezující a nevyjadřuje přesně skutečnost.

Jako analogii s magnetem je možno představit si kouli, kde uvnitř je kladný pól a směrem k povrchu se mění na záporný pól, který se na povrchu koule jeví na každém místě jako pól s kvalitou odlišnou od jiného místa. Povrch se pak jeví jako pólově různorodý.

Tato různorodost pólů je za použití principu dvojnosti nepředstavitelná.

To znamená, že vhodnější by byl výraz širší než jednota, něco jako jednota i mnohost dohromady. Bohužel se obávám, že takovýto výraz žádná lidština nemá.

Pojmy jako pól a kladný či záporný jsou zde použity z nedostatku jiných vhodných pojmů.


Polarita stvořeného světa a každé jeho části

Boha v jeho formě Absolutna lze snad připodobnit ke gigantickému superpočítači s nekonečným potenciálem, který momentálně neřeší vůbec žádný úkol. O Absolutnu nevíme po intelektuální stránce absolutně nic, protože se jedná o beztvarou a bezčasou Prázdnotu bez hranic. To však neznamená, že neexistuje. Mysl je věčně a univerzálně přítomna, „Nic“ je pouhým zdáním. Obrazně matematicky by se to dalo snad vyjádřit jako nekonečná nula.

Na rozdíl od tohoto Absolutna by se jako základní princip stvořeného světa dal obrazně matematicky vyjádřit jako plus a minus nebo v jiných pojmech jako jin a jang. Tento nejzákladnější princip, který již nelze dále redukovat, je přítomen v každé entitě, v každém systému. Částice, atom, molekula, buňka, organismus, člověk, manželé, rodina, společnost, národ, stát, Země, Sluneční soustava, galaxie, kupa galaxií, vesmír, svět, to vše je svým specifickým vědomím, které obsahuje tento základní princip.

Když odstraníte všechny atributy entity včetně času a prostoru zbude pouze plus a minus a tento základní princip je hybnou silou stvoření a stváření světa.

Neexistuje nic s výjimkou Absolutní mysli, co by tento princip neobsahovalo.

Nejvhodnější představa obsahování tohoto principu ve všem je magnet. Magnet vždy obsahuje severní a jižní pól. Jsou nerozdělitelné. Když rozdělíte magnet na dvě části, vzniknou dva magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když rozdělíte magnet na tři části, vzniknou tři magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když k sobě přiložíte jakékoliv magnety, vznikne soustava opět s jedním severním a jižním pólem.

Polarita je základní princip stvořeného světa. Pro upřesnění – stvořeným světem je myšleno vše. To znamená i tak zvaný astrální svět a tak zvané vyšší světy. Ne pouze nám nejbližší a nejsrozumitelnější časoprostorový svět.

Toto je velmi důležité při pochopení stvořeného světa a jeho fungování. Není dobro bez zla, není světlo bez tmy, zvuk bez ticha, protože nemůže existovat magnet skládající se pouze ze severního nebo jižního pólu, nemá smysl uvažovat o jin bez jang o plus bez minusu.

Nepřijetí tohoto základního principu – ať už rozumem nebo citem – je nepřekonatelnou překážkou na cestě poznání.

Smyslem bytí na všech úrovních a tím i nejobecnějším smyslem bytí je využití polarity k tvůrčímu procesu.

Záměrně zde používám pojem bytí (ve smyslu existence vědomí) a ne pojem život, protože definic života je mnoho a vzhledem k jejich časté biologické orientaci nejsou pro tyto účely příliš vhodné."



Miroslav Zelenka

Bližší informace o možnostech nákupu knihy je možno získat na adrese http://www.miroslav-zelenka.cz



http://www.cez-okno.net/clanok/elegantn ... neho-sveta
Návštěvník
 

Jednota jakožto podstata šťastného života

Nový příspěvekod Jana » pát 05. říj 2018 8:32:29

Řekli mu:

Vejdeme, když jsme dětmi, do království?

Ježíš jim řekl:

Když z dvou uděláte jedno

a vnitřní připodobníte vnějšímu

a vnější vnitřnímu

a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,

a když to, co je mužské,

a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,

aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,

když své oči budete mít na místě svých očí

a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,

obraz místo obrazu -

pak vejdete do království.

(Tomášovo evangelium)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6032
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jednota jakožto podstata šťastného života

Nový příspěvekod Jana » pát 05. říj 2018 8:32:38

Toto jsou skrytá slova,

která řekl živý Ježíš

a zapsal je Didymos Juda Tomáš.



A on pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.



Ježíš řekl:

Člověk, který hledá,

ať nepřestává se svým hledáním, dokud nenalezne.

A až nalezne, bude otřesen,

a když bude otřesen,

bude se divit a stane se pánem veškerenstva.


Ježíš řekl:

Když ti, co vás vedou, vám řeknou:

"Pohleďte, království je v nebi",

tak vás předejdou ptáci nebeští.

