Mysl

[Návštěvník]

„Jaká je cesta zkoumání vedoucí k pochopení podstaty mysli? To, co se v těle objevuje jako ‚já‘, je mysl. Pokud budeme zkoumat, kde přesně v těle tato myšlenka ‚já‘ vzniká, zjistíme, že vychází ze srdce. To je zdroj mysli.

Už jen opakováním myšlenky ‚já, já‘ je člověk přirozeně přitahován dovnitř – k tomuto místu. Ze všech myšlenek, které se v mysli objevují, je myšlenka ‚já‘ kořenem. Myšlenka ‚já‘ je tou úplně první, která se objeví. Teprve poté mohou následovat všechny ostatní myšlenky.

Pouze s příchodem zájmena první osoby vznikají zájmena druhé a třetí osoby. Bez první osoby nemůže existovat ani druhá, ani třetí.“

[Návštěvník]

Mysl je ve své podstatě jedna, a přesto se zdá být rozdělena kvůli zbytkovým dojmům, které jsou dvou druhů: příznivé a nepříznivé.

Když je mysl pod vlivem příznivých dojmů, je považována za dobrou. Když je pod vlivem nepříznivých, je považována za zlou. Ve skutečnosti však neexistují dvě mysli – jedna dobrá a druhá zlá. Jsou to pouze dojmy, které vytvářejí tento zdánlivý dualismus.

Namísto podléhání pochybnostem, jako například: „Je vůbec možné překonat tyto prastaré sklony?“ – je třeba vytrvale setrvávat v meditaci na Já. I když se člověk považuje za velkého hříšníka, neměl by propadat zoufalství nebo nářku: „Ach, já jsem hříšník. Jak mohu být zachráněn?“

Místo toho by měl zcela opustit i samotnou myšlenku „jsem hříšník“ a soustředit se intenzivně na Já. Pak je úspěch jistý.

Mysl by neměla být dovoleno, aby se toulala směrem ke světským objektům nebo k záležitostem druhých. Ať už se ostatní chovají jakkoli, člověk by v sobě neměl chovat nenávist ani touhu vůči nim. Obě – touha i nenávist – by měly být zcela opuštěny.

Vše, co člověk dává druhému, dává sobě. Pokud je toto hluboce pochopeno, kdo by nežil v souladu s ostatními?

Když se objeví ego – osobní já – objeví se všechno. Když se ego ztiší, všechno se zklidní. V míře, v jaké jednáme s pokorou, přirozeně plyne dobrota.

Je-li mysl ztišena, člověk může žít v míru kdekoli.

[Návštěvník]

„Mysl není ničím jiným než shlukem myšlenek. Zdrojem všech myšlenek je myšlenka ‚já‘. Pokud je myšlenka ‚já‘ zničena, všechny ostatní myšlenky jsou zničeny. To je svoboda od návyku.“

– Ramana Maharshi

„Mysl není ničím jiným než shlukem myšlenek.“

Tato věta odhaluje, že mysl sama o sobě nemá samostatnou existenci – je jen souhrnem myšlenek. Pokud nejsou myšlenky, není ani mysl. To je v přímém rozporu s běžným přesvědčením, že mysl je „něco“, co máme – Maharshi říká, že „něco“ je jen iluze vytvořená proudem myšlenek.

„Zdrojem všech myšlenek je myšlenka ‚já‘.“

Tady Maharshi poukazuje na nejzákladnější myšlenku, která předchází všem ostatním – pocit „já jsem“. Všechny další myšlenky se objevují ve vztahu k tomuto ‚já‘: „Já si myslím, že…“, „Mně se to líbí…“, „Já trpím…“. Tato myšlenka „já“ tedy není nevinná nebo neutrální – je kořenem ega, pocitu oddělenosti a identity.

„Pokud je myšlenka ‚já‘ zničena, všechny ostatní myšlenky jsou zničeny.“

Zničení „já“ neznamená ztrátu vědomí nebo existence, ale rozpuštění iluzorní identity – onoho falešného „já“, které si myslí, že je tělem, jménem, historií, přáním a strachem. Když toto ego-„já“ přestane existovat, není už subjekt, který by měl další myšlenky – zůstává pouze čisté bytí, které Maharshi často označoval jako „Self“ nebo „Skutečné Já“.

„To je svoboda od návyku.“

Slovo „návyk“ zde neznamená jen vnější chování, ale vnitřní podmíněnost – neustálý tok reaktivních, naučených myšlenkových vzorců. Když zmizí základní návyk ztotožnění se s „já“, mizí i všechny ostatní návyky – není „kdo“ by je měl. To je stav naprosté svobody, který Maharshi označuje jako osvobození (mokša).

Ramana Maharshi nás tímto výrokem zve k vnitřnímu zkoumání samotného zdroje naší identity. Místo boje s jednotlivými myšlenkami nebo emocemi ukazuje přímo na jejich kořen – na myšlenku „já“, která je základem ega. Když tuto myšlenku člověk opravdu a hluboce prozkoumá (například metodou „Kdo jsem já?“), ego se rozplyne a zůstane jen čisté, tiché vědomí – přirozený stav bez utrpení, připoutanosti a zmatku.