Středem srdce k bezstředovému Vědomí

Středem srdce k bezstředovému Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 22. zář 2014 12:03:45

Obrázek

David: Znáš smysl života?

Lodewyk: Smyslem života je život, život sám.

David: Jaký je život?

Lodewyk: Nemůžeš se ptát, jaký je život. Protože život-je-jaký-je. A tak dlouho, dokud nebudeš zakotvený v Bytí, budeš život po většinu doby odmítat, protože tebou nemůže proudit.

David: Život je tady pořád - minulost a budoucnost neexistují.
Lodewyk: Krásně to popsal Eckhart Tolle: „V minulosti se nestalo nic; stalo se to v teď. V budoucnosti se nebude dít nic; stane se to v teď. Existuje jen Skutečnost a ta může proběhnout jedině v teď, v současném okamžiku. Tak dlouho, dokud se - coby Vědomí - ztotožňujeme se svými myšlenkami a city, vytváříme čas a překrýváme skutečnost současných okamžiků minulostí a budoucností jen proto, že se bojíme ztratit toto mylné chápání sebe sama coby kontrolního mechanismu - jen proto, že se bojíme být tím, co tušíme

David: Takže základem ega je vždycky strach?

Lodewyk: Ano, proč ne? Podívej se, tam, kde není žádný odpor, kde není strach, není ani ego. Je tu jen naprosté přijetí. Tento druh přijetí je láska. Člověk řekne „ano" tomu, co je, aniž by se spojoval s něčím minulým. Vynoří-li se v současném okamžiku i jen ta nejmenší stopa nepoddajnosti vůči tomu, co-je-jaké-to-je, Vědomí samo sebe omezí sebeztotožněním s myšlenkami. To vede k pocitu oddělenosti a k vytvoření nepravého autonomního jedince, nazývaného „ten, kdo myslí". Teď jsou tu dva: ty - a Ty Sám.

David: Podle mé zkušenosti je vztah lásky velkou výzvou pro ego. Při něm se docela zjevně vyskytuje velká spousta minulosti a představ do budoucnosti.

Lodewyk: Výzvou v každém vztahu, který člověk prožívá - nejen v romantickém vztahu lásky - je být plně v současném okamžiku. Vůbec nejtěžší to je, dokud je tu sebeztotožnění, dokud zaměňujeme život s životními okolnostmi. Když předpokládáš, že tvá milovaná tě udělá natrvalo šťastným, čeká tě série rozčarování. Pokud ale dokážeš obecně používat vztahy jako součást duchovní cesty, jako cestu ke svému pravému Já, pak každý vztah a především romantický láskyplný vztah může být skvělou příležitostí k nabývání vnitřní pozornosti.

David: Kladeš ve svých satsanzích velký důraz na téma vztahů?

Lodewyk: Jakmile jednou začneš vidět jasně, zpozoruješ, že všechno v životě jsou vztahy. V okamžiku, kdy se už k ničemu nevztahuješ, jsi mrtvý. Člověk se téměř neustále k něčemu vztahuje. Ať už se jedná o vztah k jiným lidem, k jejich citům a myšlenkám, nebo k věcem. To označujeme jako život.

David: Máš nějaký vztah, nebo žiješ jako mnich?

Lodewyk: Momentálně nemám žádný intimní vztah s ženou a nežiju ani jako mnich, ačkoliv už uplynul delší čas od doby, kdy došlo k sexu. Vlastně neexistuje nic, s čím bych mohl přestat nebo o co bych mohl usilovat. Vůči všemu, co se děje, všemu, se objeví a probíhá, jsem plně otevřený a vstřícný.

David: Líbí se mi na tobě, že toho hodně říkáš o svém životě.

Lodewyk: Je vůbec něco, o čem bych kromě toho mohl mluvit? Způsob, jakým žiju, je způsob mého bytí. A jaký jsem, tak žiju. Život se projevuje sám.

David: Mnozí jiní Mistři vyzařují především stav mimo dění a mluví jen o No-mind.

Lodewyk: Život je dokonalý, každý učitel má žáky, které mít má, a každý žák má učitele, kterého mít má.

David: Existuje něco takového jako osvícený vztah?