Když vám řeknou: "Je v moři",

předejdou vás ryby.

Ale království je ve vás a mimo vás.

Když poznáte sebe, budete poznáni

a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha.

Jestliže však sami sebe nepoznáte,

pak přebýváte v chudobě a jste chudobou.



Ježíš řekl:

Starý muž, plný dnů, nebude váhat

a zeptá se malého sedmidenního dítěte,

kde je místo života, a bude žít.

Neboť mnozí první budou poslední

a poslední první

a stanou se jedním jediným.



Ježíš řekl:

Poznej, co máš před svou tváří,

a odhalí se ti, co je ti skryto.

Neboť nic není skrytého,

co nebude odhaleno.



Ježíš řekl:

Blažený je lev, kterého pozře člověk,

takže se lev stane člověkem,

ale zavržený je člověk, kterého pozře lev,

takže se člověk stane lvem.



A řekl:

Člověk se podobá moudrému rybáři,

který hodil síť do moře

a vytáhl ji z moře plnou malých ryb.

Mezi nimi našel ten moudrý rybář

velkou dobrou rybu.

Tu hodil všechny malé ryby do moře

a vybral bez váhání tu velkou rybu.

Kdo má uši k slyšení, slyš!


Ježíš řekl:

Hle, vyšel rozsévač,

nabral do dlaně a rozhazoval.

Něco spadlo na cestu,

přilétli ptáci a sezobali to.

Jiné dopadlo na skálu

a nezapustilo kořeny a nevyhnalo klas.

A jiné dopadlo do trní,

které semeno udusilo a červ je sežral.

A jiné dopadlo na dobrou zemi

a ta vydala dobrý plod.

Přinesla šedesátinásobek a stodvacetinásobek.



Ježíš řekl:

Hodil jsem na svět oheň

a udržuji jej, dokud neshoří.


Ježíš řekl:

Toto nebe pomine

a pomine to, které je nad ním.

Mrtví nežijí a živí nezemřou.

Ve dnech, kdy jste snědli to, co je mrtvé,

učinili jste to živým.

Co budete dělat, když byste byli ve světle?

V den, kdy jste byli jedním, stali jste se dvěma.

Když se stanete dvěma, co budete dělat?



Ježíš řekl:

Možná si lidé myslí, že jsem přišel,

abych na svět přinesl pokoj,

a nevědí, že jsem přišel přinést

rozdělení - oheň, meč a boj.

Bude třeba pět lidí v domě,

tři budou proti dvěma a dva proti třem,

otec proti synu a syn proti otci.

A předstoupí jako jediní.



Učedníci řekli Ježíšovi:

Pověz nám, čemu se podobá království nebe?

On jim řekl:

Je podobné hořčičnému zrnu,

menšímu než ostatní semena,

když ale dopadne na zem, která je obdělávána,

vydá velký výhonek

a stane se ochranou pro nebeské ptactvo.



Ježíš viděl malé děti, které (ještě) pijí mléko.

Řekl svým učedníkům:

Ty děti, co pijí mléko,

se podobají těm, kteří vcházejí do království.

Řekli mu:

Vejdeme, když jsme dětmi, do království?

Ježíš jim řekl:

Když z dvou uděláte jedno

a vnitřní připodobníte vnějšímu

a vnější vnitřnímu

a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,

a když to, co je mužské,

a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,

aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,

když své oči budete mít na místě svých očí

a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,

obraz místo obrazu -

pak vejdete do království.




Jeho učedníci řekli:

Pouč nás o místě, kde jsi,

neboť je pro nás nutné, abychom jej hledali.

On jim řekl:

Kdo má uši, slyš!

Uvnitř člověka světla je světlo a osvětluje celý svět.

Když nesvítí, je tmou.



Ježíš řekl:

Třísku v oku svého bratra vidíš,

ale břevno ve svém oku nevidíš.

Když odstraníš břevno ze svého oka,

pak prohlédneš,

abys odstranil třísku z oka svého bratra.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6032
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jednota jakožto podstata šťastného života

Nový příspěvekod Jana » sob 06. říj 2018 11:57:15

Velký mistr tvrdí, že jeho vznět jest něčím vyšším, než jeho první vývin. Když jsem vystoupil z Boha, tu pravily všechny věci: „Bůh jest!“ Nemůže mne to však blažiti, neboť se při tom chápu jako stvoření. Však v tomto vznětu, v němž toužím státi prostý ve vůli Boží a také prostý vůle Boží, všech jeho děl i Boha samého - tu jsem více než všechna stvoření: jsem, čím jsem byl a čím budu, nyní i věčně. A v nárazu, který mne pozvedá nad všechny anděly, dostává se mi takového bohatství, že Bůh mi již nedostačuje ani ve svém Božství, ani ve svých Božských dílech, neboť v tomto vznětu vnímám, co já i Bůh společně jsme. Tu jsem, co jsem byl, neubývaje a nepřibývaje, protože jsem to nepohyblivé, jež pohybuje věcmi. Zde pak již Bůh nenalezne místečka v člověku, neboť člověk chudobou získal to, čím věčně byl a zůstane. Zde byl Bůh pojat v duchu. To je ona „nejbližší chudoba“ - kéž bychom ji dosáhli.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6032
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 10. lis 2020 19:59:34

Co je jednota, v čem spočívá a jak se projevuje

Jiří Vacek

Existuje jedna jediná Skutečnost bez druhé – a-dvaita, ne-dva. Kromě ní nic jiného neexistuje.

