Tara píše:Mno, já na tohle moc nejsem, resp. připadá mi to jako sebe autohypnóza.
Ber to tak, že všechno, co se jeví, že není sat-čit-ánanda je prožívání jakési autohypnózy, které říkají Probuzení sen, mája, iluze.
A je možné ji prožívat v hluboké nevědomosti napospas utrpení a nebo je možné i tohle si užívat vědomě, něco jako raut, ve kterém si to, co nechutná, nedáš.
Afirmace fungují, protože celou relativní realitu vytváří mysl.
Ale s Probuzením afirmace nepotřebuješ, protože celá skutečná realita je sat-čit-ánanda.
Tak, co si víc přát?
Nejpřirozenější, podle mě, samozřejmě, je si odžít to, co je třeba, aby právě tím odžitím, přirozeným, došlo po kratší, ale i delší době k pochopení, puštění, odpuštění = přijmutí toho, co je, jak je...
Ano a tím pádem osvobození od připoutanosti k mysli, Probuzení.
Tara píše:Stejně tak vnímám nějaké umělé provozování meditace, soustředění, navozování bdělosti a já nevím čeho všeho, třeba i toho chanelingu. Připadala jsem si jak blbec, který dělá něco umělého, nepřirozeného. Ale pro každého platí něco jiného, já to mám nastaveno takto.
Vše si odžít..., odradovat, odtrápit až na dřeň :-) Nejdelší mé trápení trvalo 20 let a až poté bylo vše pryč, najednou.... jakoby někdo mávnul kouzelnou hůlkou a bylo to všechno pryč... :-)
Uvedu příklad k těm afirmacím. Naštěstí netrval dlouho.
Máme v rodině prostě geneticky, že jak z mé strany, tak z manželovy strany, nám příroda nenadělila mnoho vlasů (blbost, že, ale...) I naše tři děti to mají stejně :-) Naštěstí každý z dětí si vzaly partnery, kde je to geneticky jinak. A i jejich děti, zatím to tak vypadá, jsou ovláskováni, že by mi pár jejich stačilo na mojí hlavu :-)
No a v jednom období, kdy jsem začínala duchovní rozum brát, jsem dojížděla na okresního města na setkání, kde se skupinka věnovala různým tématům, meditacím, sdílení atd. Bylo to fajn. měla jsem takové období... setkání vedla Zdenka, trošku starší, než já a byla z ní cítit celoživotní moudrost, rozvaha, vedla meditace, i osobní konzultace... No a tam jsem se jí svěřila, že mě trápí (bylo mi po třicítce a v té době to bylo pro mě důležité téma) málo vlasů... a ona mi tehdy poradila, že si mám každý den ráno a večer, při hygieně, při pohledu do zrcadla představovat si, že mám vlasy husté, krásné, nebo i před spaním - vizualizovat si, že mé vlasy jsou husté.... :-)
No tak jsem to nějaký čas praktikovala.... a pak, po nějaké době jsme se zase potkaly a říkala jsem jí, že jaxi nic.... hlouběji se do mne zadívala a řekla: "Nechej toho." A bylo :-)
Tara píše:Přestala jsem tohle dělat a no vlasů mám pořád stejně (málo), navíc věkem kila přibyla, vlasy zešedivěly a život jde svou cestou :-))))))
Mě tyhle cesty přijdou něco jako magie, a to černá magie...
Vše je o přijmutí toho, co je....
Černá magie je spíš negativní myšlení, které přináší do života negativitu, utrpení. Pozitivní myšlení, pokud je pravdivé a vyvěrá ze skutečné radosti a lásky, přináší dobrý život, nejen nám, ale i našim blízkým.
Jen si to představ, jak rozdílný život bude s naštvaným bručounem, nebo laskavým kliďasem.
