"Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa. Tato boží dichotomie je jeden z nejnáročnějších aspektů jsoucna na pochopení a představu. Dvojnost Stvořeného světa musíme chápat jako jeden ze základních principů Kosmické hry na stvoření a stváření Světa. Proč existují protiklady dobro a zlo, černý a bílý, studený a teplý?
Bez dvojnosti by nebyl tvůrčí proces, nebyl by pohyb, vývoj, prostor a čas (bez nahoře není dole, bez vlevo není vpravo, bez minulosti není budoucnost, bez předtím není ani potom).
Avšak tato dvojnost je zároveň jednotou. Tak jako magnet nemůže mít pouze jeden pól, a přestože má póly dva, je to stále jen jeden homogenní magnet, tak ani není dobra bez zla, tmy bez světla, tepla bez zimy. Z toho pak musíme pochopit, že neexistuje zlo samo o sobě, ale pouze jako součást dobra. Kdybychom nepoznali zlo, nemohli bychom poznat ani dobro.
Bez pocitu neštěstí neexistuje ani pocit štěstí. Ten, kdo je obklopen pouze přepychem, je schopen poznat, že žije v přepychu teprve tehdy, když pozná nepřepych. Zdravý žijící mezi zdravými pozná, co je to zdraví, až když zažije na sobě nebo na svém okolí nemoc. Co to je láska, můžeme pochopit, jen když poznáme to, co láska není.
Představa, že je možno být věčně šťastný v dvojném světě, je jen součástí iluze. Bohužel tato nepřesná představa je šířena i některými esoterickými naukami a směry New Age. K tomu, aby byl člověk šťastný, musí být občas nešťastný. Je možno dosáhnout vnitřního klidu, harmonie, zbavit se touhy, chtění, egoismu, ale není možno dosáhnout permanentního pocitu štěstí.
Bez dvojnosti by Stvořený svět nejenže neměl smysl, ale ani neexistoval.
Vhodnější by bylo možná najít jiný výraz místo výrazu jednota, protože i pojem jednota je svým způsobem omezující a nevyjadřuje přesně skutečnost.
Jako analogii s magnetem je možno představit si kouli, kde uvnitř je kladný pól a směrem k povrchu se mění na záporný pól, který se na povrchu koule jeví na každém místě jako pól s kvalitou odlišnou od jiného místa. Povrch se pak jeví jako pólově různorodý.
Tato různorodost pólů je za použití principu dvojnosti nepředstavitelná.
To znamená, že vhodnější by byl výraz širší než jednota, něco jako jednota i mnohost dohromady. Bohužel se obávám, že takovýto výraz žádná lidština nemá.
Pojmy jako pól a kladný či záporný jsou zde použity z nedostatku jiných vhodných pojmů.
Polarita stvořeného světa a každé jeho části
Boha v jeho formě Absolutna lze snad připodobnit ke gigantickému superpočítači s nekonečným potenciálem, který momentálně neřeší vůbec žádný úkol. O Absolutnu nevíme po intelektuální stránce absolutně nic, protože se jedná o beztvarou a bezčasou Prázdnotu bez hranic. To však neznamená, že neexistuje. Mysl je věčně a univerzálně přítomna, „Nic“ je pouhým zdáním. Obrazně matematicky by se to dalo snad vyjádřit jako nekonečná nula.
Na rozdíl od tohoto Absolutna by se jako základní princip stvořeného světa dal obrazně matematicky vyjádřit jako plus a minus nebo v jiných pojmech jako jin a jang. Tento nejzákladnější princip, který již nelze dále redukovat, je přítomen v každé entitě, v každém systému. Částice, atom, molekula, buňka, organismus, člověk, manželé, rodina, společnost, národ, stát, Země, Sluneční soustava, galaxie, kupa galaxií, vesmír, svět, to vše je svým specifickým vědomím, které obsahuje tento základní princip.
Když odstraníte všechny atributy entity včetně času a prostoru zbude pouze plus a minus a tento základní princip je hybnou silou stvoření a stváření světa.
Neexistuje nic s výjimkou Absolutní mysli, co by tento princip neobsahovalo.
Nejvhodnější představa obsahování tohoto principu ve všem je magnet. Magnet vždy obsahuje severní a jižní pól. Jsou nerozdělitelné. Když rozdělíte magnet na dvě části, vzniknou dva magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když rozdělíte magnet na tři části, vzniknou tři magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když k sobě přiložíte jakékoliv magnety, vznikne soustava opět s jedním severním a jižním pólem.
Polarita je základní princip stvořeného světa. Pro upřesnění – stvořeným světem je myšleno vše. To znamená i tak zvaný astrální svět a tak zvané vyšší světy. Ne pouze nám nejbližší a nejsrozumitelnější časoprostorový svět.
Toto je velmi důležité při pochopení stvořeného světa a jeho fungování. Není dobro bez zla, není světlo bez tmy, zvuk bez ticha, protože nemůže existovat magnet skládající se pouze ze severního nebo jižního pólu, nemá smysl uvažovat o jin bez jang o plus bez minusu.
Nepřijetí tohoto základního principu – ať už rozumem nebo citem – je nepřekonatelnou překážkou na cestě poznání.
Smyslem bytí na všech úrovních a tím i nejobecnějším smyslem bytí je využití polarity k tvůrčímu procesu.
Záměrně zde používám pojem bytí (ve smyslu existence vědomí) a ne pojem život, protože definic života je mnoho a vzhledem k jejich časté biologické orientaci nejsou pro tyto účely příliš vhodné."
Miroslav Zelenka
Bližší informace o možnostech nákupu knihy je možno získat na adrese http://www.miroslav-zelenka.cz
http://www.cez-okno.net/clanok/elegantn ... neho-sveta
Advaita – Jednota
Příspěvků: 57
• Stránka 1 z 3 • 1, 2, 3
Nedvojnost
od Jana » ned 05. črc 2015 7:32:04
Co je nedvojnost a jak je prožívána?
Co prožíváme, když si uvědomujeme nedvojnost? Je to možné vůbec popsat slovy? V tomto článku se to dozvíte hned od několika současných "učitelů".
Co je nedvojnost a jak je prožívána?
Narážíme na různá nedvojná učení, aniž bychom měli základní ponětí, co vlastně „nedvojnost“ je. Prosím, vysvětlete co nejlépe, co je uvědomění si nedvojnosti z vašeho pohledu (jak vypadá, je pociťována, jak chutná a jak je skutečně zakoušena.)
RUPERT SPIRA:
Nemá to žádnou podobu, není to cítit a nechutná to jako cokoli jiného a přesto to činí všechny ty zdánlivé věci viditelnými, pociťovatelnými a ochutnatelnými... Naše touha, spatřit to svým zrakem, pocítit to nebo ochutnat, vzbuzuje zdání, že to tu teď není. Žene to naši bytost, za kterou se považujeme, do nekončícího hledání a přesvědčení, že někdy v budoucnu nalezneme to, o čem se domníváme, že tu teď není.
Samozřejmě ne každý musí rozumět zvláštnímu jazyku nedvojnosti, ale každý zná své vlastní bytí. Jak chutná? Chutná jako naše vlastní bytí. Je tak blízké a zřejmé. Jak bychom nemohli znát naše bytí? Neznáme snad "Já jsem?" nebo je snad "Já jsem" známo někomu jinému než nám samotným? Ne. Je to "Já", které ví, že "Já jsem".
Jinými slovy, "Já" je jak přítomné, tak i vědomé. To je prvořadá, nejintimnější a zřejmá zkušenost. Pokud přestaneme na toto vědomé bytí, které tak intimně známe, navalovat jakákoli další přesvědčení, a svolíme, aby se důsledky toho dotkli všech aspektů našeho života, naše hledání a naše neštěstí v tom okamžiku zmizí.
SCOTT KILOBY:
Je to pociťováno jako svoboda, ničeho se nedržíme. Je to jako, kdybychom nemohli najít žádný oddělený objekt kamkoli se podíváme. Život je zakoušen jako souvislý tok, v němž je možná jakákoli myšlenka, emoce či zkušenost (negativní či pozitivní) a nic z toho nemůže způsobit na čase závislé utrpení nebo hledání.
Někdy život příšerně bolí, protože nám někdo umře nebo je náš přítel v nesnázích, ale tato bolest není pociťována odděleně od tohoto blaha. Vše je dovoleno. Už nepotřebujeme vědět, co se v budoucnu stane. Je zde velká láska. Srdce se prostě chce víc a víc rozevírat, milujíc všechny a všechno, až to někdy bolí. Pak miluje ještě víc díky hlubokému vědomí toho, že láska je skutečně všechno co zde je, a všechno o čem má cenu hovořit.
NIRMALA:
Velmi jednoduše, uvědomění nedvojnosti je poznáním toho, co bylo vždy pravdou: že vše, co zakoušíme, je částí jediného.
Představte si, že jednoho rána vstanete a bezděky objevíte, že všechno ve vašem domě je z hlíny. Všechen nábytek a spotřebiče, dokonce i zdi a místnosti se ukážou být z hlíny. A ještě víc vás překvapí, že dokonce i vaše vlastní tělo a těla členů vaší rodiny a domácích mazlíčků jsou vyrobeny ze stejné hlíny ve vlhčí, a proto i měkčí formě. Představte si, jak hluboce by to změnilo váš pohled na realitu, kdybyste věděli, že všechno je zhotoveno z jediného materiálu.
"Hlína", která tvoří tento svět a vše v něm je ještě záhadnější substance. Stejně jako běžná hlína na sebe může vzít různé tvary a formy, tato esenciální "hlína" Bytí může tvořit nejrůznější atomy a molekuly hmoty a nejrůznější formy energie a jemné reality. Všechno je zhotoveno z této substance Bytí, včetně vašeho těla, světa, vašich myšlenek, pocitů, světla svítícího do oken i jemného vjemu přítomnosti a existence. Když si tohle uvědomíte, všechno vypadá a je pociťováno stále stejně, a přesto je zde uvědomění základní pravdy, že to všechno je opravdu jediné. Je to jemné, ale mění to zásadně vaše chápání světa a váš vztah ke všemu, co v něm je.
GARY CROWLEY:
Vy jste nepřetržité nedvojné zakoušení dvojnosti (života zakoušeného v čase). Tím jste pořád, ať už jste se do toho probudili či nikoli.
Nedvojnost je jednoduše nepřetržité zakoušení úplně všeho, co tu je - tady a teď, jakožto úplnosti vás samotných. Probuzení se do toho změní vše, a zároveň nezmění nic. Vlastně, kdykoli je zde zakoušení žití oproštěné od toho, že se považujete za bytost s oddělenou, nezávislou a individuální vůlí (svobodnou vůlí), pak máte zkušenost nedvojnosti. Většině lidem se to objevuje nejčastěji, když prožívají něco pozitivního nebo uklidňujícího, kdy "zapomínají na sebe" a vnímají sami sebe jakožto prožívání samotné.
Ti, kteří se probudili do skutečnosti toho, co jsou, jednoduše zahrnují všechno dualistické zakoušení žití do toho, čím jsou.
RANDALL FRIEND:
Realizace je jednoduše uvědomění si, že nejste jednou z mnoha věcí - jakožto "subjekt" vás nemůže žádným způsobem mysl nikde najít. "Subjekt" nemůže být nikdy předmětem vnímání - nemá žádné vlastnosti, žádný tvar - "subjekt" je zcela nemožné identifikovat. Ale mysl si s tímto mystériem neumí dobře poradit – musí mít něco, čím subjekt zpředmětní a učiní vnímatelným – a proto se tělo a myšlenky stávají slabou náhražkou toho, čím jste.
Všimneme si, že subjekt je zcela mimo sféru předmětů mysli. Subjekt není cítěním, pocitem, není pozorován, viděn, cítěn, nevoní, nechutná, nelze se ho dotknout nebo jej slyšet. Přesto je v každém okamžiku stoprocentně přítomen.
Přítomnost subjektu je zřejmá - BÝT subjektem znamená vědět - být si vědom – uvědomovat si nějakou věc či prožívání.
Na subjekt může být proto poukázáno slovem "prožívání". Subjekt je prožíváním samotným, není zde žádný "prožívající". Není tu žádná „věc“, kterou bychom mohli označit za nezávislého prožívajícího.
Prožívání se očividně děje. Zvonek zvoní - to je prožitek. Prožitek slyšení zvonění a prožitek zvonku samotného. Nicméně tento rozdíl či rozdělení není skutečné – je to stále pokus mysli popsat skutečnost pomocí předmětnosti - pomocí protikladů - pomocí toho, co může být uchopeno. Není zde v podstatě rozdíl mezi zkušeností "slyšení" a zkušeností "zvonění". Je to úplně stejná realita - stejná jsoucnost. Nejsou dvě.
Takže jste subjektem, ale subjekt nemůže být lokalizován jako věc. Subjekt je zároveň přítomen i nepřítomen - vždy zcela přítomen a přesto postrádá jakýkoli obsah. Prožívání nejen vyplňuje tuto nepřítomnost, tuto kapacitu, je to ve skutečnosti stejná “věc” .
--------------------------------
zdroj: http://nondualityamerica.wordpress.com/
překlad: Pavel K.
Co prožíváme, když si uvědomujeme nedvojnost? Je to možné vůbec popsat slovy? V tomto článku se to dozvíte hned od několika současných "učitelů".
Co je nedvojnost a jak je prožívána?
Narážíme na různá nedvojná učení, aniž bychom měli základní ponětí, co vlastně „nedvojnost“ je. Prosím, vysvětlete co nejlépe, co je uvědomění si nedvojnosti z vašeho pohledu (jak vypadá, je pociťována, jak chutná a jak je skutečně zakoušena.)
RUPERT SPIRA:
Nemá to žádnou podobu, není to cítit a nechutná to jako cokoli jiného a přesto to činí všechny ty zdánlivé věci viditelnými, pociťovatelnými a ochutnatelnými... Naše touha, spatřit to svým zrakem, pocítit to nebo ochutnat, vzbuzuje zdání, že to tu teď není. Žene to naši bytost, za kterou se považujeme, do nekončícího hledání a přesvědčení, že někdy v budoucnu nalezneme to, o čem se domníváme, že tu teď není.
Samozřejmě ne každý musí rozumět zvláštnímu jazyku nedvojnosti, ale každý zná své vlastní bytí. Jak chutná? Chutná jako naše vlastní bytí. Je tak blízké a zřejmé. Jak bychom nemohli znát naše bytí? Neznáme snad "Já jsem?" nebo je snad "Já jsem" známo někomu jinému než nám samotným? Ne. Je to "Já", které ví, že "Já jsem".
Jinými slovy, "Já" je jak přítomné, tak i vědomé. To je prvořadá, nejintimnější a zřejmá zkušenost. Pokud přestaneme na toto vědomé bytí, které tak intimně známe, navalovat jakákoli další přesvědčení, a svolíme, aby se důsledky toho dotkli všech aspektů našeho života, naše hledání a naše neštěstí v tom okamžiku zmizí.
SCOTT KILOBY:
Je to pociťováno jako svoboda, ničeho se nedržíme. Je to jako, kdybychom nemohli najít žádný oddělený objekt kamkoli se podíváme. Život je zakoušen jako souvislý tok, v němž je možná jakákoli myšlenka, emoce či zkušenost (negativní či pozitivní) a nic z toho nemůže způsobit na čase závislé utrpení nebo hledání.
Někdy život příšerně bolí, protože nám někdo umře nebo je náš přítel v nesnázích, ale tato bolest není pociťována odděleně od tohoto blaha. Vše je dovoleno. Už nepotřebujeme vědět, co se v budoucnu stane. Je zde velká láska. Srdce se prostě chce víc a víc rozevírat, milujíc všechny a všechno, až to někdy bolí. Pak miluje ještě víc díky hlubokému vědomí toho, že láska je skutečně všechno co zde je, a všechno o čem má cenu hovořit.
NIRMALA:
Velmi jednoduše, uvědomění nedvojnosti je poznáním toho, co bylo vždy pravdou: že vše, co zakoušíme, je částí jediného.
Představte si, že jednoho rána vstanete a bezděky objevíte, že všechno ve vašem domě je z hlíny. Všechen nábytek a spotřebiče, dokonce i zdi a místnosti se ukážou být z hlíny. A ještě víc vás překvapí, že dokonce i vaše vlastní tělo a těla členů vaší rodiny a domácích mazlíčků jsou vyrobeny ze stejné hlíny ve vlhčí, a proto i měkčí formě. Představte si, jak hluboce by to změnilo váš pohled na realitu, kdybyste věděli, že všechno je zhotoveno z jediného materiálu.
"Hlína", která tvoří tento svět a vše v něm je ještě záhadnější substance. Stejně jako běžná hlína na sebe může vzít různé tvary a formy, tato esenciální "hlína" Bytí může tvořit nejrůznější atomy a molekuly hmoty a nejrůznější formy energie a jemné reality. Všechno je zhotoveno z této substance Bytí, včetně vašeho těla, světa, vašich myšlenek, pocitů, světla svítícího do oken i jemného vjemu přítomnosti a existence. Když si tohle uvědomíte, všechno vypadá a je pociťováno stále stejně, a přesto je zde uvědomění základní pravdy, že to všechno je opravdu jediné. Je to jemné, ale mění to zásadně vaše chápání světa a váš vztah ke všemu, co v něm je.
GARY CROWLEY:
Vy jste nepřetržité nedvojné zakoušení dvojnosti (života zakoušeného v čase). Tím jste pořád, ať už jste se do toho probudili či nikoli.
Nedvojnost je jednoduše nepřetržité zakoušení úplně všeho, co tu je - tady a teď, jakožto úplnosti vás samotných. Probuzení se do toho změní vše, a zároveň nezmění nic. Vlastně, kdykoli je zde zakoušení žití oproštěné od toho, že se považujete za bytost s oddělenou, nezávislou a individuální vůlí (svobodnou vůlí), pak máte zkušenost nedvojnosti. Většině lidem se to objevuje nejčastěji, když prožívají něco pozitivního nebo uklidňujícího, kdy "zapomínají na sebe" a vnímají sami sebe jakožto prožívání samotné.
Ti, kteří se probudili do skutečnosti toho, co jsou, jednoduše zahrnují všechno dualistické zakoušení žití do toho, čím jsou.
RANDALL FRIEND:
Realizace je jednoduše uvědomění si, že nejste jednou z mnoha věcí - jakožto "subjekt" vás nemůže žádným způsobem mysl nikde najít. "Subjekt" nemůže být nikdy předmětem vnímání - nemá žádné vlastnosti, žádný tvar - "subjekt" je zcela nemožné identifikovat. Ale mysl si s tímto mystériem neumí dobře poradit – musí mít něco, čím subjekt zpředmětní a učiní vnímatelným – a proto se tělo a myšlenky stávají slabou náhražkou toho, čím jste.
Všimneme si, že subjekt je zcela mimo sféru předmětů mysli. Subjekt není cítěním, pocitem, není pozorován, viděn, cítěn, nevoní, nechutná, nelze se ho dotknout nebo jej slyšet. Přesto je v každém okamžiku stoprocentně přítomen.
Přítomnost subjektu je zřejmá - BÝT subjektem znamená vědět - být si vědom – uvědomovat si nějakou věc či prožívání.
Na subjekt může být proto poukázáno slovem "prožívání". Subjekt je prožíváním samotným, není zde žádný "prožívající". Není tu žádná „věc“, kterou bychom mohli označit za nezávislého prožívajícího.
Prožívání se očividně děje. Zvonek zvoní - to je prožitek. Prožitek slyšení zvonění a prožitek zvonku samotného. Nicméně tento rozdíl či rozdělení není skutečné – je to stále pokus mysli popsat skutečnost pomocí předmětnosti - pomocí protikladů - pomocí toho, co může být uchopeno. Není zde v podstatě rozdíl mezi zkušeností "slyšení" a zkušeností "zvonění". Je to úplně stejná realita - stejná jsoucnost. Nejsou dvě.
Takže jste subjektem, ale subjekt nemůže být lokalizován jako věc. Subjekt je zároveň přítomen i nepřítomen - vždy zcela přítomen a přesto postrádá jakýkoli obsah. Prožívání nejen vyplňuje tuto nepřítomnost, tuto kapacitu, je to ve skutečnosti stejná “věc” .
--------------------------------
zdroj: http://nondualityamerica.wordpress.com/
překlad: Pavel K.
- Jana
- Příspěvky: 3405
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Jednota jakožto podstata šťastného života
od Návštěvník » pát 05. říj 2018 8:32:29
Řekli mu:
Vejdeme, když jsme dětmi, do království?
Ježíš jim řekl:
Když z dvou uděláte jedno
a vnitřní připodobníte vnějšímu
a vnější vnitřnímu
a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,
a když to, co je mužské,
a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,
aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,
když své oči budete mít na místě svých očí
a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,
obraz místo obrazu -
pak vejdete do království.
(Tomášovo evangelium)
Vejdeme, když jsme dětmi, do království?
Ježíš jim řekl:
Když z dvou uděláte jedno
a vnitřní připodobníte vnějšímu
a vnější vnitřnímu
a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,
a když to, co je mužské,
a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,
aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,
když své oči budete mít na místě svých očí
a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,
obraz místo obrazu -
pak vejdete do království.
(Tomášovo evangelium)
- Návštěvník
Re: Jednota jakožto podstata šťastného života
od Návštěvník » pát 05. říj 2018 8:32:38
Toto jsou skrytá slova,
která řekl živý Ježíš
a zapsal je Didymos Juda Tomáš.
A on pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.
Ježíš řekl:
Člověk, který hledá,
ať nepřestává se svým hledáním, dokud nenalezne.
A až nalezne, bude otřesen,
a když bude otřesen,
bude se divit a stane se pánem veškerenstva.
Ježíš řekl:
Když ti, co vás vedou, vám řeknou:
"Pohleďte, království je v nebi",
tak vás předejdou ptáci nebeští.
Když vám řeknou: "Je v moři",
předejdou vás ryby.
Ale království je ve vás a mimo vás.
Když poznáte sebe, budete poznáni
a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha.
Jestliže však sami sebe nepoznáte,
pak přebýváte v chudobě a jste chudobou.
Ježíš řekl:
Starý muž, plný dnů, nebude váhat
a zeptá se malého sedmidenního dítěte,
kde je místo života, a bude žít.
Neboť mnozí první budou poslední
a poslední první
a stanou se jedním jediným.
Ježíš řekl:
Poznej, co máš před svou tváří,
a odhalí se ti, co je ti skryto.
Neboť nic není skrytého,
co nebude odhaleno.
Ježíš řekl:
Blažený je lev, kterého pozře člověk,
takže se lev stane člověkem,
ale zavržený je člověk, kterého pozře lev,
takže se člověk stane lvem.
A řekl:
Člověk se podobá moudrému rybáři,
který hodil síť do moře
a vytáhl ji z moře plnou malých ryb.
Mezi nimi našel ten moudrý rybář
velkou dobrou rybu.
Tu hodil všechny malé ryby do moře
a vybral bez váhání tu velkou rybu.
Kdo má uši k slyšení, slyš!
Ježíš řekl:
Hle, vyšel rozsévač,
nabral do dlaně a rozhazoval.
Něco spadlo na cestu,
přilétli ptáci a sezobali to.
Jiné dopadlo na skálu
a nezapustilo kořeny a nevyhnalo klas.
A jiné dopadlo do trní,
které semeno udusilo a červ je sežral.
A jiné dopadlo na dobrou zemi
a ta vydala dobrý plod.
Přinesla šedesátinásobek a stodvacetinásobek.
Ježíš řekl:
Hodil jsem na svět oheň
a udržuji jej, dokud neshoří.
Ježíš řekl:
Toto nebe pomine
a pomine to, které je nad ním.
Mrtví nežijí a živí nezemřou.
Ve dnech, kdy jste snědli to, co je mrtvé,
učinili jste to živým.
Co budete dělat, když byste byli ve světle?
V den, kdy jste byli jedním, stali jste se dvěma.
Když se stanete dvěma, co budete dělat?
Ježíš řekl:
Možná si lidé myslí, že jsem přišel,
abych na svět přinesl pokoj,
a nevědí, že jsem přišel přinést
rozdělení - oheň, meč a boj.
Bude třeba pět lidí v domě,
tři budou proti dvěma a dva proti třem,
otec proti synu a syn proti otci.
A předstoupí jako jediní.
Učedníci řekli Ježíšovi:
Pověz nám, čemu se podobá království nebe?
On jim řekl:
Je podobné hořčičnému zrnu,
menšímu než ostatní semena,
když ale dopadne na zem, která je obdělávána,
vydá velký výhonek
a stane se ochranou pro nebeské ptactvo.
Ježíš viděl malé děti, které (ještě) pijí mléko.
Řekl svým učedníkům:
Ty děti, co pijí mléko,
se podobají těm, kteří vcházejí do království.
Řekli mu:
Vejdeme, když jsme dětmi, do království?
Ježíš jim řekl:
Když z dvou uděláte jedno
a vnitřní připodobníte vnějšímu
a vnější vnitřnímu
a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,
a když to, co je mužské,
a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,
aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,
když své oči budete mít na místě svých očí
a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,
obraz místo obrazu -
pak vejdete do království.
Jeho učedníci řekli:
Pouč nás o místě, kde jsi,
neboť je pro nás nutné, abychom jej hledali.
On jim řekl:
Kdo má uši, slyš!
Uvnitř člověka světla je světlo a osvětluje celý svět.
Když nesvítí, je tmou.
Ježíš řekl:
Třísku v oku svého bratra vidíš,
ale břevno ve svém oku nevidíš.
Když odstraníš břevno ze svého oka,
pak prohlédneš,
abys odstranil třísku z oka svého bratra.
která řekl živý Ježíš
a zapsal je Didymos Juda Tomáš.
A on pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.
Ježíš řekl:
Člověk, který hledá,
ať nepřestává se svým hledáním, dokud nenalezne.
A až nalezne, bude otřesen,
a když bude otřesen,
bude se divit a stane se pánem veškerenstva.
Ježíš řekl:
Když ti, co vás vedou, vám řeknou:
"Pohleďte, království je v nebi",
tak vás předejdou ptáci nebeští.
Když vám řeknou: "Je v moři",
předejdou vás ryby.
Ale království je ve vás a mimo vás.
Když poznáte sebe, budete poznáni
a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha.
Jestliže však sami sebe nepoznáte,
pak přebýváte v chudobě a jste chudobou.
Ježíš řekl:
Starý muž, plný dnů, nebude váhat
a zeptá se malého sedmidenního dítěte,
kde je místo života, a bude žít.
Neboť mnozí první budou poslední
a poslední první
a stanou se jedním jediným.
Ježíš řekl:
Poznej, co máš před svou tváří,
a odhalí se ti, co je ti skryto.
Neboť nic není skrytého,
co nebude odhaleno.
Ježíš řekl:
Blažený je lev, kterého pozře člověk,
takže se lev stane člověkem,
ale zavržený je člověk, kterého pozře lev,
takže se člověk stane lvem.
A řekl:
Člověk se podobá moudrému rybáři,
který hodil síť do moře
a vytáhl ji z moře plnou malých ryb.
Mezi nimi našel ten moudrý rybář
velkou dobrou rybu.
Tu hodil všechny malé ryby do moře
a vybral bez váhání tu velkou rybu.
Kdo má uši k slyšení, slyš!
Ježíš řekl:
Hle, vyšel rozsévač,
nabral do dlaně a rozhazoval.
Něco spadlo na cestu,
přilétli ptáci a sezobali to.
Jiné dopadlo na skálu
a nezapustilo kořeny a nevyhnalo klas.
A jiné dopadlo do trní,
které semeno udusilo a červ je sežral.
A jiné dopadlo na dobrou zemi
a ta vydala dobrý plod.
Přinesla šedesátinásobek a stodvacetinásobek.
Ježíš řekl:
Hodil jsem na svět oheň
a udržuji jej, dokud neshoří.
Ježíš řekl:
Toto nebe pomine
a pomine to, které je nad ním.
Mrtví nežijí a živí nezemřou.
Ve dnech, kdy jste snědli to, co je mrtvé,
učinili jste to živým.
Co budete dělat, když byste byli ve světle?
V den, kdy jste byli jedním, stali jste se dvěma.
Když se stanete dvěma, co budete dělat?
Ježíš řekl:
Možná si lidé myslí, že jsem přišel,
abych na svět přinesl pokoj,
a nevědí, že jsem přišel přinést
rozdělení - oheň, meč a boj.
Bude třeba pět lidí v domě,
tři budou proti dvěma a dva proti třem,
otec proti synu a syn proti otci.
A předstoupí jako jediní.
Učedníci řekli Ježíšovi:
Pověz nám, čemu se podobá království nebe?
On jim řekl:
Je podobné hořčičnému zrnu,
menšímu než ostatní semena,
když ale dopadne na zem, která je obdělávána,
vydá velký výhonek
a stane se ochranou pro nebeské ptactvo.
Ježíš viděl malé děti, které (ještě) pijí mléko.
Řekl svým učedníkům:
Ty děti, co pijí mléko,
se podobají těm, kteří vcházejí do království.
Řekli mu:
Vejdeme, když jsme dětmi, do království?
Ježíš jim řekl:
Když z dvou uděláte jedno
a vnitřní připodobníte vnějšímu
a vnější vnitřnímu
a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,
a když to, co je mužské,
a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,
aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,
když své oči budete mít na místě svých očí
a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,
obraz místo obrazu -
pak vejdete do království.
Jeho učedníci řekli:
Pouč nás o místě, kde jsi,
neboť je pro nás nutné, abychom jej hledali.
On jim řekl:
Kdo má uši, slyš!
Uvnitř člověka světla je světlo a osvětluje celý svět.
Když nesvítí, je tmou.
Ježíš řekl:
Třísku v oku svého bratra vidíš,
ale břevno ve svém oku nevidíš.
Když odstraníš břevno ze svého oka,
pak prohlédneš,
abys odstranil třísku z oka svého bratra.
- Návštěvník
Re: Jednota jakožto podstata šťastného života
od Návštěvník » sob 06. říj 2018 11:57:15
Velký mistr tvrdí, že jeho vznět jest něčím vyšším, než jeho první vývin. Když jsem vystoupil z Boha, tu pravily všechny věci: „Bůh jest!“ Nemůže mne to však blažiti, neboť se při tom chápu jako stvoření. Však v tomto vznětu, v němž toužím státi prostý ve vůli Boží a také prostý vůle Boží, všech jeho děl i Boha samého - tu jsem více než všechna stvoření: jsem, čím jsem byl a čím budu, nyní i věčně. A v nárazu, který mne pozvedá nad všechny anděly, dostává se mi takového bohatství, že Bůh mi již nedostačuje ani ve svém Božství, ani ve svých Božských dílech, neboť v tomto vznětu vnímám, co já i Bůh společně jsme. Tu jsem, co jsem byl, neubývaje a nepřibývaje, protože jsem to nepohyblivé, jež pohybuje věcmi. Zde pak již Bůh nenalezne místečka v člověku, neboť člověk chudobou získal to, čím věčně byl a zůstane. Zde byl Bůh pojat v duchu. To je ona „nejbližší chudoba“ - kéž bychom ji dosáhli.
- Návštěvník
Advaita
od Návštěvník » pon 04. lis 2019 15:36:17
Co je advaita
Advaita je učení o nedualitě (nedvojnosti), které říká, že všechno je jediné Vědomí (Jednota, Absolutno, Bůh, Já, Já-Já, Zdroj, Brahman, Nejvyšší Princip, Nejvyšší Skutečnost, To, Prázdnota) a jakákoli dualita (dvojnost) je pouze zdánlivá (je to sen, iluze, mája).
Projevené a neprojevené
Vědomí má dva aspekty:
Neprojevený aspekt - Vědomí v klidu (noumenalita, Šiva)
Projevený aspekt - Vědomí v pohybu (fenomenalita, Šakti)
1) Vědomí v klidu je Absolutní Jednotou, Čirým Uvědoměním, neomezené časem a prostorem, je bez jakékoli vlastnosti, neměnné, věčné, smysly neuchopitelné a není si vědomo samo sebe.
2) Vědomí v pohybu vzniká tehdy, když ve Vědomí dojde (naprosto spontánně) k pohybu, čeření a objeví se myšlenka "Já jsem". Zároveň s ní se ve zlomku vteřiny vynoří celý projevený svět.
Dualita projeveného a neprojeveného
Mohlo by se zdát, že projevením světa byla narušena původní Jednota a vznikla dualita projeveného a neprojeveného. Dualita projeveného a neprojeveného je však pouze zdánlivá a nikoli skutečná, protože základní Jednota se nemůže rozdělit. Dva aspekty, Vědomí v klidu a Vědomí v pohybu, se nerozdělují ani vzájemně nespojují, neboť duální aspekt vzniká jen jako koncept. Šiva existuje i v pohybu Vědomí, protože tento pohyb (projevení, činnost - Šakti) nemá jiný zdroj než Šivu. Dualita projeveného a neprojeveného je pouhým konceptem, pouhou iluzí, která nemá vliv na jednotu Absolutna.
Dualita vzájemně závislých protikladů
Základem projeveného světa je dualita vzájemně závislých protikladů. Svět je založen na vzájemně závislých protikladech, jako jsou dobro a zlo, radost a bolest, krása a ošklivost, ctnost a hřích. Dobro nemůže existovat bez zla, radost bez bolesti atd. I tato dualita je však jen zdánlivá, jelikož samotný projevený svět je pouhým zdáním. Pojmy dobro a zlo, radost a bolest a další jsou pouhé konceptuální obrazy ve vědomí.
Dualita poznávajícího a poznávaného
To, co jsme, se může projevit pouze prostřednictvím duality, na jejímž začátku je pocit "Já jsem". Tento proces projevení a objektivizace (zpředmětnění) způsobí rozdvojení na vnímající subjekt a vnímaný objekt. Vyvstává tak pocit duality poznávajícího a poznávaného. Jak poznávající, tak i poznávané jsou jen objekty ve Vědomí, ale poznávající se začne považovat za subjekt vnímání ostatních objektů. Vzniká tak pseudo-entita, ego - představa odděleného, individuálního "já", které se považuje za konatele, jenž má moc jednat podle své vlastní vůle.
Utrpení
Jakmile ego ve své roli pseudo-subjektu začne přemýšlet na základě porovnávání vzájemně závislých protikladů, vzniká proces konceptualizace (tvoření pojmů). Ego nepřijímá dualitu vzájemně závislých protikladů, neboť nechápe jejich neoddělitelnost. Přeje si dobro, radost, krásu, ctnost a odmítá zlo, bolest, ošklivost a hřích. Tím vzniká utrpení ega.
Zdánlivé omezení a zdánlivé osvobození
Zdánlivá dualita je příčinou našeho zdánlivého "omezení", které spočívá právě v ohraničení čiré subjektivity a neomezené potenciality Absolutna do jednotlivého, bezvýznamného, od ostatních odděleného objektu, pseudo-osobnosti, jež si říká "já" a představuje si, že má možnost volby vlastního konání. Tento jev, pouhá představa, přichází za guruem pro "osvobození". Guru tomuto jedinci řekne, že mu může pomoci pouze Vědomí, myšlenka "Já jsem", jediné jmění, se kterým se vnímající bytost rodí, jediné spojení s Absolutnem.
Vědomí je viníkem, který přináší člověku iluzorní omezení, a zase jenom Vědomí mu může pomoci dosáhnout iluzorního osvobození. Vědomí je májou, která vytváří iluzorní omezení, a je to opět Vědomí, Íšvara, které jedná jako Satguru, a je-li příznivě nakloněno, odkryje tajemství vesmíru, a tak v tomto dramatu živoucího snu, v němž je jediným hercem, hrajícím nejrůznější role, uskuteční iluzorní osvobození. Není na zemi síly, která by byla větší, než je toto Vědomí, tento pocit přítomnosti, pocit "Já jsem", k němuž musí iluzorní jedinec směřovat všechny své modlitby. Pak právě toto Vědomí uskuteční iluzorní osvobození iluzorního jedince od iluzorního omezení odhalením své pravé přirozenosti, kterou není nic jiného než hledající sám, ale nikoli jako individualita!
Shrnutí
Absolutno, noumenon (skutečnost o sobě) je neprojeveným aspektem, zatímco fenomén (jev) je projeveným aspektem toho, co jsme. Nejsou odlišné. Připodobnit by se to dalo k podstatě a stínu, až na to, že projevené bude stínem beztvarého neprojeveného! Absolutní noumenon je bezčasové, bezprostorové, smysly nepoznatelné. Fenomény jsou časově omezené, s ohraničenou formou a smysly poznatelné. Noumenon je to, co jsme; fenomén je to, čím se zdáme být jako oddělené objekty ve vědomí. Ztotožňování Jednoty, toho, co jsme (absolutní subjektivity), s duální odděleností toho, čím se zdáme být (objektu), vytváří "omezení" a zbavení se tohoto ztotožňování vede k "osvobození". Ale obojí, "omezení" i "osvobození", jsou iluzorní, protože žádná entita, která by byla omezená a toužila po osvobození, neexistuje; entita je pouze koncept, vyplývající ze ztotožňování Vědomí s objektem, který je pouhým jevem ve Vědomí!
http://www.advaita.cz/24926-co-je-advaita
Advaita je učení o nedualitě (nedvojnosti), které říká, že všechno je jediné Vědomí (Jednota, Absolutno, Bůh, Já, Já-Já, Zdroj, Brahman, Nejvyšší Princip, Nejvyšší Skutečnost, To, Prázdnota) a jakákoli dualita (dvojnost) je pouze zdánlivá (je to sen, iluze, mája).
Projevené a neprojevené
Vědomí má dva aspekty:
Neprojevený aspekt - Vědomí v klidu (noumenalita, Šiva)
Projevený aspekt - Vědomí v pohybu (fenomenalita, Šakti)
1) Vědomí v klidu je Absolutní Jednotou, Čirým Uvědoměním, neomezené časem a prostorem, je bez jakékoli vlastnosti, neměnné, věčné, smysly neuchopitelné a není si vědomo samo sebe.
2) Vědomí v pohybu vzniká tehdy, když ve Vědomí dojde (naprosto spontánně) k pohybu, čeření a objeví se myšlenka "Já jsem". Zároveň s ní se ve zlomku vteřiny vynoří celý projevený svět.
Dualita projeveného a neprojeveného
Mohlo by se zdát, že projevením světa byla narušena původní Jednota a vznikla dualita projeveného a neprojeveného. Dualita projeveného a neprojeveného je však pouze zdánlivá a nikoli skutečná, protože základní Jednota se nemůže rozdělit. Dva aspekty, Vědomí v klidu a Vědomí v pohybu, se nerozdělují ani vzájemně nespojují, neboť duální aspekt vzniká jen jako koncept. Šiva existuje i v pohybu Vědomí, protože tento pohyb (projevení, činnost - Šakti) nemá jiný zdroj než Šivu. Dualita projeveného a neprojeveného je pouhým konceptem, pouhou iluzí, která nemá vliv na jednotu Absolutna.
Dualita vzájemně závislých protikladů
Základem projeveného světa je dualita vzájemně závislých protikladů. Svět je založen na vzájemně závislých protikladech, jako jsou dobro a zlo, radost a bolest, krása a ošklivost, ctnost a hřích. Dobro nemůže existovat bez zla, radost bez bolesti atd. I tato dualita je však jen zdánlivá, jelikož samotný projevený svět je pouhým zdáním. Pojmy dobro a zlo, radost a bolest a další jsou pouhé konceptuální obrazy ve vědomí.
Dualita poznávajícího a poznávaného
To, co jsme, se může projevit pouze prostřednictvím duality, na jejímž začátku je pocit "Já jsem". Tento proces projevení a objektivizace (zpředmětnění) způsobí rozdvojení na vnímající subjekt a vnímaný objekt. Vyvstává tak pocit duality poznávajícího a poznávaného. Jak poznávající, tak i poznávané jsou jen objekty ve Vědomí, ale poznávající se začne považovat za subjekt vnímání ostatních objektů. Vzniká tak pseudo-entita, ego - představa odděleného, individuálního "já", které se považuje za konatele, jenž má moc jednat podle své vlastní vůle.
Utrpení
Jakmile ego ve své roli pseudo-subjektu začne přemýšlet na základě porovnávání vzájemně závislých protikladů, vzniká proces konceptualizace (tvoření pojmů). Ego nepřijímá dualitu vzájemně závislých protikladů, neboť nechápe jejich neoddělitelnost. Přeje si dobro, radost, krásu, ctnost a odmítá zlo, bolest, ošklivost a hřích. Tím vzniká utrpení ega.
Zdánlivé omezení a zdánlivé osvobození
Zdánlivá dualita je příčinou našeho zdánlivého "omezení", které spočívá právě v ohraničení čiré subjektivity a neomezené potenciality Absolutna do jednotlivého, bezvýznamného, od ostatních odděleného objektu, pseudo-osobnosti, jež si říká "já" a představuje si, že má možnost volby vlastního konání. Tento jev, pouhá představa, přichází za guruem pro "osvobození". Guru tomuto jedinci řekne, že mu může pomoci pouze Vědomí, myšlenka "Já jsem", jediné jmění, se kterým se vnímající bytost rodí, jediné spojení s Absolutnem.
Vědomí je viníkem, který přináší člověku iluzorní omezení, a zase jenom Vědomí mu může pomoci dosáhnout iluzorního osvobození. Vědomí je májou, která vytváří iluzorní omezení, a je to opět Vědomí, Íšvara, které jedná jako Satguru, a je-li příznivě nakloněno, odkryje tajemství vesmíru, a tak v tomto dramatu živoucího snu, v němž je jediným hercem, hrajícím nejrůznější role, uskuteční iluzorní osvobození. Není na zemi síly, která by byla větší, než je toto Vědomí, tento pocit přítomnosti, pocit "Já jsem", k němuž musí iluzorní jedinec směřovat všechny své modlitby. Pak právě toto Vědomí uskuteční iluzorní osvobození iluzorního jedince od iluzorního omezení odhalením své pravé přirozenosti, kterou není nic jiného než hledající sám, ale nikoli jako individualita!
Shrnutí
Absolutno, noumenon (skutečnost o sobě) je neprojeveným aspektem, zatímco fenomén (jev) je projeveným aspektem toho, co jsme. Nejsou odlišné. Připodobnit by se to dalo k podstatě a stínu, až na to, že projevené bude stínem beztvarého neprojeveného! Absolutní noumenon je bezčasové, bezprostorové, smysly nepoznatelné. Fenomény jsou časově omezené, s ohraničenou formou a smysly poznatelné. Noumenon je to, co jsme; fenomén je to, čím se zdáme být jako oddělené objekty ve vědomí. Ztotožňování Jednoty, toho, co jsme (absolutní subjektivity), s duální odděleností toho, čím se zdáme být (objektu), vytváří "omezení" a zbavení se tohoto ztotožňování vede k "osvobození". Ale obojí, "omezení" i "osvobození", jsou iluzorní, protože žádná entita, která by byla omezená a toužila po osvobození, neexistuje; entita je pouze koncept, vyplývající ze ztotožňování Vědomí s objektem, který je pouhým jevem ve Vědomí!
http://www.advaita.cz/24926-co-je-advaita
- Návštěvník
Re: Advaita
od Návštěvník » pon 04. lis 2019 15:38:56
"Samotný tvůj učitel, Papaji, bývá často nazýván mistrem Advaity. Jeho guru, šrí Ramana Maharši, má dle mnohých hlavní podíl na oživení této starobylé neduální filozofie v moderní době. Rád bych se tě tedy zeptal, o čem vlastně Advaita pojednává.
Mooji: Advaita pojednává o Tobě, o tom kdo nebo co jsi. Má jednu velkou výhodu – nemusíš být nijak nábožensky založený, nemusíš věřit vůbec v nic. Advaita je otevřena všem lidem nezávisle na vyznání. Aby však byla Pravda, na kterou tato starobylá a účinná nauka ukazuje, vyjevena, je zapotřebí silná niterná touha po sebepoznání nebo po ukončení utrpení.
Advaita nám Pravdu ukazuje od samotného začátku, přímo a okamžitě. Jsi dokonalý takový, jaký jsi, říká, čímž ti ukazuje směr kudy ven z utrpení. Nemusíš následovat žádnou cestu, stačí jen tahle konečná Pravda. Prohlubující se poznání této Pravdy postupně přináší obrovskou úlevu. Nikdo zde nemluví o cestě, na kterou se musíš posilovat denními meditacemi a které musíš být oddán. Podobné rady nepůsobí nic jiného, než že před tebe kladou cíle ještě předtím, než začneš se samotným hledáním.
Oproti mnohým jiným způsobům dosáhnutí duchovní seberealizace, které nám říkají, že je třeba začít s předpokladem, že jsi tím, čím je tvá mysl, že jsi připoutaný a musíš něco udělat, aby ses vymanil a osvobodil, je absence spirituální praxe u Advaity tím největším rozdílem. Advaita ti hned od začátku ukazuje, že osoba, kterou skutečně jsi, byla vždy svobodná. Ukazuje ti přímou cestu k dokonalému a neměnnému, skutečnému Bytí, tvému nejhlubšímu Já. Základní pravidlo zní – objev Pravdu, poté dělej to, po čem touží tvoje srdce.
Skutečně, Advaita očividně poskytuje mnoho svobody.
Nikoli pouze mnoho svobody, ale absolutní Svobodu. Ptáš se proč? Protože Advaita nás učí, že Svoboda není něco, co si musíš vydobýt, ale něco, čím už jsi.
Co se emocí týče, jak se s nimi pracuje? Jak se na ně nahlíží v rámci této Svobody?
Emoce jsou toliko projevem nekonečného Bytí. Nikoli však pouze emoce. Každý čin, každá myšlenka, každý pohyb, vše je obsaženo v tomhle úžasném projevu Bytí. Advaita se ale nezaměřuje na jakoukoli interpretaci kteréhokoli z těchto záchvěvů reality. Pouze malá či žádná pozornost je věnována téhle „vlnové souhře.“ Emoce dostávají prostor k vyjádření se, vyčerpání se a ke spočinutí zpět uvnitř Bytí.
Čiré Vědomí není možno poměřovat přítomností a souhrou emocí. Osoba probuzená k Pravdě se již více neidentifikuje s jakýmkoli objektem, myšlenkou, osobou nebo emocí. Nemá žádná očekávání, tudíž netrpí žádným zklamáním.
Je zajedno s přirozeným proudem projevené reality, přirozeným tancem kosmických energií, které nám proudí uvnitř těl. Mizí její vnitřní identifikace s podmíněným chováním, ačkoli se i nadále mohou projevovat jeho příznaky, a takto zůstává přirozeně svobodná. Se ztrátou identifikace s osobní pamětí mizí i všechny „nánosy“ podmíněnosti. Samotný koncept podmíněnosti se v tomto stádiu jeví coby pouhá myšlenka a časem se postupně vytrácí.
Vždy jsem vycházel z jógy a meditace. Býti součástí satsangu a dozvídat se o Advaitě mě poněkud mate.
To je přirozené. Mysl je zmatená, neboť se vždycky snaží o to něco pochopit, něčemu porozumět, chce si říct „tohle vím“, „tomuhle rozumím“, „vím, kam směřuji.“ Mysl je z velké části založena na přímočaré projekci budoucnosti. Pokud se najednou střetne s něčím tak prostým, jako je nedualita, ve které se nedá nikam dále „jít,“ kde není nic, co by se dalo „uchopit,“ podmíněná mysl se stává velmi, ale opravdu velmi zmatenou.
Všechno to zní vlastně docela jednoduše.
Je to dokonce jednodušší než jednoduché. Pojem „jednoduchý“ implikuje dělání něčeho, co není složité. Naproti tomu To existuje ještě předtím, než je vůbec nějaká myšlenka o jednoduchosti vytvořena. Jelikož je však idea o připoutanosti hluboce zakořeněna v tvojí mysli, připadá ti to složité.
Mysl vytváří nespočet konceptů a lpěním na těchto nepravdách dusí naši přirozenou spontánnost, bránu k poznání našeho vrozeného Bytí. Je to tedy mysl, která říká: „Nerozumím tomu!“ Jak by taky mohla mysl pochopit něco tak absolutně prostého, když je její přirozeností dělat z jednoduchých věcí složité?
Co je to sebedotazování?
Sebedotazování je zrcadlo, ve kterém Věčnost rozeznává samu sebe. S pomocí tohoto zrcadla okamžitě vidíš, kdo skutečně jsi; ne to, kým je tvoje tělo, ani to, kým si myslíš, že jsi, nebo za koho tě považují ostatní. Tvoje neduální Já se z této perspektivy pohledu okamžitě vyjevuje.
Tvoje Já ovšem není objekt. Jak pak může mysl poznat nebo obsáhnout něco, co není objektem? Nebavíme se totiž pouze o fyzických objektech. Myšlenka je stejně tak objekt vnímání jako jakákoliv jiná materiální věc, a stejně tak i pocity, představy, vzpomínky nebo počitky. Stručně řečeno, všechny jevy jsou zároveň objekty. Mysl je zvyklá tyto jevy analyzovat a poměřovat. A jak tedy mysl dokáže rozeznat něco, co si je vědomo těchto jevů, tedy naše skutečné Já, jedinou Skutečnost?
Ty sám jsi schopen být si vědom čehokoli, co se před tebou odehrává na plátně Vědomí. Kde by byl svět bez tebe? Kde a co by byly myšlenky bez tebe, jejich přijímače? Co by byly zkušenosti bez tebe, který je vnímáš? Ty jsi základ a zdroj každé zkušenosti. Bez tebe není žádné zkušenosti."
zdroj: http://www.mozaika.bloguje.cz/917630-advaita-cesta-bez-cesty.php
Mooji: Advaita pojednává o Tobě, o tom kdo nebo co jsi. Má jednu velkou výhodu – nemusíš být nijak nábožensky založený, nemusíš věřit vůbec v nic. Advaita je otevřena všem lidem nezávisle na vyznání. Aby však byla Pravda, na kterou tato starobylá a účinná nauka ukazuje, vyjevena, je zapotřebí silná niterná touha po sebepoznání nebo po ukončení utrpení.
Advaita nám Pravdu ukazuje od samotného začátku, přímo a okamžitě. Jsi dokonalý takový, jaký jsi, říká, čímž ti ukazuje směr kudy ven z utrpení. Nemusíš následovat žádnou cestu, stačí jen tahle konečná Pravda. Prohlubující se poznání této Pravdy postupně přináší obrovskou úlevu. Nikdo zde nemluví o cestě, na kterou se musíš posilovat denními meditacemi a které musíš být oddán. Podobné rady nepůsobí nic jiného, než že před tebe kladou cíle ještě předtím, než začneš se samotným hledáním.
Oproti mnohým jiným způsobům dosáhnutí duchovní seberealizace, které nám říkají, že je třeba začít s předpokladem, že jsi tím, čím je tvá mysl, že jsi připoutaný a musíš něco udělat, aby ses vymanil a osvobodil, je absence spirituální praxe u Advaity tím největším rozdílem. Advaita ti hned od začátku ukazuje, že osoba, kterou skutečně jsi, byla vždy svobodná. Ukazuje ti přímou cestu k dokonalému a neměnnému, skutečnému Bytí, tvému nejhlubšímu Já. Základní pravidlo zní – objev Pravdu, poté dělej to, po čem touží tvoje srdce.
Skutečně, Advaita očividně poskytuje mnoho svobody.
Nikoli pouze mnoho svobody, ale absolutní Svobodu. Ptáš se proč? Protože Advaita nás učí, že Svoboda není něco, co si musíš vydobýt, ale něco, čím už jsi.
Co se emocí týče, jak se s nimi pracuje? Jak se na ně nahlíží v rámci této Svobody?
Emoce jsou toliko projevem nekonečného Bytí. Nikoli však pouze emoce. Každý čin, každá myšlenka, každý pohyb, vše je obsaženo v tomhle úžasném projevu Bytí. Advaita se ale nezaměřuje na jakoukoli interpretaci kteréhokoli z těchto záchvěvů reality. Pouze malá či žádná pozornost je věnována téhle „vlnové souhře.“ Emoce dostávají prostor k vyjádření se, vyčerpání se a ke spočinutí zpět uvnitř Bytí.
Čiré Vědomí není možno poměřovat přítomností a souhrou emocí. Osoba probuzená k Pravdě se již více neidentifikuje s jakýmkoli objektem, myšlenkou, osobou nebo emocí. Nemá žádná očekávání, tudíž netrpí žádným zklamáním.
Je zajedno s přirozeným proudem projevené reality, přirozeným tancem kosmických energií, které nám proudí uvnitř těl. Mizí její vnitřní identifikace s podmíněným chováním, ačkoli se i nadále mohou projevovat jeho příznaky, a takto zůstává přirozeně svobodná. Se ztrátou identifikace s osobní pamětí mizí i všechny „nánosy“ podmíněnosti. Samotný koncept podmíněnosti se v tomto stádiu jeví coby pouhá myšlenka a časem se postupně vytrácí.
Vždy jsem vycházel z jógy a meditace. Býti součástí satsangu a dozvídat se o Advaitě mě poněkud mate.
To je přirozené. Mysl je zmatená, neboť se vždycky snaží o to něco pochopit, něčemu porozumět, chce si říct „tohle vím“, „tomuhle rozumím“, „vím, kam směřuji.“ Mysl je z velké části založena na přímočaré projekci budoucnosti. Pokud se najednou střetne s něčím tak prostým, jako je nedualita, ve které se nedá nikam dále „jít,“ kde není nic, co by se dalo „uchopit,“ podmíněná mysl se stává velmi, ale opravdu velmi zmatenou.
Všechno to zní vlastně docela jednoduše.
Je to dokonce jednodušší než jednoduché. Pojem „jednoduchý“ implikuje dělání něčeho, co není složité. Naproti tomu To existuje ještě předtím, než je vůbec nějaká myšlenka o jednoduchosti vytvořena. Jelikož je však idea o připoutanosti hluboce zakořeněna v tvojí mysli, připadá ti to složité.
Mysl vytváří nespočet konceptů a lpěním na těchto nepravdách dusí naši přirozenou spontánnost, bránu k poznání našeho vrozeného Bytí. Je to tedy mysl, která říká: „Nerozumím tomu!“ Jak by taky mohla mysl pochopit něco tak absolutně prostého, když je její přirozeností dělat z jednoduchých věcí složité?
Co je to sebedotazování?
Sebedotazování je zrcadlo, ve kterém Věčnost rozeznává samu sebe. S pomocí tohoto zrcadla okamžitě vidíš, kdo skutečně jsi; ne to, kým je tvoje tělo, ani to, kým si myslíš, že jsi, nebo za koho tě považují ostatní. Tvoje neduální Já se z této perspektivy pohledu okamžitě vyjevuje.
Tvoje Já ovšem není objekt. Jak pak může mysl poznat nebo obsáhnout něco, co není objektem? Nebavíme se totiž pouze o fyzických objektech. Myšlenka je stejně tak objekt vnímání jako jakákoliv jiná materiální věc, a stejně tak i pocity, představy, vzpomínky nebo počitky. Stručně řečeno, všechny jevy jsou zároveň objekty. Mysl je zvyklá tyto jevy analyzovat a poměřovat. A jak tedy mysl dokáže rozeznat něco, co si je vědomo těchto jevů, tedy naše skutečné Já, jedinou Skutečnost?
Ty sám jsi schopen být si vědom čehokoli, co se před tebou odehrává na plátně Vědomí. Kde by byl svět bez tebe? Kde a co by byly myšlenky bez tebe, jejich přijímače? Co by byly zkušenosti bez tebe, který je vnímáš? Ty jsi základ a zdroj každé zkušenosti. Bez tebe není žádné zkušenosti."
zdroj: http://www.mozaika.bloguje.cz/917630-advaita-cesta-bez-cesty.php
- Návštěvník
Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa
od Návštěvník » úte 10. lis 2020 19:59:34
Co je jednota, v čem spočívá a jak se projevuje
Jiří Vacek
Existuje jedna jediná Skutečnost bez druhé – a-dvaita, ne-dva. Kromě ní nic jiného neexistuje.
Tato nejvyšší Skutečnost, Bůh je rozlišená nikoliv rozdělená. Základní rozlišení je na neprojev a projev. Ty tvoří od sebe neoddělitelnou jednotu. Neprojev je prvotní, projev druhotný. Neprojev je příčinou, projev následkem. Buddha: „Kdyby nebylo nezrozeného, nebylo by nic zrozeného“. Neprojev je základem, ve kterém vše projevené se nachází a je jím i pronikáno.
Základem neprojevu je vědomí Já jsem, princip uvědomovací, sebe si vědomá existence, noumenon, absolutno. Neprojev je sebe si vědomá, absolutní existence, projev je podmíněná, relativní existence.
Sebe si vědomé vědomí je prvotní, uvědomovaný projev je druhotný. Věci a bytosti, projev existují ve vědomí a protože si je vědomí uvědomuje. Bez vědomí, jeho pozornosti nic projeveného neexistuje a nemůže ani existovat.
Představa, že předměty existují i když nejsou uvědomovány, je výtvorem naší mysli a existuje opět pouze ve vědomí. Nevědomé předměty existují pouze tehdy, jsou-li uvědomovány vědomím.
Projev je vytvářen inteligentní, tvořivou mocí vědomí, kosmickou myslí přivrácením pozornosti vědomí k tvorbě světa. Ta tvoří svým pohybem, svou činností. Vchází do činnosti a její činnost je projevem.
Neprojev, absolutno, se vždy nachází v božském, dokonalém stavu. Projev může být jak ve stavu božském, tak nebožském, ale vždy je nedílnou částí jediné nedělitelné Skutečnosti, což platí i pro stvořené bytosti. V nevědomém stavu se jeho božskost nemůže projevit.
Jednota projevu je jednotou s neprojevem, ale i jediné tvořivé moci, tvořivé energie, síly nejvyšší Skutečnosti, která je v činnosti rozlišená.
Zásadní rozlišení projevu je na oblast božskou a nebožskou. V rámci této jednoty projevu existuje mnoho světů od pekelných a božských a jejich obyvatel.
„V domě mého Otce je mnoho příbytků,“ Ježíš.
Celému projevu vládne jediná a jednotná zákonitost. Proto platí: jak dole, tak i nahoře, ale jak nahoře, tak i dole. Všechny světy se řídí jedinou, společnou zákonitostí. Proto i platí, že člověk je mikrokosmem, obrazem celého stvoření. Proto je možné z našeho světa čerpat poznání o světech nižších i vyšších, z uspořádání člověka, mikrokosmu, usuzovat na celý makrokosmos. Proto je člověk i obrazem Boha.
Projev i projevené bytosti jsou částí Boha, ale nikdy Bohem celým ani neplatí, že jsou božské, že se nacházejí vždy v božském stavu, protože vše je Bůh, jednota nejvyšší Skutečnosti. Jsou s ním pouze soupodstatné. Ty, které si tuto svou soupodstatnost uvědomují, se nacházejí ve stavu božském. Pokud si toho nejsou vědomi, jsou ve stavu nebožském se všemi důsledky: ztrátou svého božství i dobra a svobody a proto trpí.
Základní zákonitost, která vládne veškerému projevu je dána zákony:
1) Oživující mocí pozornosti vědomí.
2) Příčiny a následku, zákonem karmickým.
Tyto dva zákony vždy působí společně v jednotě. Pozornost, zaměření pozornosti vědomí je prvotní příčinou, která vyvolává vždy následky podmíněné tím, v čem a jak spočine, zda vědomě nebo nevědomě.
Nejednota je nebožským stavem bytosti odpadlé z jednoty, od Boha. Ač existuje v jednotě a je její částí, přeci jednotu nepoznává, neuvědomuje si ji a proto ji ani nežije.
Ve své nevědomosti si nejen neuvědomuje svůj božský základ, své pravé Já, vědomí Já jsem, ale dokonce jej – se – ztotožňuje s ne-Já, s tím co není, se svým nevědomým tělem a myslí.
Ač je jen jedno jediné, absolutní vědomí Já jsem, které je neomezené, neproměnné, nad časem a prostorem, přece proniká, je obsaženo ve všem stvořeném. Proto, ač jediné, je vědomým životem všech nesčetných bytostí. Je jejich pravým Já. V něm jsou soupodstatní s vědomím absolutním, s Bohem. Nevědomé bytosti si této jednoty nejsou vědomy a proto žijí v nevědomosti a dvojnosti ega a jeho světa. Pro jejich nevědomost, která spočívá v neuvědomování si svého božského vědomí, že jsou vědomí, je pro ně svět jedinou, objektivní sama o sobě existující Skutečností. Proto nic jiného neznají a ani si neuvědomují. Pro svou nevědomost o vědomí a že jsou vědomí, nevidí, že oni sami i jejich svět existuje výhradně ve vědomí a jen tehdy, když je k němu přivrácena oživující moc vědomí.
Vědomí je všude a ve všem, vše stvořené proniká, ale není všemi bytostmi uvědomováno pro jejich neznalost vědomí, které je neznalostí sama sebe, vědomí.
Osud každé bytosti, její zařazení v projevu je dán společným působením zákona oživující moci vědomí a zákona příčiny a následku.
Každá bytost žije tak, jak se uvědomuje – buď jako ego nebo jako vědomí a současně i sklízí následky svého myšlení i jednání. Proto žije buď ve světě pekelném nebo smíšeném, jako je ten náš, nebo v božském. Ve shodě s touto zákonitostí si všechny bytosti vytvářejí i svá další vtělení: zlé v pekle, smíšené ve světě našem. Ti, kteří se vracejí k Bohu, ve světě božském.
Žít jednotu znamená žít v jednotě, ve vědomém spojení s nejvyšší Skutečností tak jak bylo popsáno. Nic víc a nic míň.
Pokud je tento stav dosažen ještě v průběhu tohoto života, náš svět ani naše bytost nemizí a platí na nás plně uvedená zákonitost. Svět existuje dál ale není objektivní realitou, ale skutečností podmíněnou vědomím. Je uvědomován jako jednota základu, jímž je vědomí a tvarů, které jsou pohybem tvořivé energie, moci vědomí.
Naděje na plný život božský spočívá ve zrodu v božském světě po odložení našeho současného hmotného těla a nikoliv v tomto hmotném, od Boha pokleslém světě. Jak je dobře známo i ti, kteří již dosáhli spojení s Bohem zde na zemi, trpí pro své nemoci a další postižení svých těl.
Dosáhnout zrodu v božském světě vyžaduje, abychom úspěšně obstáli v posledním soudu, v bardu, kde se odehrává konečné zúčtování s právě prožitým životem. To předpokládá rozpuštění všech příčin nebožského zrodu a současně i dostatek příčin zrodu v božském světě. Dosáhnout toho můžeme výhradně vlastním, duchovním úsilím v průběhu tohoto života. Spoléhat se, že nám Bůh zázračně po odložení těla odpustí naše hříchy nebo že budeme dokonce spaseni proto, že za nás Ježíš zemřel na kříži, je naprosto nereálná.
V tom spočívá i hlavní význam a hodnota duchovního úsilí: nepřináší život božský zde na zemi, protože pro tento svět vždy platí a bude platit: „Mé království není z tohoto světa,“ ale vytváří příčiny, jejichž následky směřují do světa božského. Slibovat si od cesty ráj na tomto světě není reálné. Náš cíl leží ve zrodu ve světě božském.
V něm naše osobnost nutně nezaniká, ale žije božsky. Zda existuje i možnost úplného rozplynutí celé osobnosti v neprojevu, nevím. Jelikož nás stvořil Bůh, je zřejmé, že z důvodů, které neznáme, cítil potřebu nás stvořit. Tvoří nás jen proto, abychom se opět úplně rozpustili nebo chce, abychom božsky existovali dále? Nevím.
Pravda je, že v celém projevu jsou pozorovatelné dvě síly. Síla odstředivá, která se projevuje tvořením, pohybem z neprojevu do projevu. Jejím protějškem je síla dostředivá, která projev vrací zpět do neprojevu.
Stvořené bytosti se zařazují do působnosti jedné z těchto dvou proudů jedné síly. Některé se Bohu, svému základu stále více a více vzdalují a klesají do stále pokleslejších světů od Boha.. jiné se k němu vracejí a obnovují své vědomé spojení s ním.
Děje se tak v souladu s jejich vůlí a chtěním působením zákonů projevu. Každý má v tomto smyslu přesně to, co chce a po čem touží, pokud používá správné prostředky. Vše závisí jen na nás samých, jak a kam obracíme pozornost sebe, svého vědomí a jaké příčiny svou myslí a svou činností vytváříme.
To, co bylo řečeno, je pravá Jednota. Jiná ve Skutečnosti neexistuje, pouze v naší mysli a taková je nepravá. Je naší nevědomostí. Buď ji vědomě žijeme nebo pro nás neexistuje, ač neexistuje nic jiného než ona sama. To, že ji nežijeme neboli si ji neuvědomujeme, je právě to, co se nazývá nevědomostí. Je neochotou znát pravdu takovou, jaká je.
https://www.pratelejirihovacka.cz/clank ... evuje.html
Jiří Vacek
Existuje jedna jediná Skutečnost bez druhé – a-dvaita, ne-dva. Kromě ní nic jiného neexistuje.
Tato nejvyšší Skutečnost, Bůh je rozlišená nikoliv rozdělená. Základní rozlišení je na neprojev a projev. Ty tvoří od sebe neoddělitelnou jednotu. Neprojev je prvotní, projev druhotný. Neprojev je příčinou, projev následkem. Buddha: „Kdyby nebylo nezrozeného, nebylo by nic zrozeného“. Neprojev je základem, ve kterém vše projevené se nachází a je jím i pronikáno.
Základem neprojevu je vědomí Já jsem, princip uvědomovací, sebe si vědomá existence, noumenon, absolutno. Neprojev je sebe si vědomá, absolutní existence, projev je podmíněná, relativní existence.
Sebe si vědomé vědomí je prvotní, uvědomovaný projev je druhotný. Věci a bytosti, projev existují ve vědomí a protože si je vědomí uvědomuje. Bez vědomí, jeho pozornosti nic projeveného neexistuje a nemůže ani existovat.
Představa, že předměty existují i když nejsou uvědomovány, je výtvorem naší mysli a existuje opět pouze ve vědomí. Nevědomé předměty existují pouze tehdy, jsou-li uvědomovány vědomím.
Projev je vytvářen inteligentní, tvořivou mocí vědomí, kosmickou myslí přivrácením pozornosti vědomí k tvorbě světa. Ta tvoří svým pohybem, svou činností. Vchází do činnosti a její činnost je projevem.
Neprojev, absolutno, se vždy nachází v božském, dokonalém stavu. Projev může být jak ve stavu božském, tak nebožském, ale vždy je nedílnou částí jediné nedělitelné Skutečnosti, což platí i pro stvořené bytosti. V nevědomém stavu se jeho božskost nemůže projevit.
Jednota projevu je jednotou s neprojevem, ale i jediné tvořivé moci, tvořivé energie, síly nejvyšší Skutečnosti, která je v činnosti rozlišená.
Zásadní rozlišení projevu je na oblast božskou a nebožskou. V rámci této jednoty projevu existuje mnoho světů od pekelných a božských a jejich obyvatel.
„V domě mého Otce je mnoho příbytků,“ Ježíš.
Celému projevu vládne jediná a jednotná zákonitost. Proto platí: jak dole, tak i nahoře, ale jak nahoře, tak i dole. Všechny světy se řídí jedinou, společnou zákonitostí. Proto i platí, že člověk je mikrokosmem, obrazem celého stvoření. Proto je možné z našeho světa čerpat poznání o světech nižších i vyšších, z uspořádání člověka, mikrokosmu, usuzovat na celý makrokosmos. Proto je člověk i obrazem Boha.
Projev i projevené bytosti jsou částí Boha, ale nikdy Bohem celým ani neplatí, že jsou božské, že se nacházejí vždy v božském stavu, protože vše je Bůh, jednota nejvyšší Skutečnosti. Jsou s ním pouze soupodstatné. Ty, které si tuto svou soupodstatnost uvědomují, se nacházejí ve stavu božském. Pokud si toho nejsou vědomi, jsou ve stavu nebožském se všemi důsledky: ztrátou svého božství i dobra a svobody a proto trpí.
Základní zákonitost, která vládne veškerému projevu je dána zákony:
1) Oživující mocí pozornosti vědomí.
2) Příčiny a následku, zákonem karmickým.
Tyto dva zákony vždy působí společně v jednotě. Pozornost, zaměření pozornosti vědomí je prvotní příčinou, která vyvolává vždy následky podmíněné tím, v čem a jak spočine, zda vědomě nebo nevědomě.
Nejednota je nebožským stavem bytosti odpadlé z jednoty, od Boha. Ač existuje v jednotě a je její částí, přeci jednotu nepoznává, neuvědomuje si ji a proto ji ani nežije.
Ve své nevědomosti si nejen neuvědomuje svůj božský základ, své pravé Já, vědomí Já jsem, ale dokonce jej – se – ztotožňuje s ne-Já, s tím co není, se svým nevědomým tělem a myslí.
Ač je jen jedno jediné, absolutní vědomí Já jsem, které je neomezené, neproměnné, nad časem a prostorem, přece proniká, je obsaženo ve všem stvořeném. Proto, ač jediné, je vědomým životem všech nesčetných bytostí. Je jejich pravým Já. V něm jsou soupodstatní s vědomím absolutním, s Bohem. Nevědomé bytosti si této jednoty nejsou vědomy a proto žijí v nevědomosti a dvojnosti ega a jeho světa. Pro jejich nevědomost, která spočívá v neuvědomování si svého božského vědomí, že jsou vědomí, je pro ně svět jedinou, objektivní sama o sobě existující Skutečností. Proto nic jiného neznají a ani si neuvědomují. Pro svou nevědomost o vědomí a že jsou vědomí, nevidí, že oni sami i jejich svět existuje výhradně ve vědomí a jen tehdy, když je k němu přivrácena oživující moc vědomí.
Vědomí je všude a ve všem, vše stvořené proniká, ale není všemi bytostmi uvědomováno pro jejich neznalost vědomí, které je neznalostí sama sebe, vědomí.
Osud každé bytosti, její zařazení v projevu je dán společným působením zákona oživující moci vědomí a zákona příčiny a následku.
Každá bytost žije tak, jak se uvědomuje – buď jako ego nebo jako vědomí a současně i sklízí následky svého myšlení i jednání. Proto žije buď ve světě pekelném nebo smíšeném, jako je ten náš, nebo v božském. Ve shodě s touto zákonitostí si všechny bytosti vytvářejí i svá další vtělení: zlé v pekle, smíšené ve světě našem. Ti, kteří se vracejí k Bohu, ve světě božském.
Žít jednotu znamená žít v jednotě, ve vědomém spojení s nejvyšší Skutečností tak jak bylo popsáno. Nic víc a nic míň.
Pokud je tento stav dosažen ještě v průběhu tohoto života, náš svět ani naše bytost nemizí a platí na nás plně uvedená zákonitost. Svět existuje dál ale není objektivní realitou, ale skutečností podmíněnou vědomím. Je uvědomován jako jednota základu, jímž je vědomí a tvarů, které jsou pohybem tvořivé energie, moci vědomí.
Naděje na plný život božský spočívá ve zrodu v božském světě po odložení našeho současného hmotného těla a nikoliv v tomto hmotném, od Boha pokleslém světě. Jak je dobře známo i ti, kteří již dosáhli spojení s Bohem zde na zemi, trpí pro své nemoci a další postižení svých těl.
Dosáhnout zrodu v božském světě vyžaduje, abychom úspěšně obstáli v posledním soudu, v bardu, kde se odehrává konečné zúčtování s právě prožitým životem. To předpokládá rozpuštění všech příčin nebožského zrodu a současně i dostatek příčin zrodu v božském světě. Dosáhnout toho můžeme výhradně vlastním, duchovním úsilím v průběhu tohoto života. Spoléhat se, že nám Bůh zázračně po odložení těla odpustí naše hříchy nebo že budeme dokonce spaseni proto, že za nás Ježíš zemřel na kříži, je naprosto nereálná.
V tom spočívá i hlavní význam a hodnota duchovního úsilí: nepřináší život božský zde na zemi, protože pro tento svět vždy platí a bude platit: „Mé království není z tohoto světa,“ ale vytváří příčiny, jejichž následky směřují do světa božského. Slibovat si od cesty ráj na tomto světě není reálné. Náš cíl leží ve zrodu ve světě božském.
V něm naše osobnost nutně nezaniká, ale žije božsky. Zda existuje i možnost úplného rozplynutí celé osobnosti v neprojevu, nevím. Jelikož nás stvořil Bůh, je zřejmé, že z důvodů, které neznáme, cítil potřebu nás stvořit. Tvoří nás jen proto, abychom se opět úplně rozpustili nebo chce, abychom božsky existovali dále? Nevím.
Pravda je, že v celém projevu jsou pozorovatelné dvě síly. Síla odstředivá, která se projevuje tvořením, pohybem z neprojevu do projevu. Jejím protějškem je síla dostředivá, která projev vrací zpět do neprojevu.
Stvořené bytosti se zařazují do působnosti jedné z těchto dvou proudů jedné síly. Některé se Bohu, svému základu stále více a více vzdalují a klesají do stále pokleslejších světů od Boha.. jiné se k němu vracejí a obnovují své vědomé spojení s ním.
Děje se tak v souladu s jejich vůlí a chtěním působením zákonů projevu. Každý má v tomto smyslu přesně to, co chce a po čem touží, pokud používá správné prostředky. Vše závisí jen na nás samých, jak a kam obracíme pozornost sebe, svého vědomí a jaké příčiny svou myslí a svou činností vytváříme.
To, co bylo řečeno, je pravá Jednota. Jiná ve Skutečnosti neexistuje, pouze v naší mysli a taková je nepravá. Je naší nevědomostí. Buď ji vědomě žijeme nebo pro nás neexistuje, ač neexistuje nic jiného než ona sama. To, že ji nežijeme neboli si ji neuvědomujeme, je právě to, co se nazývá nevědomostí. Je neochotou znát pravdu takovou, jaká je.
https://www.pratelejirihovacka.cz/clank ... evuje.html
- Návštěvník
Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa
od Návštěvník » sob 05. čer 2021 5:55:50
- Návštěvník
Re: Jednota vnitřní a vnější
od Návštěvník » úte 22. čer 2021 6:25:17
...proto Lao říká, že tao miluje a vyživuje všechny věci...
- Návštěvník
Re: Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa
od Návštěvník » ned 01. kvě 2022 9:35:36
Existuje konečný stav? Stav, ve kterém neexistuje pocit oddělenosti? Dokud poskakujete, abyste z meditace něco získali, je to činnost zaměřená na sebe. Proto bude přítomen pocit oddělenosti.
Je tedy možné se na to ptát se zcela otevřenou myslí, aniž bychom něco chtěli, jen se zeptat a vidět? Pak se možná může poznat do úplně jiný stavu, stav bez oddělenosti.
Nekonečná láska.
Je tedy možné se na to ptát se zcela otevřenou myslí, aniž bychom něco chtěli, jen se zeptat a vidět? Pak se možná může poznat do úplně jiný stavu, stav bez oddělenosti.
Nekonečná láska.
- Návštěvník
Re: Advaita
od Špacír » sob 16. črc 2022 1:53:43
Tohle je pilíř advaity - Šankara - Brahma je jediné skutečné, Svět je iluze a klam, Svět a Brahma jedno jsou...
Kabír šel dál..
Ó Sluho Boží, co bude s Idou, Pingalou a Sušumnou,
když nit života bude přetržena?“
„Ten kdo tuto nit drží, je mimo čas,
kde však žije?
Ona nit není ani přivázána ani přetržena,
kdo je tady pánem a kdo je sluhou,
to On jen své tajemství zná, neboť jest Věčnost.“
„Co je zde osnova a co je zde tkanina,
co je to za vlákna z kterých čadar je utkán?
Ida a Pingala jsou osnova a tkanina,
Sušumna jsou vlákna z kterých čadar je utkán,
osm je Lotosů a deset je kolovrátků,
pět je elementů a tři vlastnosti čadar má.
Toto se na mistrův požadavek pečlivě tkalo a vyšívalo
po deset měsíců.“
Kabír šel dál..
Ó Sluho Boží, co bude s Idou, Pingalou a Sušumnou,
když nit života bude přetržena?“
„Ten kdo tuto nit drží, je mimo čas,
kde však žije?
Ona nit není ani přivázána ani přetržena,
kdo je tady pánem a kdo je sluhou,
to On jen své tajemství zná, neboť jest Věčnost.“
„Co je zde osnova a co je zde tkanina,
co je to za vlákna z kterých čadar je utkán?
Ida a Pingala jsou osnova a tkanina,
Sušumna jsou vlákna z kterých čadar je utkán,
osm je Lotosů a deset je kolovrátků,
pět je elementů a tři vlastnosti čadar má.
Toto se na mistrův požadavek pečlivě tkalo a vyšívalo
po deset měsíců.“
- Špacír
Re: Advaita
od Špacír » sob 16. črc 2022 2:42:29
Když můžeš poučen(a) říci že toto je takto a tamto tak.
Tak ti stále na něčem záleží?
Musí, když už na ničem nezáleží, jsi mrtvola.
Tak jsi šťastná mrtvola, plná boží lásky
A co? Znáš blaženost. Znáš čakry, znáš meditaci..
neznát to, nebylo by, co číst... No tak to vše znáš..
neříkám ty známý držkofleky, kdo to zná, kdo to čte.
Vědomí a v něm manévry.. to to čte a to to vidí, přes vrstvy hrubé i jemné
pohled učí se, skuliinkou...
Tak ti stále na něčem záleží?
Musí, když už na ničem nezáleží, jsi mrtvola.
Tak jsi šťastná mrtvola, plná boží lásky
A co? Znáš blaženost. Znáš čakry, znáš meditaci..
neznát to, nebylo by, co číst... No tak to vše znáš..
neříkám ty známý držkofleky, kdo to zná, kdo to čte.
Vědomí a v něm manévry.. to to čte a to to vidí, přes vrstvy hrubé i jemné
pohled učí se, skuliinkou...
- Špacír
Re: Advaita
od Návštěvník » čtv 17. lis 2022 20:29:48
Kapali Šastri se zeptal: Jak nevědomý člověk, tak i realizovaný si ve svých běžných, denních
životech uvědomují zakoušejícího, zakoušení a zakoušené objekty. V čem je na tom realizovaný lépe,
než nevědomý?
Maháriši: V tom, že realizovaná spatřuje jednotu skutečnosti uprostřed mnohosti projevení,
zatímco nevědomý vidí pouze projev mnohosti a podléhá mu. Realizovaný spatřuje sebe sama, tedy
zakoušejícího, zakoušené objekty a proces zakoušení jako jedno a to samé pravé Já. U nevědomého
tomu tak není. Nespatřuje pravé Já a všechno je mu mnohostí.
Kapali Šastri: Obsahuje tato skutečnost (v níž se projevují rozdílnosti) energii (šakti)?
Maháriši: Ano! Skutečnost obsahuje veškerou energii (šakti).
Kapali Šastri: Je tato energie, která se nachází uvnitř skutečnosti, aktivní?
Maháriši: Ano. Je aktivní a vytváří tyto světy. Tato energie v pohybu potřebuje a také má podporu
(asraja). Tato podpora je nečinná a stálá, třebaže energie samotná je aktivní a proměnlivá. Této
činnosti a proměnlivosti se říká „nepopsatelná iluze“ (mája). Iluze je mnohotvárná. Změny, pohyb či
události ve vesmíru jsou samy o sobě jen iluzí. Skutečné se nemůže měnit a také se nemění. Rozdíl
mezi pravým Já a energií je jen zdánlivý. Pokud smysly spoutaný člověk změní svůj úhel pohledu,
rozdíl zmizí a zůstane jen samotná jednota.
životech uvědomují zakoušejícího, zakoušení a zakoušené objekty. V čem je na tom realizovaný lépe,
než nevědomý?
Maháriši: V tom, že realizovaná spatřuje jednotu skutečnosti uprostřed mnohosti projevení,
zatímco nevědomý vidí pouze projev mnohosti a podléhá mu. Realizovaný spatřuje sebe sama, tedy
zakoušejícího, zakoušené objekty a proces zakoušení jako jedno a to samé pravé Já. U nevědomého
tomu tak není. Nespatřuje pravé Já a všechno je mu mnohostí.
Kapali Šastri: Obsahuje tato skutečnost (v níž se projevují rozdílnosti) energii (šakti)?
Maháriši: Ano! Skutečnost obsahuje veškerou energii (šakti).
Kapali Šastri: Je tato energie, která se nachází uvnitř skutečnosti, aktivní?
Maháriši: Ano. Je aktivní a vytváří tyto světy. Tato energie v pohybu potřebuje a také má podporu
(asraja). Tato podpora je nečinná a stálá, třebaže energie samotná je aktivní a proměnlivá. Této
činnosti a proměnlivosti se říká „nepopsatelná iluze“ (mája). Iluze je mnohotvárná. Změny, pohyb či
události ve vesmíru jsou samy o sobě jen iluzí. Skutečné se nemůže měnit a také se nemění. Rozdíl
mezi pravým Já a energií je jen zdánlivý. Pokud smysly spoutaný člověk změní svůj úhel pohledu,
rozdíl zmizí a zůstane jen samotná jednota.
- Návštěvník
Re: Advaita
od Návštěvník » ned 20. lis 2022 20:52:34
Nekonečná láska
Pozorujte sami sebe a uvidíte, že myšlenka je zdrojem veškerého strachu.
Uvidíte, že myšlenka je vytvořena z času a znalostí.
Můžete žít život bez znalostí a psychologického času?
Psychologicky nepotřebujeme znalosti ani čas, pouze nám brání vidět to, co je, brání nám být na místě neduality.
Pozorujte sami sebe a uvidíte, že myšlenka je zdrojem veškerého strachu.
Uvidíte, že myšlenka je vytvořena z času a znalostí.
Můžete žít život bez znalostí a psychologického času?
Psychologicky nepotřebujeme znalosti ani čas, pouze nám brání vidět to, co je, brání nám být na místě neduality.
- Návštěvník
Re: Jednota
od Návštěvník » pon 05. pro 2022 9:46:01
V tomto dialogu tazatelka říká, že při meditaci často zažívá hluboký klid, radost a pocit jednoty se vším. Když se však vrátí do normálního života, všimne si touhy a potřeby a diví se, proč to nezažívá totéž, jako když odpočívá, jako přítomnost.
Rupert vysvětluje, že důvodem, proč pociťujeme hlubokou touhu po spojení, přátelství a intimitě, je vědomí, že hluboko v každém z nás leží jedno, že jsme jedno. Jinými slovy, jednota nebo spojení je přirozený stav. Když se však cítíme, jako bychom byli individuálním já, které je oddělené od druhého, porušujeme přirozený stav – neboli zakrýváme naši původní jednotu – a v důsledku toho trpíme.
To, co zjevné oddělené já – neboli ego – ve své touze po spojení ve skutečnosti hledá, je zbavit se svého pocitu oddělenosti a vrátit se do svého přirozeného stavu jednoty.
Časově:
1:25 Povaha potřeby a touhy po spojení
2:12 Poznání, že jsme jedno
2:50 Důvod pocitu utrpení a osamělosti
3:54 Hledání odděleného Já
4:10 Jednota je váš přirozený stav
4:54 Zkušenost ztráty a touhy po spojení
5:20 Vaše myšlenky a pocity Cloud Oneness
7:30 Naše společné bytí
- Návštěvník
Re: Jednota
od Našlapuj tiše » pon 05. pro 2022 10:31:53
Jde jen o to , jak co vnímáš. Ty a jen ty.
Nezáleží, co se píše, říká. Jen na tom, jak to vímáš, cítíš ty.
Třeba ne zcela, ale jdeš za svým, a hloub, kde to "své" odkládáš.
Tohle ti nikdo vzít nemůže.
"Uvnitř je zahrada květů", vnitřní náboženství.
Tam přivonět, a nenechat se opít vúní..
Není to lehké, s každým omámením, musíš znovu vstát,
Mezi vůněmi kráčet, zpevnit krok, a bez dechu dýchat.
Nezáleží, co se píše, říká. Jen na tom, jak to vímáš, cítíš ty.
Třeba ne zcela, ale jdeš za svým, a hloub, kde to "své" odkládáš.
Tohle ti nikdo vzít nemůže.
"Uvnitř je zahrada květů", vnitřní náboženství.
Tam přivonět, a nenechat se opít vúní..
Není to lehké, s každým omámením, musíš znovu vstát,
Mezi vůněmi kráčet, zpevnit krok, a bez dechu dýchat.
- Našlapuj tiše
Příspěvků: 57
• Stránka 1 z 3 • 1, 2, 3