Nirvána

[Návštěvník]

NIRVANA

(Skt. - ukončení, v páli - nibbana)

stav odpoutanosti dosažený během života díky zřeknutí se pozemských aspirací. Tento stav znemožňuje narodit se po smrti. Podle učení bráhmanů znamená nirvána společenství individuálního ducha s absolutnem (bráhmanem). V buddhistické filozofii je nirvána chápána jako onen nepochopitelný stav blaženosti, ve kterém jsou nakonec odstraněny všechny faktory bytí, které určují jednotlivce. Zastánci pozdější mahájány nirvánou nechápou úplné ukončení existence, ale stav svatosti, ve kterém byla vykořeněna zloba a přestala fungovat. karma a která se navždy stala požehnáním pro všechny bytosti. viz také indická filozofie.

Filosofický encyklopedický slovník. 2010 .

[Návštěvník]

NIRVANA

(Skt. – nirvāna, Pali – nibbāna, doslova – zánik) – jedna z hlavních. koncepty buddhistického a džinistického náboženství, znamená cíl „cesty osvobození“ a dokončení náboženství. život, nějaká vyšší svatost. Buddhistické kánony. díla popisují N. takto: "Je tam, kde není ani země, ani voda, ani oheň, ani vzduch, ani místo v prostoru, a není ani vnímání, ani nevnímání, ani tento svět, ani onen svět." ani obojí dohromady, ani slunce Neexistuje žádný pohyb, žádný odpočinek, žádný vznik, žádné zničení. Nehýbe se ani nestojí, na ničem není založeno. Je to ve skutečnosti konec utrpení.“ Spolu s pojmy utrpení, cesta osvobození od utrpení, karma, tvoří nauka N. základ buddhistického náboženství. V tomto ohledu je v nauce N. důležité poznamenat rysy charakteristické pro jakékoli náboženství. reprezentace: rozdělení na „pozemský svět“ a „nepozemský“, „tento svět“ a „ten svět“, „podmíněný svět“ a „nepodmíněný“. Existence „nepodmíněného“ světa není nikde prokázána. Jedno z označení pro „ten svět“ je N. Buddhisté rozlišují dva druhy lidí: obyčejné a „svaté“, patřící do dvou zcela odlišných rovin existence – „světské“ a „nadpozemské“. Člověk se stává "svatým" vstupem na "cestu", tzn. když se odpoutá od všeho „pozemského“, přetrhne vazby s „podmíněnými“ věcmi a usiluje pouze o N.

N. se zdá „nepředstavitelná“, „nepochopitelná“, ve světě se jí ani vzdáleně nepodobá a žádná úvaha ji nepřibližuje. Všechny představy o N. jsou falešné představy. „Svatý“ to v sobě chápe, ostatní mu musí věřit. N. je popsán pouze v protikladu ke třem znamením všech podmíněných věcí. N. je nesmrtelnost ve věcech proměnlivých, nestálých. N. - ustání utrpení v protikladu ke světu plnému vzrušení a utrpení. N. je útočiště, vysvobození, vysvobození, konec světa. N. dosáhne světec po zdlouhavém. rozvoj pěti ctností (víra, odvaha, pozornost, soustředění a moudrost) a prostřednictvím „tří dveří osvobození“: prázdnota (šúnyáta), nepřítomnost znamení (animitta), nepřítomnost tužeb (apranihita). Jakmile pochopíme tyto „tři dveře osvobození“, vyšší učení již nepředstavuje žádné obtíže a vše se stává samozřejmým.

Různé školy dávají těmto třem termínům různé významy. Theravadinské a sarvastivadinské školy se pokoušejí vysvětlit prázdnotu, N., a celé Buddhovo učení. Zdá se, že celý svět se skládá z oddělených dharm, které se navzájem nahrazují a „podmiňují“. N. na rozdíl od nich odkazuje na „nepodmíněné“ dharmy. Mahájánové školy odmítají všechny pokusy o racionální vysvětlení N. Prázdnota, bez rysů a bez tužeb nejsou předmětem diskuse, ale tři objekty koncentrace (samádhi), a teprve potom jsou to „dveře osvobození“. N. je transcendentní, nesrozumitelné logické. myslel. Možná jednota. pozitivní epiteton N. je "", proto je logické, že v pozdním buddhismu se N. stává nerozeznatelným od nebeského ráje.

lit.: Vallée Poussin L. de la, Nirvana, P., 1925; Stcherbatsky Th., Pojetí buddhistické nirvány, Leningrad, 1927; Sangharakshita B., Přehled buddhismu, Bangalore, ; Conze E., buddhistické myšlení v Indii. Tři fáze buddhistické filozofie, L., .

I. Kutašová. Moskva.

Filosofická encyklopedie. V 5 svazcích - M .: Sovětská encyklopedie. Redakce F. V. Konstantinova. 1960-1970 .

[Návštěvník]

NIRVANA

NIRVANA (Skt. nirvana, Pali nibbāna - zánik, zánik) - v indickém náboženství (Ajivika, Jainismus atd.) nejvyšší cíl všech živých bytostí; jeden z klíčových konceptů buddhismu, označující stav dosažený Buddhou jako výsledek znalosti čtyř ušlechtilých pravd a průchodu osmi stupňů dhjány (meditace). Stav nirvány zahrnuje úplné vymýcení afektů a egocentrických připoutaností (kleshas, ​​​​ashaya), které „vyživují“ znovuzrození (samsára, karma), takže její nástup je často přirovnáván k vyhasnutí ohně v důsledku vyčerpání zásob paliva. . V textech je nirvána často popisována čistě negativními termíny jako absence některých základních vlastností samsárické existence – především duhkha.

V Buddhově postoji k nirváně lze vidět něco specifického pro úroveň publika. Snažil se zajistit, aby nirvána nesloužila pouze jako kontrast k obvyklé praxi jeho posluchačů, ale také jim připadala jako atraktivní cíl. Je nepravděpodobné, že by se většina stoupenců Buddhy nechala inspirovat ideálem nicoty (takto interpretovalo nirvánu mnoho evropských myslitelů, kteří považují buddhismus za formu nihilismu), proto pro ně mluví o blaženosti. „pokročilejší“ – o zastavení vědomí. Nirvána nemusí nutně znamenat fyzickou. Smrt arhata, který již zažil nirvánu, se nazývá parinirvana (vyšší nirvána). Věří se, že ti, kteří ho dosáhli, úplně zmizí ze všech existencí, světů a časů, a proto bódhisattvové, kteří se starají o blaho ostatních bytostí, odkládají svůj konečný odchod, aby jim pomohli zmírnit jejich osud.

V mahájáně je nirvána ztotožňována se sunjatou (prázdnota), dharma-kája (neměnná Buddhova esence) a dharma-dhatu (konečná realita). Nirvána zde není výsledkem procesu (jinak by to byl další přechodný stav), ale nejvyšší věčnou pravdou, která je implicitně obsažena v empirické existenci (identity nirvány a samsáry).

V. G. Lysenko

Nová filozofická encyklopedie: Ve 4 sv. M.: Myšlenka. Editoval V. S. Stepin. 2001 .

[Návštěvník]

„NIRVANA“ v jiných slovnících:

- (ind.: mír, blaženost). V buddhismu: posvátné sebezapomnění ponořením ducha do nicoty; odstranění ze všeho marného; nirvána nebo nirvána: splynutí Buddhy s nejvyšší bytostí. Slovník cizích slov zahrnutých v ruském jazyce. Chudinov... Slovník cizích slov ruského jazyka

Nirvána- (sanskrt, páli - nibbana - sozbe soz (doslova) "tіrshіlіk etudі toқtatu", "оshu", "sonu") - үndі dіni philosophialyқ oyynyn negіzgі bіr categorialaryny Kundelikti azap kasiretke toly baқytsyz bolmystan arylyp, karma zaңynyn negіzіnde kaita… … Filosofický terminderdin sozdigі

- (Skt. nirvâna, Pali nibbâna, dosl. „zánik“), jeden z hlavních pojmů v buddhistickém náboženském mytologickém systému, označuje nejvyšší stav vědomí, na rozdíl od samsáry, kdy nedochází k žádným znovuzrozením a přechodům z jedné sféry. .. Encyklopedie mytologie

- (inosk.) Naprostý klid. St Moderní člověk, pokud není ve své duši buddhista a nestanoví si Nirvánu jako ideál existence, může o stabilní rovnováze... misce utrpení a radostí, bodu štěstí... Sergovi jen snít. Pečorin. Milovat a… … Michelsonův velký vysvětlující frazeologický slovník (původní pravopis)

Blaženost, neexistence Slovník ruských synonym. nirvána viz neexistence Slovník synonym ruského jazyka. Praktický průvodce. M.: Ruský jazyk. Z. E. Alexandrova. 2011... Slovník synonym

Nirvána- Nirvána ♦ Nirvána V buddhismu název absolutna nebo spásy; je to samotná relativita (samsára), sama pomíjivost (anicca), kdy mizí bariéry vztyčené nespokojeností, myslí a očekáváním čehokoli. Ego mizí (na ... ... Filosofický slovník Sponville

Nirvána- Nirvána. Smrt Buddhy. Neznámý indický umělec. NIRVANA (sanskrt – zánik), ústřední pojem buddhismu a džinismu, znamenající nejvyšší stav, cíl lidských aspirací. V buddhismu - psychologický stav úplnosti ... ... Ilustrovaný encyklopedický slovník

- (Skt. - zánik) - ústřední pojem buddhismu, znamenající nejvyšší stav, cíl lidských aspirací. Nirvána je zvláštní psychologický stav plnosti vnitřního bytí, absence tužeb, dokonalé uspokojení, absolutní ... ... Encyklopedie kulturních studií

- (vyblednutí sanskrtu), ústřední pojem buddhismu a džinismu, znamenající nejvyšší stav, cíl lidských aspirací. V buddhismu psychologický stav plnosti vnitřního bytí, absence tužeb, dokonalé uspokojení a ... ... Moderní encyklopedie

Sanskrt - zastavení) - stav odloučení, dosažený během života kvůli odmítnutí pozemských aspirací. Tento stav znemožňuje znovuzrození po smrti. Podle učení bráhmanů znamená nirvána společenství individuálního ducha s absolutnem (bráhmanem).

Nirvána
Skt. nirvána – zánik), v buddhistické kulturní tradici – stav vědomí nejvyšší úrovně rozvoje. Chelo-P.GS, když dosáhl stavu nirvány, stává se tím Buddhou - osvíceným. Stav nirvány nelze popsat z hlediska lidské kultury. Je opakem „samsáry“ – takového rozvoje vědomí, který zahrnuje pokračování utrpení a další inkarnace duše. Správná samsára vede k nirváně. Pozitivně nirvána znamená dosažení stavu absolutní svobody, míru a blaženosti. V nirváně se zlepšující samsára vytrácí, řetězec znovuzrození - inkarnací se zastaví, člověk se dotýká věčné existence. Nirvány lze dosáhnout během života, ale ve své dokonalé podobě je dosaženo po smrti. Buddhové, kteří dosáhli nirvány, se nemohou vrátit do stavu samsáry. Zároveň jsou známy myšlenky „živých inkarnací“ – buddhů, kteří ve zlomových okamžicích dějin přicházejí k lidem, aby působili jako duchovní vůdci. Takové inkarnace (bódhisattvové) přispívají k pokroku kultury, který obyčejní lidé nemohou poskytnout, protože nemají úplný obraz o tom, co se děje, neznají skutečný účel historických událostí. V různých kulturách existují představy o duchovní domovině neviditelné pro obyčejné lidi – zemi Šambala, kterou obývají duchovní bytosti úrovně nirvány. Ve slovanské kultuře je to země "Belovodie". V některých učeních (mahayana) existuje několik úrovní nirvány podle stupně dokonalosti. V mahájánové tradici tedy nejvyšší úroveň rozvoje mají bódhisattvové, kteří nejen dosahují nejvyšší úrovně osvícení a svobody, ale jsou také schopni „cestovat v dimenzích“. Mohou například přímo přejít z duchovní formy do fyzické (při zachování vědomí minulých inkarnací a astrálně-duchovního světa).

V Buddhově postoji k nirváně je vidět určité přizpůsobení se úrovni publika. Snažil se zajistit, aby nirvána nesloužila pouze jako kontrast k obvyklé praxi jeho posluchačů, ale také jim připadala jako atraktivní cíl. Je nepravděpodobné, že by se většina stoupenců Buddhy nechala inspirovat ideálem nicoty (takto interpretovalo nirvánu mnoho evropských myslitelů, kteří považují buddhismus za formu nihilismu), proto pro ně mluví o blaženosti. "pokročilejší" - o zastavení vědomí. Nirvána nemusí nutně znamenat fyzickou smrt. Smrt arhata, který již zažil nirvánu, se nazývá parinirvana (vyšší nirvána). Věří se, že ti, kteří ho dosáhli, úplně zmizí ze všech existencí, světů a časů, a proto bódhisattvové, kteří se starají o blaho ostatních bytostí, odkládají svůj konečný odchod, aby jim pomohli zmírnit jejich osud.

V mahájáně je nirvána ztotožňována se sunjatou (prázdnota), dharma-kája (neměnná Buddhova esence) a dharma-dhatu (konečná realita). Nirvána zde není výsledkem procesu (jinak by to byl další přechodný stav), ale nejvyšší věčnou pravdou, která je implicitně obsažena v empirické existenci (myšlenka identity nirvány a samsáry).


Nirvána(Skt. - zánik, zánik, zánik) - in dharmická náboženství: konečný cíl náboženské praxe, osvobození od utrpení; osvobození od tužeb a jiných omezení těla, stav kontemplace, stav dokonalého duchovního poznání. Stav nejvyšší blaženosti, konečný cíl lidských aspirací. Nekonečný mír, plnost nadosobního života, splývající s životem Vesmíru, chápaný skrze sebe s nepopiratelným zachováním jednotlivosti. Po dosažení nirvány si člověk začíná uvědomovat sám sebe ve všem, co existuje a ve všem, co existuje v něm samotném.

V bráhmanismus a hinduismus Nirvána je chápána jako splynutí s Brahmou.

V buddhismu nirvána :

nepoznatelný stav nehynoucího míru a spokojenosti;
přerušení řetězu znovuzrození (samsára), zastavení reinkarnací, absolutní, nedotknutelný mír;
nepodléhají žádným definicím;
mezi buddhistickými buddhistickými učenci a učenci buddhismu vždy byla a stále probíhá debata o tom, jak přesně by člověk měl realizovat nirvánu.
V zásadě je obvyklé rozlišovat 3 typy nirvány:

okamžitá nirvána – krátkodobý stav klidu a osvícení, známý každému člověku;
skutečná nirvána — stav Toho, kdo během života dosáhl nirvány v tomto těle;
nikdy nekončící nirvána – stav toho, kdo dosáhl nirvány po zničení fyzického těla.
Podle Buddhova učení navzdory utrpení, které prostupuje všemi úrovněmi samsárické existence, existuje stav, ve kterém již není utrpení, a tento stav je dosažitelný. Toto je stav nirvány. Prožívání stavu nirvány v buddhismu je často označováno pojmem amata, absolutní duchovní zásluha, taková jakost, která ničí kauzální vztah karmické existence.

Sútra-pitaka charakterizuje nirvánu jako „osvobozenou mysl (čitta), která již nemá připoutanosti“. Mysl již není ztotožňována s paradoxy bytí, stává se nehynoucí, nikdy nekončící, čímž se osvobozuje. Nirvána označuje konec nevědomosti (avidya), vrhající mysl do nekonečného řetězce znovuzrození, závislé existence (samsára). Ve vážném smyslu nirvána není žádné místo nebo stav, je to realizace nesporné pravdy.

Přední buddhistické školy interpretují tento důležitý koncept pro první světové náboženství různými způsoby. V théraváda(hinajána) nirvána – výstup z kruhu znovuzrození (samsára) a přechod k úplné neexistenci. Buddha Šákjamuni byl jen první z lidí, kteří našli nirvánu. Na základě théravádových vír je nirvána uvedení do stavu odpočinku dharmy, jejíž „vzrušení“ tvoří to, co je vnímáno jako živá bytost na úrovni běžného („neosvíceného“) vědomí. Toho je dosaženo, podle čtvrté „ušlechtilé pravdy“, následováním „ušlechtilé osmidílné cesty“.

Theraváda rozlišuje dva typy nirvány:

nirvána "se zbytkem" - v ní sídlí buddhistický světec (arhat) před konečným výstupem z kruhu znovuzrození ("zbytek" je jeho tělo, kterému se říká "poslední");
nirvána „beze stopy“, kdy se pro arhata „uklidní“ celý soubor dharmy a on na dlouhou dobu přestane existovat.
Théraváda postavila protiklad nirvány a samsáry do kategorie hlavních potíží při získávání osvobození. Tato opozice je považována za určující konečný cíl existence, který spočívá ve vyhýbání se utrpení samsáry a dosažení osvobození prostřednictvím nirvány. Na rozdíl od mahájánových škol však théraváda nepovažuje dualitu nirvány a samsáry za překonatelnou, tyto dva protipóly jsou vždy účinné pro každého, včetně Buddhy a arhatů.

Jako názorný příklad této duality se často uvádí příběh Buddhy před jeho přechodem do parinirvány, když byl ještě na Zemi: již dosáhl nirvány, ale byl také v samsáře, protože byl vnímán emocionálními orgány lidí kolem něj.

Koncept nirvány (stejně jako mnoho jiných a nejprve myšlenka Buddhy) byl radikálně přepracován v r. mahájána. V souladu s doktrínami mahájány byla nirvána nejprve považována za protějšek samsáry, tvořící s ní jedinou realitu. Později, od dob Nágárdžuny, se objevila učení, která prohlašovala nirvánu za totožnou se samsárou. Nirvána zde již není neexistence, ale naopak nejdokonalejší bytost, stav, ve kterém sídlí Buddha (Buddha). Buddha je ve své vlastní základní metodě bytí – „tělo Dharmy“ – věčný, všudypřítomný, všezahrnující a zdá se, že svými vlastnostmi prostupuje vším, co existuje. Z toho bylo vyvozeno, že každý člověk je zpočátku obdařen „přirozeností“ Buddhy, a jak má být, může zůstat v nirváně. Tato důležitá pozice mahájánové doktríny osvobození je formulována jako „samsára je nirvána“.

Náboženská praxe v mahájánských školách je zaměřena na pochopení a uvědomění si vlastní původní podstaty člověka, což také znamená dosažení nirvány. Pravda, ne všechny školy připouštěly možnost takového osvícení všemi bez výjimek ze strany lidí, jmenovitě se v tom zříkaly různé druhy hříšníků.

[Návštěvník]

14. května 1980
Maharadž Nisargadatta: Doktoři diagnostikovali tomuto tělu rakovinu. Byl by někdo s tak vážnou diagnózou stejně rozradostněný jako já? Svět je vaše přímá zkušenost, je vaším vlastním pozorováním. Vše, co se děje, se děje na této světské úrovni. Já však na této úrovni nespočívám. Odloučil jsem se od sattva guny, od podstaty bytí. Konečný stav na duchovní cestě je takový stav, kde nikdy nejsou pociťovány žádné potřeby, kde nic není prospěšné pro cokoliv dalšího. Tento stav se nazývá Nirvána, Nirguna, Věčná a Nejvyšší Pravda. Shrnutí a esence těchto rozhovorů se nazývá Sadguru Parabrahman; stav, ve kterém neexistují žádné požadavky. To, co zůstává po rozpuštění celého vesmíru, je mým dokonalým stavem

https://www.hledajici.cz/Nisargadatta-S ... escription

[Návštěvník]

Nirvana

[Návštěvník]

Oceán nemůže zůstat sám a tak vzniká pojem vlny.
Když vlny stoupají, oceán nic neztratí a když vlny klesají, oceán nic nezíská.
Samsara, iluze, mája, hra, jsou vlny na oceánu nirvány.

[Návštěvník]

Přijměte to, co přichází.
Pusťte, co odchází.
Pokud existuje oceán, musí být vlny.
Tyto vlny jsou samsára.
Oceán je nirvána.
Tohle všechno je tanec.

[Návštěvník]

Jak můžete odmítnout samsáru? Kam půjdete?

Nirvana je tady sama.

[Návštěvník]

A „ani se nenadáš", přijde poznání, to veliké Poznání, že jsi byl stále v Nirváně, že jsi nikdy z ní nevyšel, že jsi nikdy z ní ani nemohl vyjít, protože jsi sám Nirvána.
František Drtikol

[Návštěvník]

Co je Nirvána?

Nirvana spočívá v "Já jsem".

Mohli bychom také říci, že Nirvána je to, co krátce prožíváme při naplnění touhy. Když po něčem toužíme, tak je naše mysl ve stavu napětí a rozrušení. Proč? Protože nemáme to, co chceme. Stav utrpení je stav nespokojenosti, je to stav smutku.

Když získáme to, co chceme, aktivita hledání v mysli skončí.

V tu chvíli mysli vyvane.

Když mysl dostane předmět, který chce, činnost myšlení a cítění skončí.

To je vyvanutí mysli.

Co se děje pak? Překvapení je, že zažijete štěstí ne, že jste dostali předmět, který chcete, ale proto, že hledající mysl zmizela, a naše skutečná podstata štěstí zářila. To je Nirvána.

[Návštěvník]

Malá a velká nirvána

Petr Pavlík

Obvyklá otázka bývá, když tedy všechno vyhoří a není už nic dalšího, zda to člověku nebrání jednat. Zda to nevede k pasivitě: nechám toho, prohlédl jsem hru, dál už nic nemá cenu. Vždyť i za Buddhových časů, když některý z jeho žáků došel probuzení, tak vítězně prohlásil „Skončeno putování, svatý život dokonán“. Znamenalo to tedy skutečně, že dál se už o nic nemusel starat?

Znamenalo a neznamenalo. Onen ctihodný mnich dosáhl za svého života toho, co Buddha nazýval nirvána se zbytkem. Ještě stále mu však zbývalo tělo a s ním naučené zvyky, různé vztahy, city a pocity. Jenom lpění na tom všem ustalo. Oheň v něm sice stále ještě hořel, ale nebyl tu už nikdo, aby přikládal do plamenů. Buddha k tomu dodává, že konečná nirvána beze zbytku přijde teprve až všechno palivo vyhoří, až všechno dočista utichne, a to že je možné až po smrti. Ne ale po smrti každého, pouze po smrti člověka plně osvobozeného.

Je zde tedy nirvána se zbytkem, ta je za života, a pak nirvána beze zbytku, a ta je až po smrti. Můžeme tomu říkat třeba malá a velká nirvána. Kupodivu ta malá nirvána není o nic menší než ta velká, naopak je to úžasný zázrak, že taková věc je možná už za života. Právě tahle malá nirvána je tím, o čem máme ta krásná a přesvědčivá svědectví, protože o té velké už nikdo svědčit nemůže.

Jenže protože v té malé nirváně život stále ještě zbývá, tak člověk docela normálně jedná, vždyť je tady stále ještě cosi, co dál hoří. To by z něj byla jinak chodící mrtvola, a ne probuzený člověk. Žije tedy dál svatým životem. Z toho, že „svatý“ dneska není příliš populární slovo, vidíte, že přece jen něco znamená (směje se). U mnoha Buddhových žáků byl tento svatý život po probuzení dokonce dlouhý a pestrý, a ostatní jim byli za něj vděční. Jenže jak se jejich život lišil od toho obyčejného, v čem byl vlastně svatý?

Zkusíme se ještě vrátit k tomu ohni. Ten brahmín se tam tenkrát ptal zvědavě: tak jak je to vlastně? Samozřejmě, že se neptal obecně, ale zajímalo ho, co se stane s ním. Tamto jen tak říkal, aby to pěkně vypadalo. Ve skutečnosti ho ale zajímalo: kdybych se stal mnichem a dosáhl probuzení, budu pak po smrti nebo nebudu? To každého z nás zajímá nejvíc. Nejlepší by přece bylo mít se pořád dobře, ne? A kdyby to nešlo, tak aspoň netrpět, souhlasíte? A pokud ani to nejde, tak raději nebýt vůbec, co říkáte? (směje se)

Kdepak, právě tohle mu Buddha začne bourat, a napadne samotnou jeho otázku. Dneska by řekl: „Říkej si, že oheň tu není nebo si říkej, že tu stále je, případně si říkej cokoli jiného, a budeš si to pořád jenom říkat, nic víc! Takhle se nikam nedostaneš. Nirvána to všechno překračuje, nirvána znamená víc.“

Tak co myslíte, jak je to s tím svatým životem po probuzení? Co kdybychom zkusili napodobit Buddhův styl: Že pak mnich nic nedělá, to se nehodí. Že něco zvláštního dělá, to se také nehodí. Ale pozor, že žije obyčejným životem neprobuzeného člověka, to se také nehodí! Je to zkrátka všecko jinak…

Co se dá dělat, ona je to pak skutečně nirvána, sice malá, ale dočista pravá, a s nirvánou si neporadíme nějakým receptem. A to je na tom to krásné a hluboké, a proto to stojí za to.

Tak se mějte moc hezky a příště na shledanou.

[Návštěvník]

Nirvána je pojem, který pochází z buddhistické a hinduistické filozofie, a označuje stav osvobození od utrpení, žádostí a koloběhu znovuzrození (samsára). Níže jsou hlavní rysy nirvány:

1. Etymologie a význam:

Slovo "nirvána" pochází ze sanskrtu a doslova znamená "uhasnutí" nebo "vyvanutí". Toto uhasnutí se často interpretuje jako zánik plamene chtíče, nenávisti a nevědomosti – tří základních příčin utrpení.

2. Buddhistické pojetí:

V buddhismu je nirvána cílem duchovní cesty. Je považována za stav dokonalého klidu a osvobození od všech pout ega, tužeb a karmických následků.
Nirvána neznamená "neexistenci", ale stav, ve kterém neexistuje utrpení, protože byly odstraněny jeho příčiny.
Rozlišují se dvě hlavní formy nirvány:
Nirvána za života (sopádhišéša-nirvána): Stav, kdy jednotlivec dosáhne osvobození, ale stále žije v těle.
Nirvána po smrti (anupádhišéša-nirvána): Konečné osvobození, kdy po smrti osvícené bytosti zanikají všechny zbytky existence.

3. Hinduistické pojetí:

V hinduismu je nirvána často synonymem mokši – osvobození od samsáry a splynutí s božskou podstatou (Brahmánem).
Tento stav je popisován jako dosažení jednoty s absolutní pravdou, kde již neexistuje oddělené individuální ego.

4. Filozofický rozměr:

Nirvána není snadno popsatelná slovy, protože jde o stav, který přesahuje běžnou zkušenost. Často je přirovnávána k hlubokému vnitřnímu klidu nebo transcendentní blaženosti.
Její podstata je paradoxní: je prázdnotou (v sanskrtu "šúnjatá"), která je zároveň plností osvobození.

5. Cesta k nirváně:

V buddhismu vede k nirváně ušlechtilá osmidílná stezka, která zahrnuje správný názor, správné jednání, meditaci, moudrost a mravní kázeň.
V hinduismu je to často cesta jógy, oddanosti (bhakti), poznání (gjána) nebo nezištné činnosti (karma jóga).

Sebepoznání (átma-vidja) znamená uvědomění, že nejsme pouze naše tělo, mysl nebo emoce, ale že jsme čisté vědomí, které vše přesahuje. Toto uvědomění vede k pochopení, že jsme již dokonalí a neoddělení od štěstí.

Nirvána je stav, kdy mizí iluze (mája) a pochopení naší pravé podstaty nás osvobodí od pout ega, chtíče a tužeb. Tento stav je často popisován jako splynutí s absolutní realitou nebo jako konečné probuzení.

Podle buddhismu je hlavní překážkou k nirváně nevědomost (avidjá), což je přesně nevědomost naší pravé podstaty. Jakmile si uvědomíme, že utrpení je jen důsledkem mylného vnímání (tj. připoutanosti a odporu), přirozeně dosáhneme vnitřního klidu a štěstí.

Sebepoznání je tedy klíčem, protože vede ke zrušení iluze odděleného já, které je zdrojem veškerého utrpení.


Praktická cesta k sebepoznání

Meditace a introspekce:

Meditace je nástrojem, jak se obrátit dovnitř a uvědomit si naši pravou podstatu. Například buddhistická vipassaná nebo hinduistická dhjána nás učí pozorovat mysl a rozpustit ego.

Otázka „Kdo jsem já?“:
Tato otázka, často spojená s filozofií advaita védánty, nás vede k přímému poznání naší podstaty. Když začneme zkoumat, kdo jsme (a kdo nejsme), zjišťujeme, že nejsme tělo, mysl ani ego, ale čisté vědomí.

Přijetí přítomného okamžiku:

Buddhismus zdůrazňuje, že hluboké štěstí pramení z přijetí přítomnosti a z osvobození od připoutanosti k minulosti či budoucnosti. Toto přijetí je základem vnitřního klidu.

Proč je štěstí naší přirozeností?

Tužby a připoutanosti vytvářejí pocit nedostatku. Když jsou odstraněny (například v meditaci), objevíme stav přirozeného klidu a štěstí. Toto je také základní myšlenka nirvány – odstranění příčin utrpení odhaluje dokonalou přirozenost mysli.

Hinduistické texty, jako je Upanišady, tvrdí, že naše skutečné já (átman) je totožné s nejvyšší realitou (Brahmánem). A protože Brahmán je zdrojem veškeré blaženosti, je štěstí i naším přirozeným stavem.

Když pochopíme, že štěstí je naší podstatou, přestáváme hledat naplnění ve vnějším světě. Tento obrat dovnitř je základem pro dosažení duchovní svobody a hlubokého míru.

[Buddha]

[Návštěvník]

Když pochopíme, že štěstí je naší podstatou, přestáváme hledat naplnění ve vnějším světě. Tento obrat dovnitř je základem pro dosažení duchovní svobody a hlubokého míru.

A když pochopíme že štěstí není nasi podstatou,

Tak jej pustíme

A přestaneme se tím voblbovat

A přestaneme hledat naplněni ve vnitřním světě

Tento odvrat od vnitřního je základem dosažení duchovní svobody

[Návštěvník]

IGNOROVÁNO

[Návštěvník]

IGNOROVANO

[Návštěvník]

Když říkáme „Samsára je Nirvána,“ odkazujeme na skutečnost, že neexistuje žádná oddělenost mezi projeveným světem (Samsára) a neprojeveným (Nirvána).

Rozdíl vzniká jen v mysli, která se snaží kategorizovat, hodnotit a rozlišovat. Pro osvíceného není Samsára problémem, protože vidí, že všechno, co se děje, je spontánním projevem Jedné reality – vědomí.

Samsára i Nirvána jsou koncepty, které zanikají, když člověk přímo pozná svou pravou přirozenost.

Kde není žádné já, není žádné utrpení.

Nirvána je osvobozením od utrpení, protože utrpení je vždy založeno na pocitu odděleného já. Jakmile zmizí toto já – ego, které říká „já trpím,“ „já něco chci,“ nebo „já něco nechci“ – zmizí i utrpení.

Osvobození není něco, co se musí dosáhnout nebo přidat, je to prosté rozpoznání toho, co už je přítomné. Ve skutečnosti nikdy neexistoval žádný „trpící“, pouze vědomí, které si hrálo ve své rozmanitosti.

Utrpení vzniká pouze v mysli, která lpí na představě osobního já, která lpí na svých touhách a odporech.
S pochopením, že nejsi touto myslí, že jsi čisté vědomí, utrpení se tě přestane týkat.

Nirvána je toto pochopení – že všechno je tak, jak má být, a že ve skutečnosti nikdo netrpí.“

Blaženost Nirvány není emocionálním stavem nebo nějakou extatickou radostí. Duchovní blaženost není závislá na vnějších podmínkách. Je to klid a mír, který přichází z poznání sebe sama jako vědomí – toho, co je věčné, nezměnitelné a za všemi fenomény. Taková blaženost je prostá jakékoli duality.

Osvícený člověk si uvědomuje, že vnější svět nemůže nikdy přinést trvalé uspokojení. Radost z materiálních věcí je dočasná a podmíněná, zatímco radost z poznání pravé přirozenosti je nepodmíněná a věčná.

Pro osvícenou bytost už neexistuje lpění ani odpor, a proto není otrokem světských tužeb.

Duchovní blaženost není něco, co se dá popsat. Je to klid, který zůstává, když všechno ostatní – všechny touhy, všechny strachy – odejdou. Utrpení končí poznáním, že nejsi tím, kdo trpí a může být nešťastný.

Osvobozením není to, že by Samsára byla překonána nebo zničena, ale je viděno, že nikdy neexistovala žádná oddělenost mezi tím, co se zdá být Samsárou, a tím, co nazýváme Nirvánou.

[Návštěvník]

Rozdíl mezi Nirvánou a Osvícením

Dnes bych rád probral rozdíl mezi Nirvánou na jedné straně a Osvícením na straně druhé. Je to jemný, ale důležitý rozdíl. Při jedné diskusi s bikubodhi mi došlo, že jsem tyto pojmy zaměňoval, ale nejsou totéž.

Rozdíly ve slovech Klíčem k pochopení rozdílu jsou samotná slova. Nirvána doslova znamená "uhasnutí", jako uhasnutí svíčky nebo ohně. Slovo pro osvícení je "Bodhi", které se překládá různě jako osvícení, probuzení nebo nejvyšší poznání.

Pochopení nirvány Nirvána je neomezena podmínkami, je mimo změnu a utrpení (dukkha), ale není mimo ne-já (anattá). Ve známých verších Dhammapady je řečeno: "Všechny podmíněné věci jsou pomíjivé", "Všechny podmíněné věci jsou utrpení" a "Všechny věci jsou ne-já". První dvě věty se netýkají Nirvány, protože Nirvána není podmíněná. Nicméně třetí věta "Všechny věci jsou ne-já" zahrnuje i Nirvánu.

Nirvána znamená uhasnutí - konkrétně uhasnutí chtíče, nenávisti a iluze. Je to stav neovlivněný těmito negativními stavy a utrpením. Uhasnutí utrpení je třetí vznešenou pravdou. Nirvána není věcí ani zkušeností, je to uhasnutí určitých stavů. Jak řekl Sariputta, to, že nic necítíte, je právě to, co je na Nirváně příjemné.
Bodhi, na druhé straně, znamená něco docela odlišného. Můžeme Bodhi chápat jako osvícení, probuzení nebo nejvyšší poznání. Základem je pochopení klíčových buddhistických myšlenek, jako jsou čtyři vznešené pravdy, Osminásobná stezka, závislé vznikání a mnoho dalších pohledů, které Buddha učil v sútách. Tyto myšlenky jsou všechny podmíněné víry, názory a stanoviska, ale jsou to dovedné prostředky, které vznikly na základě zkušeností, alespoň pokud Buddha prošel Nirvánou.

To znamená, že Nirvána sama o sobě nezahrnuje žádné názory. Názory a pochopení přicházejí po opuštění Nirvány, když člověk vidí uhasnutí chtíče, nenávisti a iluze, tedy nešikovných stavů. Poté, co vidí, jak toto uhasnutí nastalo, získá pochopení čtyř vznešených pravd, Osminásobné stezky a cesty k uhasnutí utrpení (dukkha).

Tady vidíme rozdíl mezi Nirvánou a osvícením. Nirvána je zážitek uhasnutí těchto nešikovných stavů, zatímco osvícení je podmíněné vědomí konceptů a myšlenek, které bychom měli používat k dosažení tohoto stavu. Tyto koncepty zahrnují čtyři vznešené pravdy, Osminásobnou stezku a podobně.

[Návštěvník]

Co je – a co není – Nibbāna
...a co ve skutečnosti brání jejímu poznání

Duchovní cesta je často spojována s úsilím, očistou, hledáním světla, klidu, lásky nebo vnitřní svobody. A přece, čím hlouběji člověk kráčí, tím jasněji se ukazuje, že pravda není výsledkem úsilí, ale jeho koncem.

V buddhismu se toto poznání nazývá Nibbāna – vyhasnutí. V jiných tradicích Sat-Čit-Ánanda: Bytí–Vědomí–Blaženost. V každém případě nejde o stav, kterého by bylo dosaženo. Jde o rozpoznání toho, co tu vždy bylo, ale co zůstávalo skryto pod vrstvami iluze, žádostí a odporu.

Co Nibbāna není

Nibbāna není stavem mysli, jakkoli jemným.

Není to vysoký mystický prožitek, ani extáze, ani bezmyšlenkovitost.

Není to ani osobní úspěch nebo odměna za duchovní praxi.

To vše jsou projevy – pomíjivé jevy v čase. Nibbāna ale není v čase. Je za všemi stavy. Je tím, co nezmizí, když zmizí i to nejjemnější prožívání.

Co je Nibbāna

Nibbāna je rozpoznání toho, co zůstává, když se nic nedrží. Je to nepřítomnost touhy, odporu a iluze odděleného „já“. Je to naprostý klid, který nevzniká – protože nikdy neskončil.

V hluboké meditaci může být rozpoznán jako tiché, klidné pozadí všeho, co se jeví. Není to pozadí v čase – je to neměnná přítomnost, která tu byla i ve spánku, i ve snech, i před prvním slovem. Je to vědomí, které není moje – ale kterým vše je.

Co brání poznání Nibbāny

Ne Nibbāna, ale mentální připoutanost je tím, co brání jejímu přímému rozpoznání. Co konkrétně?

Tendence mysli stále něco chtít nebo odmítat.

Hledání zkušeností, stavů, pocitů, které by potvrdily „progres“.

Ztotožnění s tělem, emocemi nebo duchovní identitou.

A paradoxně i: touha po Nibbānĕ samotné.

Poznání pravdy není výsledkem snahy, ale uvolněním veškeré snahy. Není to „něco dalšího“, co přibude – ale rozpoznání toho, co zůstává, když všechno ostatní odpadne.

A co blaženost?

Není možné o Nibbānĕ mluvit a vynechat blaženost (sukha, ánanda) – ale je třeba o ní mluvit velmi přesně.

Blaženost není stav ani pocit – je to vůně toho, co je bez úsilí. Je to přirozené vyzařování vědomé přítomnosti, která nic nepotřebuje. Když tu není žádné chtění, žádná obrana, žádná snaha – blaženost se sama objeví.

Ale není to „odměna“. A není to „znamení, že jsem dosáhl“. Jakákoli touha „udržet si ji“ už je návratem do mysli.

Blaženost není cíl. Je znakem Domova – ne vstupenkou.

Někdy přichází ticho. Jindy lehký úsměv bez důvodu. Jindy hluboký mír, který prostoupí i bolest. Blaženost v tomto smyslu není opojná – je tichá, přirozená, bezpředmětná. Právě tím ukazuje ke zdroji.

Sat-Čit-Ánanda: trojjedinost přítomnosti

Indická tradice mluví o Bytí–Vědomí–Blaženosti jako o jednom a tomtéž. Proč?

Sat (bytí): to, co je. Přítomnost, která se nemění.

Čit (vědomí): poznání toho, co je – beze slov, bez konceptů.

Ánanda (blaženost): chuť toho, co je poznáno, když tu není nikdo, kdo by o tom pochyboval.

A tak: když se rozpozná přítomnost, je blažená. Ne protože je „příjemná“, ale protože nic v ní nechybí.

Co zůstává, když vše ustoupí

V hlubokém tichu – třeba i pod narkózou, v hlubokém spánku nebo po odeznění všech stavů – je tu vědomí bez obsahu. Pro mysl to vypadá jako „nic“, „bezvědomí“. Ale když je rozpoznána jeho podstata, je jasno: vědomí nikdy nezmizelo. Jen ustala činnost mysli – a s ní i čas.
V tom „nic“ je Domov.

Co se nakonec poznává

Nakonec se poznává to, co tu nikdy nechybělo. Nibbāna není za obzorem – je tohle samotné ticho, které se právě teď čte, ve kterém se všechno děje.

A co brání jejímu poznání? Jedině víra, že „tohle není ono“. Že to musí být ještě něco víc. Ale ono už nic víc není – protože to, co je, je celé. A blažené.