Meditace

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 26. pro 2012 17:05:59

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. čer 2017 16:13:53

MEDITACE A JÓGA MĚNÍ NAŠE DNA

Jógová studia a meditační centra si už dlouho nemůžou stěžovat na nedostatek klientů. Někdo je navštěvuje, protože si myslí, že jde s dobou. Převážná většina lidí v nich ale hledá zklidnění a dosáhnutí vyrovnanosti. Jedna několikaletá vědecká studie jim teď dává za pravdu.

Obrázek

Studie publikovaná v odborném časopisu Frontiers in Immunology více než deset let analyzovala, jak jsou naše geny ovlivněný různými intervencemi mysli a těla, mimo jiné soustředěním pozornosti, cvičením jógy, meditací a cvičením Tai Chi. Prokázalo se, že tyto aktivity skutečně mají schopnost zvrátit molekulární reakce na stres v naší DNA.

Když jsme vystaveni dlouhodobému stresu, ovlivňuje tato situace náš sympatický nervový systém, který se podílí na řízení činnosti vnitřních orgánů a cév. V reakci na to začnou naše geny produkovat proteiny zvané cytokiny, které významně ovlivňují imunitu. Způsobují záněty na buněčné úrovni – což zvyšuje riziko zdravotních problémů, jako je rakovina, rychlejší stárnutí nebo vážnější psychické problémy, jako jsou deprese.

Ze studie vyplývá, že lidé, kteří se věnují práci s tělem a myslí, se dokážou vymanit z nekončícího kolotoče stresu a úzkosti. Cvičení jógy a meditace prokazatelně vede ke snížení produkce cytokinů a následně tak ke zvratu zánětlivého genu, což ve výsledku snižuje riziko onemocnění a stavů spojených se zánětem.

„Miliony lidí meditují a věnují se józe, ale možná jen málokdo si uvědomuje nejpodstatnější výhody těchto činností, které začínají už na molekulární úrovni a mohou změnit způsob, jakým funguje náš genetický kód. Studie ukazuje, že intervence mysli a těla vede k tomu, že mozek řídí naše DNA procesy cestou, kdy se cítíme dobře," říká Ivana Buric, vedoucí laboratoře Brain, Belief and Behavior Lab v Coventry University Center for Psychology, Behavior and Achievement.
Návštěvník
 

Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. bře 2019 20:07:00

Jak meditovat s myšlenkami?

Praktický návod, jak se spřátelit se svou myslí a se svými trápeními, nabízí kniha Jak meditovat od Pemy Chödrön. Zde je malá ukázka:

Obrázek

K podpoření bdělosti mohou posloužit i myšlenky samotné. Zní to překvapivě, avšak myšlenky se mohou stát oporou pro stabilizaci mysli. A myšlenek, se kterými můžeme pracovat, máme habaděj!

Tsoknyi rinpočhe řekl, že dobrým příměrem pro použití myšlenek jako předmětu meditace může být obraz dveřníka v drahém elegantním hotelu. Dveřník otvírá dveře a vpouští hosty dovnitř. Hosté vcházejí jedněmi dveřmi a vycházejí pak jinými na druhé straně, dveřník je však nesleduje na záchod.

Podobně naše myšlenky vstupují dovnitř i odcházejí a my jako dveřníci pouze otvíráme dveře, zaregistrujeme je, zavřeme dveře, otevřeme dveře, myšlenky zaznamenáme, zavřeme dveře. Myšlenky přicházejí a odcházejí; vstoupí a odejdou.

***

MYŠLENKY JAKO PŘEDMĚT MEDITACE

Nastavte si budíček na patnáctiminutovou meditaci. Na začátku si dopřejte zklidnění, najděte si vhodnou pozici, spojte se se svým dechem. Na krátkou chvilku uvolněte tělo, uvolněte mysl a zase se ke svému dechu vraťte.

Pak se zaměřte na svou mysl. Povšimněte si svých myšlenek a uvědomte si, zda jich je jen několik, nebo naopak velké množství. Jde o nepřetržitý tok myšlenek, nebo jich je jen pár? Následuje malá pauza a poté jich zase několik přijde? Napadne vás několik vět, několik odstavců, pak je chvíli pauza a poté zase začnou proudit myšlenky?

Nebo je dost prázdného prostoru, potom vás napadne pár slov a pak je zase přestávka? Vytvářejí vaše myšlenky jeden nepřetržitý dialog? Cítíte se unavení a napadá vás spousta nesmyslných myšlenek? Jen si všímejte. Toto jsou vaše myšlenky, právě takové, jaké vás zrovna napadají.

Naším záměrem je upřít mysl na myšlenky samé a způsob, jak toho docílit, spočívá v pouhém pozorování.

Když jste s pozorováním svých myšlenek a toho, jak fungují, skončili, odpočiňte si a uvolněte se.

***

Mingyur rinpočhe upozorňuje, že když jsme pouze se svou myslí a myšlenkami jako předmětem meditace a dojde k tomu, že nás vědomí opustí a myšlenky odnesou pryč, dochází k malým „výpadkům", když sami sebe přivoláváme zpět.

Zdůraznil, že takovýto „výpadek" je vlastně chvilkou čisté meditace, okamžikem, kdy jsme zcela pohlceni v přítomnosti. V tomto bodě se mysl sama od sebe navrací zpět. Není to vynucené.

Myšlenky se vyrojí, a když k tomu dojde, necháme je projít. To, že by nám myšlenky mohly být přítelem nebo spojencem, a nikoli překážkou či něčím, s čím je nutno bojovat, je velmi radikální představa.

Když nás samy myšlenky upozorní, že naše mysl těká, a přivolají nás zpátky k přítomné chvíli, řekla bych, že stojí za to je přijmout.

-----
Ukázka z knihy Jak meditovat, autorka Pema Chödrön.

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 07. srp 2019 12:46:03

Meditace funguje, teď už je to prokázáno i vědecky

Obrázek

O meditaci jste toho jistě četli a slyšeli mnohé. A i když každý tvrdí, jak jsou její účinky úžasné a jak vám pomůže zvládat stres, zklidnit se, lépe zvládat problémy i lépe se soustředit, možná stále patříte k těm, kteří se na meditování dívají skrze prsty. To by se ale od nynějška mělo změnit, protože vědci skutečně prokázali vliv pravidelného meditování na náš mozek.

Pokud jste nikdy nemeditovali, nezkoušeli jógu ani se nic podobného nesnažili napodobit doma, možná byste to měli zkusit. Sami totiž jistě uznáte, že chvilka klidu a relaxace vám udělá dobře – nemůže vám nikterak ublížit, naopak se při půl hodince, kterou věnujete jen sami sobě, kdy se zavřete někam pryč od ostatních lidí, dokážete zklidnit. Váš dech se stane pravidelným, uklidní se srdeční rytmus, po pár minutách se cítíte uvolněněji a spokojeněji. Pokud budete takto „cvičit“ pravidelně aspoň několikrát do týdne (stačí i jen na pár minut denně), postupně si uvědomíte, že z vás opadá stres a zvládáte ho lépe než předtím. Lépe se koncentrujete, postupně se vám zlepšuje paměť, rychleji řešíte různé zapeklité problémy, zbytečně se nerozčilujete nad maličkostmi.

Pakliže s meditací nemáte vlastní zkušenost a nechce se vám těmto proměnám věřit, dokážeme vám, že je to skutečně tak.

VÍC ŠEDÉ KŮRY

Na zkoumání vlivu meditace (či podobného typu relaxování) se zaměřila jedna americká neurovědkyně, která podobné proměny pocítila na vlastní kůži. A přišlo jí to velmi zvláštní. Po určitém zkoumání na různých dobrovolnících došla k fascinujícím závěrům. Zjistila totiž, že u lidí, kteří se věnují pravidelné meditaci, se tvoří více šedé kůry mozkové. Této hmoty mají v mozku dokonce více i starší meditující lidé oproti mnohem mladším nemeditujícím lidem (přitom logicky by s vyšším věkem měla kůra postupně ubývat). Díky těmto změnám na mozku dochází právě ke zlepšování paměti a soustředění, což se zvlášť ve vyšším věku může hodit. A nemusíte pro to dělat nic zvláštního – stačí si jen párkrát do týdne o samotě odpočinout.

https://www.nejfit.cz/zivotni-styl
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 27. srp 2019 19:28:27

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 31. srp 2019 5:19:54

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2019 6:19:23

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. led 2020 18:38:33

Cesta za nalezením vnitřního klidu: Je meditace jen nafouklá bublina?

Řada metod práce s vlastním tělem a myslí s sebou nese punc ezoteriky a nepodložených tvrzení o fantastických účincích. Co když ale skutečně fungují? Vědci podrobili ty nejčastěji skloňované podrobným výzkumům a v případě meditací došli k řadě zajímavých závěrů.

Obrázek
Lidský mozek je tvarovatelný a my můžeme pomocí meditace hrát aktivní roli při jeho přetváření.