Lodewyk: Nic takového jako osvícený vztah neexistuje. Nicméně existuje vztah, který tě tam může přivést. Je to vztah lásky mezi pravým učitelem a jeho žákem. Tento vztah na úrovni vnější osvícené formy stále ještě z hlediska žáka spočívá v tom, co žák chce a co potřebuje. Na vyšší rovině tryská z vlastního nejvnitřnějšího Bytí silná naléhavá potřeba probudit se. Ze stanoviska žáka tento vztah spočívá v bezpodmínečné lásce. Když se stane, že žák opustí učitele, toho se to v podstatě nijak nedotkne. Žák ví jen to, že musí být s učitelem, aniž chápe, proč. Miluje učitele způsobem, jakým předtím nikdy nikoho nemiloval. A právě tato láska bude pomalu, pomaličku likvidovat jeho mylné sebepojetí. Kdykoliv se v žákově hlavě objeví nějaké pochybnosti, Guruova láska k žákovi společně s žákovou láskou ke Guruovi ho přivede nazpět do srdce. A může to tak jít dlouho...až si žák jednoho dne uvědomí, že mezi srdcem učitele a jeho vlastním srdcem neexistuje žádná oddělenost a že Zdroj lásky se nachází v něm samém. Pak může jít a možná založí svou vlastní „rodinu".

David: Mistrova láska mnohdy není právě laskavá a nevzbuzuje žádné dobré pocity, že?

Lodewyk: Pro koho to není dobrý pocit?

David: Pro ego.

Lodewyk: Přesně. Ale bhaktický žák získá na druhé straně i mnoho dobrých pocitů (smích).

David: Můžu něco udělat, aby touha navrátit se Domů zesílila?

Lodewyk: Ne. Jakmile se o to začneš pokoušet, jsi zase zpátky ve starých egoistických kolejích.

David: Dnes jsi při satsangu řekl, že když chceš, tak jen myslíš. Co to znamená? Zahrnuje to kontrolu? Kdo rozhoduje o myšlení a ne-myšlení?

Lodewyk: Znamená to, že když se rozhodnu, použiji rozum, místo aby rozum používal mě, kdykoliv se mu zachce. Znamená to konec nutkavého myšlení. Když má kontrolu egoistický rozum a ovládá tě, může dojít k těžkým poruchám. Podívej se ještě jednou na dnešní svět. Ještě nikdy nebylo zabito tolik lidí jako v minulém století. Používat rozum podle vlastního rozhodování dokáže jen ten, kdo je skutečně zakotvený ve vlastním Bytí. Pak je rozum potichu, pokud ho člověk nepotřebuje. Je přirozené, že myšlení je někdy nezbytné, to je ale v pořádku, protože jsi to TY, kdo dá k myšlení popud a kdo ho ukončí. Na myšlení není nic zvráceného, ale nedobrovolné myšlení je nemocné myšlení. Začne to obvykle tím, že ego má pocit ohrožení. Potom zareaguje. Musí se vzchopit a bránit. A hrůza se stává skutečností.

David: Všiml jsem si, že mnozí z těch, kdo přicházejí na satsang, něco chtějí. Většinou se chtějí cítit líp. Nemají žádný zvláštní zájem o pravdu. Jak se k tomu stavíš?

Lodewyk: Je to špatně?

David: Mnozí Mistři si stěžují, že hledající to nemyslí dostatečně vážně.

Lodewyk: Pravé učení se nezakládá na dosahování výsledků v budoucnosti.

David: To nás přivádí k jiné otázce, týkající se významu slova „srdce". Záležitost, v níž bývá právě tak málo rozumu, nakolik jsme srdcem, staví mnoho Mistrů velmi vysoko. Můžeš to vysvětlit?

Lodewyk: V těle se nachází centrum cítění, známé jako srdce. Společně s intelektuálním centrem v hlavě se označuje jako mysl. V oblasti tvarů se domníváme, že jsme psychosomatickým organismem. Na hlubší rovině jsme ve skutečnosti něčím daleko větším. Než může přijít jakákoliv duchovní proměna, musí se toto centrum cítění - toto tak zvané srdce - otevřít. Při jeho otevírání ti asi nejprve začnou v srdci vyvstávat zbytky starých bolestných vzpomínek a zauzlení. Co je ale mnohem důležitější, budeš umět prožívat lásku. Toto pociťování lásky vyústí v opětovné spojení s tvým nejvnitřnějším pravým Já, které cítíš ve středu svého těla.

David: Někteří Mistři popisují stav No-mind jako stav, v němž neexistuje žádný střed. Domnívám se, že když jsi zdůraznil, že má svůj střed v těle, v srdci, necharakterizoval jsi ho správně, což bychom přece měli.

Lodewyk: Stav No-mind nemá žádný střed. V tomto stavu neexistuje žádný pozorovatel. Vědomí je tu svobodné a neidentifikuje se s tvary. Aby ses ty coby Vědomí přestal identifikovat s myšlenkami, s tvary, musíš svou pozornost přenést z hlavy (mentálního centra) do těla. Při tomto postupu je možné použít centrování do těla jako kotvu a odolávat tak všem mentálním náporům, nebýt jimi přemožen.

