Wu Wei

[Návštěvník]

Tedy,

necht jsou všechny bytosti štastny podle svého

a neserou se s tím svým štěstím do druhého

at každý chodí za svým nosem,

a neblbne s pozitivním přenosem,

at jsou v prdeli ryby,

a pozitivem jsou i naše chyby,

at každý je svým guruem a druhému žákem,

at holky mají pipinu a kluci chlubí se svým ptákem

at trpí kdo chce trpět,

a kdo nechce tak může na to prdět

at lítaj pečení holubi do huby,

a kdo má koláče bez práce necht se pochlubí,

at je gram teorie více než tuna praxe

at perly jsou i pro všechny prasce


To vám přeje Péta Vostal,

co psotník tady z toho dostal

vostalpetr

[Pedriito]

Holt je Vostál háklivej na to seřizování pozornosti, vyzdvihování bdělosti, a dalších praktik dle učitelů či nauk.. teda když mu to někdo doporučuje.. No tak ho s tim prostě Luck přestal obtěžovat. Takže tomu jedinýmu v tomhle nerozumím, proč se po tý době do něj Petr zas pustil. Asi setrvačnost...

Když je někdo háklivej, tak není vnitřně svobodnej.
Napřed má ta háklivost nějakej důvod a pak už je člověk háklivej postupně na všechno.
Takhle nějak se projevuje psychologická říše pekla.

Ale prosimtebe, když je někdo háklivej (spíš jsem měl asi napsat alergickej) na něco, neznamená že je (nebo bude) háklivej na všechno. Třeba naopak to znamená, že háklivej jednou nebude na nic. Já jsem třeba háklivej na telenovely, ale jako bránu do pekel bych to neviděl

[salmo1cz]

A teď by se dalo ještě odpovědět na otázku, co je naší vlastní skutečnou přirozeností, jestli přirozenost ega, nebo přirozenost našeho pravého Já?

Naše skutečnost je to kam zaměříme svoji pozornost.Ego i Já jdou ruku v ruce v samadhi i v zážitcích NDE, definitivum dá jenom skutečná smrt těla.

Smrt fyzického těla žádné definitivum nedá, protože mysl může plnit vědomí i mezi inkarnacemi.Ten sen osobní mysli může jet dál. Proto buddhisté usilují o ukončení znovuzrozování.

Definitivum dá pouze smrt mysli.

A není to tak, že by se smrtí mysli nutně musela zmizet projekce projevů, že by se smrtí mysli musel zmizet projevený svět. Je to tak, že mysl sama i se svou projekcí se rozpozná jako neživá, jako prázdná, jako to, co není ničím skutečným, co by se naší skutečné existence jakkoliv dotýkalo, a náš skutečný život je vědomým Bytím. Paradoxně tím živým Bytím je vše, co právě skutečně existuje.

A ačkoliv tady může dál fungovat večkeré smyslové vnímání a projekce mysli, ve které se jeví všechno možné různě časoprostorově omezené a mohou tady být na všechno možné různé reakce, s mizením mysli ve svém zdroji je v srdci všechno Jedním vědomým Bytím neměnným a věčným.

Hezký další rok.
Jano, Prosím kdo nebo co se má v Buddhismu osvobozovat.Tam to berou vše jako iluze, zdroj je iluze Já je iluze, ego je iluze.Iluzorní vysvobozování iluze z iluze mi přijde poněkud komplikované.Já rozumím co je to pomíjivé.Pokud není zdroj, ani projev, pak je to docela oříšek. Dharma-mégha samádhi je stejné jako v Buddhismu Dharma mégha bhumi a nejít dál přes Já, tak tam čumím na oblak dharmy ještě teď.

[Jana]

Hezký další rok.

Salmo, díky. Nádherný každý okamžik.

Jano, Prosím kdo nebo co se má v Buddhismu osvobozovat.

Přesně, tak, jak píšeš. Kdo by se měl vůbec tady osvobozovat? Vždyť nic skutečného nesvobodné není.

Naše pravé Já je stále svobodné a sen není žádnou skutečností. Proto i ta představa, že k našemu osvobození může dojít až po smrti našeho těla, je nesmyslná.
Ale samo sebou, dokud je tady spojení s projekcí našeho těla, tak tady může být stále a kdykoliv větší nebo menší propadání se do iluze oddělenosti.

Je tady možnost kdykoliv v tichu srdce zakoušet pravdu. Tedy, pokud na své iluzi oddělenosti zrovna příliš nelpíme. Pokud nepotřebujeme k životu svou osobní důležitost a nepotřebujeme si pořád dokazovat, že víme, co je na kom na čem špatné, a kdo co nemůže být láskou.

S poznáním lásky v tom, co je, to se to poznává, že to je Já. Jde to samo, jedna báseň.

Kdežto když si část existence necháváme zošklivovat myšlenkami, kdo co není dobré, tak ten život začne mít nedobrou pachuť. A tím, co nemáme rádi, bychom nechtěli být ani náhodou. Odtud pak ta iluze oddělenosti.

Tam to berou vše jako iluze, zdroj je iluze Já je iluze, ego je iluze.Iluzorní vysvobozování iluze z iluze mi přijde poněkud komplikované.

Salmo, Tvá upřímnost je krásná. Není podstatné, jak to berou tam, ale jak to ve skutečnosti je. Nicméně se může stát, že poznání, jak to je, se může sejít s poznáním, jak to poznávají oni.

Je možné se na to teď hned podívat, jak to je.

Jak jsem si všimla, nejúspěšnější cestou k poznání Pravdy je, když se k ní dopracujeme sami. Není nám nic platé, když nám někdo bude pět ódy o tom, jak je ta nekonečná a věčná existence ve světle Poznání Boží.

V každém okamžiku je možné prožívat život v mysli, v představách, nebo je možné ochutnávat život z ticha otevřeného srdce, kde je dovoleno, aby všechno bylo láskou.

Já rozumím co je to pomíjivé.Pokud není zdroj, ani projev, pak je to docela oříšek.

Moc pěkné, díky. Ano.

Poznávání skutečnosti skrz mysl, ve které se objevují formy, tvary, projev a celá ta časoprostorová záležitost, umožňuje, aby tady byl nalézán zdroj mysli, zdroj pocitů ve středu celého časoprostoru, TADY a TEĎ, ve středu nás samých, ve zdroji pocitů, ve zdroji, kde se rodí mysl. Kde se rodí první myšlenka: "Já jsem". Je možné dovolit, aby se mysl vrátila do svého zdroje, nic nevědět a spočinout jen v tom tichu srdce, které není tím pádem uzavíráno projekcí času a prostoru, ničím, co si myslíme, že víme.

A to ticho je tady nekonečné, bezčasé, stejně takovým je naše nekonečné srdce, ve kterém je vědomá existence. Není potřeba tady jakkoliv luštit, čím, co je. Protože odtud má všechno úplně stejnou chuť Bytí. Veškerý smyslový projev. Celá existence je v srdci sat-čit-ánanda.

Dharma-mégha samádhi je stejné jako v Buddhismu Dharma mégha bhumi a nejít dál přes Já, tak tam čumím na oblak dharmy ještě teď.

Můžeš, prosím, o tomle napsat něco víc?

[salmo1cz]

Díky Jano za pohledy a výklad.Já se jenom snažím pochopit různé směry a učení Avatarů, nemám tendence je rozporovat.Víte on je vždy Avatar svým vědomím o řád výše než učení samo.Těch důvodů je celá řada, dobrou ukázkou je křesťanství, které je dnes spíše smutnou parodií na učení Krista.
Samadhi jsem se snažil popsat zde viewtopic.php?f=60&t=6498 , ono to popsat je poněkud kostrbaté, ale celkem se to zhoduje s popisem Patandzaliho. http://www.korenyjogy.cz/texty/joga-sut ... yQcyFIJVxH

[Jana]

Díky Jano za pohledy a výklad.Já se jenom snažím pochopit různé směry a učení Avatarů, nemám tendence je rozporovat.Víte on je vždy Avatar svým vědomím o řád výše než učení samo.Těch důvodů je celá řada, dobrou ukázkou je křesťanství, které je dnes spíše smutnou parodií na učení Krista.
Samadhi jsem se snažil popsat zde viewtopic.php?f=60&t=6498 , ono to popsat je poněkud kostrbaté, ale celkem se to zhoduje s popisem Patandzaliho. http://www.korenyjogy.cz/texty/joga-sut ... yQcyFIJVxH

Salmo, díky. O Patandžali jsem už kdysi slyšela, byla o něm zmíňka od Osha:

Šel jsem spát kolem osmé. Ale nebyl to normální spánek. Nyní rozumím co Patandžali má na mysli, když říká, že spánek a samadhi jsou si podobné. S jediným rozdílem - že v samadhi jste plně bdělí a spící také. Spánek a bdění společně, celé tělo uvolněné, každá buňka těla dokonale uvolněná, vše fungovalo volně, a dosud světlo vědomí plane ve vás… čisté, bez kouře. Zůstáváte bdělí a uvolnění. Tělo je v nejhlubším spánku a váše vědomí je jeho vrchol. Vrchol vědomí a údolí těla se setkali.
Usnul jsem. Byl to velmi zvláštní spánek. Tělo spalo, já bděl.

Na uvedeném odkazu: http://www.korenyjogy.cz/texty/joga-sut ... yQcyFIJVxH se objevuje STRÁNKA NENALEZENA, ale našla jsem jiný, jestli je to ono:
https://www.korenyjogy.cz/texty/joga-su ... -kapitola/

V textu se uvádí spousta zajímavých věcí, které stojí za pozornost.

Například:

Věc je poznaná nebo nepoznané v závislosti na tom, [jestli] je jí zabarvená mysl.