Meditaci se po celém světě věnují miliony lidí. Její historie sahá tisíce let nazpět a provází v různých obměnách mnoho kultur, etnik, náboženských i filozofických směrů. Tento fenomén tedy nemohl uniknout pozornosti vědců, a ti jej již po mnoho let podrobují různým výzkumům. A vědeckým studiím se opravdu daří prokazovat pozitivní vliv meditace na lidské tělo, zdraví a mozek. Dnes není pochyb o tom, že meditace a různé relaxační techniky působí blahodárně na lidskou psychiku i organismus, snižují napětí ve svalech, dochází při nich ke zpomalování srdečního rytmu a celkově pomáhají lidskému tělu odpočívat.

Výzkumy z posledních let prokazují i řadu dalších efektů, které meditace může přinášet: například změny v šedé kůře mozkové, a dokonce i její obnovu v některých specifických oblastech. Rozvoj technologií umožňuje odborníkům lepší a detailnější zkoumání různých procesů, jež se dějí v tomto fascinujícím a nesmírně složitém lidském orgánu během samotné meditace nebo při jejím dlouhodobém praktikování. Při zkoumání různých vlivů na mozek také vstupuje do hry nedávné zjištění z 20. století, že organizační a řídící centrum organismu je tzv. neuroplastické, čili schopné se vyvíjet a měnit i v průběhu dospělého života. Je tedy opravdu možné, že vliv meditace na organismus je něco víc než pouze trochu zveličený účinek prosté relaxace.

Meditační techniky a vědomé bytí

Různých meditačních a relaxačních technik existuje nespočetné množství. Velká část z nich má svůj základ v některých náboženských směrech nebo filozofiích, jiné vznikají jako sekulární pouze za účelem práce s vlastní myslí. Mezi ty nejzákladnější patří způsob meditace, jehož podstatou je vědomí přítomného okamžiku. V tomto stavu se mysl ustálí v bezpředmětném pozorování. Tuto techniku lze obecně nazvat meditací všímavosti, anglicky mindfulness, a právě ona bývá předmětem řady výzkumů. Mindfulness meditace je založena na relativně jednoduchém principu, kdy se meditující snaží nezúčastněně pozorovat a nijak nehodnotit psychické dění, ať je jakékoliv.

To se může při prvních pokusech zdát téměř nemožné, protože lidský mozek má tendenci zaplavovat mysl různými myšlenkami tím naléhavěji, čím více se je snažíme potlačit, ale s trochou cviku a s použitím správných technik to lze brzy zvládnout. Na základě principů mindfulness vyvinul profesor Jon Kabat-Zinn již na konci sedmdesátých let 20. století na lékařské fakultě univerzity v Massachusetts léčebný program pro snižování stresu, tzv. Mindfulness-based stress reduction (MBSR).

Cílem programu byla pomoc pacientům lépe zvládat stres a různé projevy jeho dlouhodobého působení, jako je úzkost, deprese a vyčerpání. Západní medicína využívá intervence založené na mindfulness pro snižování stresu a zdravotních příznaků již desítky let a v USA a západní Evropě program poskytují stovky zdravotnických zařízení.

Měřitelné změny v mozku

Mezi nejznámější výzkumy potvrzující fyziologicky prospěšné účinky meditace patří ten, který provedli vědci z Harvardské univerzity v nemocnici v Massachusetts. Trval osm týdnů, během nichž skupina 16 dobrovolníků pravidelně meditovala každý den přibližně půl hodiny. Hlavní autorka Sara Lazar, která vede v Massachusettské nemocnici psychiatrický výzkumný program, využila pro zkoumání dobrovolníků zejména techniky zobrazování mozku. Dobrovolníkům byly zhotoveny snímky mozku pomocí magnetické rezonance dva týdny před zahájením bádání a následně i po jeho skončení. Tyto snímky byly následně porovnány a analyzovány. Odborníci se v analýze zaměřovali zejména na ty části mozku, na nichž byly patrné změny v jeho stavbě.

Z výzkumu vyplynulo, že soustředěná meditace má za následek měřitelné změny v mozku v oblastech spojených s pamětí, vědomím sama sebe, empatií a stresem, konkrétně v hipokampu, zadní cingulární kůře, mozečku a dalších jeho částech. Mozky nově meditujících také zaznamenaly zmenšení amygdaly, oblasti mozku spojené se strachem, úzkostí a agresivitou. Menší velikost amygdaly korelovala také se sníženou úrovní stresu.

Iniciátorka výzkumu účinků meditace na lidský mozek Brita Holz, členka týmu v Massachusettské nemocnici, k zjištěným výsledkům uvedla: „Je úžasné si uvědomit, že je lidský mozek tvarovatelný a že právě my můžeme pomocí meditace hrát aktivní roli při jeho přetváření, což se projeví na celkovém lepším zdraví a kvalitě lidského života.“

Výzkum meditace v České republice

První český neurovědecký výzkum meditace a jejího vlivu na mozkovou aktivitu začal v roce 2013. Tým vedený neurologem MUDr. Oldřichem Vyšatou se zaměřil na zmiňovanou meditaci všímavosti (mindfulness) a hledal rozdíly mezi meditujícími a nemeditujícími. Projektu se zúčastnilo sedm zkušených a pravidelně meditujících a kontrolní skupinu tvořilo naopak sedm lidí bez předchozí zkušenosti s meditací. Vědci průběžně analyzovali signály z EEG (elektroencefalografie), což je diagnostická metoda používaná k záznamu elektrické aktivity mozku. Zkoumali zejména, jakým způsobem se vzájemně ovlivňují různé části mozku.

Dosavadní výsledky zkoumání například ukázaly, že je možné s vysokou mírou přesnosti odlišit zkušené meditující od nemeditujících právě v souvislosti s odlišnou aktivitou různých částí mozku, především ve frontální (čelní) a okcipitální (týlové) oblasti.

Praktické využití meditace a technik mindfulness v tuzemském prostředí je možné ilustrovat například na tréninkovém programu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Odborníci z univerzity vytvořili osmitýdenní program pro studenty, vyučující a zaměstnance, během kterého s pomocí sociálních sítí rozesílají přihlášeným lidem zprávy, v nichž jim ukazují různé meditační metody. Program pomáhá účastníkům především se zvládáním stresových situací. Podobné programy fungují i v zahraničí, zejména ve Velké Británii a ve Spojených státech. 

Meditační technika pro každého

Abyste mohli meditovat, nemusíte odjet na sedm let do tibetského kláštera. Už během několika dní budete techniku ovládat natolik dobře, abyste ji mohli používat a čerpat z ní sílu v každodenním životě. Nepotřebujete žádné speciální pomůcky, ani konkrétní prostředí. Védská meditace je otevřena pro každého. Jediné, co potřebujete, je 15–20 minut času. Shon okolního světa není překážkou a místem pro meditaci se tak může stát obývací pokoj, autobus, rušné náměstí, letadlo či jakékoliv jiné místo, kde můžete pohodlně zavřít oči. 

Usaďte se na židli s oporou zad (či křeslo, gauč…) a zavřete oči.
Následujících 20 minut nedělejte vůbec nic. Na nic se nesoustřeďte, na nic konkrétního nemyslete, v klidu seďte a relaxujte. Mysl nechejte bloudit, jak se jí zachce.
Zpočátku to může vypadat složitě, mysl bude neklidná a bude se snažit zachytit témat, která během dne řešíte. Budete-li však meditaci praktikovat pravidelně delší dobu, zklidní se myšlenky samy a bude jich čím dál tím méně.


Petr Hanslian

+ viz

POMEDITAČNÍ TEXT
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 05. bře 2020 12:37:01

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 07. bře 2020 19:09:29

Obrázek
Joel Goldsmith:

Kontemplativní (rozjímavá, hloubavá) meditace je přípravným stupněm pro čistou meditaci beze slov nebo myšlenek a jejím hlavním účelem je přidržet mysl u Boha, nedovolit jí se od něj vzdalovat. Mysl musí vzít na vědomí, že On je vším ve všem, takže v tichu a s důvěrou můžeme říci: „Buď tich a znej, že já jsem Bůh.“ (Žalm 46.11).

Víme, že „Běžní lidé nepřijímají věci z Ducha Božího, jsou jim hloupostí. Ani o nich neví, protože se dají chápat jen Duchem“ (1. Korintským 2.14) Proto jen kontemplativní meditací, vědomi si biblických pravd, se můžeme připravovat k dosažení našeho Synovství neboli Buddhovy mysli. Je slíbeno: „Zůstáváte-li ve mně a má slova zůstávají ve vás, pak budete-li si přát, stane se vám.“ (Jan 15.7) Jinými slovy – zůstáváme-li ve Slovu a necháme-li Slovo přebývat v nás, přinese nám to bohatě ovoce.

Rozjímajíc takto o Pravdě, dosáhneme daru rozlišování, skrze nějž dospějeme k Pravdě – kterou „běžní lidé“ nemohou rozeznat. Toto je prohlášeno i v Bhagavadgítě: „Se smrtelnýma očima mě nemůžeš vidět. Obdaruji tě proto božským pohledem. Spatři nyní moji slávu.“ (kap. 11, verš 8)

Důkladně rozjímejte o následujícím – abychom vyvinuli schopnost ke cvičení meditace, je nezbytné porozumět jistým principům duchovního života. Bez rozjímání, které vede k uvědomění si duchovních principů, nebudeme mít úspěch. Můžeme se dobrat jedině duševního klidu, v kterém však není žádná schopnost nést duchovní ovoce. Proto musíte znát nejenom, proč rozjímáte, ale také musíte znát jisté principy, které do vašeho rozjímání zahrnete.

