Osvícení

[Návštěvník]

Život v osvícení 101 způsoby

Swamiji Nithyananda:


1. Změnit cokoliv, co potřebujete změnit a akceptovat to, co nepotřebujete změnit, je život v osvícení.

2. Přistupovat k životu s upřímnou hravostí, je život v osvícení.

3. Cítit neustále spojeni s vesmírem, je život v osvícení.

4. Vychutnávat si bez žádostivosti a zříkat se bez utrpení, je život v osvícení.

5. Žít za hranicemi obyčejné logiky, je život v osvícení.

6. Objevit a oslavovat vaši jedinečnost, je život v osvícení.

7. Přivítat každý způsob, kterým se život projevuje, je život v osvícení.

8. Pracovat s nadšením a čekat s trpělivostí, je život v osvícení.

9. Když se intenzita stane částí vaší biologické paměti, vašich jednotlivých buněk, tehdy žijete v osvícení.

10. Klidné vědomí v jakékoli činnosti, je život v osvícení.

11. Žít s hlubokým pocitem, že celý vesmír je zázrak, je život v osvícení.

12. Odevzdání se bez záruky tomu, komu se odevzdáváte, je život v osvícení.

13. Neustále podporovat potřeby vašeho bytí, namísto potřeb vašeho ega.Neustále podporovat potřeby vaší jedinečnosti, nikoliv potřeby vaší osobnosti, je život v osvícení.

14. Založit si život na inspiraci, ne na námaze, ne na strachu a lakotě, je život v osvícení

15. Když meditujete formou odpojování myšlenek, tehdy žijete osvíceně.

16. Žít s jogínským tělem a védickou myslí, je život v osvícení.

17 Žít se svobodným, otevřeným a osvobozeným nitrem, je život v osvícení.

18. Svoboda od bujarých myšlenek a fantazií, je život v osvícení.

19. Pamatovat si, co si máte pamatovat a zapomenout, co máte zapomenout, je život v osvícení.

20. Nespřádat pomstu vůči jiným ani vůči sobě samému, je život v osvícení.

21. Přijmout zodpovědnost za vše, co se děje vám, ve vás a okolo vás, je život v osvícení.

22. Žít se silou vytvářet svůj osud v každém okamžiku, je život v osvícení.

23. Mít odvahu se změnit, když v životě nastane změna, je život v osvícení.

24. Žít bez mezery mezi vnitřním i vnějším světem, je život v osvícení.

25. Užívat si chaos života v rámci vašeho těla, jako nejvyššího řádu, je život v osvícení.

26. Když se vás myšlenky čestnosti a nečestnosti již více nedotýkají, tehdy žijete v osvícení.

27. Nebýt uvězněný v extrémech, je život v osvícení.

28. Žít bez úsilí, je žít v osvícení.

29. Mít jasné pochopení o sobě, o světě, o Bohu a o lidstvu, je život v osvícení.

30. Přistupovat k životu s myslí začátečníka, je život v osvícení.

31. Otevřít se jiným a skrze ně i celému vesmíru, je život v osvícení.

32. Používat správnou tvář ve správné situaci a se správnými lidmi, je život v osvícení.

33. Když ve vás nastane duchovní probuzení, setrvat v tomto novém stavu a vyrovnat se s tímto novým stavem bez upadnutí do starého mentálního nastavení, je život v osvícení.

34. Odvaha žít v úplné nejistotě, je život v osvícení.

35. Intenzivní hledání pravdy, je život v osvícení.

36. Samotná odvaha něco se odnaučit, je život v osvícení.

37. Když se přestanete snažit vést život a dovolíte, aby život vedl vás, tehdy žijete život v osvícení.

38. Myslet, mluvit a konat v souladu s pravdou, je život v osvícení.

39. Odvaha čelit strachu bez strachu, je život v osvícení.

40. Říci kompletní ANO životu, je život v osvícení.

41. Přivítat jedinečnost druhých bez probuzení vaší žárlivosti, je život v osvícení.

42. Cítit hluboké přátelství vůči vašemu tělu a vůči všemu - prostřednictvím vašeho těla, je život v osvícení.

43. Převzít zodpovědnost bez pocitu nátlaku a stresu ve vašem nitru, je život v osvícení

44. Žít bez rozhodnutí, ve svobodě bez rozhodnutí, je život v osvícení.

45. Cítit, že život je posvátný, je život v osvícení.

46. Život bez viny, prožívání života za hranicemi viny, je život v osvícení.

47. Chápat, že všechny vaše problémy nejsou nic jiného, než tvrdé objetí od života. (mohu říct to, o čem si myslíte, že je tvrdé objetí od života), je život v osvícení.

48. Neosobní soucit, soucit, který proudí vůči všemu, je život v osvícení.

49. Mít odvahu milovat a odpoutat se, když je třeba, je život v osvícení.

50. Dělat co můžeš a nestarat se o ostatní, je život v osvícení.

51. Žít obyčejný život neobyčejným způsobem, je život v osvícení.