Tato nejvyšší Skutečnost, Bůh je rozlišená nikoliv rozdělená. Základní rozlišení je na neprojev a projev. Ty tvoří od sebe neoddělitelnou jednotu. Neprojev je prvotní, projev druhotný. Neprojev je příčinou, projev následkem. Buddha: „Kdyby nebylo nezrozeného, nebylo by nic zrozeného“. Neprojev je základem, ve kterém vše projevené se nachází a je jím i pronikáno.

Základem neprojevu je vědomí Já jsem, princip uvědomovací, sebe si vědomá existence, noumenon, absolutno. Neprojev je sebe si vědomá, absolutní existence, projev je podmíněná, relativní existence.

Sebe si vědomé vědomí je prvotní, uvědomovaný projev je druhotný. Věci a bytosti, projev existují ve vědomí a protože si je vědomí uvědomuje. Bez vědomí, jeho pozornosti nic projeveného neexistuje a nemůže ani existovat.

Představa, že předměty existují i když nejsou uvědomovány, je výtvorem naší mysli a existuje opět pouze ve vědomí. Nevědomé předměty existují pouze tehdy, jsou-li uvědomovány vědomím.

Projev je vytvářen inteligentní, tvořivou mocí vědomí, kosmickou myslí přivrácením pozornosti vědomí k tvorbě světa. Ta tvoří svým pohybem, svou činností. Vchází do činnosti a její činnost je projevem.

Neprojev, absolutno, se vždy nachází v božském, dokonalém stavu. Projev může být jak ve stavu božském, tak nebožském, ale vždy je nedílnou částí jediné nedělitelné Skutečnosti, což platí i pro stvořené bytosti. V nevědomém stavu se jeho božskost nemůže projevit.

Jednota projevu je jednotou s neprojevem, ale i jediné tvořivé moci, tvořivé energie, síly nejvyšší Skutečnosti, která je v činnosti rozlišená.

Zásadní rozlišení projevu je na oblast božskou a nebožskou. V rámci této jednoty projevu existuje mnoho světů od pekelných a božských a jejich obyvatel.

„V domě mého Otce je mnoho příbytků,“ Ježíš.

Celému projevu vládne jediná a jednotná zákonitost. Proto platí: jak dole, tak i nahoře, ale jak nahoře, tak i dole. Všechny světy se řídí jedinou, společnou zákonitostí. Proto i platí, že člověk je mikrokosmem, obrazem celého stvoření. Proto je možné z našeho světa čerpat poznání o světech nižších i vyšších, z uspořádání člověka, mikrokosmu, usuzovat na celý makrokosmos. Proto je člověk i obrazem Boha.

Projev i projevené bytosti jsou částí Boha, ale nikdy Bohem celým ani neplatí, že jsou božské, že se nacházejí vždy v božském stavu, protože vše je Bůh, jednota nejvyšší Skutečnosti. Jsou s ním pouze soupodstatné. Ty, které si tuto svou soupodstatnost uvědomují, se nacházejí ve stavu božském. Pokud si toho nejsou vědomi, jsou ve stavu nebožském se všemi důsledky: ztrátou svého božství i dobra a svobody a proto trpí.

Základní zákonitost, která vládne veškerému projevu je dána zákony:

1) Oživující mocí pozornosti vědomí.

2) Příčiny a následku, zákonem karmickým.

Tyto dva zákony vždy působí společně v jednotě. Pozornost, zaměření pozornosti vědomí je prvotní příčinou, která vyvolává vždy následky podmíněné tím, v čem a jak spočine, zda vědomě nebo nevědomě.

Nejednota je nebožským stavem bytosti odpadlé z jednoty, od Boha. Ač existuje v jednotě a je její částí, přeci jednotu nepoznává, neuvědomuje si ji a proto ji ani nežije.

Ve své nevědomosti si nejen neuvědomuje svůj božský základ, své pravé Já, vědomí Já jsem, ale dokonce jej – se – ztotožňuje s ne-Já, s tím co není, se svým nevědomým tělem a myslí.

Ač je jen jedno jediné, absolutní vědomí Já jsem, které je neomezené, neproměnné, nad časem a prostorem, přece proniká, je obsaženo ve všem stvořeném. Proto, ač jediné, je vědomým životem všech nesčetných bytostí. Je jejich pravým Já. V něm jsou soupodstatní s vědomím absolutním, s Bohem. Nevědomé bytosti si této jednoty nejsou vědomy a proto žijí v nevědomosti a dvojnosti ega a jeho světa. Pro jejich nevědomost, která spočívá v neuvědomování si svého božského vědomí, že jsou vědomí, je pro ně svět jedinou, objektivní sama o sobě existující Skutečností. Proto nic jiného neznají a ani si neuvědomují. Pro svou nevědomost o vědomí a že jsou vědomí, nevidí, že oni sami i jejich svět existuje výhradně ve vědomí a jen tehdy, když je k němu přivrácena oživující moc vědomí.

Vědomí je všude a ve všem, vše stvořené proniká, ale není všemi bytostmi uvědomováno pro jejich neznalost vědomí, které je neznalostí sama sebe, vědomí.

Osud každé bytosti, její zařazení v projevu je dán společným působením zákona oživující moci vědomí a zákona příčiny a následku.

Každá bytost žije tak, jak se uvědomuje – buď jako ego nebo jako vědomí a současně i sklízí následky svého myšlení i jednání. Proto žije buď ve světě pekelném nebo smíšeném, jako je ten náš, nebo v božském. Ve shodě s touto zákonitostí si všechny bytosti vytvářejí i svá další vtělení: zlé v pekle, smíšené ve světě našem. Ti, kteří se vracejí k Bohu, ve světě božském.

Žít jednotu znamená žít v jednotě, ve vědomém spojení s nejvyšší Skutečností tak jak bylo popsáno. Nic víc a nic míň.

Pokud je tento stav dosažen ještě v průběhu tohoto života, náš svět ani naše bytost nemizí a platí na nás plně uvedená zákonitost. Svět existuje dál ale není objektivní realitou, ale skutečností podmíněnou vědomím. Je uvědomován jako jednota základu, jímž je vědomí a tvarů, které jsou pohybem tvořivé energie, moci vědomí.

Naděje na plný život božský spočívá ve zrodu v božském světě po odložení našeho současného hmotného těla a nikoliv v tomto hmotném, od Boha pokleslém světě. Jak je dobře známo i ti, kteří již dosáhli spojení s Bohem zde na zemi, trpí pro své nemoci a další postižení svých těl.

Dosáhnout zrodu v božském světě vyžaduje, abychom úspěšně obstáli v posledním soudu, v bardu, kde se odehrává konečné zúčtování s právě prožitým životem. To předpokládá rozpuštění všech příčin nebožského zrodu a současně i dostatek příčin zrodu v božském světě. Dosáhnout toho můžeme výhradně vlastním, duchovním úsilím v průběhu tohoto života. Spoléhat se, že nám Bůh zázračně po odložení těla odpustí naše hříchy nebo že budeme dokonce spaseni proto, že za nás Ježíš zemřel na kříži, je naprosto nereálná.

V tom spočívá i hlavní význam a hodnota duchovního úsilí: nepřináší život božský zde na zemi, protože pro tento svět vždy platí a bude platit: „Mé království není z tohoto světa,“ ale vytváří příčiny, jejichž následky směřují do světa božského. Slibovat si od cesty ráj na tomto světě není reálné. Náš cíl leží ve zrodu ve světě božském.

V něm naše osobnost nutně nezaniká, ale žije božsky. Zda existuje i možnost úplného rozplynutí celé osobnosti v neprojevu, nevím. Jelikož nás stvořil Bůh, je zřejmé, že z důvodů, které neznáme, cítil potřebu nás stvořit. Tvoří nás jen proto, abychom se opět úplně rozpustili nebo chce, abychom božsky existovali dále? Nevím.

Pravda je, že v celém projevu jsou pozorovatelné dvě síly. Síla odstředivá, která se projevuje tvořením, pohybem z neprojevu do projevu. Jejím protějškem je síla dostředivá, která projev vrací zpět do neprojevu.

Stvořené bytosti se zařazují do působnosti jedné z těchto dvou proudů jedné síly. Některé se Bohu, svému základu stále více a více vzdalují a klesají do stále pokleslejších světů od Boha.. jiné se k němu vracejí a obnovují své vědomé spojení s ním.

Děje se tak v souladu s jejich vůlí a chtěním působením zákonů projevu. Každý má v tomto smyslu přesně to, co chce a po čem touží, pokud používá správné prostředky. Vše závisí jen na nás samých, jak a kam obracíme pozornost sebe, svého vědomí a jaké příčiny svou myslí a svou činností vytváříme.

To, co bylo řečeno, je pravá Jednota. Jiná ve Skutečnosti neexistuje, pouze v naší mysli a taková je nepravá. Je naší nevědomostí. Buď ji vědomě žijeme nebo pro nás neexistuje, ač neexistuje nic jiného než ona sama. To, že ji nežijeme neboli si ji neuvědomujeme, je právě to, co se nazývá nevědomostí. Je neochotou znát pravdu takovou, jaká je.
https://www.pratelejirihovacka.cz/clank ... evuje.html
Návštěvník
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » úte 10. lis 2020 21:09:36

Osud každé bytosti, její zařazení v projevu je dán společným působením zákona oživující moci vědomí a zákona příčiny a následku.