Vezměme si hlavní životní princip, jež je podkladem harmonického žití, jak jej jen lze zažívat: Jsem, který jsem. Toto prohlášení směřuje k nám samotným, protože bezesporu nejsme nic jiného – jsme sami sebou – jsme „Jsem, který jsem“. Toto velké ponaučení nám poskytlo židovská písmo, kde se Pán ptá chudé vdovy, která hledala zaopatření: „Co máš ve svém domě?“ Neptal se jí, co by chtěla nebo kolik by čeho chtělo. Ptal se: „Co máš právě teď ve svém domě?“

Podívejme se, jak můžeme toto ponaučení použít v naší denní praxi. Při četní tohoto článku se nad časopisem sejde dost lidí a snadno můžete cítit mír, který vládne mezi námi. Je zde ticho a důvěra a bezpochyby zde nenajdeme nenávist, fanatismus, předsudky či žárlivost. Položme si nyní tuto otázku: „Jak zde vznikl onen mír? Jak došlo k vyloučení předsudků, fanatismu a nenávisti?“ Odpověď je zřejmá. Mír, který tu je, jste přinesli vy. Veškeré ticho a důvěra, jež je tu přítomná, veškerá láska mezi námi, všechno jste přinesli vy. Zášť, žárlivost či svár zde chybí proto, že jste ho sem nevnesli.

Co máte ve svém domě? Co máte ve svém vědomí? Máte tam lásku, život, bratrství a mír. Co jste přinesli do našeho chrámu? Tento chrám je chrámem Božím, ale čí je to zásluha? Vy sami jste sem přinesli atmosféru lásky a sounáležitosti. Není to tak, že tento časopis je chrám Boží, vy sami jste chrám Boží! „Což nevíte, že vy jste chrámem Božím?“ (1. Korintským 3.16) Jste chrámem Božím jen tehdy, když necháte své osobní pocity stranou, jen tehdy, když se oprostíte od svého lidského omezení, které vzniká z hněvu, obav a žárlivosti, jen tehdy, když přinesete do vašeho vědomí lásku a mír, který zde pociťujeme. Protože jsme to my, kdo vytváříme pociťování lásky a míru. Jsme to my, kdo důvěrně známe mír v našem nitru, kdo dokážeme rozeznat neohraničenost, kterou jsme sem přinesli. Jinými slovy – úroveň míru, lásky a radosti, kterou cítíme – úroveň hojivého vědomí, které je tu s námi – je úroveň, kterou jste sem přinesli ve vašem vědomí.

Nemůže existovat větší míra hojivého vědomí, než ta, kterou jste vzali sebou, nemůže být větší míra zdraví, než ta, kterou jste přinesli, a nemůže existovat větší zaopatření, než to, které přinášíte. A množství, které jste sebou vzali, závisí na 1) kolik Pravdy znáte o vašem vědomí, 2) co tvoří vaše vědomí (uvědomování), 3) kdo skutečně jste.

Pán Ježíš Kristus se zeptal: „Za koho mě lidé považují?“ Obyčejní lidé, bez duchovního rozlišování, budou tvrdit, že je židovský prorok nebo vzkříšený židovský prorok či kdosi, kdo se sem navrátil, ale Ježíš se ptá: „Za koho mě považujete?“ a Petr odpovídá: „Ty jsi Kristus, Syn živoucího Boha.“ (Matouš 16.16) Ježíš pak odhalil svoji a naši skutečnou totožnost, když řekl: „Nevzývejte vašeho pozemského otce. Jediný je váš Otec – Otec na nebesích,“ (Matouš 23.9) a odvolával se tak na své a naše vědomí. Vlastně celé Ježíšovo působení bylo jen odhalení lidské spirituality jako Synovství. Proto můžete do skupiny čtenářů přinést nekonečnou lásku, bezmeznou harmonii, nekonečné hojivé vědomí a veškeré zaopatření, ale můžete to vykonat jedině, když víte, že „já a můj Otec jedno jsme“, (Jan 10.30) a že „Synu, jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.“ (Lukáš 15.31)

Uvažujte, co by se stalo, kdybyste si každé ráno vyšetřili deset minut, abyste se uzavřeli před vnějším světem, a rozjímali o Bohu a Božích záležitostech. Uvažujte, co by nastalo, když byste si našli deset minut na duchovní poznání. Ale jen ti, kteří byli do jisté míry dotčeni Duchem svatým, budou schopni si každé ráno na deset minut usednout v kontemplativní meditaci. Přemýšlejte o tom!

Já a můj Otec jedno jsme. Můj Otec mi řekl: „Synu, jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.“ Proto vlastním vše, co je Boží. Vše, co je Boží, je i mé. „Země je Pána a je plností Jeho“ (žalm 24.1) V této jednotě není mé pravé Já nic jiného než můj Otec a vše co Otec má, je mé: „Dávám ti Svůj mír.“ (Jan 14.27) Neexistuje žádné omezení pro mír, který mám, protože jsem obdržel Kristův mír – je to Můj mír. Byl mi dán Kristův mír.

Proto, jste-li tázáni: „Co máte ve svém domě?“ můžete odpovědět: „Jsem plný Kristova míru. Mám vše, co má můj Otec, protože Otec mi dal veškerou svou celistvost. Bůh do mě vdechl svůj život, takže ve svém vědomí mám život věčný. Kristus přišel, abych žil a abych žil v hojnosti. Proto v mém domě – v mém vědomí – je požehnaný život, nekonečný život, život věčný, protože Kristus prohlásil: „Já jsem život věčný,“ takže mám věčný život ve svém vědomí jako dar od Boha. Mám nekonečnou hojnost všeho, protože Kristus řekl: „Váš nebeský Otec ví o všem, co potřebujete,“ (Matouš 6.32) a také: „Otci se zalíbilo dát vám království.“ (Lukáš 12.32) Mám tedy v sobě království Boží, které je královstvím všeho, co kdy budu potřebovat. V mém vědomí je život věčný, nekonečná hojnost a boží mír. Obdržel jsem mír, který mi přináší porozumění.

Budete-li o těchto principech rozjímat pět či deset minut denně, přinesete si do svého světa uvědomění o tom, co všechno Bůh je a co všechno Bůh má. Toto uvědomění k vám přijde jako dar věnovaný Boží Milostí.

Vaše rozjímání o těchto pravdách je důvodem, proč mezi námi vládne mír. Vy jste přinesli „Boží mír, který přináší uspokojení.“ (Filipínským 4.7) Je-li mezi námi láska, přinesli jste ji vy – lásku, která nemá hranic. Je-li v časopise The Mountain Path hojnost všeho, přinesli jste to z Boží pokladnice. Vše, co je Otcovo, je vaše a přinesli jste to sem. Pamatujte si: co jste přinesli, aby z tohoto časopisu vznikla chrám Boží, to jste také darovali svým záležitostem či vašemu domovu. A to vše je výsledkem ranního rozjímání. Takto přeměníte svůj domov na chrám Boží. Nehledejte lásku ve vašich domovech, přineste lásku k vám domů, protože lásku naleznete, jen když ji vyjádříte. Jinak řečeno – nalezne-li vaše rodina lásku, bude to jen proto, že vy – naladění na Boha – jste ji přinesli. Byli jste vedeni k nějakému duchovnímu učení a z Boží Milosti jste obdrželi poznání této Pravdy. Zatímco třeba členové vaší rodiny nebo kolegové ze zaměstnání, kteří představují „Běžné lidi, kteří nepřijímají věci z Boha,“ mír a harmonii do svých vztahů přinést nemohou.

Dětmi Božími jsou jen ti, v nichž přebývá Duch Boží. Jen v těch, kteří obdrželi vnitřní dar Ducha Božího, dostali také „mír, který přináší uspokojení.“ Proto si zapamatujte: co zde a nyní v sobě naleznete, to jste si přinesli. Stejně jako to, co naleznete ve vašich domovech, ve vašem zaměstnání a ve světě, je to, co jste do svého domova, zaměstnání a světa přinesli.

Co máte ve svém vědomí? Toto budiž motem pro vaše rozjímání – co mám ve svém vědomí?

Sám ze sebe nemám nic, vše je jen Milostí Boží. „Vše, co má Otec, je i mé.“ (Jan 16.15) „Země je mého Pána a z ní mě sytí.“ (Žalm 24.1) Proto mír, který jsem obdržel – Kristův mír – a vše, co mi bylo přidáno, pochází od mého nebeského Otce, který ví, že to potřebuji a naplňuje mě ze své dobré vůle. Jsem zcela naplněný Boží Milostí a z Boží Milosti a vše, co je Otcovo, je i mé.