Tohle je nádherně vyjádřeno. Bez zbarvení myslí, je naše poznání čehokoliv naprosto stejné. Všichni Probuzení poznávají stejnou skutečnost. V závislosti na zbarvení mysli se pak jeví všechno různé, dokonce i samadhi může mít různou podobu. Se zbarvením mysli v něm je pořád ještě nějaká časoprostorová vymezenost, je v něm ještě něco specifického, odděleného. Je v něm pořád ještě nějaká iluze oddělenosti.

Dalo by se říct, že tady je probouzení se, kdy postupně mizí všechno omezení časem i prostorem. Takže mou zkušeností například bylo, že jsem šla spát a Boží přítomnost zářila blahem v mém srdci. Vypadalo to, jako když v posteli je jen blažené zářící srdce, které nespí a se kterým se ráno probudí tělo a dál září v těle s poznáváním světa. Bylo to stejné v čase, ale ne ještě v prostoru. Vznikal tak pocit, že je možné se o Boží přítomnost s druhými dělit. Obohacovat je o ni.

Pak se ta Boží přítomnost rozšířila a objevilo se poznání, že každý už tou Boží přítomností je a není koho čím jak obohatit, leda snad tím, že sám sebe poznává takový, jaký skutečně je.

[salmo1cz]

Ano, to je 4.kapitola Jóga sutry Osvobození - Kaivalja.
Jinak díky Jano, Buddhismus jsem v obrysech dal, přelouskal jsem několik disertačních prací na toto téma.

[salmo1cz]

Ano, duchovní srdce je bránou do duchovního světa, je otevřena nemnohým.

.38/3)-(38/6) #24 Jeho žáci řekli: "Pouč nás o místě [na] kterém jsi, neboť je nám nutností po něm pátrat."
(38/6)-(38/10) Řekl jim: "Kdo má uši ať slyší: Je světlo uvnitř člověka světla a svítí celému světu. Pokud nesvítí, je temnota."

[Návštěvník]

Tchaj-ťi a taoismus: princip „wu-wej“

Wu-wej (wuwei), původně taoistický pojem, pochází z knihy Tao-te-ťing (Daodejing) a označuje postoj nezasahování do přirozeného běhu věcí, spontánní jednání, které se plně neuvědoměle a prosto od záměrů přizpůsobuje příslušné situaci.

Wu-wej je důležitým principem taoismu. Tento princip zahrnuje poznání, kdy konat a kdy nekonat. Smyslem wu-wej je dosáhnout stavu dokonalé vyrovnanosti, neboli spojení s Tao (s přítomností jako probíhajícím a neustále se měnícím procesem) a získat takovou formu síly, jež je na jedné straně jemná a neviditelná, na druhé pak vše přemáhající, které nelze vzdorovat.

Pojem wu-wej se rychle dostal z taoismu do pojmosloví čínských škol buddhismu. Buddhismus si při pronikání do Číny vypůjčil pojmy taoistické filosofie pro překlad některých svých abstraktních termínů a zároveň jim dodal další významové odstíny. Čchanoví (zenoví) buddhisté ztotožnili přirozenost všech věcí s prázdnotou. Neusilování, tedy neulpívání, je jejich základním životním postojem; cílem je okamžikové osvícení, které je pokládáno za možné i pro laiky v každodenní činnosti.

„Kdo se soustřeďuje na vzdělání, den ze dne si více osvojuje, kdo se soustřeďuje na Tao, den ze dne se více oprošťuje. Postupným oprošťováním dospíváme nakonec k nejednání. Nejednáme-li, nezůstává nic, co nebylo vykonáno. Svět lze získat jen trvalým nevměšováním. Kdo se vměšuje, nikdy nemůže získat svět.“ Lao´c, Kniha Tao-te-ťing

Princip wu-wej neznamená nečinnost, jak je tento termín hojně chápán doslovným západním světem, je to spíš ideální stav mezi aktivitou a pasivitou, kdy se necháme vést proudem bytí, ale sami rozhodujeme kam. Wu-wej tedy spíše vyjadřuje citlivost a otevřenost vůči přirozeným řádům a činnosti plynulé přírody a světa kolem nás.

Tento princip je nutné si uvědomit právě při cvičení tchaj-ťi (taiji, tajči, taichi), čchi-kungu (qigongu) nebo při relaxaci a meditaci. Není žádané za každou cenu vše postrkávat, ovládat, stačí být přítomen a průchozí. Tento pojem nám také celkem slušně zobrazuje staré české přísloví: „Není dobré tlačit na pilu“. Při cvičení tchaj-ťi čchűan se princip wu-wej dostatečně zobrazuje v uvolnění a koncentraci, ne-pohybu a pohybu, otevření a zavření.
http://www.taiji-ak.cz/princip-wuwej-ne ... i-v-taiji/

[vostal petr]

Tak koukám, že to s tou pilou budu asi muset změnit, co třeba :

Netlač na tlačenku!