52. Fungovat na bázi intuice, nejenom na tupém intelektu, je život v osvícení.

53. Hrát se životem a prohrát ho, když Božské zůstane s vámi, je život v osvícení.

54. Být pravdivý a upřímný vůči sobě, je život v osvícení.

55. Intenzivní vášeň, která není nasměrována vůči žádné osobě, věci ani situaci, která je neurčitá, je život v osvícení.

56. Správné naslouchání je život v osvícení.

57. Vědět, kdy se ohnout a kdy stát vzpřímeně a podle toho konat, je život v osvícení.

58. Překročit jak pochybnost, tak víru, je život v osvícení.

59. Oslavovat sebe samého, jako vědomý zázrak Vesmíru a Duchovna, je život v osvícení.

60. Láska mínus snaha vlastnit plus utrpení, které je tím způsobené, je život v osvícení.

61. Být úplný, cítít ukončení a kompletnost v čemkoli co děláte, je život v osvícení.

62. Dívat se na svět každý den, každý okamžik, jako kdybyste jej viděli poprvé, je život v osvícení.

63. Žít s pocitem vděčnosti, ve věčné vděčnosti, je život v osvícení.

64. Riskovat vaše přesvědčení pro odhalení pravdy, je život v osvícení.

65. Žít podle vědomí, ne podle ubohého svědomí, je život v osvícení.

66. Udržovat víru naživu, bez ohledu na to, kolikrát je poškozena, kolikrát je zlomena, udržovat možnost víry naživu, je život v osvícení.

67. Neustálé vědomé spojení s něčím vyšším než jste vy sami, je život v osvícení.

68. Žít spontánně ve Vesmíru a s ním, je život v osvícení.

69. Jasně chápat, že včerejší vůle a rozhodnutí je dnešním osudem a dnešní vůle a rozhodnutí bude zítřejším osudem, je život v osvícení.

70. Být přirozenou inspirací pro vědomý život, pro lidi kolem sebe, je život v osvícení.

71. Nedovolit vaší inteligenci a intelektu, aby zničili vaší nevinnost, je život v osvícení.

72. Úplně se odevzdat s plnou zodpovědností, je život v osvícení.

73. Žít v úplné jednoduchosti ve vnějším světě a v přepychu, blahobytu vnitřního světa, je život v osvícení.

74. Odvaha být sám sebou, je život v osvícení.

75. Když vás nedokáže uvěznit touha a otřást vámi strach, tehdy žijete v osvícení.

76. Uvědomit si, že k vám není třeba nic přidat a že vám nikdo nemůže nic vzít, je život v osvícení.

77. Rozšiřovat váš potenciál v 360 stupňovém úhlu, je život v osvícení.

78. Přecházet od naplnění k většímu a ještě většímu naplnění, je život v osvícení.

79. Mít odvahu dělat chyby a schopnost naučit se lekcím z těchto chyb, je život v osvícení.

80. Dovolit všem emocím, aby se ve vás odehrávaly bez toho, aby se vás dotýkaly… dovolit, aby vás jen něčemu naučily, je život v osvícení.

81. Prožívat lásku se sebou samým a skrz sebe i s celým vesmírem, je život v osvícení.

82. Vždy udělat o trošku víc než je možné, v jakémkoliv odvětví, je život v osvícení.

83. Troufnout si žít bez běžných názorů, je život v osvícení.

84. Cítit intenzivní vzrušení bez důvodu, je život v osvícení.

85. Užívat si cestu i cíl, je život v osvícení.

86. Rozšířit se za hranice vašeho těla a mysli, je život v osvícení.

87. Neustále spojovat překlenovat mezi vašimi očekáváními a realitou, je život v osvícení.

88. Žít aniž byste litovali, je život v osvícení.

89. Vyzařovat bezdůvodnou překypující lásku, je život v osvícení.

90. Napustit ticho do vašeho nitra a přinést tak klidné vědomí do vás, je život v osvícení.

91. Užívat si vše, co se stane ve vašem životě jako příznivé, MANGALA, je život v osvícení.

92. Síla čelit životu i smrti zlehka, je život v osvícení.

93. Zbavit se touhy po utrpení, je život v osvícení.

94. Kráčet životem s otevřenou náručí, je život v osvícení.

95. Ochota změnit vaše názory a strategii o životě, je život v osvícení.

96. Jednoduchost ve slovech a činech, je život v osvícení.

97. Být si vědom hry, kterou s vámi hraje vaše mysl, je život v osvícení.

98. Sloužit bez toho, aniž byste měli pocit, že sloužíte, je život v osvícení.

99. Žít bez obranného opevnění, je život v osvícení.

100. Udělat skok do vašeho vědomí, je život v osvícení.

101. Žít v Nithya Ananda, ve věčné blaženosti, je život v osvícení.

http://nithyananda.blog.cz/1507/zivot-v ... 01-zpusoby

[Návštěvník]

" Nemůžete dosáhnout osvícení skrze vaše vlastní úsilí a to ať se snažíte sebevíc. Až přijde váš čas, tak budete mít schopnost tento dar přijmout a to i v případě, že se tomu budete snažit klást sebevětší odpor! Jediné co můžete udělat je otevřít své srdce a říct "Ano" všem zkušenostem, které budou přicházet. Univerzum zareaguje s perfektním načasováním."
Sri Bhagavan

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Adyashanti: "Iluze je, že nejsi tím. Jinými slovy, že je něco špatně".

[Návštěvník]

Adyashanti: "Jediná věc, která přináší štěstí, je pravda, je poznáním naší pravé podstaty".