Požádáte-li Mě, dám vám chléb; jezte jej a nikdy nebudete hladovět. Dám vám napít živé vody; pijte ji a nikdy nebudete žíznit. Tato slova stále pronášejte doma, v zaměstnání ve světě – avšak jen tiše a v skrytu. Nikdy je nevyslovujte nahlas, protože příkaz našeho Mistra je, abychom se modlili v skrytu, kde nás nikdo nemůže slyšet nebo vidět. Modlíte-li se skrytě ve vnitřní svatyni – ve vašem vědomí, váš Otec to zří a slyší, jako byste volali ze střechy domu. „Tvůj Otec, který vidí skryté, odmění tě otevřeným.“ (Matouš 6.4) Tiše a zbožně se ptejte sami sebe: „Co mám ve svém domě?“

Mám Milost Boží. Všechno, co je Otcovo, je i mé – obdržel jsem klid, jistotu a ticho. Obdržel jsem svůj mír. Otec do mě vdechl svůj život, proto mám život Boží, který je věčný a nesmrtelný. Mám mysl, jež je ve mně a která byla přijata Ježíšem Kristem, a tak nemám žádné lidské touhy a o nic nežádám. „Já a můj Otec jedno jsme.“ Přijmu vše, co je nutné, protože můj Otec zná mé potřeby a ze své dobré vůle mi daruje své Království. Protože mám vše, jen se modlím, abych směl toto vše sdílet se svým Otcem – dárcem všeho.

Všimněte si, co ve vašem domě, zaměstnání a ve světě vyjde najevo, když si budete tiše, zbožně a v skrytu sám sobě připomínat: Chvála Bohu, že ničeho nežádám, chci jen sdílet naši lásku. Přeji si jen milost sdílet Boží Celistvost, která však i má. Proč bych měl vypadat jako „člověk, jehož dech je jen v jeho chřípí,“ (Izajáš 2.22) když jsem po právu Syn Boží? Jsem dědicem vší nebeské hojnosti.

Nevidíte, proč panuje mezi námi ovzduší míru? Přišli jsme sem proto, abychom přebývali v přítomnosti Boha a ve svatostánku Ducha Božího, který je uvnitř vás i uvnitř mě. Jsme dohromady spojení, abychom sdíleli Milost Boží, duchovní Přítomnost Boží a duchovní Lásku Boží. Proto je mír s námi; a proto nemůže tento mír být tam, kde lidé přišli, aby něco získali. Když si sednete k meditaci, stočte se v tichosti do svého nitra a uvědomte si: Jako je větev vždy jedno se stromem, jako je vlna vždy zajedno s oceánem, tak také já jsem jedno s Bohem. Nekonečná Celistvost vylévá sebe sama do stvořeného jako individuální bytost, jako mé individuální vědomí, jako můj individuální život. Tuto Celistvost přijímám z Boha a chci ji jen sdílet.

I když vás zaměstnají vnější činnosti, co nejčastěji si vzpomeňte a třeba jen deset sekund rozjímejte: Milost Boží je při mně. Duchovní pokrm, duchovní chléb sdílím se všemi, kteří jsou zde, a kteří přijali, že nikdy nebudou hladovět. Mohu světu poskytnout duchovní vodu, a ti, kteří ji přijmou, nikdy nebudou žíznit. „Já a můj Otec jedno jsme,“ a Otec vlévá svoji Celistvost vám, světu, a to skrze mě.

Kontemplativní meditace má v sobě něco jako skrytou a zjevnou vlastnost. Vlastně říkáte Otci: „Děkuji, Otče, že Tvá Milost je se mnou. Děkuji, Otče, že mi dáváš Tvůj mír. Potřebuji-li trochu naděje, víry, odvahy, chvátáš mi ji věnovat. Sám o sobě nejsem ničím, takže mám-li jakoukoli míru naděje, víry, důvěry či míru, vše je darem Otce, který je v mém nitru. Děkuji Ti drahý, za Tvojí přízeň, za Tvůj mír, za Tvoji hojnost.“ A když se pak odmlčíte, jakoby tichý, nepatrný hlas k vám promlouval. Je to jen jakýsi postoj – „Mluv, Pane, tvůj služebník Ti naslouchá.“ (1. Samuel 3.9) Vytrváte-li v tomto způsobu života, nakonec odhalíte, že Otec s vámi bude mluvit, obvykle v tomto smyslu: Synu, byl jsem s tebou dříve, než Abrahám byl. Věz „Jsem vždy s tebou, až do konce světa.“ (Matouš 28.20) Věz „Nikdy tě neopustím, nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13.5) Stoupáš-li k nebi, jsem s tebou. Obrať se a poznej Mne! Vyznávej Mě a najdeš mě dokonce i v pekle. Půjdeš-li údolím stínů, údolím smrti – neopustím tě. Stoč se dovnitř a hledej Mě. Vyznávej Mě uprostřed vás a změním smrt v život, stáří v mládí a nedostatek v hojnost. Stačí pouze přebývat v tomto Slovo a vědomě Mě nechat přebývat v tobě. Kam bys mohl utéct před Mým Duchem?

Otevřete vaše vědomí a pociťujte mír, který přináší porozumění – zde, mezi námi. Svůj Mír přidám k vašemu – Svůj Mír. Mé království, království Celistvosti, je uvnitř vás. Přebývejte v této Pravdě a nechte Pravdu přebývat ve vás. Vědomě se upamatovávejte, že Syn Boží přebývá ve vás a je vám bližší nežli dech, bližší nežli ruka či noha. „Skrze Krista, který ve mně zesílil, mohu učinit cokoli“. (Filipínským 4.13) „Už nežiji já, ale Kristus žije ve mně.“ (Galatským 2.20) Dovol Mi, vnitřnímu Synu Božímu, přebývat v tobě.

Pokud jste byli vedeni k nějakému duchovnímu způsobu života, pak nebudete zapomínat na vaše desetisekundové meditace a desetiminutové kontemplativní meditace. Když ve vás přebývá Duch Boží, není možné, abyste jen tak procházeli hodinami dní a nocí, aniž byste si vědomě nepřipomněli přítomnost Boha, asi jako byste nebyli schopni být bez jídla. A stejně, jako je jídlo nezbytné pro „běžné lidi“, tak vědomé připomenutí Boží přítomnosti je nevyhnutelné pro lidi ducha. Duchovní pokrm je Syna Božího podstatný.

Tiše a skrytě čiňte ve vaší rodině, v zaměstnání a u všech blízkých následující vyznání: Mohu ti dát napít živé vody. Buďte svědky, nakolik to změní sklony vašich myšlenek od „člověka země“, který stále usiluje o získání něčeho – k bytí Synem Božím, který touží darovat svůj podíl. „Hledej Mě a dám ti mír, který přináší porozumění. Mohu s tebou sdílet vnitřní Kristův mír, který mi daroval Otec.“

Buďte svědkem, jak se vám tímto mění zaměření vašeho života. Zatímco běžný člověk nepřijímá věci z Boha, protože je příliš zaměstnaný sbíráním marností „tohoto světa“, duchovní člověk nejenom že vždy přijímá věci z Boha, ale také je sdílí. Dokáže postřehnout, že tyto duchovní poklady není možné hromadit. Musí být vždy vyjádřeny a musíme jim dovolit proudit z vnitřku ven. A tak je v skrytu a zbožně přineste do vašich domovů a do vašeho zaměstnání a pak udělejte další krok a nechte je proudit k vašim nepřátelům. „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí.“ (Lukáš 23.34) Žádáte-li Mě, dám vám napít živé vody a již nikdy nebudete žíznit, dám vám pokrm a již nikdy nebudete hladovět. Přináším vám život v hojnosti.

Když cvičíte kontemplativní meditaci, proudí skrze vás cosi, co pomáhá upevnit mír na zemi. Nebude míru na zemi, dokud většina jedinců usiluje o získání něčeho a jen pár se jich snaží mír vyjádřit, přinést jej a sdílet je. Má-li nastat mír na zemi, pak nám Mistr jasně odhalil, že já sám jej musím přinést – a toto já je Tvoje Já – Tvůj Boží Syn. Má-li nastat mír na zemi, my ho musíme přinést – právě tak, jako jsme ho přinesli sem, a jak se učíme přinést ho do našich domovů nebo zaměstnání. Mír zde není, dokud jej nepřineseme. Co máš ve svém vědomí?

Mám mír, který přináší porozumění a mohu jej přinést kamkoli půjdu a kdekoli budu, protože v mé přítomnost je završení. Místo, kde stojím, je posvěcenou zemí, protože Kristus dlí ve mně. Přebývání Krista v nitru je plností, a kde je Kristus, tam je mír. Proto přináším mír svému tělu, přináším mír a klid své mysli a přináším mír, klid, lásku a hojnost vám všem. Ať jste kdokoli, přináším vám to vše z Milosti Boží. Jděte a čiňte tak!
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 03. dub 2020 9:50:20

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 05. dub 2020 10:44:57

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 03. kvě 2020 14:19:43



ET- Krátká řízená meditace - Probuzení z přemýšlení
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 14. kvě 2020 10:18:41

Adžán Brahmavamsó
Obrázek
Přeložil Bhikkhu Gavésakó

Dnes ráno Adžán Džágaró hovořil o výsledcích meditační praxe, o pocitech blaha, jež mohou vyvstat v meditaci, a lidé se ho ptali na píti-sukha, nadšení a blaženost, aby si ujasnili, co jsou tyto pocity skutečně zač. Je obtížné o těchto věcech hovořit, nalézt vhodná přirovnání v naší běžné zkušenosti, abychom popsali, jak tyto hluboké meditační stavy vypadají. Jediné přirovnání, které mě napadá, je toto: píti a sukha – nadšení a blaženost meditačního pohroužení – odpovídá nadšení a blaženosti v sexuálním orgasmu. Je to však mnohem čistší a intenzivnější pocit. Je to něco nezaměnitelného; když se mysl soustředí a vyvstane v ní radost, tak vás to doslova „odnese“.

Teď můžete chápat, proč jsem rád, že zde mohu sedět. Právě jsem se vrátil z města, kde jsem dva dny hovořil s lidmi... Někdy si lidé myslí, jaké je to krásné, žít mnišským životem; prostě jen sedět v klášteře a nemuset celý den nic dělat. Ale většina z vás asi ví, že to není úplná pravda. Když mluvíte s druhým člověkem, musíte se s ním skutečně setkat; to znamená, že zabrousíte s ním do jeho problémů, vcítíte se do nich a pokusíte se vidět svět ne ze svého hlediska, ale z jeho. A to je nesmírně náročné. Nedávno mi někdo říkal, že mladí sociologové jsou ve škole nabádáni, aby se nikdy příliš nezapletli do potíží a problémů osob, s nimiž hovoří. Tento přístup se mi nikdy nejevil jako správný. Podle mé zkušenosti, máte-li někomu pomoci, musíte se skutečně ponořit do jeho problémů, postavit se vedle něj a vzít ho za ruku. Teprve pak ho můžete jemně vyvést ven. Nejprve tam však musíte vstoupit, přímo k jádru věci. Když stojíte mimo, nemůžete na něj dosáhnout; jste příliš daleko. A to je někdy velmi náročné.

Jediný způsob, jak se s tím vyrovnat, je rozvíjením meditace a životních postojů plynoucích z meditace. Je to jako ono staré čínské přísloví o tisícimílové cestě, která začíná jedním krokem, končí jedním krokem a v celém průběhu cesty není nic než jediný krok. Je to velmi účinné – naučit se, jak dělat v jednu chvíli pouze jednu věc. Člověk, se kterým hovoříte, je to jediné, čím se musíte v této chvíli zabývat. Dech, který právě probíhá, je to jediné, čím se teď musíte zabývat. Tento okamžik je to jediné, co kdy můžete prožívat.

A toto činí naše životy, či alespoň můj život, velmi snadným a lehkým. Zrovna jsem uvažoval nad tím, že vy jste začali toto meditační sezení už v pátek večer a já teprve včera, ale těchto 24 hodin je pro mě jako rok, jako světelný rok – tak daleko se mi to jeví. Nevím, kolik dní už uběhlo, neboť to jediné, co zde je, je tento přítomný okamžik.

Setrvávání v přítomném okamžiku nejenom velmi usnadňuje náš život, ale rovněž odstraňuje naše problémy s pozorováním dechu. Sledovat svůj dech znamená být s tímto dechem zde a nyní. Někdy se lidem zdá, že tato meditace je hrozně složitá, ale ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Vše, co je zapotřebí, je sledovat jeden dech s bdělou pozorností; ten dech, který probíhá právě nyní. Proč je to složité? Protože to zbytečně komplikujeme a protože ve zbytku týdne, ve zbytku roku, ve zbytku našeho života neděláme v jednu chvíli pouze jednu věc. Život jako dlouhá cesta ubíhající krok za krokem je něco, co je nám cizí.

Někdy se sám divím, jak je to možné, že prožijete velmi rušný víkend, kdy nemáte ani chvilku klidu, a pak přijedete na meditační sezení, trochu si odpočinete, načež okamžitě vstoupíte do velmi klidných a hlubokých stavů samádhi. Toto mě trápilo, když jsem poprvé přijel sem do Austrálie. Věděl jsem, do čeho se pouštím. V Thajsku měl člověk dostatek času sám pro sebe, kdy se mohl věnovat formální meditační praxi. Ale tady v Austrálii bylo nutno postavit klášter a já jsem věděl, že budu v mnohem užším kontaktu s laickou komunitou, než jak tomu bylo v Thajsku. Čím více práce, tím méně času na meditační sezení.

A zvláštní bylo, že když práce přestala a hluk se utišil, sedl jsem si na svůj polštářek a dokázal jsem velmi rychle soustředit svou mysl. Vždycky jsem si myslel, že aby člověk skutečně uklidnil svou mysl, musí sedět mnoho hodin v meditaci a nebýt ničím vyrušován, musí zorganizovat všechno kolem svého meditačního polštářku. Ale tak to není. Jsou to spíše naše každodenní návyky – to, jak hovoříme s lidmi v klášteře, jak pokládáme cihlu, jak řídíme auto, jak hovoříme do telefonu –, které činí naši meditaci klidnou nebo rozrušenou. To, co děláme mimo meditační halu, je nesmírně důležité. A to proto, že se jedná o určitý proces, podmíněný proces meditace.

Není to tak, že „vy“ meditujete. Někdy si myslíme, že jsme to my, kdo řídí tenhle autobus. Ale když se podíváte velmi bedlivě, tak zjistíte... že tam žádný řidič není! Autobus jede tisíc mil za hodinu – někdy je to až děsivé –, ale není tam žádný řidič. Proces se prostě odvíjí. A když si uvědomíte, jak úžasné a nádherné to je, že nasloucháte učení Dhammy, tak poznáte, že je to celé toto prostředí, jež prospívá vaší meditaci, mnohem víc než to, co „vy“ děláte či neděláte. Nechte tento proces probíhat. Když strom roste, tak se nerozhoduje: „Teď budu růst,“ ale prostě roste. Květina se nerozhoduje, kdy otevře své listy; prostě je otevře podle okolních podmínek, podle zákonů přírody. A je důležité rozumět přírodním zákonům v oblasti meditace, abychom mohli pochopit, jak meditace funguje – „jak se to dělá“, chcete-li.

Meditace začíná tím, co děláte doma. Buddha neustále opakoval, že meditace začíná u našeho jednání (síla). Když jsem poprvé zkoušel meditovat, tak jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost; chtěl jsem prostě meditovat. Jak to, že někteří lidé sem přijdou, posadí se a velmi rychle se dokážou uklidnit, zatímco jiní lidé tu mohou sedět jeden den, dva dny, deset dní, a přesto se nikdy neuklidní? Mnoho souvisí s naším jednáním, s tím, co děláme, když jsme doma. Když vaše meditace neprobíhá příliš dobře, neptejte se jenom, co děláte špatně zde, na meditačním polštářku, ale spíše co děláte doma. Jak žijete svůj život, co děláte v práci nebo ve své kanceláři. Nemůžete něco napravit v oblasti svého jednání? Jste sobečtí? Jste bezohlední k lidem kolem vás, včetně vás samých? Máte dostatek času na odpočinek během týdne? Jednou z nejdůležitějších věcí je střídmost a prostota. Prostota životního stylu – to je něco, co můžete změnit, aby vaše další meditační sezení bylo mnohem klidnější. Ctnostný člověk ví, co učiní jeho život klidným, chápe následky svých tělesných, slovních a mentálních činů (kamma) – nejen v meditační hale, ale také doma, v práci, v obchodě, prostě kdekoliv.

Buddha neustále opakoval, že ten, kdo je ctnostný, se dokáže snadno uklidnit. V jedné nádherné suttě Buddha říká, že ten, kdo je ctnostný, se nemusí rozhodovat: „Teď se uklidním,“ nemusí se o to snažit, protože už je klidný. Je to přirozený účinek, nevyhnutelný následek: jedna věc vede k druhé a musí k ní vést – taková je prostě příroda neboli Dhamma. Proto je ctnost nezbytně nutná k tomu, aby náš život byl klidný, abychom jím procházeli spokojeni, jednoduše, bez velkých nároků. Ctnost vede k vnitřnímu míru. Je to takový stav, kdy se nehádáte s druhými lidmi, jste tolerantní, dokážete přijmout odlišné názory a činy druhých lidí. Toto je velmi důležité pro praxi meditace.

V mysli člověka, který je klidný v každodenním životě, vyvstane radost a štěstí. Žije tak, že nikomu není na obtíž, dokonce ani sám sobě. Je to, jako kdyby se volně vznášel a kroužil ve vzduchu. Buddha řekl, že ten, kdo je klidný a spokojený, bude také šťastný. Nemusí se rozhodovat: „Teď budu šťastný,“ nemusí o to usilovat, neboť už je šťastný. Je to přirozený následek, je to princip Dhammy.

A dále Buddha v téže suttě říká, že ten, kdo je takto šťastný, se bude snadno soustředit. Kdo má tuto radost, klid a ctnost, se nemusí rozhodovat: „Teď se budu soustředit,“ nemusí vynakládat žádné zvláštní úsilí, neboť už je soustředěný přirozeným účinkem jistých podmínek.

Takto začínáme chápat, na čem tato meditace spočívá. Někdy, když se nám meditace nedaří, se ptáme: „Co dělám špatně?“ Někdy si říkáme: „Možná nesleduji svůj dech dostatečně pozorně. Možná nevynakládám správné úsilí, právě teď. Možná vynakládám příliš malé nebo příliš velké úsilí. Možná bych se měl více napřímit. Možná mám špatný meditační předmět. Možná...“ Začněte na samém počátku, začněte u ctnosti (síla). Pak pochopíte, jak lze snadněji meditovat na meditačních sezeních. A rovněž proč je meditace obvykle mnohem snazší pro mnichy, neboť mniši žijí způsobem, který je založen na ctnosti. Pokud se nechováte ctnostně, tak vás z kláštera vyrazí... Jelikož mnišská pravidla jsou opravdu přísná, nedají se nijak obejít. Proto také Buddha založil mnišský řád (Sangha), aby – na základě ctnosti – mniši mohli snadno meditovat; pokud ovšem dělají to, co by měli dělat.

