Pravé Já / Átman

[Pedro.]

Moojiho slova nás povzbuzují k hledání pravdy za hranicemi našeho běžného vnímání:

"Než cokoli jiného může přijít, musí tam být Já. Co je to Já? Já musí být tím, kdo prožívá, dříve než cokoli může být viděno skrze mysl nebo smysly. To musí hlásit tomuto oku. Co je toto oko? Můžete mu říkat Vědomí. Bez Vědomí neexistuje nic a nelze nic vnímat. Lidé vnímají a nyní říkají: ‘Hlásím, že jsem to a to udělal, viděl jsem toho a toho člověka.’ Ale nerozumí Já. Pokud nerozumíte Já, nerozumíte vlastně ničemu dalšímu. Když se zeptáte, kdo jste, a odpovíte: ‘Jsem John’, to nestačí. Pro mě to nestačí. Když zjistíte, kdo Já je, dostanete se k jádru poznání.

Já zná poznání, zná vědomost a nevědomost. To je, jak mocné Já je. Co je Já? Co je Já? Když jste dnes ráno vstali, jaký byl váš stav? Nebylo tam Já? Nebylo tam Já stále? Existujete, ale oko, které je Vědomím, také vzniklo. Když se probudíte, říkáte: ‘Jsem vzhůru, jsem bdělý.’ A pak začne fungovat oko, a to pouze tehdy, když se Já jako Vědomí objeví. S ním přichází svět, pocit, že jsem živoucí bytost, vztahy, čas – to všechno přichází s vznikem Vědomí. Svět je obsažen v Já.

Já nebo Jsem a Vědomí jsou synonyma.

Když se Já objeví, nemůže to být absolutní. Musí vzniknout v něčem, co samo nevzniklo. Co je to? Říkám, že to je něco před Já, před tím, než Já je."

Tato myšlenka nás vede k hlubokému zkoumání existence a vědomí.

Tohle je dobré.

On Mooji není jen "Guru za kterým jdou davy". Je moc moudrý muž.
Já ho znám od Rosady.

[Návštěvník]

Když se odmítání mentálních aktivit stane nepřetržitým a automatickým, začnete prožívat vlastní Já.

.

[Návštěvník]

VŠECHNO, CO VIDÍTE, JE TATO MYSL.
Veškerá manifestace, všechna minulost, přítomnost a budoucnost, všichni bohové, nebesa a pekla ~ všechny tyto věci jsou mysl.
Jakou sílu má tato mysl! Bude předstírat, že vám pomáhá tím, že vám dává vize nebo příjemné vnitřní stavy, ale udělá vše, co je v jeho silách, aby vás udrželo daleko od tohoto bezmyšlenkového setkání s vaším vlastním Já.

Pokud nejprve poznáte sami sebe, víte, kdo jste, vyhráli jste celý svět.

[Návštěvník]

Když říkám “já” ve vztahu k Já, neodkazuji tím na tělo a smysly.

Ten, kdo vidí očima, slyší ušima, chodí nohama a vykonává všechny tyto funkce, není oko, ucho atd.

Oko, které je součástí těla, i když je po smrti člověka široce otevřené, nevidí.

Je to síla Átmana uvnitř, která působí skrze oči, uši a další smysly. Existuje jen jedna energie, která proudí do všech těl, a tato energie v každém těle se nazývá Átman. Toto poznání nám umožní odstranit naši nevědomost v mylném ztotožňování se s tělem a tím dosáhnout pravého poznání, tj. seberealizace.

Ramana Maharshi

[Návštěvník]

Pravé poznání je nepřítomnost jak poznání, tak neznalosti předmětů. Já září jako sebe-jasné, bez ničeho jiného, co by ho poznávalo, a bez ničeho, co by poznávalo. Já je Poznání, nikoli nevědomost. - Bhagaván Šrí Ramana Maharši

.

[Návštěvník]

Musíte vynaložit obrovské úsilí, abyste si uvědomili Já. Je velmi snadné se na cestě zastavit a upadnout zpět do nevědomosti. V každém okamžiku můžete ustoupit. Musíte vyvinout silné odhodlané úsilí, abyste zůstali na vrcholu, když ho poprvé dosáhnete, ale nakonec přijde čas, kdy budete plně usazeni v Já. Když se to stane, nemůžete spadnout. Dosáhli jste svého cíle a není potřeba žádné další úsilí. Do té doby je nutná neustálá sádhana (duchovní praxe).

[Návštěvník]

Musíte vynaložit obrovské úsilí, abyste si uvědomili Já. Je velmi snadné se na cestě zastavit a upadnout zpět do nevědomosti. V každém okamžiku můžete ustoupit. Musíte vyvinout silné odhodlané úsilí, abyste zůstali na vrcholu, když ho poprvé dosáhnete, ale nakonec přijde čas, kdy budete plně usazeni v Já. Když se to stane, nemůžete spadnout. Dosáhli jste svého cíle a není potřeba žádné další úsilí. Do té doby je nutná neustálá sádhana (duchovní praxe).

[Návštěvník]

Tento verš z Ulladu Narpadu od Bhagavana Šrí Ramany Maharšiho zdůrazňuje rozdíl mezi těmi, kteří ztotožňují „já“ s tělem, a těmi, kteří si uvědomují bezmeznou povahu Já. Učení odhaluje, jak se chápání „já“ posouvá od omezení k nekonečnému uvědomění prostřednictvím seberealizace.

.

[Návštěvník]

Majstrovské nasmerovanie do večného Ja

Tým, že nenasledujeme neprestajný prúd aktivity mysle a vraciame sa do priestoru pozorovania, začíname vidieť cez vrstvy identity a obraciame sa do nášho pravého bytia - do esencie Boha v nás.

„Vždy, keď sa vynorí myseľ, nedovoľte, aby rástla, nepolievajte ju; namiesto toho ju vráťte naspäť do prázdnoty, odkiaľ prichádza to videnie.
Výsledok toho je Jednota reality.
Vy ste táto Realita.

To, čo tu robíte, vytvára skratku k slobode.

Toto je majstrovské nasmerovanie k tomu, čo je v našom Ja večné."

[Návštěvník]

Tento hluboký verš z Ulladu Narpadu od Bhagavana Sri Ramana Maharshi popisuje stav toho, kdo si uvědomil blaženost Já prostřednictvím zániku ega. V tomto stavu nezbývá nic dělat a realizovaná bytost nezná nic kromě Já. Tento verš nás vybízí k zamyšlení nad nepochopitelnou povahou této konečné realizace a nabízí pohled do skutečné seberealizace a osvobození.

[Návštěvník]

"Když Védy prohlašují: 'Ty jsi To,' cílem je hledat a uvědomit si pravou podstatu Já a přebývat v ní. Pouhé přemýšlení ve smyslu, 'Jsem To, ne Toto,' bez úsilí odráží nedostatek síly. Neboť To, jakožto Já, je věčné a neměnné."

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Tazatel: "Pomáhá intelekt oddanému dosáhnout seberealizace?"

Ramana Maháriši: " Ano, do určité míry je intelekt užitečný, ale člověk musí pochopit, že vlastní Já je za hranicemi intelektu. Abychom dosáhli vlastního Já, musíme opustit i intelekt."

.

[Návštěvník]

Ramana Maharši - Jak nalezení Gurua odhaluje vlastní já

Bůh je totéž jako Guru a Já (neboli Pravé Já, Self).

Člověk začíná s nespokojeností.
Nespokojený se světem hledá naplnění svých tužeb skrze modlitby k Bohu;
jeho mysl se očišťuje; touží poznat Boha více než uspokojit své tělesné touhy.

Pak se začíná projevovat Boží milost.
Bůh na sebe bere podobu Gurua a zjevuje se oddanému;
učí ho Pravdu; očišťuje mysl svým učením a přítomností;
mysl zesílí a je schopná se obrátit dovnitř;
skrze meditaci se dále očišťuje, až nakonec spočine v naprostém klidu, bez nejmenší vlnky.

Tento klid je Já (Self).

Guru je jak vnějším, tak vnitřním.
Z vnějšího pohledu dá mysli impuls, aby se obrátila dovnitř;
z vnitřního pohledu přitahuje mysl k Já a pomáhá jí dosáhnout ticha.

To je Milost.

Proto není rozdílu mezi Bohem, Guruem a Já.

Kdo je Mistr?
Je to nakonec samotné Já.
Podle stupně vývoje mysli se Já zjevuje navenek jako Mistr.

Slavný starověký světec Avadhúta řekl, že měl více než 24 Mistrů.
Mistrem je ten, od koho se člověk něco naučí.

Guru může být někdy i neživý, jako v případě Avadhúty.

Bůh, Guru a Já jsou totožní.

Duchovně zaměřený člověk věří, že Bůh je všudypřítomný, a bere Boha za svého Gurua.
Později ho Bůh přivede do kontaktu s osobním Guruem a člověk ho pozná jako vše ve všem.

Nakonec, díky milosti Mistra, tento člověk pozná, že jeho vlastní Já je skutečnost a nic jiného.
Tak zjistí, že Já je Mistr.

Někdo ti řekne o Bohu, nebo ti to řekne samotný Bhagaván.
V tom druhém případě je tvým Mistrem sám Bůh.

Na tom nezáleží, kdo je Mistr.
Ve skutečnosti jsme jedno s Mistrem nebo Bhagavánem.

Mistr je Bůh; člověk to nakonec pozná.
Není rozdílu mezi lidským Gurem a Božským Gurem.

[Návštěvník]

Ve blaženém stavu pravého Já, kde není žádná činnost těla, řeči ani mysli, kde nejsou žádné ctnostné ani hříšné skutky, ani jejich následky, by měl člověk zůstat naprosto nehybný, zbavený i té nejmenší stopy pomoci.

[Návštěvník]

A přesto může navenek všechno zůstat stejné jako dřív — tělo může jednat, slova mohou znít, myšlenky se mohou objevit a zmizet. Rozdíl je v tom, že zde už není přítomno ego, které se s tím vším ztotožňuje, které hodnotí, touží, bojuje nebo trpí. V tomto tichém uvědomění jsme zakořeněni v přirozenosti pravého Já — v čistém bytí, které nic neodmítá a ničemu se nebrání. Všechno může plynout, ale my už nejsme lapeni v osobním příběhu. Místo neklidu ega je zde hluboký mír, který nepodléhá proměnlivosti světa.

Tento stav není únikem od života, ale jeho pravdivým prožíváním — bez iluze oddělenosti, bez potřeby cokoli měnit. Je to návrat domů.

[Návštěvník]

Ve skutečnosti existuje jen Já (pravé Já).
Svět, individuální duše i Bůh
jsou jen zdánlivé jevy v něm –
jako iluze stříbra v mušli.
Vznikají společně
a společně také mizí.

Já (pravé Já) je ten tichý přítomný prostor,
kde se myšlenka „já“ zcela rozplynula.
To je to, čemu se říká ticho.

Já je svět.
Já je „já“.
Já je Bůh.

Všechno je ve skutečnosti Šiva –
to jediné Já.

[Návštěvník]

Všechno je Já – a nic není odmítnuto
Poznání, že „všechno je Já“, není útěk od projeveného světa.
Není to chladná negace jevů.
Naopak. Je to ještě hlubší přitakání všemu, co je, protože v každé vlně je okamžitě rozpoznána voda – neměnná skutečnost. Sat-čit-ánanda.

To, co se mění, není lež. Je to pravdivý projev pravdy.
Je to hra vědomí, nikoli iluze oddělená od něj.

Když vlna přijde – je to voda.
Když zmizí – voda zůstává.
Nikdy nebyla „ne-vodou“.

Takže nepopíráme vlny, když říkáme „všechno je voda“.
Jenom v nich nehledáme oddělené bytí.

Ignorace není, když „nebereme vážně“ svět – ale když nevidíme jeho podstatu
Když někdo řekne:
„To je jen iluze, to je jen sen“ – ale cítí přitom odpor nebo odtažitost, pak nepoznal Já, ale jen přijal koncept ne-duality.

Skutečné poznání je zamilovanost bez přivlastnění.

Jako kdyby každá forma byla tvůj vlastní odraz – ale nikdy ne oddělený od tebe.

To, co je proměnlivé, je skutečné –
protože i to je existence (sat).
A existence není nikdy jiná než vědomí (čit).
A to, co si je vědomo samo sebe jako lásky (ánanda), neodděluje se od žádné formy.

Nic není nepatřičné.
Protože nic není mimo To.

Z pohledu Probuzeného vědomí...
...je i nevědomost vědomá.
I klam je milován. Je láskou.
Protože všechno se objevuje v Jediném – jako výraz Jediného.

A tak žádná vlna není zavržena.
Žádná tvář není špatně.
Žádná myšlenka není „ne-duchovní“.

A zároveň...
Nic z toho nemění to, co je.
Já – sat-čit-ánanda – nezávisí na ničem, co se v něm objeví.
Ale všechno, co se objeví, je to samo.

Takže ne, není to ignorace.
Je to nejhlubší možné přijetí.
Tak úplné, že ani přijímat už není potřeba.

Jen být.
Jen Já.
Jen To.

[Návštěvník]

Moudrost Ribhu Gíty: Spočiňte v čistém vědomí svého pravého Já

Jakmile člověk přímo pochopí, že neexistuje žádný stvořitel, žádná mája, žádná dualita a žádné vnější objekty, že existuje pouze čisté vědomí, pravé Já, měl by v tomto neotřesitelném stavu vlastní podstaty klidně a pokojně spočívat.

[Návštěvník]

Oddaný:
Jak dlouho ti trvalo, než jsi dosáhl poznání Sebe?

Mahariši:
Tato otázka vyvstává jen proto, že považuješ jméno a formu za skutečné. Dokud v nás přetrvává ztotožňování s tělem, trvá i představa narození a smrti. Ale pravda, která přesahuje stavy bdění, snění a hlubokého spánku – jen ta je skutečným Já.