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Richard Sylvester je v dnešní době jedním z uznávaných řečníků na téma neduality. Jeho dosavadní duchovní cestu včetně převratného zážitku probuzení sdílel prostřednictvím Skype rozhovoru z jeho domova v Anglii i s námi. Vedle počítače měl postavený hrnek s čajem a v pozadí nás občas vyrušila jeho paní na úklid. Působil zcela obyčejně, a přitom hovořil o výjimečných zážitcích sahajících daleko za hranice běžného vnímání života.



Pocit prázdnoty i lásky, probuzení mi dalo obojí

Dnes jste známý tím, že povídáte lidem o jednotě a osvobození. Když se ale vrátíme o třicet let zpátky, pamatujete si, co vás přivedlo na duchovní cestu a proč?

To je vtipná otázka, protože jsem právě dokončil knihu na toto téma s názvem Confessions of the Seeker, která je z poloviny o tom, jaké spirituální cesty jsem ve svém životě doposud prošel. Kdybych vám měl ale teď stručně odpovědět, povím to jednoduše. Cítil jsem se nešťastný. V životě mi něco scházelo, nosil jsem v sobě pocit prázdnoty, který je těžko popsatelný slovy. Nemyslím si, že by tehdy život plynul dobře nebo špatně. Někdy se mi dařilo, jindy ne, asi jako každému jinému člověku. I když však život běžel bez potíží, v pozadí se ozýval jakýsi hlas neklidu. Tuším, že spousta lidí tuší, o čem mluvím. Nezáleží na tom, co děláme, jaké máme výsledky, zkrátka kdesi z nitra vychází jistý pocit nenaplnění. Někteří z nás v sobě máme také zabudovaný určitý charakter, který nás přirozeně vede na cestu poznání.

Prošel jste mnoha různými směry učení. Který byl ten první?

Jako první se mi přihodil velký astrální výlet. Velmi zatřásl mým dosavadním omezeným racionálním poznáním reality. Měl jsem silnou zkušenost s LSD, která mi ukázala, že svět není tak pevný a strukturovaný, jak jsem si myslel. Mé první soustavné učení však vedlo cestou transcendentálních meditací vycházejících z hnutí Maharišiho Maheše, při kterých jsem zažíval pocity transu.

Kolik vám bylo let?

Okolo devětadvaceti.

Váš zlomový bod však vztahujete k roku 2002, kdy jste poznal Tonyho Parsonse. Co se stalo?

Ano. S Tony Parsonsem (pozn. autor knihy Odhalené tajemství) už jsem se několikrát před tím v životě setkal, ale jeho učení mne nezajímalo, nerozuměl jsem mu. V roce 2000 jsem byl pozvaný na setkání s ním a opět jsem moc nechápal, o čem mluví, ale cosi mne tehdy zaujalo. Začal jsem se s ním vídat pravidelně a o dva roky později se mi přihodila zkušenost, kterou by někteří mohli nazvat probuzením. Je to velice těžko popsatelné. Byla to snad ani ne vteřina, kdy se vše jakoby rozprostřelo. Nejde to ani přirovnat k zážitkům z transcendentální meditace. Vše jsem v tu chvíli vnímal přesně tak, jak to bylo, jen náhle vše splývalo v jedno, jakoby neexistovalo individuální já oddělené od všeho ostatního. Nejde to slovy přiblížit. Individuální já v tu chvíli zkrátka vůbec neexistovalo.

Stal se vám tento zážitek v průběhu meditace?

Absolutně ne. Jel jsem v Londýně metrem. Pokud si poslechnete příběhy ostatních, kteří zažili splynutí v jednotě, většinou to byl okamžik při naprosto běžné denní činnosti. Nemusíte být na žádném speciálním místě a jakkoli se o něco snažit. Tento okamžik se nedá naplánovat. Jste v tu chvíli v životě v úplné přítomnosti.

A máte nějaké vysvětlení, proč se probuzení některým lidem přihodí a jiným ne?

Bohužel ne, nemám vůbec žádné ponětí. Je to svým způsobem frustrující, protože mysl chce znát odpověď. Bylo by úžasné, kdybych mohl říct, že se mi to stalo díky mnoha rokům oddanosti a učení. V žádném případě to ale takto uchopit nemůžu. Existuje mnoho případů, kdy k probuzení dojde zcela spontánně a někdy i lidem, kteří se duchovním naukám nevěnují. Kdyby někdo tvrdil opak a přinášel návod na to, jak splynout v jednotě, pomyslel bych si, že je to báchorka.

Předpokládám, že jednotu tedy nelze učit, jako někdo například učí jógu a meditace…

Neexistuje žádný způsob, jak učit probuzení. Sice se ve světě vyskytují „učitelé neduality“, já bych však sám sebe takto nikdy netituloval. Vedu přednášky na toto téma už řadu let, publikuju hovory na Youtube, píšu knihy, ale to je jediné, co můžu lidem předat.

Cítím, že je těžké nedualitu pochopit, protože se ji snažíme porozumět prostřednictvím mysli. A zážitek, o kterém povídáte, nemá s myslí a logickým uvažováním vůbec nic společného.

Přesně tak. Probuzení nemá nic společného s tím, co běžně v životě prožíváme a čemu jsme naučení.

Zážitek jednoty ovšem nijak nezmění základní životní potřeby. Stále spíme, jíme, chodíme do společnosti. Co však vnímáte, že se ve vašem životě přece jen převrátilo?

Když se vrátím k roku 2002, zážitek jednoty mi přinesl zároveň pocit beznaděje. Odhalila se mi na okamžik podstata veškerého bytí, která ale záhy opět zmizela a nechala mne tu na pospas běžnému životu s pocitem beznaděje. Věděl jsem, že si ten moment jednoty zpátky nevynutím, není možné přivolat ho vlastní vůlí, což ve mně působilo jisté zoufalství. Tyto pocity ve mně setrvávaly asi rok, dokud se mi znovu nepřihodil druhý náhodný záblesk neduality. Byl odlišný od toho předchozího. Poprvé jsem cítil spíš prázdnotu, zmizelo individuální já. Podruhé se ve mne rozlil pocit úplnosti, celosti. Jsem si vědomý, jak paradoxně vám to může znít. Vše, co je prázdné, může být stejně tak plné. Plné lásky.

Co se u vás změnilo po druhém zážitku jednoty?

Běžnou charakteristikou provázející momenty probuzení je konec veškerého hledání. Je to jako hra, kterou dokážu jen stěží vysvětlit. Náhle si uvědomíte „aha, tak o tom to celé bylo“. Na základě toho jsem začal o mém poznání mluvit a psát knihy. Přišlo mi to naprosto přirozené.

Kam se ubral váš smysl života od toho, jak jste ho vnímal dříve?

Z úhlu poznání a chápání světa se smysl života změnil zcela radikálně. Běžně totiž žijeme ve světě příběhů, které si sami vytváříme. Dokonce smysl života si vytváříme. Věříme náboženským mýtům, duchovním a filozofickým bájím, které praví, že život má nějaký určitý smysl. Podle mě, stejně jako obecně z pohledu neduality, zážitek jednoty bortí veškeré představy a koncepty, které si my lidé vytváříme. Například v západní společnosti velmi vyzdvihujeme Boha, přitom veškeré náboženské historky z pohledu jednoty kolabují. Tato transformace mi o smyslu života říká, že existuje pouze to, co existuje teď.

Tedy život v přítomnosti… Co byste tím pádem hledačům poznání poradil? Nikomu nemůžete garantovat, že pokud bude meditovat dvě hodiny denně deset let, dosáhne osvícení.

V první řadě bych nikdy nikomu nic neradil. Dávat rady je beznadějné a nadbytečné. Obvykle dáváme rady, protože se chceme cítit my sami lépe. Máme pocit, že radami druhým pomáháme, někdy si za ně dokonce necháváme platit. Vždyť je to nesmyslné. Tudíž jakékoli rady bych vynechal. Pokud bych však s někým debatoval v běžném hovoru, jako spolu mluvíme teď my dva, řekl bych to asi následovně.

Pokud vám přijde impuls, abyste meditovali, dělejte to. Zeptejte se, jestli vám to přináší potěšení a blaho, a pokud ano, není na tom nic špatného.

Takže meditovat bez cíle a očekávání?

Očekávání se nám lidským bytostem zkrátka děje, nejde ho násilně odhánět. Hlavně nad tím moc nepřemýšlejte. Všechno to uvažování kolem smeťte ze stolu. Chcete běhat? Běhejte. Chcete meditovat? Dělejte to. Mysl je naprosto bravurní v tom, aby nám kladla různé scénáře a zbytečně nás mátla.

Vy stále se svou myslí zápasíte?

(smích). Já s ní nebojuji. Co se děje, to se zkrátka děje. Přijdou myšlenky, na a co? Objeví-li se pocity a emoce, tak přijmu, že je mám. Pamatuji si na jedno setkání s Tony Parsonsem. Někdo se ho zeptal, zda po zážitku jednoty cítil méně utrpení. Tony odpověděl, že ne, naopak více. Uvědomoval si totiž, jak všechno, co do jisté doby pokládal za reálné, se mu zbořilo v jednom okamžiku.

Richard Sylvester je humanistický psycholog, terapeut a přednášející. Napsal pět knih, čtyři z nich o nedualitě. Mezi tyto tituly patří I Hope You Die Soon, The Book Of No One nebo Drink Tea, Eat Cake. Poslední kniha popisující jeho mnohaleté hledání se nazývá Confessions of a Seeker, Adventures in Spirituality, Therapy and Belief. Za zlomový životní okamžik považuje setkání s Tony Parsonsem v roce 2002, po kterém zažil stav nazývaný probuzením nebo splynutím s jednotou. Richard žije v Anglii a kromě psaní knih pořádá na téma neduality debaty a publikuje videa na Youtube. Webové stránky: http://www.richardsylvester.com.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Adyashanti - "Způsob, jak v tom nebýt chycen, je nikdy tomu nevzdorovat."

[Návštěvník]

Když jsme ochotni zastavit a zažít jasné světlo našeho vlastního vědomí, osvobozené od koncepcí osvícení, objevujeme to, co je tu vždy. Můžeme přímo zažít pravdu.

[rafael]

lidé si myslí, že dosahují osvícení.. myslí si to pouze ale mysl.. osvícení nelze dosáhnout.. osvícení tady ani není.. protože milost "duše " je už osvícená..osvícení už jsme už dávno a napořád.. jen mysl říká že ne..

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Šankaráčárja: Brahman

Usku­tečni jako brahmana To,
co je ab­so­lutní Bytí-Vě­domí-Bla­že­nost (sat-čit-ánanda),
co je ne­d­vojné a ne­ko­nečné,
věčné a je­diné a vy­pl­ňuje vše, co jest.

Usku­tečni jako brahmana To,
co je ne­d­vojné, ne­dě­li­telné, na­pl­něné Bla­že­ností
a co je védántou ozna­čo­ván jako ne­re­du­ko­va­telný pod­klad,
jenž trvá po zni­čení všech vní­ma­tel­ných ob­jektů.

Po do­sa­žení Toho ne­zů­stane nic, co by ještě mohlo být do­sa­ženo.
Bla­žen­ství Toho ne­po­ne­chává pro­stor touze po ně­jaké další bla­že­nosti
a Po­znání Toho ne­za­ne­chává nic, co by ještě mohlo být po­znáno.
To usku­tečni jako brahmana.

Usku­tečni jako brahmana To,
co – když je spat­řeno – ne­za­ne­chává nic víc k vi­dění.
Staň se Tím, co se znovu ne­rodí do světa stavů
a co – když je po­znáno – ne­za­ne­chává nic dal­šího k po­znání.

Usku­tečni jako brahmana ne­měnné, je­diné a ne­po­ru­šené Blaho,
které je na­zna­čeno védántou vy­lou­če­ním toho, čím není.

Bo­hové jako Brahmá a In­dra
za­kouší pouze čás­tečku ne­o­me­zené Bla­že­nosti brahmana
a mají po­ži­tek úměrně svému po­dílu z této čás­tečky.

Všechny ob­jekty jsou pro­stou­peny brahmanem
a veš­kerá čin­nost je možná jen díky brahmanu.
Tak brahman pro­niká vším, jako mléko pro­niká más­lem.

Usku­tečni jako brahmana To,
co není ani jemné, ani hrubé,
ani krátké, ani dlouhé,
bez zro­zení a změny,
bez formy, vlast­nosti či barvy.

Co není to ani tamto, tak ani onak, to­lik ani to­lik,
jen To usku­tečni jako brahmana.

Usku­tečni jako brahmana To,
co svým svět­lem oza­řuje ne­beská tě­lesa,
jako je Slunce a Mě­síc,
co však je­jich třpy­tem ne­může být osvět­leno,
a co osvět­luje vše.

Světlo brahmana se pro­je­vuje exis­tencí všech věcí.

Svr­cho­vaný brahman pro­stu­puje ce­lým vesmí­rem tvarů
a září samo od sebe,
tak jako oheň, jenž pro­stu­puje do ruda roz­žha­ve­nou že­lez­nou kouli,
září sám uvnitř i na­ve­nek.

Brahman se pro­je­vuje ve vní­ma­telné formě své ener­gie, po­dobně jako oheň (září sám v sobě ja­kožto čistý ele­ment a) ve spo­jení s hmo­tou (pa­li­vem) září vně.

Brahman, jsa věčný,
ne­může být do­sa­žen žád­ným ji­ným způ­so­bem
než od­stra­ně­ním ne­vě­do­mosti (avidjá).

Po­znej To, co je nej­vnitř­nější Pod­sta­tou (átmanem)
jako brahmana, ne­po­mí­je­jící ne­ko­neč­nou Sku­teč­nost.
Pro­tože je To velké (brhat), na­zývá se To brahman.

Brahman, jenž je prost všech upřes­ňu­jí­cích do­plňků,
jenž je ne­hybný, bez konce, je­diný a ne­d­vojný
a jenž se na­zývá Ne­ko­nečnem,
není lehce po­zna­tený.

Brahman je od­lišný od uni­verza.
Ne­e­xis­tuje nic, co by ne­bylo brahmanem.
Po­kud ně­jaký ob­jekt roz­dílný od brahmana jeví exis­tenci,
je ne­sku­tečný, jako fata morgána.

Vše, co lze vní­mat, vše, co lze sly­šet,
je brahman a nic ji­ného.
Kdo do­sáhl Po­znání Sku­teč­nosti,
vidí vesmír jako ne­d­vojný brahman.

Po­dobně jako hlína se vnu­cuje mysli při před­stavě džbánu,
tak Pravda věčně zá­ři­vého brahmana
plane při roz­jí­mání o fe­no­me­nál­ním světě.

Roz­jí­mání samo je Jeho září. Celý vesmír je me­di­tací brahmana.

Jako stále exis­tuje vztah pří­činy a ná­sledku mezi hlí­nou a džbá­nem,
tak stejný vztah exis­tuje mezi brahmanem a svě­tem jevů.
Toto bylo sta­no­veno na zá­kladě pí­sem a zku­še­nosti.

Lidé vy­ko­ná­vají veš­keré své činy uvnitř a skrze brahmana,
ale nejsou si toho vě­domi;
po­dobně jako díky ne­vě­do­mosti lidé neví,
že džbány a jiné ná­doby nejsou ni­čím než hlí­nou.

Proto ty sám jsi brahman.
„Nejsem brahman“ je pou­hou iluzí.
Z iluze vy­věrá od­dě­lení,
v němž má ko­řen veš­keré utr­pení.

Brahman, ač­koli (in­te­lek­tem) ne­po­zna­telný,
není ne­u­sku­teč­ni­telný, ne­boť osvět­luje sám sebe.
To vy­ja­dřuje védánt­ská de­fi­nice:
„Brahman je Sku­teč­nost, Po­znání, Ne­ko­nečno.“

Nad čím mo­hou me­di­to­vat či ne­me­di­to­vat moudří,
kteří po­znali, že vše je brahman;
o čem mlu­vit či ne­mlu­vit, co dě­lat či ne­dě­lat?

Když brahman je po­znán, celý vesmír je po­znán,
tak jako všechny džbány, hrnce atd. jsou po­znány,
je-li po­znána hlína, jež je je­jich pří­či­nou.

Pře­stane-li člo­věk hod­no­tit tvary jako sa­mo­statné ob­jekty, pak každá vib­race (slovo, myš­lenka, hma­ta­telný ob­jekt) se stane to­tožná s ne­ko­neč­ným Vě­do­mím.

Ti, kteří se zří­kají nej­vyš­šího a nej­čist­šího Vě­domí brahmana,
žijí marně; a přes­tože mají lid­ská těla, jsou jako divá zvěř.

Trans­for­mací vi­di­tel­ného v ne­vi­di­telné
nechť je usku­teč­něno vše jako brahman sa­motný.
Pak moudrý dlí ve věčné Bla­že­nosti
s myslí na­pl­ně­nou esencí či­rého Vě­domí.

Brahman o sobě je Ab­so­lutno, jež je zříd­lem ne­po­mí­je­jící Bla­že­nosti.
Do Něj se uchy­lují ti, kteří znají Pravdu.

Po­dobně jako sůl roz­puš­tě­nou ve vodě
nelze vní­mat okem, pouze cí­tit ja­zy­kem,
tak vskutku věčný brahman, zá­řící v hlu­bině srdce,
ne­může být po­znán vněj­šími smysly,
ale pouze svět­lem pro­bu­zení,
které vzejde z mi­lo­srd­ných slov zřece – uči­tele:
„Vskutku jsi brahman sa­motný, ni­koli fe­no­me­nální svět, jenž vy­vstává ko­lem.“

Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání

[Návštěvník]

Osvícení- co to je?

Lidé, kteří nenašli své skutečné bohatství, jímž je radost z Bytí a hluboký, neochvějný klid, jenž tuto radost doprovází, jsou žebráci, i když mají velké
materiální bohatství. Hledají radost, naplnění, uznání, jistotu nebo lásku ve vnějším světě, zatímco ve svém nitru mají poklad, který nejen obsahuje
všechny tyto věci, aleje mnohem úžasnější než všechno, co nám svět může nabídnout.

Slovo „osvícení" v nás vyvolává představu jakéhosi nadlidského úspěchu a naše já proti tomu nic nenamítá, ale ve skutečnosti je to přirozený stav prožívané jednoty s Bytím. Je to pocit spojení s něčím nesmírným a nezničitelným, s něčím, co je téměř paradoxně vámi a co je zároveň mnohem
větší než vy. Osvícení je nalezení vaší pravé přirozenosti za hranicemi všech forem. Neschopnost uvědomit si tuto spojitost vyvolává iluzi oddělenosti
od vlastního já i od okolního světa. Následkem toho vnímáte své já - vědomě či nevědomě -jako izolovaný fragment. Máte strach a jste v konfliktu s
vnitřním i vnějším světem.

Mám rád Buddhovu jednoduchou definici osvícení jako „konec utrpení".

Na tom není nic nadlidského, že ne? Jako definice je to však neúplné, neboť to říká, co osvícení není: osvícení není utrpení. Co vám však zůstane, když se zbavíte utrpení? To Buddha neříká a z jeho mlčení vyplývá, že na to musíte přijít sami. Buddha definuje osvícení negativně, aby z toho vaše mysl neudělala něco nadlidského, v co můžete věřit, ale čeho nemůžete dosáhnout. I přesto však většina buddhistů dodnes věří, že osvícení může dosáhnout jen Buddha, a ne oni, alespoň ne v tomto životě.

Hovořil jste o Bytí. Můžete nám říci, co tím slovem myslíte?

Bytí je věčný, stále přítomný Život za nesčetnými životními formami, které podléhají narození a smrti. Bytí je však také hluboko uvnitř každé formy jako její nejvnitřnější, neviditelná a nezničitelná podstata. To znamená, že vám je dostupné v každém okamžiku jako vaše nejhlubší já, jako vaše pravá přirozenost.

Nesnažte se však pochopit své bytí racionálně. Nesnažte se pochopit je rozumem. Bytí můžete poznat jedině tehdy, když máte naprosto klidnou mysl a
žijete plně a intenzivně v přítomném okamžiku...

Znovu nabýt vědomí svého bytí a setrvat v tomto stavu „citového uvědomění" je osvícení.

TOLLE; Moc přítomného okamžiku

[Návštěvník]

T: Jedna věc, která se mi v tomto životě ještě líbí, je slyšet popisování stavu osvícení. Pro ty z nás, kteří rádi poslouchají, můžete o tom ještě jednou něco říci?

O: Je to pravda, že není nic krásnějšího, více blaženého, než osvícení, dokonce i o tom mluvit, i vzdálená ozvěna toho, dokonce i jeho stín.
Odraz měsíce ve vodě, není skutečný měsíc, a přesto má ohromnou krásu. A pokud je tou vodou vaše mysl a mlčí, pak se měsíc odrazil v těchto vodách, je to někdo, komu důvěřujete.
A jen proto, že milujete a důvěřujete, začnete sdílet zážitek jemným způsobem. Určitě je těžké o tom něco říct, i když celý život o tom mluvím, a jen o tom. I když mluvím o jiných věcech, vedu vás jenom k pochopení osvícení.
Je to vaše ticho, to jsi Ty bez ega a jeho problémů. To jsi Ty bez jakýchkoliv dotazů a odpovědí. Prostě ticho. A není radost, která by mohla být větší. Je to čisté světlo, je to čistá radost. Rozumím vaší otázce. Je to nezbytná potřeba, nezapomenout, proč jste tady.

[Návštěvník]

Jakmile se přestanete soustředit na minulost a budoucnost a učiníte ústředním bodem svého života přítomný okamžik, vaše schopnost radovat se z toho, co děláte – a s tím i kvalita vašeho života – se výrazně zvýší. Radost je dynamickým projevem Bytí. Když si tvůrčí energie vesmíru uvědomí sama sebe, projeví se jako radost. Nemusíte tedy čekat na nic „smysluplného“, abyste si mohli začít užívat to, co děláte. Radost je dostatečně smysluplná sama o sobě. Čekání na to, až jednou konečně začnete „žít“, plyne z jedné z nejrozšířenějších iluzí nevědomí.

Expanze, růst a pozitivní náboj mohou do vašeho života přijít až tehdy, když dokážete ocenit to, co už máte a co děláte právě teď, místo abyste stále čekali na něco lepšího.

K tomu, abyste měli radost z toho, co děláte, nepotřebujete svolení své mysli. Ta má vždy spoustu námitek, proč to nejde. „Teď ne,“ bude se snažit bránit. „Copak nevidíš, kolik mám práce? Na tohle nemám čas. Možná zítra…“ Jenže zítra bude tvrdit to samé.

„Vaší jedinou šancí je začít si užívat to, co děláte právě teď.“

Když řeknete, že vám nějaká činnost přináší radost, je to mylný pohled na věc. To by znamenalo, že radost přichází z toho, co děláte, jenže tak to není. Radost proudí do toho, co děláte, a tedy i do tohoto světa, z hloubky vašeho nitra. Pocit, že vám radost přináší určitá činnost, je celkem běžná, ale velmi nebezpečná iluze, protože tak snadno uvěříte, že radost najdete ve vnějším světě – ve věcech a činnostech. Radost a štěstí pak hledáte kolem sebe. Tam ji ale nemůžete nalézt. To je důvod, proč mnoho lidí žije v trvalé nespokojenosti. Svět jim nedává to, co si myslí, že potřebují.

Jaký je tedy vztah mezi tím, co děláte, a pocitem radosti? Radost budete mít z každé činnosti, při které dokážete být plně přítomní a která nebude pouze prostředkem k dosažení cíle. Ve skutečnosti si však neužíváte danou činnost, ale intenzivní pocit živosti, který při ní vnímáte. Tato živost je tím čím jste. To znamená, že když něco děláte rádi, je to proto, že při tom zažíváte radost z Bytí v její dynamické podobě. Je to způsob, jak se pomocí oblíbené činnosti spojit s tvůrčími silami celého vesmíru.

Snažte se zůstat bdělí. Buďte plně přítomní a vnímejte ten bdělý, živý klid v pozadí. Brzy zjistíte, že cokoliv, co děláte ve stavu zvýšené pozornosti a uvědomění, není stresující, únavné, ani nepříjemné, ale že přitom cítíte radost. Abychom byli přesní, ve skutečnosti nemáte radost z vykonávané vnější činnosti, ale z vnitřní dimenze Bytí, kterou při dané činnosti vnímáte. Dokázali jste nalézt radost z Bytí v tom, co děláte. Pokud máte pocit, že váš život nemá význam nebo že je příliš náročný a únavný, je to proto, že jste do něj ještě nevnesli dimenzi radosti z Bytí. Být vědomý v tom, co děláte, se zatím nestalo vaším hlavním cílem.

„Radost z Bytí je radostí z plného vědomí.“

Probuzené vědomí pak převezme od ega vládu nad vaším životem. Možná pak zjistíte, že činnost, jíž jste věnovali mnoho času, se najednou sama od sebe – posílená vědomím – změní v něco mnohem hlubšího.

Někteří lidé, kteří svou tvůrčí činností obohacují životy mnoha dalších, prostě dělají to, co mají rádi, aniž by se snažili něčeho dosáhnout nebo se něčím stát. Teď mluvím například o umělcích, spisovatelích, vědcích, učitelích a architektech nebo těch, kteří se snaží zavést nové ekonomické nebo sociální struktury (osvícený obchod). Někdy bývá sféra jejich vlivu zpočátku malá, ale pak, náhle nebo postupně, naplní jejich konání tvořivá síla a jejich činy překonají jejich vlastní představy a osloví bezpočet dalších lidí.

Pokud je to i váš případ, dejte si pozor, aby vám to nestouplo do hlavy, protože tam se pravděpodobně skrývá zbytek vašeho ega. Nezapomeňte, že jste stále pouhým člověkem. Výjimečné je to, co přichází skrze vás – vaše esence. Tu ale sdílíte se všemi bytostmi. Perský básník a súfijský mistr čtrnáctého století, Hafiz, tuto pravdu překrásně vyjádřil slovy: „Jsem dírkou na flétně, skrze kterou může proudit dech Krista. Naslouchejte té hudbě.“
z knihy Nová země od Eckharta Tolleho

[Návštěvník]

Představte si, že sedíte na židli a usilovně se snažíte posadit. Co byste měli udělat, abyste si uvědomili, že sezení je již zcela přítomné? Jediným důvodem, proč právě teď v tento okamžik dokážete číst tyto řádky, je, že jste probuzeni. Již jste vzhůru, jak je to jen možné. Jste plně probuzeni.

Pokud jste již probuzeni, jak by pak bylo možné probudit se ještě více? Dává to vůbec smysl? Více se již probudit nelze. A zcela jistě není možné probudit se znovu.

Chcete-li použít své tělo k přečtení knihy, sledování videa, či chcete zaujmout odstup kvůli jasnějšímu porozumění nebo získání souvislostí, které vám pomohou otevřít dveře k dalšímu porozumění, je to skvělé. Než tak ale učiníte, uvědomte si, že kvůli probuzení není třeba číst dalších knížek, shlédnout další video nebo odjet do ústraní. Jste už totiž probuzeni.

Chcete-li meditovat, bubnovat, tančit, zpívat nebo cokoli jiného, co vám pomáhá k ukotvení v současné lidské zkušenosti nebo k utišení mysli, abyste si dokázali lépe naslouchat a lépe se vnímat, je to báječné. Klidně to dělejte. Buďte si ale plně vědomi, že probuzení nelze vytrénovat. Nemůžete dosáhnout něčeho, čím již jste.

Myslíte si, že jste lidská bytost, která čte tyto řádky.

Nejste. Dobrá, ve skutečnosti jste i tento člověk, ale nejste pouze tato osoba. Jste vědomí, které čte tato slova skrze lidskou bytost. Tento text nečte člověk, ale vy. Člověk je pouze pomůcka při čtení stejně tak, jako jsou brýle pomůcka při čtení pro člověka. Brýle na čtení si sebe nikdy nespletou se čtenářem. Lidé tohle činí téměř vždy.

Myslíte si, že se musíte probudit. Nemusíte. Stačí, když si sami sebe uvědomíte jako to, co skutečně jste. “Probudit” zní, jako by se mělo stát něco zvláštního, nového a jiného. Tak to ale není. Uvědomění je oproti tomu jednoduše o rozpoznání, kým už jste. Vidíte, jak je představa o uvědomění mnohem jednodušší než představa o probuzení? Proč si to dělat těžké, když přeci chcete být jen sami sebou?

Proč to neprovést jednoduše? Buďte k sobě jemní. Jaké úsilí musí člověk vynaložit, aby sám sebe poznal v zrcadle? Žádné. To stejné platí i pro vás. Stačí pouze chtít podívat se do zrcadla a spatřit svůj obraz namísto představy.

Přestaňte se alespoň na pár minut dívat okolo. Koneckonců máte spousty času! Otočte svou pozornost. Uchopte svou obyčejnou starou pozornost, tedy vaší osobní pozornost, a převraťte ji. Dívejte se zpátky namísto ven.

Všimněte si, jak jednoduché je přesouvat svou pozornost, kamkoli ji chcete přesunout. Všimněte si, jak roste cokoli, na co ji zaměříte. Vnímejte, jak jednoduché je stáhnout celkovou pozornost, myšleno nezaměřenou pozornost v pozadí, která je neustále v pohybu, a přetvořit ji na pozornost zaměřenou .

Všimněte si, že jakmile vidíte to, co chcete vidět, vaše zaměření se samovolně uvolní zpět k rozprostřené pozornosti. Prostě se to stane, a nemusíte pro to udělat vůbec nic. Vše pracuje pro vás. Je to vždy tady, vždy v pohotovosti, a zcela jistě vždy vzhůru. Jinak to ani nejde. Celé je to vaší součástí, součástí jedné trvalé věci – vás.

To, co hledáte, hledáte mylně pomocí zaměřující pozornosti, jakobyste hledali nějaký předmět. Jenže „to“ je rozprostřenou pozorností, která je živoucím pozadím všech věcí. Jste pak jako pes honící vlastní ocas. Můžete se za ním honit po celý svůj život a nikdy ho nechytit, dokud se budete zaměřovat navenek, tedy tam, kam je vaše pozornost přirozeně přitahována. Vězte, že hledané je hledajícím samotným.

Vždy jste byli vzhůru, vždy budete, nemůžete to zkazit. Probuzení není vaší vlastností, ve skutečnosti vy samotní jste tímto probuzením.

Fred Davis, http://awakeningclarity.blogspot.cz/