Když hovořím o soustředění, rád používám slovo „utišení“ – samatha. Je to velmi dobrý překlad tohoto termínu, neboť se používá i jinde v buddhistických textech. V pravidlech disciplíny (pátimokkha) je jedna malá pasáž, z níž je jasně patrné, co toto slovo skutečně znamená. Když vidíte, jak jsou tatáž slova užívána v různých kontextech, tak lépe pochopíte jejich význam. Jde o utišení mysli. Je to stejné, jako když utichne vítr a celý les se přestane pohybovat. Nastane klid a ticho. Nic se nehýbe. To míníme slovem samádhi, soustředění. Je to ustání veškerého pohybu, přicházení i odcházení... Vyvolá to ve vás magický, radostivý pocit.

„Nadšení“ je další nádherný překlad, tentokrát slova píti, onoho radostného mentálního pocitu. Když začnete zakoušet klidný stav mysli, je to, jako kdybyste stáli uprostřed noci v tichu lesa, nebo v nějaké hluboké jeskyni, nebo někde v divočině, kde se nic nehýbe celé minuty, celé hodiny.

A je důležité si uvědomit, že je to právě radostivost a blaženost, které tvoří hlavní aspekt těchto hlubokých meditačních stavů. Toho si člověk všimne nejvíce. I když jste ještě nedosáhli těchto stavů pohroužení (džhána), je důležité znát svůj cíl, abyste věděli, kam míříte, k čemu se přibližujete. V první džháně je to ono nadšení a blaho (píti-sukha), jež je zrozeno z odloučení a oproštění. Není to vlastně první džhána, jež je zrozena z odloučení a oproštění, nýbrž samotný pocit nadšení a blaha, jenž odtamtud vyvěrá. Pálijské slovo pro „odloučení“ je vivéka. Když někdo, třeba nějaký mnich, odejde na pár dní do lesa, aby mohl v klidu meditovat, říká se, že se „uchýlil do vivéky“ (thaj. pai vivék). Opustí klášter, všechny své povinnosti, a odejde na nějaké tiché místo. Vivéka proto znamená zanechání, opuštění věcí, především vaší práce, vašich povinností a všeho ostatního. A odtud pochází nadšení a blaho, součásti první džhány. Čím více dokážete nechat věci stranou, nechat věci být, tím více se přiblížíte k první džháně a tím více začne narůstat ono nadšení a blaho. A tady můžeme znovu použít to čínské pořekadlo o dlouhé cestě, která začíná jediným krokem, abychom pochopili, co míníme slovy vivéka, odloučení, oproštění. Když se na tu cestu díváme jedním způsobem, je to neustálá dřina. Desetidenní meditační sezení: máte ještě před sebou skutečně dlouhou cestu, a vaše kolena vás nepřestanou trápit, vaše záda budou bolet čím dál víc... Díváte-li se na to tímto způsobem, co hrozného vás ještě čeká, tak to nezvládnete a za pár dní odjedete. „Ještě jedna hodina. Už jsou čtyři odpoledne. Další hodina. Můj bože!“

A zde je důležité si připomenout onu tisícimílovou cestu, kterou můžete ujít jedině tak, že teď uděláte jeden krok. Tento krok je ten jediný krok na celém světě, tento dech je ten jediný dech v celém vesmíru – totiž ten, který probíhá právě nyní. A pouze o ten je třeba se starat, zabývat se jím, protože všechny ostatní dechy ve skutečnosti neexistují. Jsou to jen obrazy naší představivosti. Je tu pouze jediný dech, vždycky tu byl pouze jediný dech, a vždycky tu bude pouze jediný dech. To vaši cestu učiní nesmírně snadnou a jednoduchou.

Nemusíte sedět celou hodinu, nemusíte sedět dokonce ani pět minut; stačí jen sedět po dobu jediného dechu. Desetidenní meditační sezení, stodenní, desetileté, padesátileté meditační sezení, bez pohnutí... Je to pořád jenom jediný dech, jediný krok. A abyste se na něj dokázali soustředit, musíte uskutečnit vivéka: opustit všechny předešlé kroky, které jste učinili, všechnu s nimi spojenou bolest, všechny vzpomínky, příjemné i nepříjemné. Nechte je úplně stranou, oprostěte se od nich, abyste zakusili stavy blaženosti; abyste pochopili, co mám na mysli, když říkám, že tato meditace je lepší než sex... Každý prodejce si musí udělat reklamu, že? V této společnosti to velmi dobře funguje.

V meditaci je třeba myslet pouze na to, co se děje právě nyní. I když někdo kýchne, je to prostě kýchnutí; nemusíte se trápit kvůli kýchnutí, které již minulo. Nedovolte jakýmkoli rušivým zvukům, aby vytvářely ozvěnu ve vaší mysli a odrážely se v ní sem a tam. Když vstoupí do vaší mysli, tak zanedlouho utichnou – a nezbude z nich vůbec nic. Nechte jít veškerou minulost; když můj hlas dozní, nic nezůstane ve vaší mysli. V jednu chvíli jeden krok – a neslyšíte ani ozvěnu toho minulého kroku. Podíváte-li se zpět, nevidíte za sebou žádné stopy. Vše, co tu je, je tento přítomný krok.

Toto míníme slovem vivéka: odloučenost, uchýlení se do přítomného okamžiku. A čím více se od všeho odloučíme – od své minulosti, svých povinností, své zodpovědnosti, své totožnosti –, tím větší radost a blaženost v nás vyvstane. Člověk si začne všímat, že tato radost při meditaci se nachází v přítomném okamžiku, nikoliv mimo tento okamžik. Jeden z důvodů, proč jsme při meditaci tak neklidní, je to, že hledáme tuto radost někde jinde, nikoliv zde a nyní.

V meditaci proto nehledáme radost v příštím okamžiku, ale právě zde a nyní: v tomto přítomném dechu, v této části probíhajícího dechu. Podívejte se a uvidíte ono nadšení, radost a blaho v tomto přítomném okamžiku; a uvidíte také, jak roste. Když se soustředíte na dech a necháte všechno ostatní jít, uvidíte ho jako krásnou vlnu na vodní hladině, která přináší velikou blaženost. Někdy si této krásy spojené s blažeností vůbec nevšimneme, protože ji neustále hledáme někde jinde. Vzpomínám si, jak jsme cvičili meditaci v chůzi v našem klášteře v Thajsku. Meditační hala měla betonovou podlahu. Zaměřili jsme svůj zrak pár metrů před sebe a prostě jsme chodili sem a tam. A když jsem bez přestání mnoho hodin pozoroval tu betonovou podlahu, začal jsem zjišťovat, jak nádherná podlaha to je. Beton je skutečně velmi krásný – když si začnete všímat jeho barev a tvarů, jeho struktury. Nakonec se zastavíte a prostě jen zíráte na tu betonovou plochu, jako by to bylo to nejkrásnější umělecké dílo či nádherná květina. Je to úžasné, kde všude lze najít krásu. Můžete zažít extatické blaho pozorováním čtverečního centimetru betonu...

Právě tak lze najít blaženost v jediném momentu dechu. Skrývá se v něm neuvěřitelná krása – jen kdybychom měli oči k vidění, čas k tomu podívat se, co se děje. Potom bude velmi snadné setrvat s jediným dechem, protože je to dobrá zábava, něco příjemného. Je to, jako bychom se procházeli krásnou, voňavou zahradou – rádi v ní nějakou dobu zůstaneme. Jde jen o to, nějak se tam poprvé dostat, alespoň k bráně té zahrady, abychom mohli být ohromeni tím pocitem.

Je to docela dobré přirovnání. Vzpomínám si, jak jsem před mnoha lety, v roce 1969, když mi bylo osmnáct, navštívil pyramidy ve Střední Americe, zbytky dávné májské civilizace. Měl jsem možnost prohlédnout si jednu z nejznámějších a nejkrásnějších z těchto pyramid, v Chichen Itza na poloostrově Yucatán. Procházel jsem se v tom náboženském komplexu už asi hodinu a začal jsem vnímat atmosféru onoho místa, když najednou přijel autobus s asi dvaceti americkými studenty. Vystoupili ven, a aniž by si všímali džungle či staveb kolem sebe, vytáhli z batohu kopací míč a začali hrát fotbal. A já jsem si říkal: „Panebože, v takovém úžasném prostředí, a oni nedokážou dělat nic jiného než hrát fotbal!“ Stejně tak, když sledujeme svůj dech, mohli bychom vnímat krásu přítomného okamžiku, ale my se místo toho zabýváme tím, co budeme mít zítra k snídani nebo jak večer ulehneme do peřin. Kolik fotbalových her hrajeme v přítomném okamžiku? Toto tedy míníme radostí a blahem, které můžeme zakusit jen tehdy, pokud se otevřeme přítomnému okamžiku. A náš život se tím velmi usnadní. Ať děláme cokoliv, budeme zakoušet radost a krásu toho okamžiku. Toto je prožitek první džhány; je stále poměrně hrubý.

Hlavním aspektem druhé džhány je opět nadšení a blaho plynoucí ze soustředění, sjednocení mysli. V první džháně člověk zanechal za sebou hrubý svět minulosti a budoucnosti, neustálé činnosti a aktivity, a vstoupil do oné nádherné zahrady přítomného okamžiku. Ve druhé džháně se člověk soustředí už jen na jedinou květinu. Květinová zahrada je velmi pěkná, ale nedá se to srovnávat s krásou jediné květiny. Druhá džhána je toto soustředění, sjednocenost mysli, setrvávání pouze s jednou věcí. Je to utišení, velmi hluboké uklidnění.

Chtěl bych tedy shrnout hlavní body týkající se meditace klidu (samatha). První částí této meditace je vivéka: zanechání, opuštění věcí. Je to mnohem důležitější než třeba úsilí či bdělost. Samozřejmě, že bdělá pozornost (sati) je rovněž velmi důležitá: musíte vědět, že opouštíte věci a necháváte je být. Když toto nevidíte, tak nemáte ani ponětí o tom, co všechno s sebou vláčíte. Shoďte všechna tato břemena; nechte jít celou svou minulost, všechny své naděje i všechny své obavy. Někdy se bojíme pustit se těchto věcí, protože jsme je s sebou tahali odjakživa. Cítíme se s nimi bezpečně, a nechce se nám opustit je a vstoupit do hlubokého pohroužení džhány. Stojí to však za to.

Vivéka: nechte tyto věci jít a uchylte se do vnitřního odloučení. Neberte si s sebou žádné knihy, žádné deníky, žádné vzpomínky. Nechte to všechno za sebou, odpoutejte se a vstupte do oné krásné zahrady. Když už jste uvnitř této zahrady, v první džháně, zvolte si místo celé zahrady jedinou květinu a setrvejte s ní. Hovořím zde teď v přirovnáních; a snažím se zasít semena, která, alespoň doufám, v budoucnosti – nebo i nyní – vyraší a připomenou vám, co jsou tyto hluboké meditační stavy zač. Jsou totiž nesmírně užitečné: dávají mysli nadšení, radost a onu průzračnost, která umožní vznik porozumění (paňňá).

Cvičili jsme už tři dny ánápánasati, a tak bych dnes chtěl hovořit o jednom druhu meditace, který sám používám a který je někde na půli cesty mezi meditací klidu a meditací vhledu. Je to meditace o prázdnotě. Meditace o prázdnotě má totiž oba tyto aspekty – uklidnění i porozumění. Když začínáme meditovat, přinášíme si s sebou všechny ty drahocenné věci, o které se v životě tolik staráme. Při meditaci o prázdnotě je však musíme opustit, nechat je jít, vyprázdnit je. Do meditace o prázdnotě musíme vstoupit s prázdnýma rukama – to je velmi důležité. Je to stejné, jako kdybyste měli vynést všechen nábytek ven z tohoto pokoje, dokonce i váš zamilovaný meditační polštářek... „Jak mám meditovat bez svého polštářku?“ Všechno ven! Teď hovořím samozřejmě obrazně; nemusíte jít a sedět pouze na koberci. V meditaci o prázdnotě je třeba v postupných krocích úplně vyprázdnit svou mysl. Nenechte nic uvnitř: žádné naděje, žádné obavy, žádné tužby. Nechte to všechno prostě zmizet. Vzpomínám si znovu, jak jsem navštívil Střední Ameriku, a tehdy jsem nevěděl nic o májské civilizaci. Věděl jsem jen tolik, že se má jednat o nějaké náboženské stavby, a že na vrcholu těchto pyramid bývala malá místnost, kam chodívali kněží. A když skutečně vystoupíte na vrchol těchto pyramid, tak uvidíte prázdnotu. Celá Střední Amerika byla totiž pokryta hustou džunglí, a když cestujete džunglí, tak nikdy nevidíte příliš daleko; dokonce i nad cestami tvoří stromy jakýsi příkrov. Můžete cestovat několik týdnů a nikdy nespatříte horizont ani hvězdy. Pamatuji si, že i našem klášteře v Thajsku, Wat Pa Nanachat, člověk málokdy viděl hvězdy; nanejvýš tak nějakou škvírou mezi stromy. Nikdy jste neviděli celou hemisféru, celé nebe.

A představte si, jaké to asi muselo být, když lidé, kteří se narodili a celý život prožili v té džungli, poprvé vystoupili na vrchol oněch pyramid a spatřili... prázdný prostor, naprosté nic mezi nimi a nekonečnem. A právě toto míníme meditací o prázdnotě: být prázdný jako obloha kolem pyramidy. Poté mi už bylo jasné, odkud ti kněží brali svoji inspiraci: vystupovali na vrchol těch pyramid, kde se jejich mysl mohla volně rozlétnout do širé dáli. A pak jsem také pochopil to přirovnání o vystoupení z džungle našich starostí a myšlenek, plánů a aktivit, a poprvé hledět do prázdnoty. Nebe je nádherný symbol prázdnoty, zvláště když je prosté mraků, neboť mysl se může rozletět až k jeho okrajům i za ně. Prázdnota se pak pro nás stane nádherně klidným stavem prodlévání. Je o tolik větší než my, že se v ní ztrácíme, naše „já“ se v ní ztrácí. Prostě sedíme a hledíme, jsme dokonale prázdní.

Prázdnota však vyžaduje trochu klidu a trochu moudrosti, abychom se dostali až na vrchol oné pyramidy, protože budeme-li na ni šplhat se všemi svými věcmi, nikdy se nám to nepodaří – ty věci budou příliš těžké. Aby se nám to podařilo, musíme je všechny pustit. Když tedy medituji o prázdnotě, podívám se nejprve, co je v mé mysli, a začnu to jedno po druhém nechávat jít. Podívejte se, co s sebou vláčíte. Je-li to nějaká starost, která se neustále vrací do vašeho vědomí, musíte ji pustit, nechat ji jít. Jednou, v našem klášteře v Thajsku, se mě Adžán Čá zcela neočekávaně zeptal: „Proč?“ Já jsem na to vůbec nebyl připraven a řekl jsem nějakou hloupost. On mi však ten den chtěl dát velmi hluboké ponaučení. Řekl proto, že kdyby mi tutéž otázku někdo položil v budoucnosti, mám mu na to odpovědět: „Není tu nic.“ A já jsem o tom pak často uvažoval, protože to byla taková zvláštní situace a Adžán Čá byl takový velký učitel. Odpověď na otázku „Proč?“ je „nic“. Když totiž meditujeme, neustále si klademe otázku „Proč?“ a naše mysl je díky tomuto pohybu neklidná. Připoměňte si vždycky tu odpověď – „nic“ – a uklidníte se. Pak také porozumíte meditaci o prázdnotě: „Není tu nic, vůbec nic...“

Nejprve si začnete pohrávat s podobnými myšlenkami, a pak přejdete k samotnému smyslu těchto myšlenek, což je vlastně jejich účel. Nesnažíme se o tom filozofovat tak, že jedna myšlenka vyvolá druhou, ta zase další atd. Prostě si takové slovo řekněte na začátku vaší meditace, a pak se už jen dívejte, co se bude dít. Hned po odeznění slova se vynoří jeho význam. Jsme-li však nedbalí, tak se nám tento význam ztratí, neboť ho překryje další myšlenka. A proto po odeznění první myšlenky setrvejte u samotného významu, u významu prázdnoty. A to je velmi klidné, velmi krásné místo k prodlévání.

Není to nijak obtížné, nepotřebujete k tomu příliš síly ani námahy. A jak jsem už říkal, tyto věci se stanou samy od sebe. Ať už si myslíte, že to zvládnete či nikoliv, budete se moci soustředit a vaše mysl se zastaví, neboť semena pro to již byla zaseta. Zda to bude dnes, příští rok nebo v příštím životě – buďte trpěliví, dříve nebo později se to podaří.

§ Ptáte se na praxi ánápánasati. Když pozorujete svůj dech, jak se postupně zklidňuje, vaše vnímání dechu se změní. Chcete-li vstoupit do hlubokých stavů meditace, nechte tento vjem změnit svůj charakter. Neboť způsob, kterým vnímáte dech na začátku meditace a když se dostáváte stále hlouběji a hlouběji, je velmi odlišný. V hlubokém stavu meditace vnímáte dech nakonec jako ztělesněnou blaženost. Ne že blaženost je v dechu či dech v blaženosti: dech je blažeností. Dalo by se říci, že v průběhu meditace dech mění své barvy jako chameleón. Je to stále tentýž chameleón, jemný vdech a výdech, který však zároveň mění své barvy, takže ho vnímáte úplně jinak. I když v meditaci sledujete dech, můžete na něj hledět jako na prázdnotu: dech je prázdnota a prázdnota se stává dechem. Je to určitý aspekt oné věci, kterou vnímáte, aspekt, na který zaměříte svoji pozornost.

Říkám to, protože mě to nikdo nikdy neučil; musel jsem na to přijít sám. Pozoroval jsem svůj dech a někdy se mi zdálo, že se mi ztratil. Pak ve mně začala vyvstávat radostivost, ale já jsem si říkal: „Raději bych se měl vrátit zpět k dechu.“ Dovolte tomuto procesu, aby přirozeně probíhal. Vykliďte mu cestu; i když jste to vy, kdo tento proces započal. Je to jako rozjezd v autě: zařadíte jedničku, pak dvojku, pak trojku, pak čtyřku, ale pak vyřadíte rychlost, necháte vše být a jen sledujete, jak se celý ten proces uklidňuje. Nechte ho, aby se utišil; nevyrušujte ho. Mysl se postupně stále více uklidňuje. Stupeň tohoto uklidnění mysli můžete rozpoznat podle míry nadšení a blaha, jež je zakoušeno. Proto často říkám, že v soustředěné mysli nejsou přítomny žádné pochybnosti, jelikož je tichá a klidná. Nemůžete to s ničím zaměnit, stejně jako nemůžete s ničím zaměnit pocit sexuálního orgasmu – je to velmi silný pocit v našem nitru.

A proto vás vybízím, abyste se snažili dosáhnout těchto velmi klidných stavů mysli a abyste si všimli onoho nadšení, utišení a prázdnoty. Po nějaké době se toto stane vaším meditačním předmětem. Nejdříve budete přeskakovat mezi dechem a pocitem blaženosti, ale pak se mysl skutečně utiší a sjednotí.

§ Ptáte se, zda je v těchto meditačních stavech přítomno nějaké toužení. V těchto stavech je mysl velmi čistá, a teprve když z nich vystoupíte, může se objevit toužení po nich. A když po těchto stavech toužíte, tak zjistíte, že jich nemůžete dosáhnout. Je to zvláštní věc a častý problém mnoha meditujících, že když poprvé zakusí tyto blažené stavy a začnou po nich toužit, tak je už nedokáží znovu navodit – po nějakou dobu. To se jim podaří znovu až tehdy, když pochopí, že tyto stavy vyvstávají právě díky opuštění touhy, díky vivéka, jejímu zanechání. Tyto stavy nevznikají z toužení; touha je jejich přímým opakem. Těchto stavů dosáhnete jedině opuštěním toužení.

§ Ptáte se, zda lze v těchto hlubokých stavech přemýšlet o nestálosti apod. Takové myšlenky se v oněch stavech vůbec nevyskytují. To, o čem zde hovoříte, je vznik moudrosti. Je to chápání celého tohoto procesu uklidňování mysli, které vás dovede k pochopení aničča, dukkha a anattá (nestálosti, strastiplnosti a ne-já). Je to proces porozumění. A je pravdou, že hluboký vhled – takový, který vámi skutečně zacloumá – je další příčinou pro vyvstání píti, oné radosti a nadšení. Je to jeden z jeho znaků, chcete-li. Tento vhled vyvstává náhle i postupně. Jako když cestujete z jedné země do druhé: celá cesta probíhá postupně, míli za mílí, krok za krokem, ale pak jednou překročíte hranici a víte, že jste v jiné zemi. A přibližování se k tomuto vhledu, hromadění nezbytných podmínek, závisí na rozvoji samádhi.

V jedné své rozpravě Buddha hovoří o tzv. „transcendentálním závislém vznikání“, které ukazuje, jak celý tento proces funguje. Když se mysl dokáže soustředit, tak to samo o sobě umožní vznik moudrosti. Není to tak, že když je mysl soustředěná, člověk se rozhodne přemýšlet o aničča či anattá a bude na to vynakládat veliké úsilí. Je-li mysl soustředěná, moudrost vyvstane sama od sebe. Nic nemusíte „dělat“, stejně jako květina se nerozhoduje, že bude kvést. V důsledku soustředění své mysli, dříve nebo později, člověk nahlédne pravou povahu věcí. Tím však tento proces nekončí. Když člověk uvidí, co jsou věci skutečně zač, když uvidí aničča, dukkha a anattá, tak v něm vyvstane pocit znechucení, odvrácení se od světa (nibbidá). Pak také zjistí, že je s tím třeba něco udělat. A když uvidí situaci, v níž se nachází, nechá postupně věci jít – ne před porozuměním, ne před soustředěním, ale až po nich. Teprve když vyvstane tento vhled, člověk uvidí, že – jak říkal Adžán Čá – drží v ruce žhavý uhlík.

Je nutné dostat se do těchto hlubokých stavů meditace či alespoň do jejich blízkosti; čím blíže se k nim dostanete, tím vám to bude zřejmější. Začnete chápat, že je třeba něco udělat, že musíte nechat věci jít. Není to jen povrchní vědění; když je váš vhled opravdu hluboký, přestanete věci uchopovat zcela přirozeně. Někdy to nějakou chvíli trvá, než pustíte onen žhavý uhlík, neboť jste ho svírali takovou dlouhou dobu. Někdy to trvá až sedm dalších životů. Ale dříve nebo později to jistě učiníte. V samotných blažených meditačních stavech není žádný prostor pro nějaké rozjímání; pouze je prožíváte, pozorujete a prodléváte v nich. Nejsou dostatečně „vratké“ pro jakoukoliv kontemplaci. Ta je možná až poté, co z nich vystoupíte, a vaše mysl je klidná jako jasné nebe bez jediného obláčku. Když Buddha mluví o aničča, dukkha a anattá, umístí tyto myšlenky do vaší mysli. Když se potom mysl utiší a zklidní, když se oprostí od všech těch věcí, jež překážejí vzniku moudrosti, začnete spontánně vidět anattá (ne-já). Nevolíte si anattá jako metodu svého rozjímání, ale anattá vyvstane samo o sobě, dukkha vyvstane samo o sobě. Je to jako to, co často radím lidem: máte-li někomu něco závažného sdělit, čeká-li vás nějaký důležitý rozhovor, máte-li hovořit se svou ženou o citlivých věcech, nikdy si předem neplánujte, co řeknete. Prostě tam jděte a otevřete své srdce – vyjde to ven samo. Právě tak není třeba plánovat meditaci vhledu (vipassaná); prostě otevřete své oči a hleďte. Nemusíte činit rozhodnutí: „Teď budu pozorovat aničča, teď budu pozorovat anattá, teď budu pozorovat dukkha.“ Prostě jen otevřete své oči a všechno to bude před vámi. Taková je alespoň má zkušenost s touto cestou vhledu.
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 31. kvě 2020 4:46:19

Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. čer 2020 16:46:29

"Meditace nemá nic společného s tím, abychom se dostávali do extáze, spirituálního vytržení nebo klidu. A také nic s pokusem stát se lepším člověkem. Meditace jednoduše znamená vytvořit si prostor, ve kterém budeme schopni odhalit a vyřešit naše neurotické odvádění od sebe sama, naše skryté úzkosti a naděje."

Chögjam Trungpa
Přílohy
82261637_2980431452036349_7110210352985407488_n.jpg
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod miroslav » pon 01. čer 2020 18:46:40

Návštěvník píše:"Meditace nemá nic společného s tím, abychom se dostávali do extáze, spirituálního vytržení nebo klidu. A také nic s pokusem stát se lepším člověkem. Meditace jednoduše znamená vytvořit si prostor, ve kterém budeme schopni odhalit a vyřešit naše neurotické odvádění od sebe sama, naše skryté úzkosti a naděje."

Chögjam Trungpa


Dík :)

Tohle vlákno je je opravdu pestré. Zahrnuje komentáře (citace a videa) od opravdového duchovního pohledu na meditaci (Trungpa, Krishnamurti) až po ty (duchovní populisty), kteří tento pojem zneužívají a deformují pro potřeby svého "duchovního" ega a ega svých posluchačů obdivovatelů.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 4771
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. čer 2020 20:23:42

EDUARD TOMÁŠ:

Proč je tak málo lidí, kteří trvalé štěstí nezažívají?
Protože jej hledají tam, kde trvalého štěstí není.
Hledají ho všude, než kde doopravdy je.
Pochopitelně se člověk zklame. Stále hledá dál a dál. A není šťastný.
Potom nesmí člověk úplně rezignovat, ale zůstat toužící po blahu, duševní pohodě.

HLEDÁŠ-LI ŠTĚSTÍ, POZNEJ NEJPRV SÁM SEBE.

Na své duchovní cestě máte na vybranou:
– Udusat pochybnosti nedůvěrou nebo lhostejností.
– Ale stejně tak dobře ji můžete rozžhavit plameny víry, touhy po Pravdě. Dokonce s použitím přísného logického úsudku a rozumu.

Na duchovním hledání Pravdy nechybí logika, používání intuice, inspirace, která je dokonce víc než intelektuální proces.

Nalezení Pravdy, Štěstí – není přechodné. Je trvalé a nezaniká ani smrtí.
Je nejvyšší neextatickou blažeností.
Tato Pravda není nedosažitelně vzdálená ani není vyhraněna někomu, jako výjimečným lidem.
Je přítomna ve veškerém vnímání a chápání každého člověka.
Proto ji musí hledat každý sám v sobě.
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 02. čer 2020 15:18:30

"Problém spočívá v tom, že ego může měnit vše ve svůj prospěch, dokonce i duchovnost."

Chögyam Trungpa
Návštěvník
 

Re: Meditace

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. črc 2020 5:59:06

Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků