Lehkost bytí

[Pedriito]

Ego je myšlenka, že

Ego rozhodně není myšlenka,

Podle E. Tomáše je ego paprsek Nadjá.

Původně je čistý a pak se na něj nabalí vasany.

Jj. Nebýt zrozených bytostí, to světlo Brahman by v nich nebylo "na oko" ohraničeno tělem, jeho schopností vnímat (přijímat) v tom světle spektrum barev, zvuků, vůní, chutí, tvarů... Ono už to je mysterium. :-)
Brahman si z paprsků utkalo tento kouzelný šat vesmíru, těla (mnoha těl), života...

[Pedriito]

PS. V různých duchovních naukách se ego popisuje různě

Nejlepší je popis, který odpovídá vlastní zkušenosti. Mé zkušenosti odpovídá popis E. Tomáše.

(Bez zkušenosti mne ani nenapadlo nějáké ego řešit. Proč řešit koncept, který jsem nepoužívala. )

Určitě. :-)

Ono když vidíš, že má o to člověk zájem, celou svou bytostí prahne po Poznání, a ono to prostě začíná projevením Touhy, ne ve smyslu chtivosti, spíš spalujícího ohně bez mety, páč ta je v ty chvíle kdesi za horizontem... Ale už v tom se probouzí velká síla, neznámá, tajemná, čirá... A ta to v člověku odkrývá tempem, kolik toho to jeho ego snese, nakolik je schopno ty své nasbírané stíny pustit - odpustit.... a tak v něm odkrývá prapůvodní pravdy.
Všechna ta moudrosloví kolem, to je jen takovej bonus pro komunikaci se stejně, či podobně, "postiženými"...

[Pedriito]

Co se stane, když nejvyšší pravda zůstane bez myšlenky, že jsme tělem - osobností, které se na něco dává?

"Nejvyšší" se jen tak říká, není žádná vyšší či nižší pravda. Je pouze Pravda. Jako oceán. Jen oči nevidí hned za obzor, tak ruce vztyčí plachtu a pozornost to pluje zjistit. A dokud lodní deník není plný a námořní mapa vykreslená, katamarán nic nezastaví... Leda kormidelníka zdrží představa přijatá z písní námořníků, co míjeni již se vracejí domů.
To celé je dar.

[Pedriito]

Ale dity, co je to ego?

"Ego pauper sum. – Já jsem chudý."

Zkráceně z latiny ego je "já".

Jak řekla Petra citací E. Tomáše. Je v prvopočátku paprskem (světla).

V tomto principu není rozlišeno jako osobní či neosobní já.

Není, kdo by rozlišil. Je to soutok tří energií (kvalit přírody), kde emanace ducha (projev)
počíná stavět "město" sebeuvědomění" - tělo (kosmu, energie).

Člověk je toho rozvinutým obrazem, je dokonalým nejbdělejším "snem" Boha. Jeho realizací.

[Pedriito]

Kdysi dávno se Zhuang Zhouovi zdálo, že je motýl, motýl šťastně vlající. Nevěděl, že je Zhou. Najednou se probudil a byl hmatatelně Zhou. Nevěděl, jestli to byl Zhou, kterému se zdálo, že je motýl, nebo motýl, který snil, že je Zhou. Teď musí být rozdíl mezi Zhou a motýlem. Tomu se říká přeměna věcí.

-Kniha Zhuangzi-