Spojení

Čiré světlo je spojení

Nový příspěvekod Jana » úte 17. dub 2012 7:48:38


Došli jsme do čtvrté části učení Dawy Gjaltsena.
Začali jsme tím, že představa je mysl a mysl je prázdná a došli jsme k tomu, že prázdnota je čiré světlo; a teď následuje: „čiré světlo je spojení“.
Čtvrtá část je tedy:

„čiré světlo je spojení“.

To je v zásadě odpověď na otázku, co je čiré světlo?
Pracovali jsme se strachem a bolestí a emocemi se strachem spojenými.
Dívali jsme se na předmět svého strachu a nic jsme nenašli – je to naše vize – uvědomili jsme si, že zbyla jen mysl.
To je první část.
Ve druhé části jsme se dívali na to, „co je mysl?“
Dívali jsme se zblízka a nemohli jsme v naší mysli nic najít .
Mysl je totiž prázdná.
A ve třetí lekci jsme se ptali, „co je to ta prázdnota?“
Prázdnota není jen prázdnota, není to pouhé nic.
Je v ní plnost života, uvědomění.
Prázdnota je čiré světlo.
A čtvrtá část: „co je to čiré světlo?“
Odpověď je: „čiré světlo je spojení.“
Když se podíváme na tvrzení „čiré světlo je spojení“, obsahuje dvě slova: čiré a světlo.
Čirost se vztahuje k prázdnotě, otevřenosti, světlo se vztahuje k uvědomění, jasnosti.
Nejsou to ale dvě oddělené kvality a zkušenosti,
Je to jediná zkušenost.
Je to něco jako moudrost, jediná moudrost, jediná sféra úplnosti.
Je důležité tomu porozumět. Často v naší zkušenosti buď upadáme do nihilismu (do zamítavého postoje), nebo do eternalismu (víry v něco pevného, co naši oddělenou identitu spasí a zachová).
Dopouští se toho mnoho doktrín a mnoho praktikujících ve své meditaci.
Dám jednoduchý příklad: když meditujete a spočíváte přitom v přirozeném stavu mysli, spočíváte ve vnitřním prostoru, mohou se objevit dvě překážky.
Jedna, že upadnete do nihilismu. Co to obnáší? Cítíte prázdnotu a ta přináší otupělost, nedostatek životní síly, uvědomění a to vás uspí.
Nebo se může stát v momentu, když spočinete v přirozeném stavu mysli, v momentu, kdy meditujete v prázdnotě, jste najednou hrozně kreativní. Vynoří se všechna možná spojení s prací, vaše kreativita se probudí, vynoří se myšlenky a všechny možné emoce.
V zásadě je mysl ještě aktivnější, než byla. Proč? Měli jste spočinout, uvolnit se, proč je mysl tak aktivní?
Jednoduše protože ta zkušenost neobsahuje zážitek prostoru. Chybí spojení se základem.
Chybí spojení s matkou, s vnitřní matkou, s vnitřní esencí.
Proto se hrnou všechny ty myšlenky a emoce.
Toto se v naší zkušenosti děje velmi často.
Proto nauky říkají: „čiré světlo je spojení.“

Čiré světlo je spojení.

Tyto dva aspekty jsou ve spojení a neoddělitelné nejen ve filosofické rovině,
ale i v naší zkušenosti, tak bychom to měli prožívat.
Takže v této rzi praxe učení Dawy Gjaltsena v pěti částech jsme dospěli ke čtvrtému stupni zkušenosti; spočineme-li ve vnitřním prostoru, musí to být v naprosté vyváženosti, uvolněnosti a uvědomění prázdnoty a jasnosti.
Neoddělitelný stav prázdnoty a jasnosti je velmi důležitý.

Takže stručná rekapitulace:
podíváte-li se pozorně na předmět svého strachu – na představu – nic zvláštního neuvidíte.
Pak se podíváte na toho, kdo se dívá, na subjekt ega, a nic nenajdete.
Podíváte se na toho, kdo to vše pozoruje a taky tam nic není,
takže zažíváte úplnou vnitřní prostornost. Úplnou prostornost.
A s plným uvědoměním.
A není rozdíl mezi tím uvědoměním a otevřeností.
Otevřenost se nijak neliší od uvědomění.
Není v tom žádná oddělenost.
Je to stav neoddělenosti.
Vy setrváváte v tomto stavu neoddělitelnosti, aniž byste o něm přemýšleli, analyzovali nebo posuzovali.
Jednoduše setrvejte v tomto vnitřním stavu neoddělitelnosti prázdnoty a jasnosti.
Když se objeví nějaká vize, provádíte první část praxe: vizi sledujete.
Když nad ní začne převládat subjekt, ptáme se v souladu s druhou částí praxe: „co je to mysl?“
A mysl se rozplyne, všechny předměty se rozplynou a přivede vás to zpět k otevřenému uvědomění.
Do neoddělitelného stavu otevřenosti a uvědomění. Prostě v tom spočiňte.
jak jsem již řekl setrvejte 5 minut, 10 minut, hodinu, dvě hodiny – to záleží na vaší schopnosti setrvat v uvědomění. Pokud umíte, setrvejte déle. Ale mějte stále na paměti: kratší a jasná praxe je lepší než dlouhá, ale ve stavu otupělosti.
S jasným stavem mysli je třeba se postupně obeznamovat.
Vezměte si to takto: kolik času v našich běžných životech trávíme zamotáni v příbězích a emocí spojených se strachem ?
Kolik hodin tím trávíme vědomě nebo nevědomě ?
Někdy jsme si toho vědomi, jindy ani to ne ale i tak jsme do toho stále ponořeni.
Takže změnit zvyk, opustit tohle místo a spočinout v čirém, neoddělitelném stavu otevřenosti a uvědomění bude vyžadovat nějaký čas praxi.
Shrnutí tedy na závěr je: pokoušejte se tedy setrvávat v tom neoddělitelném stavu otevřenosti a uvědomění a to s největší jasností tak dlouho, jak to dokážete.

Dzogčhen
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Spojení

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 06. říj 2020 10:26:47

Mystická svatba – maithuna a „nektar nesmrtelnosti“


Mystická svatba není jen spojení kundaliní šakti s vědomím nad hlavou v sahasráře, jak se obecně uvádí. To je pravý počátek tohoto vnitřního duchovního procesu.
Podobně jako uvědomění v JÁ je začátek dosažení jeho ustálení v sahadža samádhi a dosažení podmínek vysvobození.
Cílem duchovního procesu mystické svatby je konečné sjednocení s Bohem, ke kterému dochází po odložení těla hmotného a překročení vazby - spojení vědomí s hmotným tělem skrze životní sílu vnitřního „dechu" vědomí.

Mystická svatba v sobě musí zahrnovat proces mystické smrti a znovuzrození,

tedy rozpuštění ega a sil, které udržují proces ega i znovuvtělování v nebožských světech, tedy činné i latentní sklony a tendence mysli vedoucí do nebožských zrodů (vásany a samskáry).

Odstranění ega a uvědomění v naší pravé duchovní podstatě, ve vědomí JÁ, je nutnou podmínkou v procesu mystické svatby.

Cílem mystické svatby je plné obnovení původní nedělitelné jednoty vědomí a jeho moci, tedy obou principů jediného vědomí, principů Šiva a Šakti.

Není to tak, že by jeden princip byl nadřazený druhému. Oba principy jsou rozlišené kvality jediného vědomí a jediné Nejvyšší skutečnosti - Boha.

Tyto dva principy se prolínají a jsou rozlišené ve všech úrovních projevu od samotného ryzího vědomí, až po nejnižší úrovně stvoření.

V samotném vědomí JÁ jsou oba principy vyjádřeny jako princip uvědomovací (vimarša) - šaktický princip vědomí a základní energie vědomí - pozornost (prakaša) - šivovský princip vědomí.

Oba tyto rozlišené principy vědomí jsou vždy přítomné, jsou naprosto rovnocenné, není jeden nadřazený druhému.

Podstatou vědomí je jeho moc, tedy Šakti.

Zdrojem moci vědomí je samo vědomí - Šiva, nejsou dva, ale jedno.

Chápání vědomí jako statického principu Šivy a projevu jako dynamického projevu Šakti je nepřesné zjednodušení, které může zavádět.

Moc vědomí - Šakti existuje ve dvou svých stavech:
- jako latentní potencialita v samotném vědomí JÁ JSEM
- a jako aktuální dynamický projev odhalené moci vědomí v podobě pozorovaných procesů.

Jinými slovy Šakti se nachází v Šivovi a Šiva se nachází ve všech projevech Šakti. Moc vědomí se může nacházet v obou stavech současně.

V tantrické advaitě je vědomí samo uvažováno zejména jako sebe si vědomá moc a inteligence. Svým způsobem z našeho pohledu je princip Šakti nadřazen principu Šivy, neboť vědomí se může uvědomit pouze skrze svou vlastní Šakti - princip uvědomovací - vimarša šakti.

V Nejvyšší skutečnosti jsou oba principy vždy jedním a z absolutního stanoviska nikdy nedochází k jejich oddělení.

V našem aktuálním relativním pohledu však ano. Jedním z cílů duchovní praxe je opětné obnovení této nedvojné jednoty vědomí a jeho moci v celé naší existenci.

Někdy se hovoří o obnovení jednoty vědomí a bytí, kde aspekt bytí představuje právě samotnou moc vědomí - podstatu vědomí - jeho Šakti.

Prvním předpokladem je poznání sebe sama v JÁ a rozpuštění omezení vědomí na tělo a mysl, tedy odstranění procesu ega.

Dokud se neuvědomíme a nepoznáme ve svém duchovním základu, který je podstatou i zdrojem celé naší existence i projevené individuality - ve vědomí JÁ JSEM, dotud nejsme schopní obnovovat jednotu vědomí a jeho moci v procesu mystické svatby.

Dále je nutno probouzet dosud latentní energii - kundaliní šakti, která tvoří energetickou podstatu individuality, dosáhnout jejího očištění a zavedení skrze centrální nádí do sahasráry.

Pokud je kundaliní šakti plně probuzená, tedy když veškerá prána za projevenou individualitou vystoupá sušumnou do jednoty s JÁ ve vědomí vysoko nad úrovní projevu v sahasráře, je dosaženo prahové zkušenosti mystické svatby.

Úsilí musí dále směřovat k jejímu trvalému spočívání zde v jednotě s JÁ a současně k přímému čerpání ryzí moci vědomí z nevyčerpatelného rezervoáru moci Nejvyšší skutečnosti zpět do centrálního nádí.

Obrázek

Tím lze obnovit původní božskou jednotu ve všech nižších centrech - čakrách a celou individualitu sjednotit se svým duchovním základem v ryzím svobodném vědomí.

Z počátku tohoto procesu usilujeme o probuzení latentní síly kundaliní ve stoupající pránu, její transformaci v ryze duchovní energii světla (tzv. odžas) a její vedení sušumnou do jednoty s vědomím vysokou nad hlavou.

Později přímo čerpáme božskou podobu této síly - moci vědomí zpět do celé individuality v podobě tzv. nektaru - amrity.

Proces mystické svatby je tak dvouprocesní. Nejprve musí být individuální kundaliní šakti plně probuzena, vystoupat skrze jednotlivé čakry do jednoty s vědomím v sahasráře.

Tím dosáhneme možnosti přímo čerpat již transcendentální neomezenou kosmickou kundaliní šakti přímo z vědomí.

Pak začíná i do nižší projevené individuality proudit vyšší podoba této energie, které se říká v józe „nektar", sóma či amrita.

Tím plně transformujeme i projevenou individualitu a dochází k jejímu vnitřnímu doslova „zbožštění".

Nakonec obnovujeme božské působení vědomí a jeho moci ve všech, i těch nejnižších, čakrách.

Ty pak vyzařují nejvyšší možnou čistou duchovní energii, která je spojena se svým zdrojem v neomezeném vědomí v sahasráře.

Je to jako kdybychom všechny čakry a jejich úrovně doslova vyzdvihli do úrovně sahasráry.

Jde o integraci nižších čaker - projevů šakti do jednoty a spojení s jejich božským zdrojem a základem.

Zkrátka proces mystické svatby nekončí jen vyvedením probuzené kundaliní nad hlavu do jednoty s JÁ, ale obnovením této jednoty napříč celou projevenou individualitou.

Mystická svatba je jak vertikální, tak horizontální proces. Obnovuje se původní jednota vědomí a jeho moci nejen v rámci projevené individuality, ale i v rámci celé individuality společně s jejím základem v ryzím vědomí.

K tomu je nutné si přímo uvědomovat vědomí, které je všepronikajícím základem původní božské moci, která dává povstat a oživuje projevenou individualitu, její čakry a centrální nádí.

Tuto jednotu vědomí a jeho moci obnovujeme společným soustředěním na základ projevené individuality, jejích čaker a centrální nádí ve svobodném vědomí JÁ, kdy necháváme v projevené individualitě volně působit moc svobodného JÁ a současně takto vybuzené pránické projevy opět sublimujeme v ryzí moc vědomí.

Nakonec se otevíráme a stáváme se průchodem ryzí moci vědomí skrze sahasráru do všech nižších úrovní naší projevené individuality skrze centrální nádí naplněné vědomím a jeho mocí.

Je možné uplatnit i „vložená soustředění", kdy například zahrneme do soustředění v JÁ celé tělo a svět naráz a současně je ve vědomí „vyzdvihneme" do sahasráry, tedy se současně silně soustředíme ve vědomí v nejvyšších centrech v sahasráře.

Tak dosahujeme vnitřně skutečné pozvednutí projevené části šakti do jejích vyšších úrovní.

Jedním z doslova „hmatatelných" přínosů mystické svatby ještě za existence těla hmotného je trvalý stav duchovní blaženosti, ve které se prolíná svobodné vědomí sebou samým pronikající celým projevem včetně těla.


Toto vědomé svobodné volné ničím neblokované pronikání vědomí tělem a jeho světem přináší ryzí duchovní blaženost.

Stav neomezené věčné blaženosti je ovocem duchovního procesu mystické svatby.


Nauka kašmírského šivaismu hovoří o stavu džagadánandy, ve kterém se blaženost samádhi a blaženost projeveného těla a světa prolínají v jediné skutečnosti.


Mnoho meditujících na stezce dosahuje zkušeností JÁ, ale málokdo usiluje o plné sjednocení kundaliní šakti se svým základem v JÁ a zpětné obnovení božské jednoty vědomí a jeho moci v celé individualitě.

K tomu je nutné se věnovat cíleným praxím, ve kterých se soustřeďujeme na společný základ vědomí a jeho projevů šakti v podobě jeho center, sušumny i těla a jeho světa jako takového.

Projevenou oblast šakti je nutné dále duchovně pozvedávat do jednoty s vědomím, pokud chceme poznávat i duchovní inteligenci a moc vědomí JÁ.

Poznání vědomí JÁ bez jeho moci a obnovení jejich jednoty není poznání celé, a proto je vždy nevědomostí a současně nepřináší vysvobození ani duchovní blaženost.

V rámci procesu mystické svatby také dochází k rozpouštění příčin nových zrodů a celý proces finálně ústí po odložení těla hmotného v Bohu samém.

Za existence těla hmotného se tak otevíráme „nektaru" božské síly, která oživuje celou individualitu, a ryze duchovní energie proudí a oživuje jemné i hmotné tělo, kterým proniká svobodné vědomí JÁ.


To přináší i přirozenou blaženost v sahadža samádhi. Nakonec se po odložení těla hmotného přímo stáváme součástí tohoto božského nektaru nesmrtelnosti v konečném splynutí s Bohem.

Pokud někdo nezakouší blaženost jako svůj přirozený stav svobodného vědomí, vysvětlení je v tom, že není obnovena původní jednota a spojení vědomí - základ naší bytosti s projevenou částí naší individuality.


Je-li tak uskutečněno praxí, jak bylo naznačeno, nabývá naše uvědomění přirozené všepronikající blaženosti a co více, jsme spojeni s boží intuicí a vůlí, ze které čerpáme a stáváme se svobodným průchodem božské duchovní moci.

Z výše uvedeného je také zřejmé, že není pravdou, že konečný cíl stezky síly - světla je „sestoupení síly ze sahasráry do duchovního srdce na pravé straně hrudi", ale obnovení jednoty vědomí a jeho moci z nejvyššího centra do celého prostoru vědomí, které zahrnuje i projevenou individualitu a její svět.

Rozpuštění uzlu srdce, tedy omezení vědomí na tělo a mysl nebo duchovní srdce, je základní podmínkou.

Naopak musíme sjednotit sílu přímo ze srdce a oživit přímo ze srdce všechna centra a celou sušumnu.


Tedy ve skutečnosti přesně obráceně. Je nutné nejprve individuální kundaliní šakti vyvést do JÁ v sahasráře, sjednotit ji se Šakti kosmickou, a tak obnovit spojení i nižších složek individuality s mocí spočívající v samotném svobodném ryzím vědomí JÁ JSEM.

Ramana Maháriši se výše uvedeným výrokem vyjadřoval k dosahování transů předmětným soustředěním nad hlavou některých jogínů. Pak onou silou nemyslel nic jiného než pozornost, a ta skutečně v případě dosažení uvědomění v JÁ a rozpuštění ega musí směřovat na srdce - rozlišování vědomí od nevědomého těla a mysli.
https://stienrosemoon.infoblog.cz/clane ... sti-42030/
Návštěvník
 

Re: Spojení

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 26. úno 2022 11:05:10



UDRŽOVAT SPOJENÍ SE ŽIVOTEM ZNAMENÁ OCEŇOVAT KRÁSU
Návštěvník
 

Re: Spojení

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. čer 2022 14:04:23

Obrázek

Síla jakéhokoliv učení je spíše ve vyvolávání poznávání pravdy, a to celé směřuje ke spojení. Spiritualita je o spojení. Samotné probuzení je okamžik hlubokého spojení. Žít své probuzení je otázkou spojení. Když se odpojíte, už se necítíte být příliš vzhůru. Pravděpodobně proto, že v tuto chvíli příliš vzhůru nejste.
Takže způsob, jak být v našem každodenním životě, nezpůsobuje, že se po celou dobu odpojujeme.

Fungujeme z intimního spojení s tím podstatným, co je na tobě podstatné. S čím jsi přišel na tento svět. S tepou nepřišlo to jméno, které ses naučil říkat nebo tvá historie, tvůj příběh, dokonce jsi na tento svět nepřišel s jakýmikoliv nápady v hlavě, s ničím, co ses naučil.
Neznamená, že se chceme vrátit a být znovu nemluvně. O to mi nejde. Ale díváme se na to, jako bychom se vraceli v čase, a poznávali, co je skutečně zásadní, protože většinou se to podstatné vším možným zakryje.... touhle zkušeností, touhle vírou, tamtím zážitkem a touto myšlenkou a touto identitou a tímto soudem a tím sebesouzením a tím, jak vidíš se to prostě všechno nahromadí a pod tím už nemůžeš najít to podstatné.
Je to jako by to bylo pohřbeno pod tím vším.

Když použijeme slovo spiritualita, tak je to spojení s naším duchem, s tím podstatným, kdo jsi byl před tím, než jsi měl nějakou představu o sobě. Co jsi, dřív než začneš o sobě přemýšlet, o tom, kdo jsi. Co jsi, než se odkážeš na jedinou myšlenku, která by ti řekla, kdo jsi. Tehdy to začne být zajímavé, protože obvykle když někdo řekne kdo jste pro většinu lidí, okamžitě přejde do svého myšlení. Ale myšlení je funkce myslet na to, jak se projevujete a to není to, čím jste. Ale pokud se zeptáte většiny lidí, kdo jste, okamžitě přejdou k přemýšlení. Nech mě o tom chvíli přemýšlet.

Ale co jsi zač, když se neodkážeš na myšlenku, která ti řekne co jsi správně, pak jsi něco nebo nic. Jsi něco, co není definováno myšlenkou, protože co je to, co je tady? Ať už přemýšlíte nebo ne, jaký je váš původ? A to je to, co myslím tím spojením. Duchovní instinkt je spojit se s něčím ve vás, vaší skutečnou přirozeností, spojit sama se sebou pro poznání sebe sama. Uvědomit si sebe sama. To vše jsou různé formy spojení.

Takže my jsme vše co víte, že jsme všichni zvyklí na určitý druh spojení, které nás učí právě tam spojovat se v nápadech, vy a já sdílíme stejnou myšlenku, možná se cítíme o něco více propojeni, když sdílíme stejnou myšlenku, stejný pohled nebo tak něco. Nebo existuje spojení na základe přitažlivosti růžných druhů, které znáte. Je to spousta různých úrovní - emočních, intelektuálních, sexuálních spojení... všechny druhy spojení, o kterých přemýšlíme. Ale ve spiritualitě nejde o spojení s druhými, jde o spojení s tím, co je v nás podstatné.

A tak se stane, že to, co je podstatné na vás, je podstatné na všech ostatních.
Návštěvník
 

Re: Spojení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 16. úno 2024 14:28:57



Měli bychom se snažit nedívat se na druhého jako na příčinu našeho utrpení,
měli bychom dát dohromady naši inteligenci, talent, naši všímavost,
abychom pracovali na přeměně negativních věcí v nás obou.

Napětí, které mezi námi existuje, brání, abychom si navzájem pomáhali,
protože víme, že jsme oběťmi stejného druhu utrpení.

Proč se nesejdeme?
Moje představa praxe je taková, že když se sejdeme, cvičíme nejprve dotýkání se pozitivních věcí.
Návštěvník
 

Re: Spojení

Nový příspěvekod Tara » pát 16. úno 2024 15:27:47

Měli bychom se snažit nedívat se na druhého jako na příčinu našeho utrpení,
měli bychom dát dohromady naši inteligenci, talent, naši všímavost,
abychom pracovali na přeměně negativních věcí v nás obou.

Napětí, které mezi námi existuje, brání, abychom si navzájem pomáhali,
protože víme, že jsme oběťmi stejného druhu utrpení.

Proč se nesejdeme?
Moje představa praxe je taková, že když se sejdeme, cvičíme nejprve dotýkání se pozitivních věcí.

Tady na tento výrok bych chtěla reagovat.
Ano, ano, ano.
Ale ne neustále.

Je dobré dát první šanci (samozřejmě s podprahem pochopení), po druhé, možná i potřetí.
Ale ne vícektát.

Moje zkušenost je, že lidé, kteří se nechtějí, neumějí ? poučit z průserů, potom jim taová pomoc, obyvykle v podobě peněz, je spíše danajským darem.
Mám to odžito natvrdo,s jedním človíčkem a už jsem slutečně řekla, že už ne a dala mu to jednoznačně najevo.
Detaily nejsou potřebné.
Ani za 14 let našeho kontaktu se ten člověk co se týká přístupu k životu, odpovědnosti k životu, k lidem, dětem, které za tu dobu zplodil, nezměnil, spíše naopak.
A bohužel, co teď vyšel podruhé z vězení a je na "svobodě" nic nenaznačuje, že by pochopil. Spíše naopak.

Stejná zkušenost je popsána v úžasné knížce, autobiografii Elisabeth Haich Zasvěcení, jejího vztahu se synem a jak pro ni bylo těžké syna plně a zcela odmítnout, nevyhovět mu a "pustit" ho jeho osudu..
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 15 návštevníků