Každá bytost žije tak, jak se uvědomuje


Já budu asi vackovec, proto furt píšu o pozorování a karmě a varuji před ztotožnování se s uvědoměními...
vostal petr
 


Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 11. lis 2020 17:46:17



Jistě je z výkladu zřejmé, že vědomí duše /tedy vaše denní vědomí/ je jakýmsi ringem či hřištěm, na kterém se přímo ve vašem nitru utkávají síly programu ega /sobectví a oddělenost/ a síly programu ducha /láska a sjednocení/.

V prvním případě žitím sobectví ega prožíváte pocity, které vnímáte jako pro sebe nepříjemné /představují pro vás zlo/. V případě opačném, kdy žijete láskou ducha, prožíváte vše jako pro sebe příjemné /a tedy jako dobro/.

Zlo i dobro je tedy částí tohoto světa mj. i skrze vás a vaše nitro, byť si to obvykle nepřipouštíte.

Proto si vy sami jste zodpovědní sami sobě za to, zda dokážete žít dobrem či zlem. Marně se ve chvílích těžkých životních krizí rozčilujete, že kdyby byl Bůh, tak tohle nemohl dopustit. Problém je vždy ve vás, v tom, co jste si za životní zkušenost přitáhli dřívějším nastavením prožívání svého nitra.
Návštěvník
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » stř 11. lis 2020 18:09:31

Proto si vy sami jste zodpovědní sami sobě za to, zda dokážete žít dobrem či zlem. Marně se ve chvílích těžkých životních krizí rozčilujete, že kdyby byl Bůh, tak tohle nemohl dopustit. Problém je vždy ve vás, v tom, co jste si za životní zkušenost přitáhli dřívějším nastavením prožívání svého nitra.


Ach jo,


to zas psal někdo, kdo měl vošklivý ego,
vždyt právě díky tomuto je to ego dokonalejší než nějakej Bůh,
ten todle nemůže zažívat,

a přitom se stačí jen mírně uvolnit a mezi těmi třemi stavy mysli není žádného rozdílu,
všechny ty negativní emoce a pocity před kterými neštastný ego utíká do PSEUDODUCHOVNA,
JSOU NAPROSTO DOKONALÉ !!!

Strach, utrpení, beznaděj, zlost, smutek jsou stejně krásné jako láska, extáze, radost, potěšení, nadšení,
dokonce i kdybych proklel boha je to stejně krásné jako jej milovat

Detaily viz. dzogčhen
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » stř 11. lis 2020 18:22:16

V prvním případě žitím sobectví ega prožíváte pocity, které vnímáte jako pro sebe nepříjemné /představují pro vás zlo/. V případě opačném, kdy žijete láskou ducha, prožíváte vše jako pro sebe příjemné /a tedy jako dobro/.


To je naprostá hloupost,

to jsou stavy ega a ne nějaká láska ducha,

ta s tím nemá nic společného,

mysl má schopnost prožívat tři různé stavy ega, to je schopnost ega a ne ducha...

A je to opět ego, které když se očistí tak je schopno prožívat (uvědomit si) že je Vědomí
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod Jana » čtv 12. lis 2020 8:43:00

vostal petr píše:
V prvním případě žitím sobectví ega prožíváte pocity, které vnímáte jako pro sebe nepříjemné /představují pro vás zlo/. V případě opačném, kdy žijete láskou ducha, prožíváte vše jako pro sebe příjemné /a tedy jako dobro/.


To je naprostá hloupost,

to jsou stavy ega a ne nějaká láska ducha,

ta s tím nemá nic společného,

mysl má schopnost prožívat tři různé stavy ega, to je schopnost ega a ne ducha...

A je to opět ego, které když se očistí tak je schopno prožívat (uvědomit si) že je Vědomí


Jde o to, co nazýváš ego.

Jestli máš na mysli ego jako centrum osobnosti, osobní mysl, kolektivní mysl, nebo Vědomí - Bytí samo.

Když to budeme zkoumat do největší hloubky, tak i kolektivní mysl, která nás ovlivňuje, má funkci izolační, vymezující. Takže to, co nás vymezuje, odděluje, je ztotožnění s myslí.

Ale existuje tady něco, co není ničím omezeno, říkáš tomu nekonečný prostor, je to absolutní uvolnění, kdy mysl svou izolační činnost zrovna neprovozuje. Nevymezuje Tvou existenci představou času a prostoru.