David: Mnoho Němců má - právě tak jako já - obdobné potíže, pokud jde o pocit bezpečí. Ptám se, kde bych mohl najít skutečné bezpečí. Existuje taková možnost?

Lodewyk: Proč se iluzorní já - ego - neustále snaží dosáhnout bezpečí? Protože hluboko uvnitř se cítí nejisté. Kde není žádná nejistota, nevzniká ani potřeba zajistit si bezpečí. Ego jako takové nemá žádnou vnitřní platnost. Je to klamná samozřejmost, fantom, který se musí ztotožňovat s vnější jevovou formou, aby mohl vůbec existovat. Jak by se tedy mohlo někdy cítit bezpečně? Neustále závisí na vnějším fantomu.

David: Existuje někde skutečné bezpečí?

Lodewyk: V hlubinách tvé bytosti. A tato podoba bezpečí nemá žádný opačný pól. Tam JSI. Když vlna odhalí, že JE oceánem, přináší to bezpečí?

David: Otázka bezpečí tu vůbec nevyvstane.

Lodewyk: Přesně. Tento problém je naprosto irelevantní. Bezpečí hledá pouze něco, co je autonomní a co existuje samostatně. Od okamžiku, kdy se coby Vědomí znovu sám upevníš v Jsoucnu, neexistuje žádná oddělenost. Pak jsi Jedno.

David: Jak došlo k tvému Probuzení - a kdy?

Lodewyk: Pohledem mého Gurua. Stalo se to někdy v roce 1995.

David: Stalo se to v určitém okamžiku? Něco jako konečná realizace?

Lodewyk: Právě tak - a vůbec ne. Nic nemá žádný konec, jen pro rozumové chápání mají věci svůj konec; jak by ostatně mohlo být vůbec možné mít je pod dohledem?

Takže než se můj Guru rozhodl předat mi své tajné a posvátné vědění, nejprve se na mě důkladně podíval. Zasáhlo mě to, pak se stalo několik neobvyklých věcí, a asi po roce došel k přesvědčení, že tento žák je zralý pro cestu Domů. V tom roce jsem měl dvě podivuhodná satori (duchovní zkušenosti), o nichž jsem mu přirozeně hned pověděl. Vzpomínám si, jak jednou, když jsem ležel na zádech u Gangy a jako každý den jsem se slunil, se prostor za mou hrudní kostí úplně otevřel a já se nemohl jeden a půl hodiny pohnout - a taky jsem o to ani v nejmenším nestál! Je velmi nesnadné tu zkušenost popsat - ale POZOROVAL JSEM VŠECHNO! Bylo to absolutně magické. Po té zkušenosti jsem byl tak rozechvělý, že jsem skočil na svůj skútr, odfrčel k ášramu a vzbudil Maharadže, abych mu mohl vyprávět, co se stalo. Když jsem skončil, podíval se na mě svýma krásnýma hnědýma očima a řekl: „To je to nejvyšší". Byl jsem v sedmém nebi!

Jednoho dne v roce 1995 se během satsangu na verandě u Maharadže stalo něco mimořádného. Maharadž mluvil k přítomným na satsangu, tentokrát o mně. Řekl něco jako „Všimli jste si, jak především Lodewyk se mi většinu doby dívá do očí, jako by něco hledal?" Potom, co to řekl, se mi přirozeně nejprve zadíval do očí. Přesně tohle chtěl. Následující noc jsem měl obrovskou zkušenost Probuzení, kterou mohu popsat jen jako sérii orgasmických zkušeností. Najednou jsem dosáhl jistého bodu, kdy jsem věděl, že to musí skončit. Bylo mi zřejmé, že se stalo něco, co směřuje ven, daleko za fyzické síly tohoto tvaru. Klekl jsem si a modlil se k Maharadžovi o pomoc A bylo to vyslyšeno. V tom okamžiku začala hluboká duchovní proměna. Věděl jsem, že ten proces bude probíhat dál do hlavy, znovu k pěti elementům, a že se osobností spoutané Vědomí navrací zpátky ke svému Zdroji. To není omezeno žádnými hranicemi...

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... i-lodewyk/
Návštěvník
 

Cesta lásky - Lodewyk

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 06. pro 2015 13:09:39

David Reiners: Říká se o tobě, že jsi člověkem srdce. Co to znamená?

Lodewyk: To znamená, že srdce se mi stalo branou k duchovní transformaci a děje se to prostřednictvím hlavy. Můj Guru patřil ke specifickému směru, k linii bhakti, a bhakti znamená božskou Lásku.

David: Je u této původní linie nutné, aby žák byl oddaný Guruovi?
Lodewyk: K probuzení je to naprosto nutné. V případě cesty bhakti, cesty srdce, není mokša (spasení, vysvobození) možná bez oddanosti Guruovi. A právě o to jde: ego se úplně odevzdá vyšší Síle, větší, než je ono samo, a Guru je projevenou formou této vyšší Síly. Na té nejhlubší rovině je to přirozeně Vědomí, ale na rovině vnějších tvarů je to Guru, duchovní učitel.

David: Co to znamená plně se Guruovi odevzdat? Znamená to myslet si a dělat jen to, co Guru říká? Že jakýkoliv druh kritického a nezávislého myšlení má za následek odpojení? Neotevírá to dveře všem možným druhům zneužití? A konečně, jak můžeme předem vědět, jestli to skutečně je pravý Guru?

Lodewyk: Poctivé sebeodevzdání je prvním krokem na cestě k úplnější podobě odevzdanosti: k Sebeuskutečnění. Je to začátek cesty Lásky. Guru rozžehne v srdci neutuchající plamen touhy a jeho povinností je udržovat ho živý tak dlouho, až se srdce promění v popel. A tak jedině srdce, které bylo plamenem stráveno, je schopné Lásky. Jen srdce, které přestalo existovat, může znovu povstat z popela a začít pulzovat v rytmu nového života. Než se můžeš znovu zrodit, musíš zemřít ...

Pravá a skutečná oddanost nemá nic společného se slepou vírou a s odložením všeho kritického myšlení a nezávislého uvažování. Docela naopak! Během těch čtyř let, která jsem strávil v láskyplné přítomnosti svého Gurua, jsem byl stále vědomý. Zjišťoval jsem, že běžná (bezděčná) část mě samého, obavy a odpor, se často vůbec neobjevovaly. Vypadalo to, jako kdyby můj vestavěný kontrolní systém už nefungovat, všechno jsem říkal a dělal celým srdcem. Když jsem měl jiný názor než můj učitel, což se pravidelně stávalo, řekl jsem mu to bez jakýchkoliv zábran, často k pohoršení jeho indických přívrženců. Prvně v životě jsem také nedokázal ničemu uvěřit - dokonce ani tomu, co říkal můj učitel - dokud jsem tomu nepřišel na kloub, dokud jsem si to sám neověřil. Kritické a nezávislé myšlení nebylo ani v nejmenším vyloučeno, zapojovalo se častěji než kdykoliv dřív!

Jednoho dne jsme například seděli s Maharadžem na verandě před jeho pokojem. Byl jsem tam jediný Evropan. Maharadž na mě náhle pohlédl a řekl: „Sex je špatný." Podíval jsem mu do očí a odpověděl naprosto bezprostředně: „Ne, Maharadži, to není pravda." V jeho očích se objevil jistý chlad. Mlčel a napříště se už nikdy v mé přítomnosti o tomto tématu nezmínil. Jeho indičtí žáci byli mou odpovědí naprosto šokováni a distancovali se ode mě, jako kdybych měl mor...

Docela zřejmě není možné stanovit určitá kritéria, kterým by měl pravý učitel odpovídat, abychom mu mohli dát nálepku „pravý". Ten, kdo všechno předem ví a definitivně konstatuje, tím jen blokuje spojení s jedinou pravdou a s autentickým učitelem: s nejvnitřnější Podstatou své bytosti.

David: Obvykle jde v satsangu o to, aby člověk rozpoznal a uviděl svou vlastní pravou Podstatu, aby rozpoznal, že „já" je iluze. Jak to jde s tím dohromady?

Lodewyk: Člověk se na to může podívat následovně: existují dva zásadní přístupy k duchovní transformaci: jeden hlavou (džňána), druhý srdcem (bhakti). Během společenství s učitelem při satsangu může člověk dostat určitou předchuť, může zažít zkušenost „No-mind" stavu (stavu bez mysli). Ale přebývat v tomto společenství a sjednocovat se se svou své vlastní pravou přirozeností, to je něco úplně jiného (smích).

David: Může vědění spočívat v cestě?

Lodewyk: Otázkou není, jestli vědění může spočívat v cestě. Vědění JE cestou. Ego je fantom, který povstal pouze z nastřádané minulé zkušenosti. Z té odvozuje svou klamnou identitu. To je základ mentálně vytvořeného iluzorního já. K pozorování může dojít, jen když je tento výtvor alespoň chvíli potichu. Skutečnost lze poznat jen v intervalu mezi dvěma myšlenkami. Vnímání Skutečnosti znamená narůstání pravdy, kterou člověk už trvale vyciťuje, a když poznává, že je to pravda. Tento druh chápání přichází z oblasti „za". Přichází z roviny Bytí. Nejde tu o žádný hlas někde vzadu v týle, je to tiché pochopení. Vědění a zkušenosti, které se nahromadí během velkých satori a hlubokých duchovních zážitků, se samy mohou stát překážkou, protože když se jich zmocní ego a vnímá je jako svůj vlastní výtvor, živoucí pravdu překryje jeho snaha znovu obnovit minulé duchovní zkušenosti.

David: Je to pak pouhá vzpomínka.

Lodewyk: Přesně tak. Na tak zvané duchovní cestě se to může stát překážkou. Měl jsem to štěstí, že mě vedl pravý duchovní učitel. Když se objevila satori, člověk tím mohl dostat novou energii, jako na příklad možnost něčemu porozumět, jasně uvidět emoce. Rozvinout léčivou sílu a jasnovidnost - ale skutečný Mistr ti vezme i to. Na této „cestě srdce" musí Mistr odstraňovat tvé ego a bude ho likvidovat mnohokrát, jelikož ty coby notně ztotožněné Vědomí jsi v hlubokém spánku a nemůžeš proto nic vidět. Mít čisté a jasné zrcadlo v podobě osvíceného Mistra je vyslovená smůla pro ego a velké štěstí pro tebe. Jen absolutně čisté zrcadlo dokáže odrážet situace světla i temnoty, jakmile vstoupí do projevu. Osvícený učitel je zrcadlo, zatím co on či ona rozšiřuje temnotu. Kdyby ses snad po sebevzdání nějakému Mistrovi znovu ztotožnil s temnotou (ego), učitel ve své moudrosti zareaguje, aby tě z tvého neuvědomovaného zastření vědomí zase dostal ven (smích). To je úkol učitelů a tak tento božský milostný příběh funguje.

David: Může ego zničit samo sebe?

Lodewyk: Jak by to mělo udělat? Ego je přelud a přelud nemůže zničit sám sebe prostě proto, že není reálný.

David: Jak je důležité být v kontaktu se svým tělem?

Lodewyk: To je úplně zbytečná otázka, protože jakmile jednou dojde ke skutečné odevzdanosti osvícenému Mistrovi, pak všechno další se děje samo od sebe. Je tu jen tento úžasný vztah mezi Mistrem a žákem. Právě toto spojení srdcem očišťuje ego automaticky a vede zpět k čirému Vědomí.

David: Je nutné zanechat všeho rozhodování, než může dojít k odevzdanosti?

Lodewyk: Principiálně existují dva druhy odevzdanosti. Jedna je opravdová a nanejvýš vzácná, ta druhá je neupřímná a velmi běžná. Ta neupřímná je vždycky motivována a řízena rozumem. Rozum chce něco zcela určitého a je ochoten za to něčím zaplatit. Je to obchod. Z duchovního pohledu chce osvícení (tj. konec všeho utrpení) a je odhodlaný udělat pro to všechno, co Mistr stále říká. Řečeno psychologicky: ustoupím, odevzdám se Mistrovi a on vezme to mé na sebe. Výsledek: zmatenost a manipulace. Skutečná odevzdanost nenastane díky pochopení, ale navzdory pochopení. V tomto případě stačí samotná odevzdanost. Jako opak egoistického rozumového přístupu odpovídá nejhlubší touze v samotném jádru všech bytostí, touze obrátit se směrem k domovu. Výsledek: extáze a blaženost.

David: Na svých satsanzích často zdůrazňuješ, že je důležité vědět, co člověk chce.

Lodewyk: Je důležité, aby člověk chápal, aby věděl, co chce. Jinak tu nebude později žádné „já", které by mohlo být zničeno, a žádná spoutanost, která by se měla rozpustit. Ego musí nejprve vyrůst. Můžu vyprávět o sobě? Když jsem se setkal se svým Mistrem (do této doby ještě nebyl mým Mistrem), bylo moje ego pořádně veliké a silné. To první, co řekl směrem ke mně - potom, co vyložil důležitost pojmu ego a ukázal na mě - bylo: „Ty, hodně veliké ego!" Zranil mě pořádně, měl jsem pocit, že je tomu naopak. Ale nebylo tomu naopak. Je dobře, že tohle ego bylo tak velké, jako balon před prasknutím. Při sebemenším nárazu vybuchne. To se pak také stalo. Naplň vzdušný balon jen do poloviny a zkus do něj píchnout; není to vůbec jednoduché.

Kromě toho je velmi hojivé být v přítomnosti Probuzeného. Možná to nepovede bezprostředně k tomu, co hledající chápe jako plné, přímé a všeobjímající osvícení, ale být s takovým polem Energie je velmi mocná zkušenost: zrcadlí Bytí, tvou pravou vnitřní Podstatu. A přesně tomu říkám nasycení. Můj Mistr nebyl příliš vzdělaný, ale být v jeho Buddhovském poli byla neobyčejně silná zkušenost. Bylo to magické a během těch čtyř let, která jsem s ním strávil, se událo mnoho nevysvětlitelných a podivuhodných věcí.

David: Slyšel jsem, jak jsi řekl, že tou nejlepší terapií je úspěch.

Lodewyk: Ano. Úspěch je tou nejlepší terapií pro nerozvinuté, malé ego.

David: Jde o uzdravování i na satsangu?

Lodewyk: Satsang je svým způsobem tou nejlepší terapií. Je to to jediné místo, kde nemusíš sám na sobě pracovat a kde - aniž bys cokoliv dělal - můžeš získat zkušenost, že už jsi dokonalý takový, jaký jsi. Tam poznáváš, že celistvosti nelze dosáhnout pomocí sebezlepšování, nýbrž plným přijetím toho, „co-je-jaké-to-je" (včetně všech nedostatků). Právě toto přijetí, spíše než zápas s tím, „co-je-jaké-to-je", tě opět přivede do spojení s tvým pravým Já. S pravým Já - s přítomným, nekonečným a bezformovým Vědomím v klidu, Zdrojem a současně samotnou esencí všeho stvořeného. Může tu být něco hojivějšího, než být zase tím, čím člověk už je?

David: Takže nejde o to sám sebe napravit?

Lodewyk: Samozřejmě že ne. Co by bylo nutné ještě zlepšit, je-li tvé srdce plné lásky? Pak jsi dokonalý takový, jaký jsi. Udělat tuhle zkušenost - to je uzdravení. Pak mohou přijít slzy a staré věci se nechají být. Pravý učitel nemá žádné učení jako takové. Možná používá různé filozofické přístupy, techniky a podobně, ale pravý učitel spočívá ve vlastní láskyplné přítomnosti. A v přítomnosti pravého učitele můžeš znovu vstoupit do kontaktu se svou vlastní přítomností.

David: Jak se myšlenky spojují s pocity?

Lodewyk: Je to v podstatě jedno a totéž. Představují to, co označujeme jako osobní uvědomování nebo chápání. Když pozoruješ sám sebe, zjistíš, že pocity skončí, jakmile skončí myšlení. Každý pocit v těle je zareagováním těla na myšlenkový proces.

David: Má satori něco společného s myšlenkami nebo s pocity?

Lodewyk: Satori znamená Bytí. Satori je za myšlenkami a pocity. Bytí je tvé pravé nejhlubší Já. Jsou tu tvary - a nadčasovost. Satori je duchovní zkušenost, která se objevuje v údobí mezi dvěma myšlenkami.

David: Tato fáze může trvat docela dlouho.

Lodewyk: Skoro každý mívá satori, ale neuvědomuje si je, protože mezera je příliš malá, příliš krátká. Trvá-li mezera déle, člověk se nachází ve stavu No-mind (ne-myšlení).

David: A když satori zmizí, můžu ho mít znovu?

Lodewyk: Ano.

David: Je meditace užitečná? Doporučuješ ji?

Lodewyk: Doporučuju víceméně všechno, co chceš doopravdy dělat (smích).

David: I rozumem vytvořené spirituální systémy?

Lodewyk: Každý spirituální systém je rozumově vytvořený. Proč nedělat to, co člověk doopravdy chce (a musí), proč nezjistit sám, jestli to odpovídá nebo ne? Na cestě ke svobodě musí člověk udělat všechny zkušenosti sám - jak by měl bez toho poznat, jestli je to pravdivé? Na tvém místě nemůže nasbírat zkušenosti nikdo, ani učitel ne. Může tě vést, protože tou cestou prošel už před tebou. Ale po té cestě musíš jít sám. Budeš prostě v situaci, kdy musíš objevit, co je pro tebe to pravé - a něco mnohem důležitějšího - co tím pravým není. Předpokládejme, že bys skutečně mohl denně hodinu nebo dvě meditovat. Tvá přítelkyně ti ale řekne: „Ne, byla jsem na retreatu s Lodewykem a ten řekl, že meditace je jistý druh autohypnózy a že meditováním osvícení nezískáš." Rozhodneš se tedy, že meditovat nebudeš. Vytvořil sis tak v sobě konflikt, který povede k napětí a k nazlobenosti; místo toho bys to měl prostě jednou zkusit.

David: Můžu ve svém vlastním duchovní hledání docela dobře rozpoznat cosi, co je stále ještě určitým projevem ega - něco jako skrytě nabíhající snahu po sebekontrole. A současně mám velkou důvěru v život a dělám si míň a míň starostí.

Lodewyk: Patří to, cos teď řekl, také k této subtilní snaze ega?

David: Právě na to se ptám: jestli tahle důvěra v život je pravá, nebo jestli je to iluzorní důvěra.

Lodewyk: Co si myslíš ty? Předtím jsem o tom mluvil. Nejlepší terapií pro ego je úspěch. Čím je toto mylné sebechápání úspěšnější, tím víc ego narůstá, tím víc si důvěřuje a může se rozpínat. Náramné. My ale stále ještě jsme na úrovni myšlenek a pocitů. Když ty jakožto Vědomí se nejprve uvolníš od myšlenek a pocitů, vznikne úplně nový druh důvěry: důvěra, která nezná žádnou nedůvěřivost, jistota, která se beze svého protikladu sama v sobě utiší, nekonečný klidný stav, který trvá, nedotčený světem.

David: Není také úkolem Guruů shledat, že žák se probudil?

Lodewyk: Pravý učitel bude zjišťovat jen to, co je nepravdivé.

David: Ale několik osvícených lidí řeklo, že jejich učitel je vyzval, aby poskytovali satsang. Říkají: „Teď se mé osvícení potvrdilo".

Lodewyk: Opakuji, pokud tvé osvícení musí být potvrzeno, s největší pravděpodobností není pravé. Bohužel se vyskytuje i přes všechno duchovní vědění a varovné informace každého i jen trochu poctivého učitele, který tě dokáže vést k odpoutanosti, k vnitřnímu míru a doteku s nejvnitřnější podstatou tvého Bytí. Falešný učitel může předávat příjemné informace. Od někoho takového může člověk získat nadějné představy pro budoucnost, anebo konejšivé ideje, které jsou docela povzbuzující, ale hlouběji tě nezasáhnou.

David: Někdy se stává, že při satsangu neodpovíš na otázku, kterou někdo položil. Místo toho se ho zeptáš: „Co se děje teď?" Proč je „teď" tak důležité?

Lodewyk: Protože nic jiného neexistuje. To jediné, co tu je, je současný okamžik.

David: Zdráháš se, takže odmítáš odpovědět, když se to netýká současnosti?

Lodewyk: Jak bych mohl cokoliv odmítnout? Jakmile dojde k nějaké podobě odmítání, zmizí současnost, otevřenost, mírnost a lahodnost. Klid a soulad jsou pryč. Nejde tedy o to, že bych odmítl. Ale může to být určitý způsob, jak věci reflektovat, určitý způsob, jak tě odkázat na tvé pravé Já. S pravým učitelem není nic přesně dáno. Když tu není žádný „někdo", kdo by věděl, víte naprosto přesně, jaký způsob odpovědi potřebuje onen člověk v daném okamžiku. V následujícím okamžiku bude možná nutný zase úplně jiný druh odpovědi. Pravý učitel ví - on JE věděním.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... y-lodewyk/
Návštěvník
 

Co je to duchovní práce a k čemu je dobrá? - Lodewyk

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 06. pro 2015 13:13:34

Nina Jacucci: Co je satsang a co mi přinese?

Lodewyk: Při satsangu se v jednom veřejnosti otevřeném rámci setkávají lidé s nejrůznějším obecným rozhledem a mají přitom společný zájem: zažít onu vnitřní Dimenzi, onu nesmírně hlubokou a rozsáhlou šíři, z níž vycházejí pocity a myšlenky. Je to stav nanejvýš živoucího a pulzujícího vnitřního míru a ticha. Je to konec všeho utrpení. Obecně vzato lidé sedí spolu s duchovním učitelem, který v tomto stavu žije, a mohou mu pokládat otázky. Satsang v tobě vyvolá vnitřní vzpomínku na to, čím jsi, a zároveň je účinným ukazatelem cesty domů. Může snad poskytnout něco, co by bylo cennější nebo co by člověka naplnilo víc?

Nina Jacucci: Říkáš, že nejsi žádný duchovní učitel. Co tím míníš?

Lodewyk: Míním tím, že nemám nic, čemu bych v obvyklém smyslu slova učil. Nemám nic, co by ti mohl dát nebo přidat, ať už jde o novou informaci, řadu myšlenek nebo doporučení, jak se chovat. Skutečný učitel odejímá. Bere ti to, co tě odděluje od Pravdy, od toho, čím už jsi a co se už v nejvnitřnějším jádru své bytosti chystáš poznat. Odhaluje a otevírá ti dimenzi čistého klidu a Tichosti vnitřní hlubiny. Přijdeš-li na satsang hledat i nějaké podněcující ideje, teorie a intelektuální diskuse, budeš nutně rozčarovaná.

Nina Jacucci: Co je to duchovní práce a k čemu je dobrá?

Lodewyk: Jako odpověď na tuto otázku bych rád ocitoval výrok Johna de Ruitera z jeho knihy Unveiling Reality: „V duchovní práci nejde v zásadě ani tak o přijetí určitých věcí, jak se momentálně prezentují. V tobě se nemusí změnit nic, nic se nemusí udělat, neexistuje nic, co by teď bylo skutečně nutné. To, co máš stále na zřeteli, co chceš nebo potřebuješ - o to vůbec nejde. Chtít vnášet do čehokoliv spiritualitu znamená jen po všech stránkách do toho vnášet námahu. Tím se všechno jen zhorší. Odvede tě to z cesty poctivosti a odevzdanosti. Duchovní práce je odbočení, protože se tu obchoduje s určitým druhem dosahování vnitřního osobního cíle. V momentě, kdy budeš opravdový, ti to bude zřejmé." Jinak řečeno: jakýkoliv druh duchovní práce tě bude vzdalovat od toho, čím jsi už teď, je to konec konců jen určitý způsob, jak uhýbat před poznáním toho, čím už jsme.

Nina: Odkud přichází vědění?

Lodewyk: Každý pravý duchovní učitel používá slova, aby byl srozumitelný. Nejsou to ale normální slova. Není to žádné opakování, nic hlasitého, co by vyžadovalo pozornost, anebo pojmy, sloužící dané věci. Nenaléhají „Podívej se na mě!", ale naopak „Dívej se ven - vzhůru nade mě!" Slova vycházejí z ticha a mají moc přivést tě zpátky právě do tohoto klidu - do nejvnitřnějšího jádra tvé bytosti.

Nina: Co se děje s člověkem, který se cítí spojený se svým duchovním učitelem?

Lodewyk: Když nastane spojení tvého vnitřního Bytí s vnitřním Bytím pravého duchovního učitele, nebo když jinak řečeno udržuješ s takovým člověkem vnitřní kontakt, tvůj život a jeho okolnosti se začnou měnit. Možná ztratíš, na čem jsi lpěl, možná dosáhneš něčeho, po čem jsi už dávno toužil. Ať se stane cokoliv, těžiště tvého zájmu se přemístí. Když jsi předtím prožíval svůj život podle vlastní libovůle, budeš teď žít s věděním, jak to doopravdy je.

Nina: Co je pravda? Platí určitá pravda pro mě a pro tebe jiná?

Lodewyk: Pravda je: je-to-jak-to-je a přijmout to. Jakmile se uslyšíš, že říkáš „moje pravda", „tvoje pravda", víš, že to už není pravda. Pravda je současný okamžik: tak-jak-to-je. Neustále v teď. Jakmile uvízneš v dodatečném přemítání a začneš hledat vysvětlení, pravda je pryč. To, co zůstane, je pouhý popis.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... a-lodewyk/
Návštěvník
 

Re: Středem srdce k bezstředovému Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 03. úno 2021 6:55:12

Mysl je třeba ovládnout a zvítězit nad ní, aby mohlo dojít k transcendenci všech negativních znaků. Jakmile je to možné, pouze tehdy se člověk dokáže osvobodit od ega.

To je možné jedině, když máme kontrolu nad jemnohmotným tělem, kde jsou uloženy samskáry. Bhuta-šuddhi mantra je o ovládnutí ega, mysli a všech negativních vlastností a znaků, které se objeví během očistného procesu. O tom je Óm jam lingá šaríram sóšaj sóšaj sváhá. Ve chvíli, kdy se očista zcela dokončí, ego a všechny negativní vlastnosti jsou odstraněny.

Když toho jednotlivec dosáhne, vítězí nad májou. A jaká je skrytá pravda týkající se máji? Mája se projevuje skrze lpění a osobní vztahy a jejich kombinaci s negativními projevy jako jsou nenávist, strach, žárlivost a hněv. Když člověk dokáže být svobodný, dokáže tyto negativní projevy přemoci, a tak se osvobodit od máji. Jakmile je mája neboli lpění odsunuta stranou, objeví se a nadále mají převahu pouze sattvické, čisté a ušlechtilé vlastnosti a samskáry. Pak neexistuje nic jiného než neustálé štěstí, člověk žije v prostoru svého srdce, kde sestrvává ve stavu nekonečné a nejvyšší blaženosti.

Následně překročením prostoru srdce se člověk dostává do daleko většího prostoru vně sebe, do mahá-akáši. Právě v tomto prostoru sídlí absolutní tattva, stav absolutní pravdy, vědomí a blaženosti. Jakmile duše vskočí do tohoto oceánu sat-čit-ánandy, je osvobozena a dosahuje stavu osvobození známého jako sájudžja-mukti, kdy splývá s nekonečnem. Jako se cukr rozpouští v mléce, duše splyne zpět s Bohem.

http://www.dyc.cz/2011/10/07/jemne-ucen ... ast-prvni/
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků