Jednota

[Návštěvník]

Láska je zkušenost jednoty bytí

Tazatel:
"Zdravím. Moje otázka se týká lásky. Právě teď mám ve škole předmět o filozofii lásky, ale popravdě řečeno, chybí mi motivace dělat domácí úkoly. Slyším vás mluvit o tom, že existuje jen jedna láska – jedna univerzální láska. Jenže po nás chtějí, abychom psali o křesťanské lásce, morální lásce, romantické lásce, erotické lásce… Chápu, že je to všechno jen jedna láska, ale když se dívám na svou vlastní zkušenost – nemůže tato láska začínat na nižší úrovni a postupně růst? Podobně jako Platón popisuje ve Symposiu tzv. „žebřík lásky“, kde začínáme s lidskou láskou a postupně se dostáváme k lásce k pravdě, která ale stále zahrnuje i lidskou lásku?"

Spira:
"Já to vidím opačně – shora dolů, ne zdola nahoru. Zkuste si představit tuto možnost:

Láska je jednoduše jméno – nebo jedno z jmen – které dáváme jednotě reality.

Když prožíváme lásku, ve skutečnosti prožíváme jednotu reality. I na úrovni obyčejného přátelství – když cítíme lásku, co vlastně prožíváme? Pád pocitu oddělenosti. Zmizí vzdálenost mezi námi a druhým. Když někoho milujeme, rozdíl mezi námi a druhým se rozplývá – cítíme se s ním jako jedno.

Nejde jen o pocit, který máme – ve skutečnosti ochutnáváme realitu. Skutečnost se nám ukazuje skrze naši zkušenost. Láska je tedy jen jiným slovem pro jednotu bytí.

Neexistují žádné stupně lásky. Nejsou žádné kroky k ní. Láska je jen běžné označení pro jednotu bytí, pro jednotu reality. Tato láska se však může projevovat různými způsoby – jako láska k pravdě, přátelství, intimita… Může se vyjadřovat mnoha různými formami. Ale stále je to jedna a ta samá jednota bytí, která je pouze filtrována skrze naše omezené lidské mysli a tím pádem se láme do různých pocitů, činností a druhů vztahů."

Tazatel:
"Teď přemýšlím o exkluzivní lásce. Byl jsem docela křesťansky zaměřený a cítil jsem velkou lásku – takový pocit lásky ke všem lidem. Pak jsem ale potkal jednu dívku a dal jsem jí všechnu tu lásku. Jenže ona mi ji nevracela. A najednou jsem ztratil lásku i k ostatním… dokonce i k sobě samému. Teprve teď, díky vašemu učení, ji postupně získávám zpět.

Ale proč se to stalo? Měl jsem pocit, že jsem jí dal vše, co jsem měl, a ona mi to vzala… nebo spíš, že jsem jí to dobrovolně dal a už to nešlo vzít zpět."

Spira:
"Stalo se to proto, že v ten okamžik jste svou lásku zaměřil výhradně na tu jednu osobu.

Láska je vždy láskou k Jednotě, protože žádná jiná láska neexistuje – je to láska k Jednomu.

Láska je nepřítomnost oddělenosti. Část je něco odděleného, a proto nikdy nemůžeme opravdu milovat část. Protože v lásce žádné části neexistují. Láska znamená jednotu, ne oddělenost.

Veškerá láska – ke komukoliv nebo k čemukoliv – je ve skutečnosti láskou k Bohu, láskou k jednotě, láskou k Jednomu. Ale pokud tuto lásku zaměříme výhradně na jednu osobu, porušujeme tím univerzální princip. A dříve či později vesmír udělá korekci. Myslím, že to se vám stalo.

A ano, je to velmi bolestivé.

Ale je to také důležitá lekce. A pokud se ji nenaučíme, bude se opakovat znovu příští rok. A znovu další rok… dokud ji nepochopíme. Protože jediná skutečná láska je láska k Bohu, láska k realitě, láska k Jednotě.

To ovšem neznamená, že nemůžeme tuto lásku vyjadřovat jedinečně a intimně s jednou osobou. Můžeme mít partnera, kterému tuto lásku vyjadřujeme jiným způsobem než komukoliv jinému. Ale stále je to ta stejná láska, která se jinak projevuje třeba vůči sousedovi.

Vzpomínáte na Anandamayi Ma? Její manžel se jí zeptal: „Miluješ mě více než všechny ostatní své oddané?“ A ona odpověděla: „Ne, nemiluji.“

Samozřejmě, že s ním měla jedinečný vztah. Lásku k němu vyjadřovala jiným způsobem. Ale stále to byla ta stejná láska.

Takže pro vás to byla hořká lekce.

Ale je skvělé, že jste se ji naučil tak brzy ve svém životě. Protože to znamená, že už ji nemusíte opakovat znovu.

To neznamená, že se znovu nezamilujete. Samozřejmě že ano. A znovu zažijete ten exkluzivní pocit zaměření na jednu osobu, kdy budete chtít všechnu svou lásku a energii vložit jen do ní. Ale…

Nedovolte, aby intenzita takového vztahu zastínila toto pochopení. Protože právě toto pochopení dá vašemu vztahu tu nejlepší možnou šanci stát se skutečnou oslavou jednoty bytí."

[Návštěvník]

Alan Watts a Eckhart Tolle - Co leží za hranicemi mysli

[Návštěvník]

Prožitek Jednoty: Ticho za myšlenkami

V srdci východních duchovních tradic, jako je zen, taoismus nebo védanta, nenajdeme tolik soustředění na myšlenky, teorie či víru, jako spíše na přímý prožitek. Ten prožitek nelze zcela vysvětlit slovy – je to něco, co se musí prožít. A přesto o něm lze alespoň něco říct, abychom se mu mohli přiblížit.

Představte si, že se vám na chvíli úplně zastaví mysl. Všechny starosti, plány, posuzování i úvahy se vytratí. A vy najednou jen jste. Bez vysvětlení, bez konceptů. Jen čistá přítomnost. Ticho. Klid. Prostor.

Tento stav je někdy v zenu nazýván satori. Není to intelektuální pochopení – je to vnitřní proměna. Najednou vnímáte, že vše, jak právě je, je naprosto v pořádku. Ne jako útěcha nebo pozitivní myšlení, ale hluboké, neotřesitelné vědění, že takhle je to správně. I v bolesti, i v nedokonalosti je skrytý dokonalý řád.

Všední věci – strom, šálek čaje, lidská tvář – se jakoby rozsvítí zevnitř. Ožijí. Všechno se propojí. A vy si uvědomíte, že nejste odděleni od světa, ale jste jeho nedílnou součástí. Kůže už není hranicí, ale spojením. To, co vnímáte „venku“, jste taky vy.

Možná jste někdy měli podobný okamžik – v přírodě, při hudbě, v tichu noci. A možná jste to přehlédli jako pouhou náladu. Ale právě tam se začíná odhalovat hlubší rozměr života – vědomí samo.

Když si uvědomíte, že nejste jen své myšlenky, příběhy a jméno, ale že ve vás je i tichá, živá přítomnost, probouzí se něco zásadního. Vědomí, které není vázané na minulost, budoucnost ani na slova. Tady začíná duchovní život. Ne jako útěk od světa, ale jako plné probuzení v něm.

Tento stav není vlastnictvím žádné víry ani kultury. Mluvili o něm Buddha, Ježíš i mudrci bez jména. A každý z nás jej může zakusit – stačí se na chvíli ztišit a být.

Nic si o sobě, o nikom a o ničem nemyslet.

Jen být.

[Návštěvník]

Rád bych se publika zeptal, kolik z vás, když přemýšlí o svém životě, zjistí, že existuje mnoho náhod, které vedly k tomu, kde se právě nacházíte? Zvedněte prosím ruku. Je to univerzální, že? Takže si náhody nevšímat – to je první věc.

V duchovních tradicích se říká, že náhody jsou anonymními dary od Boha. Ale nechme to teď stranou. Slovo „synchronicita“ – „kronos“ znamená čas, „synchronos“ znamená synchronizovaný v čase. A vědecké vysvětlení pro tento jev, ačkoliv jich existuje více – například v psychologii, v jungovské literatuře – ale současné vědecké vysvětlení se nazývá „propletenost“. Na hluboké úrovni existence jsme všichni vzájemně propojeni a propleteni.

To je i buddhistická myšlenka. Oddělené já vlastně neexistuje. Jedno z nejznámějších tvrzení buddhistického učitele Thích Nhất Hạnha bylo, že jsme „interbytosti“ (vzájemně propojené bytosti), které se navzájem vynořují ve „spolubytí“. Takže vše, co existuje, je toto spolubytí – tedy propojenost všech cítících bytostí.

Takže za prvé – nevšímejte si náhod. Za druhé – každý, kdo vstoupí do vašeho života, ať už jde o pozitivní nebo negativní osobu, ale pokud ve vás vyvolá nějaký emocionální náboj, pak jste s nimi propleteni. Východní tradice by řekly, že s nimi máte karmické spojení. Což znamená totéž – jste propleteni s jejich příběhem.

Každý člověk, kterého potkáte – ať už negativní nebo pozitivní – je příležitostí pro váš emocionální a duchovní růst. Zeptejte se sami sebe:

jaký význam má tato náhoda? A co se z ní mohu naučit?