Bývá to v okamžiku, kdy v Tobě není zrovna absolutně žádný strach, odpor, nenávist, zloba, zášť, závist, hněv a potřeba si pro svou individualitu jakkoliv ten prostor vymezovat. I v relaxaci se mohou objevovat myšlenky, ale jsou Ti volné, neděláš si s nimi hlavu. Je to vcelku jedno, jestli je to tak, naopak, nebo ještě i úplně jinak. Nepotřebuješ si myslet, že by něco nemělo být.

To, co by nějak vymezovalo představu Tvé osobnosti si mohlo dát pohov, zrovna to nepotřebuješ k životu, protože s tím, co je, jsi sjednocen, relax a uvolnění máš rád, proto je život v tuhle chvíli ničím nepodmiňovanou láskou. V tuhle chvíli miluješ Boha, protože není jiný Bůh než život, jsi s Bohem v tuhle chvíli sjednocen, protože nekonáš svou osobní vůli, která by proti čemukoliv v existenci šla, není tady potřeba žádného ztotožnění s myslí, která si klade podmínky, za kterých bys ten život mohl mít rád.

Když děláš něco, co Tě baví a co miluješ, tak tohle sjednocení se životem dál přetrvává, nepotřebuješ k tomu nic víc, protože Tvé kroky v tuhle chvíli řídí láska. I v tuhle chvíli je život Boží.

Až do okamžiku, kdy Tě něco naštve a mysl Tvou existenci vymezí na Tebe a představu těch, kteří Ti berou svobodu, něco Ti vnucují..., prostě se objeví představa, že něco je špatně. Objeví se ztotožnění s myslí, která Tě vůči tomu, co si myslí, že by nemělo být, vymezuje. Objeví se ego, které se projeví.

A relax a uvolnění Tě zase vrací zpátky do Tvého přirozeného stavu, kdy život (Bůh) je láskou a ego (ztotožnění s myslí) ke své existenci nepotřebuješ.

Když to budeme zkoumat trochu víc do hloubky, tak to, čemu říkáš nekonečný prostor, tady je stále, bez ohledu na to, jestli si myslíš, že něco je špatně a nemá to být, nebo že to může být tak, naopak a ještě i úplně jinak.

Tedy jinými slovy řečeno, ta existence bez ega - Bytí - tady je, ať se objeví ego, nebo ne.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6032
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 12. lis 2020 9:18:00

Tedy jinými slovy řečeno, ta existence bez ega - Bytí - tady je, ať se objeví ego, nebo ne.


Roky študýruješ džnánu,

a nejsi schopna pochopit jaký je rozdíl mezi pocitem bytí a Bytím,

mezi pocitem já a Já,

přičemž jak pocit já tak i bytí je zde neustále přítomen

To, že třeba Maharadž hovoří o zaměření na pocit bytí znamená že se zaměřuješ na zdroj ega,

to samé v případě pocitu já, opět ego


Když děláš něco, co Tě baví a co miluješ, tak tohle sjednocení se životem dál přetrvává, nepotřebuješ k tomu nic víc, protože Tvé kroky v tuhle chvíli řídí láska. I v tuhle chvíli je život Boží.


To je radžastický stav mysli kdy "já konám" který může (ale nemusí) přejít do satvického stavu mysli kdy se, ne že se ztotožním s tím co dělám (serfování)
ale naopak se stanu pouhým pozorovatelem dění



Mysl ega se může nacházet ve třech stavech mysli : tamas, radžas a satva,

zatímco pro tebe jsou pozitivní pocity nirvánou a negativní pocity egem,

což je naprosto nesmyslný dělení,

tudíž ego může bejt štastný a uvolněný jak blecha a nemyslet vůbec nic a vůbec nic si neuvědomovat, a furt je to jen ego v nějakém tom stavu mysli
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 12. lis 2020 9:46:30

Když to budeme zkoumat trochu víc do hloubky, tak to, čemu říkáš nekonečný prostor, tady je stále, bez ohledu na to, jestli si myslíš, že něco je špatně a nemá to být, nebo že to může být tak, naopak a ještě i úplně jinak.


Dzogčhen je popis savikalpa sadhi v kterém je ego,

v podstatě se dá říci že to je satvický stav mysli,

ale je to stav ega...

Tudíž to není radžastický stav mysli kdy například hodnotím ztotožnuji se s myšlením


OBOJE JE EGO....
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod Jana » čtv 12. lis 2020 10:43:46

vostal petr píše:
Tedy jinými slovy řečeno, ta existence bez ega - Bytí - tady je, ať se objeví ego, nebo ne.


Roky študýruješ džnánu,

a nejsi schopna pochopit jaký je rozdíl mezi pocitem bytí a Bytím,

mezi pocitem já a Já,

Dalo by se říct, že čím hlouběji se realita poznává, tím sjednocenější to je. Tím míň rozdílu ve všem nalézáš. Tím jasnější je to jednota všeho.

Tedy ať se ve vědomí objeví jakýkoliv vjem, pocit, projev, tak všechno má šmak Bytí. Nerozlišíš to od Bytí. Logicky to ani nemůže jít, protože to, co JE, tím Bytím JE.

To, co umožňuje to rozlišení něčeho od něčeho, je mysl. A je možné prohlédnout myšlenku, jako zcela prázdnou záležitost. Obzvlášť, když se objeví nadhled, že cokoliv se může v mysli jevit tak, naopak a ještě i úplně jinak. Jakou váhu tady má jedna konkrétní myšlenka, že to je zrovna tak a nejinak, když si můžeš myslet klidně i úplně pravý opak, pokud Ti to Tvá svobodomyslnost dovolí?

přičemž jak pocit já tak i bytí je zde neustále přítomen

To, že třeba Maharadž hovoří o zaměření na pocit bytí znamená že se zaměřuješ na zdroj ega,

to samé v případě pocitu já, opět ego

Pocit "já jsem" bez jakýchkoliv přívlastků a ztotožňování je při hlubším prozkoumání tím, co vede mimo mysl, tedy do zdroje mysli, do zdroje existence všeho. Je tady díky tomu, že to "jsem" není s ničím ztotožňováno, otevřenost všemu, je tomu uvolněna nekonečnost nejen v prostoru, ale i v čase.

S připoutanosti k představě "Jsem tělo" vzniká i časoprostorové omezení, je tu něco, co nejsi, co není Tvým tělem a je tu čas, kdy jsi nebyl a kdy tu nebudeš, tedy, kdy své tělo opustíš.

Pocit "jsem" bez jakéhokoliv ztotožnění tohle omezení nemá. Není tady nic, co by Bytí bralo svobodu jen vědomě být.

Když děláš něco, co Tě baví a co miluješ, tak tohle sjednocení se životem dál přetrvává, nepotřebuješ k tomu nic víc, protože Tvé kroky v tuhle chvíli řídí láska. I v tuhle chvíli je život Boží.


To je radžastický stav mysli kdy "já konám" který může (ale nemusí) přejít do satvického stavu mysli kdy se, ne že se ztotožním s tím co dělám (serfování)
ale naopak se stanu pouhým pozorovatelem dění

Může to být hlubší, může tady být úplné splynutí. Popisoval jsi něco podobného při šermování. Nemusí tady být rozdělenost na pozorovatele a pozorované, ale může tady být jen pozorování bez identifikace s představou někoho, kdo pozoruje.

Mysl ega se může nacházet ve třech stavech mysli : tamas, radžas a satva,

zatímco pro tebe jsou pozitivní pocity nirvánou a negativní pocity egem,

což je naprosto nesmyslný dělení,

tudíž ego může bejt štastný a uvolněný jak blecha a nemyslet vůbec nic a vůbec nic si neuvědomovat, a furt je to jen ego v nějakém tom stavu mysli

Ego je ve stavu mysli...Dobře, podívejme se, co je to to ego. Je to ztotožnění s myšlenkou individuality, s myšlenkou, že jsem něco jiného, než zbytek existence. Celistvé Bytí mysl rozděluje na mé osobní bytí a na to ostatní, co nejsem. Není tady uvolnění do nekonečného prostoru, jsou tady hranice, omezení. Je tady něco, co bere absolutní svobodu Bytí.

A když prozkoumáme samotné Bytí, tak ve skutečnosti neexistuje nic, co by mu tu svobodu nekonečnosti (i věčnosti) mohlo brát. Není podřízeno mysli, která vytváří časoprostor.

Takže jsou tady vlastně proti sobě dvě zcela protichůdné skutečnosti. První je z pohledu individuality, která to nějak má. Druhá je z pohledu Bytí, které jen je.

Z toho prvního pohledu můžeš být ve stavech, které Ti umožňuje zrovna Tvá mysl, tedy ve třech stavech mysli. Z toho druhého pohledu se kvalita Bytí nemění, ať je tady jakýkoliv stav mysli. Je to pořád sat-čit-ánanda.

A teď se ještě můžeme mrknout na ty tři stavy mysli: tamas, radžas a sattva. Rozdělují se podle míry připoutanosti k iluzi oddělenosti, podle míry zatemnění poznání, kdo jsi. Při snaze poznání pravdy skrz tamas mysl propustí nejméně světla Bytí a existence se bude jevit v nejtemnějších barvách, v radžasu trochu něco prosvítá, proto ty touhy a sattva je už docela prosvětlená mysl, už tady prosakuje šmak samotného Bytí.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6032
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 12. lis 2020 10:59:19

Může to být hlubší, může tady být úplné splynutí. Popisoval jsi něco podobného při šermování. Nemusí tady být rozdělenost na pozorovatele a pozorované, ale může tady být jen pozorování bez identifikace s představou někoho, kdo pozoruje.


Splynutí znamená ztotožnění a utopení pozornosti v té činnosti,

to dokáže každej blbec se s něčím ztotožnit,

naproti tomu pozorovatel znamená pravý opak ztotožnění se s činností,

pouhé pozorování bez uvědomování bez identifikace s konáním



PROTO JSEM TO PSAL CO JE CO PROTOŽE TO JE PŘÍMO NAOPAK NEŽ CO TY PÍŠEŠ
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod Jana » čtv 12. lis 2020 11:09:27

vostal petr píše:
Může to být hlubší, může tady být úplné splynutí. Popisoval jsi něco podobného při šermování. Nemusí tady být rozdělenost na pozorovatele a pozorované, ale může tady být jen pozorování bez identifikace s představou někoho, kdo pozoruje.


Splynutí znamená ztotožnění a utopení pozornosti v té činnosti,

to dokáže každej blbec se s něčím ztotožnit,

naproti tomu pozorovatel znamená pravý opak ztotožnění se s činností,

pouhé pozorování bez uvědomování bez identifikace s konáním



PROTO JSEM TO PSAL CO JE CO PROTOŽE TO JE PŘÍMO NAOPAK NEŽ CO TY PÍŠEŠ


To je moc pěkné, že tady máme i opačný pohled.

Ono to bez těch opačných pohledů nemůže být celé.

Při uvolnění se od ztotožnění s čímkoliv, se dochází k poznání, že ať se v mysli objeví cokoliv, tak nejsem nic z toho. Při uvolnění od ztotožnění se objevuje moudrost, která říká NEJSEM NIC.

A v tom opačném pohledu, ve kterém ničím neomezená existence - Bytí - nemá žádné hranice, je existence vším, co existuje, tedy i Tebou.
Tohle Maharadž nazývá láskou.
Není to vnucování něčeho, co nemáš, je to jen prohlédnutí toho, kým jsi. :D

to dokáže každej blbec se s něčím ztotožnit

Je potřeba si myslet, že jsi blbec, když je tu ztotožnění se vším?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6032
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 12. lis 2020 11:18:00

A když prozkoumáme samotné Bytí, tak ve skutečnosti neexistuje nic, co by mu tu svobodu nekonečnosti (i věčnosti) mohlo brát. Není podřízeno mysli, která vytváří časoprostor.

Takže jsou tady vlastně proti sobě dvě zcela protichůdné skutečnosti. První je z pohledu individuality, která to nějak má. Druhá je z pohledu Bytí, které jen je.

Z toho prvního pohledu můžeš být ve stavech, které Ti umožňuje zrovna Tvá mysl, tedy ve třech stavech mysli. Z toho druhého pohledu se kvalita Bytí nemění, ať je tady jakýkoliv stav mysli. Je to pořád sat-čit-ánanda.


Tak znovu,

pocit bytí a Bytí,

jak můžeš zkoumat Bytí ????

Můžeš zkoumat pouze pocit bytí !!!


KOLIKRÁT TI MÁM VOPAKOVAT ŽE POCIT BYTÍ SE NEMĚNÍ !!!

KOLIKRÁT TI MÁM VOPAKOVAT ŽE POCIT BYTÍ JE ZDROJEM EGA JE TUDÍŽ PŘED JAKÝMKOLIV STAVEM MYSLI,

PROTO TAKY JE ZDE NEUSTÁLE PŘÍTOMEN AT UŽ JE JAKÝKOLIV STAV MYSLI,

JE TO VÝCHOZÍ ZDROJ MYSLI

JE TO EGO



TAKŽE KDYŽ NEMYSLÍŠ (NEBO MYSLÍŠ) TAK TENTO POCIT BYTÍ JE ZDE NEUSTÁLE PŘÍTOMEN !!!

TO SAMÉ PLATÍ I O POCITU JÁ



Pocit bytí není Bytí !!!!
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 12. lis 2020 11:25:35

To je moc pěkné, že tady máme i opačný pohled.

Ono to bez těch opačných pohledů nemůže být celé.

Při uvolnění se od ztotožnění s čímkoliv, se dochází k poznání, že ať se v mysli objeví cokoliv, tak nejsem nic z toho. Při uvolnění od ztotožnění se objevuje moudrost, která říká NEJSEM NIC.


Budto ztotožnění nebo uvolnění,

ztotožnění je ztotožnění

uvolnění je uvolnění




Moudrost není NEJSEM NIC, moudrost je jsem Vědomí (pozorovatel)

ale opět nikoliv pocit já který je neustále přítomen podobně jako pocit bytí, ale Já....


Dokud nerealizuješ Já, tak píšeš leda díky špatnému pochopení pouze a jen o pocitu já či bytí,

tedy

egu..
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 12. lis 2020 11:33:43

Je potřeba si myslet, že jsi blbec, když je tu ztotožnění se vším?


Nemáte tam v Ústí někoho kdo by tě tak za pětistovku zastřelil a vyexpedoval do nirvány ???
vostal petr
 

Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 12. lis 2020 11:35:17

V tvém případě je totiž gram praxe více než tuna teorie...
vostal petr
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník