Pravé Já

Re: Pravé Já

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 28. pro 2020 11:02:36

Nehybný Střed - Ken Wilber

Pracoval jsem celé ráno; rozhodl jsem se jít se proběhnout ven za dům. Jestliže při běhání zůstáváš jako Svědek, nehýbeš se, hýbe se země. Ty, jakožto Svědek, jsi nehybný či přesněji, nemáš vůbec žádné kvality, žádné rysy, žádný pohyb a vzrušení, protože spočíváš v bezmezné Prázdnotě, kterou jsi.

Obrázek

Pracoval jsem celé ráno; rozhodl jsem se jít se proběhnout ven za dům. Jestliže při běhání zůstáváš jako Svědek, nehýbeš se, hýbe se země. Ty, jakožto Svědek, jsi nehybný či přesněji, nemáš vůbec žádné kvality, žádné rysy, žádný pohyb a vzrušení, protože spočíváš v bezmezné Prázdnotě, kterou jsi. Jelikož si uvědomuješ pohyb, nejsi pohybem. Takže když běžíš, nepociťuješ to vlastně vůbec jako pohyb - tichý Svědek je osvobozen od hnutí, jen podél se pohybuje země. Je to jako když sedíš v kině, neustále na stejném místě, a přesto přehlížející celou filmovou scenerii příběhu.

Je snadné provádět něco takového, jestliže jedeš po dálnici. Můžeš se do toho jen posadit a opřít, povolit a předstírat, že se nehýbeš, jen krajina míhá kolem. To často může pomoci „nahodit" skutečného Svědka, tehdy setrváváš jen jako nevybíravé uvědomění (choiceless awareness), sledující tok okolního dění. Toto nehybné centrum tvého ryzího uvědomění je ve skutečnosti Středem celého vesmíru, Okem či Já-Já kosmického cyklónu. Nepohnutost středu je v celém vesmíru jediná a je identická ve všech bytostech, je to kruh, jež je střed je kdekoli a jehož obvod neexistuje, je také středem gravitace tvé duše.

Jak by řekl zen: „Člověk v New Yorku pije vodku, člověk v Los Angeles se opíjí". Ta samá Velká Mysl je věčně, bezmezně a současně přítomná na obou místech. Pití v New Yorku a opíjení v L.A. jsou jedním a tím samým pro neměnného a nekonečného Svědka. Proto zen říká: „Bez pohnutí jdi do New Yorku". A odpovídá: „Již tam jsem".

Jako Svědek, Já-Já, se nepohybuji v čase, čas se pohybuje ve mně. Podobně jako plují oblaka v nebi, čas plyne v otevřeném prostoru mého prvotního vědomí, a já zůstávám nedotčen časem i prostorem a jejich omezeními. Věčnost neznamená život navždy v čase - což je spíše hroznou představou - ale život v bezčasém okamžiku, před časem a jeho celou vřavou. Podobně, nekonečno, ve skutečnosti neznamená velký prostor, znamená úplnou absenci prostoru. Jako Svědek, Já-Já jsem bez prostoru (spaceless); jako Svědek, Já-Já jsem bez času (timeless). Já-Já žiji ve věčnosti a obývám nekonečno, protože Svědek je od časoprostoru jednoduše osvobozen. Tudíž mohu popíjet vodku v New Yorku a opíjet se v L.A.

Dnes zrána jsem byl běhat a vůbec nic se nehýbalo, kromě krajiny ve filmu mého života.

- Ken Wilber, One Taste
Návštěvník
 

Re: Pravé Já

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. led 2021 13:10:56



Ráda používám slovo: "padání", protože padání je nebezpečné a my jsme naučeni nepadat.

Myšlenka "padnout do sebe" je stejná, jako "odevzdat se sobě", ale padání je živější slovo, než odevzdání.

Samozřejmě, že do sebe nespadnete, protože nejste od sebe odděleni.

Ve skutečnosti se vzdáváte tomu, co o sobě nevíte. Takže se nepohybujete směrem ke svému jménu, nebo tomu, co jste se o sobě naučili a nezůstáváte v tom, kdo si o sobě myslíte, že jste.

Vlastně se vzdáte. Vzdáte se toho, co vytváří vaši identitu, vzdáte se toho, co vás jako konkrétní věc odděluje od sebe.

A zkušenost odloučení od sebe, je zkušenost utrpení.

Takto tedy víte, jestli zažíváte odloučení od sebe, podle toho, že trpíte.

Pokud zkušenost odloučení od sebe není, není utrpení.

Může tu být bolest, mohou se dít věci, které nechcete, ale utrpení, které probíhá v čase a souvisí s vámi jak s identitou, a vy jste tady jako oběť, to tady není.

Utrpení je založeno na nějaké koncepci sebe sama.

Takže když "spadnete", odpadnete od tohoto konceptu.

Spadnete zpět do sebe.

Vítám vás v tom "padání" do sebe.
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron