Co je to ďábel

Pouze pro registrované členy, je zde psaní bez jakýchkoliv pravidel a bez mazání příspěvků.

Co je to ďábel

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 18. kvě 2019 7:55:58

vostal petr píše:
Jak vidíš otázku démonů ty? Co to je, kde to žije a co to žere. Nebo to vůbec není?


Démon je egregor :


Tento pojem pochází z řeckého slova „egregorien“, které znamená „bdít na stráži“. Jakýkoli egregor je subtilní energetickou sférickou formou, která vzniká v astrálním vesmíru, když jsou dvě či více lidských bytostí pohromadě nebo se shromáždí a jednotně projevují určitý jasný a pevný záměr.

Egregor není nikdy entitou v pravém slova smyslu. Místo toho je egregor tajemným magickým subtilním sférickým vyzařováním, které obsahuje všechny pevné úmysly, všechny myšlenky, všechny prožitky a všechny touhy, které většinou v jednotě projevují dvě nebo více lidských bytostí, které se rozhodly jednat v určitém směru v souladu se společnými záměry, které je pohánějí.


Jak egregor utváří naši vlastní realitu


Energii lidského utrpení čerpá společný egregor zla. Zvlášť cenný je pro něj silný proud způsobený utrpením lidí v době hladomoru, nemoci nebo panického strachu. Nebo tehdy, když člověk žárlí, závidí, dostane se pod vliv chamtivosti, chtíče nebo nenávisti. Podstatou je, aby probíhal proces utrpení, bolesti. To takový nízkofrekvenční egregor potřebuje ne jen jako jakoukoli energii, ale jako psycho-energii tvůrčí, energii tvoření. Tato vlnová specializovaná energocentrála se plní silou prostřednictvím lidského utrpení. Není důležité, zda fyzického nebo psychického, ale když se stane nezměrným, pak egregor z člověka vyždímá všechny síly a v první řadě jeho tvůrčí potenciál.

Člověk žije v energetickém prostoru a zažívá na sobě vliv rozličných struktur energetického pole, kterými je okolní svět naplněn. Do okolního prostoru přispívá objektivními narušeními i lidská myšlenka, která má energetickou povahu a různé energetické struktury nebo energoinformační subjekty ji absorbují. Určité energetické vibrace jemnohmotného plánu různé frekvence vyvolávají i běžné lidské pocity.

Pokud tyto vibrace v sobě nesou agresi, závist, zlobu, násilí a podobně, jsou nízkofrekvenční. Vysokofrekvenční vibrace přinášejí naopak dobro, láska, soucit, úcta a podněcují člověka k pozitivnímu chování. A tyto vibrace vstupují do rezonance s podobnými energetickými subjekty v okolním prostoru. Efektu rezonance je dosaženo díky intenzitě přání a důvěry v dosažení požadovaného. Tyto interakce na úrovni energetiky umožňují vytvářet kolem člověka příznivé podmínky pro realizaci plánovaného.

Nejsilnější vliv na celkový psychoenergetický prostor mají světonázor člověka, jeho vtah k sobě i ostatním a jeho činy a skutky. Sama energie příznak nemá, funkčnost vytvářené energii dává člověk svými myšlenkovými formami a myšlenými obrazy. Individuální duše tím, že se propojují v jeden celek, pronikají do sebe na jemnohmotné úrovni a slévají se, rodí svébytné psychické entity, představující psychickou individualitu nového typu, která začíná lidi řídit.

A tato "psychická entita", nebo také psychoenergický subjekt vytvořený lidmi a spojující je podle frekvenční charakteristiky, se nazývá egregor. Jinými slovy – je to energo-informační objekt v jemnohmotném světě, spojený s určitými stavy lidí, s ideami, přáními nebo touhami.

Egegor vzniká jedině za přítomnosti člověka. Každá taková energetická struktura v sobě nese závislost na energii, kterou ji lidé krmí, a na závislosti lidí na ideji, světonázoru a zaměření energie egregoru. Egregory vždy, ať už vědomě či nevědomě, využívají energii myšlenky, slova nebo činů. Tradice, zvyky, obřady, svátky, události, zázraky a další věci — to všechno jsou magické akce.

Čím důkladněji jsou vypracovány a dodržovány, tím více v nich je magické síly, tím silnější mají vliv na lidi. Průvody, demonstrace, náboženské průvody, ohně sekt, pochodňové průvody, pozdravy, ohňostroje — to vše jsou masové magické obřady určitých egregorů. V současné době se například stalo módním dodržovat posty a to je přímé připojení se člověka k příslušnému egregoru a jeho krmení a podpora.

Psychologie otroka nutí hledat egregor nebo jej vytvořit. Proto se mnoho lidí s radostí stává součástí nějakého egregoru a přijímají jeho pohled na svět, protože je to zbavuje potřeby myslet sám, sám si volit cíle a úkoly, sám je řešit a brát na sebe odpovědnost za tato rozhodnutí. (Ale každá volba, každý nezávislý krok — TO je tvoření, TO je svoboda, TO je člověk) Neharmonický člověk hledající svobodu vně sebe je právě tím materiálem, z něhož jsou vytvořena tato egregoriální monstra. Lidé svým vnitřním stavem určují svůj život.

Lidé tedy vytvářejí psychoenergetické struktury (egregory), když se spojují na základě určitých osobních kvalit na principu „svůj k svému“. Rozdíl mezi egregorem progresívním a konzervativním spočívá ve vztahu k budoucnosti. Libovolný egregor v sobě nese nespokojenost se současností. Nespokojenost sám se sebou vzniká při vnitřní disharmonii člověka.

Čím víc je člověk sám se sebou nespokojen, tím víc chce napodobovat ostatní. Takže napodobování roste z nedůvěry v sebe. Tím, že člověk napodobuje, se snaží být podobným někomu, maskuje se, schovává. V takovém případě odmítá brát na sebe zodpovědnost a to vede ke ztrátě individuality. Když se nachází pod vlivem egregoru, napodobuje ještě více než když se nachází mimo něj.

Nebezpečné momenty se v konání egregoru objeví tehdy, když začne neutralizovat nebo potlačovat individuality lidí, nahánět je do rámce určité myšlenky, pod jednotný světonázor. V tomto případě člověk ztrácí svou individualitu a stává se součástí tohoto energetického monstra a vykonavatelem jeho vůle. Přitom poměrně často je těm, kdo vstupují pod vládu egregoru, vložen program sebezničení pro případ, že by se chtěl z vlivu egregoru vymanit. Tak to se svými „zákazníky“ činí egregory alkoholiků, narkomanů, zločinců, prostitutek nebo členů různých sekt.

Egregorem může být i samotný člověk. Zvláště nyní můžete vidět mnoho rozličných takzvaných duchovních škol, jejichž iniciátoři a vůdci vytvářejí svůj egregor. Někteří vědomě, někteří nevědomky různými metodami sbírají energii svých učedníků, následovníků a zainteresovaných stran, zaměřují se na tyto energie a pak je využívají k řešení svých osobních cílů. Cestu k harmonii však může ukázat pouze ten, kdo je sám v harmonii.
Přes kontaktéry se hlásí i různé egregoriální struktury nebo energoinformační entity, které vystupují jako "učitelé", "svatí", "andělé" a podobně. Pak závisí na vědomí člověka samotného – jak vysoce toto vše chápe, takové varianty odpovědi se mu dostane.

V tvorbě „lidských“ egregorů je hlavním faktorem složení účastníků procesu. Vlastní psychoenergetický prostor má každý kolektiv lidí: rodina, různé organizace, národ, stát, lidstvo jako celek. A všude — od rodiny až po lidstvo — fungují stejné principy. Ukažme si to na rodině. Vztahy v ní vytvářejí odpovídající energo-informační pole; do něho se rodí děti, v něm probíhá jejich výchova a dochází k různým událostem. Toto pole se nazývá prostorem lásky — pokud je právě na ní postaveno. Celkové pole je vytvářeno všemi členy rodiny a všichni jsou zodpovědní za vývoj událostí v něm.

Proto je velmi důležité znát zákony formování tohoto prostoru, které umožňují jej správně vytvořit. Když se v rodině ve vztahu mezi mužem a ženou hromadí určité množství potíží a problémů, láska se odsouvá z první pozice a v páru se objeví psychoenergetický prostředník — egregor páru, začínající získávat negativní rysy. Oni jej vytvořili sami a přikrmují ho svými konflikty a hádkami, tím, že vypouštějí ven negativitu. Čím horší je vztah v páru, tím mocnější je prostředník, který pak přechází do útoku tím, že provokuje partnery k určitým činům, myšlenkám nebo slovům. Zejména v konfliktech, hádkách, kolizích egregor nachází pro sebe "potravu" v podobě výronů negativní lidské energie.

Co s tím? Řekli jsme, že v tvorbě „lidských“ egregorů je hlavním faktorem složení účastníků procesu. Z hlediska fyziky tento egregoriální subjekt představuje soliton-vlnový paket neboli rezonátor. Pokud v nějakém kolektivu už 4% zaměstnanců intenzivně podporují stejnou myšlenku, pak jejich kolektivní vědomí začne pracovat jako rezonátor a má vliv na ostatní lidi, pokud jde o podporu této myšlenky.

Vztáhneme-li to na národ, pak platí, že "Každý národ má takového vládce, jakého si zaslouží". Společný postoj všech členů společnosti vytváří prostor odpovídající kvality, v němž se pak objeví určitá vůdčí osobnost podle jiného rčení: "Jablko nepadá daleko od stromu". Proto při posuzování situace v rodině, kolektivu nebo státě je třeba v první řadě hodnotit lidský materiál.

Energo-informační pole může být vytvořeno nejen myšlenkou nebo společným cílem, ale i přáním, určitými vlastnostmi nebo chybami lidí. Když například člověk onemocní, připojí se k egregoru dané nemoci a začíná výměna mezi ním a tímto energetickým útvarem. Člověk vyživuje onoho vlnového parazita energiemi svých emocí, myšlenek a utrpení a egregor zas živí samotnou nemoc v člověku.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že egregoriální vlastnosti mají i přírodní živly, útvary a jevy. Svůj energoinormační prostor vytvářejí hory, řeky, moře, oceány, rostliny i stromy a to všechno má mocný vliv na chování i zdraví lidí.

Jak egregor utváří naši vlastní realitu

Dnešnímu světu vládne mohutný egregor peněz. Je třeba, aby všichni pochopili, že při dosažení kritické masy peníze získávají Vědomí (uvědomělý tvar/obraz) a ten, kdo má hodně peněz, vstupuje do vzájemné interakce s tímto egregoriálním vědomím. Vlivem egregoru peněz se vlastní vědomí člověka mění a projeví se to například tak, že se začíná chovat arogantně, přehlíží bývalé přátele a příbuzné, neuctivě se chová k lidem ve svém okolí atd.

Energii lidského utrpení čerpá společný egregor zla. Zvlášť cenný je pro něj silný proud způsobený utrpením lidí v době hladomoru, nemoci nebo panického strachu. Nebo tehdy, když člověk žárlí, závidí, dostane se pod vliv chamtivosti, chtíče nebo nenávisti. Podstatou je, aby probíhal proces utrpení, bolesti. To takový nízkofrekvenční egregor potřebuje ne jen jako jakoukoli energii, ale jako psycho-energii tvůrčí, energii tvoření.

Tato vlnová specializovaná energocentrála se plní silou prostřednictvím lidského utrpení. Není důležité, zda fyzického nebo psychického, ale když se stane nezměrným, pak egregor z člověka vyždímá všechny síly a v první řadě jeho tvůrčí potenciál.

Spolehlivou technologií vytvoření lidského utrpení vždy byla a zůstává dezorientace vědomí společnosti, jednoduše řečeno – totální lež. Podstata lži je jedna – odvedení lidského vědomí od pravdy. Vyvolání lživých energetických polí se uskutečňuje pomocí informačního „klíče“. Je nutné, aby tento „klíč“ přesně přiváděl ke gigantickému setrvačníku síly – egregoru. Platí „Co zaseješ, to sklidíš.“

Vědomí má každý člověk, avšak někteří jedinci mají vědomí vysoce rozvinuté a mohou vstoupit do kontaktu s různými energetickými subjekty, například s vědomím planety, vesmíru a podobně. Odtud pramení významný vliv člověka na události probíhající ve světě a také ohromná odpovědnost za to, že tento svět tvoříme svými myšlenkami a skutky.

Od podřízení se egregoru člověka ochrání Znalosti, víra a láska. Růst spirituality dovoluje z vlivu jakéhokoliv egregoriálního stvoření odejít. Dokonce i nejprostší dobré skutky a činy přispívají k transformaci prostoru, a různé projevy lásky dramaticky zvyšují účinnost transformace. Interakce egregorů s člověkem se děje v souladu s jeho vnitřním stavem, s otevřením se lásce, s dosažením znalostí, v souladu s jeho světonázorem.

Lidé nacházející se v nízkém stavu vědomí ve své době stvořili obraz ďábla, shodili na něj všechna negativa, nakrmili ho svou energií a pak se ho začali bát. Vše je v mysli člověka. Moudrost — to je rozum naplněný láskou a v takovém rozumu není místo pro ďábla. Na cestě k šťastnému životu je jen jedna překážka — naše lenost. Dnes je nezbytná duchovní gramotnost člověka, ale na moderní úrovni.

Je třeba v první řadě pochopit, že všechny situace života se na člověka nenavalují, ale on sám do nich leze. V životě nikdy není třeba znásilňovat situaci, vždy se vyřeší sama. Láska — to je ochrana před zlem. Tváří v tvář zlu se obvykle rozčilujeme, to znamená, že v sobě vytváříme vibrace zla. Ale přesně o to se snažil zlý člověk proti nám, a my, nechávajíce sami sebe otrávit, pak přijdeme domů a otrávíme celý dům a blízké.

Pokud bychom místo toho svého nepřítele přijali s láskou, pak by se vyslané vibrace zla od nás odrazily a s hroznou silou by udeřily toho, kdo nebezpečný impuls vyslal.

Všechny naše skutky odcházejí do energoinformačního pole, protože jsou formami energie. Tam je uložena, a v určitém momentě, když je to nutné, se vrátí k nám zpět. Pokud máš hodně myšlenkových forem nebo skutků negativního zaměření, pak se často na tebe budou hrnout. Je to ono takzvané „mít smůlu“. Většina lidí nechce pochopit, že nikoli stáří přináší nemoci, ale uspořádání života.

Štěstí a neštěstí — to je stav mysli. Právě mysl je hlavní iluzionista života. V mysli většiny lidí například existuje pocit, že něco potřebují, neustále žijí ve stavu "chci", mnoha „chci“. A právě toto „chci“ zcela ovládne člověka a začne mu velet a řídit jej. V honbě za tou či jinou Potřebou pak lidé ztrácejí sami sebe. Nejlepším lékem na Potřeby je odevzdání. Vždy dávej tolik, kolik chceš přijímat. A čeho může člověk dát nekonečně mnoho s cílem získat toho také mnoho? Samozřejmě Lásky. Přesně v lásce je toho obsaženo nekonečně mnoho a tento zdroj je třeba používat.

Globální směřování ke konzumu ve jménu uspokojení potřeb těla zbavuje náš život vyššího smyslu bytí. V Rusku, při všem existujícím marasmu je ještě zachována potence spirituality. Pokud ji budeme pěstovat a rozvíjet, pak opravdu může skrze Rusko přijít proměna světa a to se po právu stane "DUCHOVNÍM SRDCEM PLANETY".

S úctou ke čtenářům B. Ratnikov (zdroj: kramola.info, překlad: Vlabi)
Návštěvník
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 18. kvě 2019 11:47:35

Hojně používaný výrok: „Největším vítězstvím ďábla je, když nás přesvědčí o své neexistenci“, je i není pravdivý.

Ďábel jako protipól Boha opravdu neexistuje. Zlo není podstatné a neexistuje v jakékoliv podobě samo o sobě, ale vždy je závislé a podmíněné na svých nositelích. Zlo jako konkrétní činy existuje. Za nimi stojí jako jejich příčiny zlé myšlenky a přesvědčení. Již samy zlé myšlenky a hlavně city, všechny výtvory mysli, jsou skutečné tvořivé síly, které mají svůj směr i velikost a snahu uskutečnit se ve světě. Zlo, které jasně v našem světě vidíme, je výsledkem právě těchto sil. Výsledek jejich působení ve světě je dán jejich velikostí a zaměřením. Jde o přesnou obdobu součtu vektorů z fyziky.

Lidé také nejsou podstatně zlí, ale podléhají zlým výtvorům své mysli a svých přesvědčení v různé míře. Proto soudy typu: „je zlý“ či „je dobrý“ jsou vždy relativní, jeden a tentýž člověk se někdy chová jako „zlý“, jindy jako „dobrý“. I někteří nejhorší nacističtí zločinci byli „dobrými a milujícími otci svým dětem“.

Správně říká Ježíš: „Nikdo není dobrý, ale pouze náš Otec v nebesích“. To bychom měli mít vždy na paměti jak ve vztahu k sobě, abychom se vyhnuli pýše na svou dobrotu, tak i při posuzování druhých.

Lidé, ale i celé skupiny shodně smýšlejících lidí – dokonce celé národy – vytvářejí svůj osud prvotně svým myšlením a druhotně zevním jednáním v souladu se zákonem příčiny a následku. Stručně: sklízí svou karmu. Nikoliv ihned, ale s časoprostorovou prodlevou. Často až v příštích vtěleních.

Podle toho, co v člověku právě, ale i dlouhodobě převládá, zda zlé myšlenky a city nebo naopak ty dobré, jsou lidé – chovají se – někdy jako zlí, jindy jako dobří.

Některé bytosti propadly zlu ve velké míře. To jsou lidé, kteří se dopouštějí těch nejhorších činů jako Hitler, Stalin a jim podobní. Zřejmě i existují zlé odtělené, převahou zla v sobě ovládané bytosti a snaží se ovlivňovat běh světa a jeho obyvatel. Právě takové případy daly vznik představám ďábla.

Všeobecně platí, že zevní zlo a zlí lidé mají nad námi jen takovou moc, v jaké míře je chováme my sami ve své mysli.

Nad lidmi s převahou dobrých sil v sobě nemá zlo velkou moc. Jeho moc nad námi je úměrná našemu vlastnímu vnitřnímu zlu.

Při posuzování příčin zla a utrpení nesmíme ovšem zapomínat na dvě skutečnosti:

1) Největším zlem je naše odpadnutí od Boha, které má za následek, že ztrácíme jeho ochranu.

2) Naše vlastní zlé sklony a činy vykonané pod jejich vlivem se uskutečňují jako náš osud podle zákona karmy se zpožděním. Proto můžeme trpět i když jsme již zlo opustili. Pokud se však nevrátíme plně k Bohu, v nebožském, od Boha odpadlém světě nás vždy čeká utrpení i když jsme již dobří, protože v něm ničím nezkalené štěstí neexistuje a z principu ani existovat nemůže.

Nikdo však není opravdu dobrý, pokud se nevrátil plně k Bohu a neobnovil jeho působení v sobě a pokorně se mu neodevzdal.

Chceme-li žít bez utrpení a v moci dobra, je zcela nezbytné dobře otázce zla a zákonitosti, kterou se řídí, rozumět. Jen na základě takového poznání můžeme správně se zlem zacházet a bojovat. Jinak nemůžeme uspět.

Pokud se chceme vymanit z jeho moci, musíme je nejprve objevit a rozpoznat v sobě a rozpustit všechna zlá přesvědčení a myšlenky, které chováme.

Jinak zůstáváme stále v moci zevního zla, které nám vládne prostřednictvím zla vnitřního, které je naše vlastní a jen my a nikdo jiný nás z něho nevysvobodí.

Jinak nemáme naději. Zejména jakékoliv spoléhání na svět a zevní dění je marné. V našem světě nikdy plně a trvale dobro nad zlem nezvítězí. Také se v něm nikdy neobjeví takový spasitel, který by z něho učinil ráj a vysvobodil nás z utrpení, aniž bychom se o ně my správně snažili.

Je tomu přesně naopak. Spasit se můžeme jen my sami, když se vysvobodíme z moci zla v naší mysli a opustíme tento nebožský svět pro ten božský.

Je tomu přesně opačně, než jak někteří nevědomí učitelé tvrdí. Nejen nemají pravdu, ale jsou ovládání zlem, ze kterého učí, že se nemusíme měnit, ale je naší povinností měnit svět. Přesvědčují nás, že je s námi vše v pořádku, že jsme dokonce dobří a že příčina našeho utrpení leží mimo nás ve světě.

Tím nás odvracejí od jediné skutečné cesty k vysvobození, která vede k Bohu naším nitrem s jeho pomocí. Nikoliv bez Boha, ale výhradně s ním zvítězíme a osvobodíme se.
http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... abel-.html
Návštěvník
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod vostal petr » sob 18. kvě 2019 16:53:58

Já tedy dábel nejsem,

jen jsme spolu sepsali smlouvu,

vyměnil jsem svou nesmrtelnou duši za život věčný v nebi....
vostal petr
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 18. kvě 2019 16:55:57

vostal petr píše:Já tedy dábel nejsem,

jen jsme spolu sepsali smlouvu,

vyměnil jsem svou nesmrtelnou duši za život věčný v nebi....


:D
Návštěvník
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 19. kvě 2019 5:09:30

Nespletl ses? Smlouvu jsi uzavřel s ďáblem, nebo s Bohem? Jestli s ďáblem, tak bacha na to, je to podvodník.
Návštěvník
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 19. kvě 2019 5:15:06

Nebe nemusíte hledat, nebe je ve vás.
Štěstí nemusíte hledat, i to je ve vás.
Nemusíte hledat ani pravdu, vy jste pravda.
Není třeba hledat lásku, vy jste láska.
Prostě buďte sami sebou, svým skutečným já.
A v tom spočívá moudrost.


Don José Ruiz
Návštěvník
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod vostal petr » ned 19. kvě 2019 6:56:02

Návštěvník píše:Nespletl ses? Smlouvu jsi uzavřel s ďáblem, nebo s Bohem? Jestli s ďáblem, tak bacha na to, je to podvodník.


Já taky,

nebot já žádnou nesmrtelnou duši nemám...
vostal petr
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 19. kvě 2019 7:10:30

A co máš?
Návštěvník
 

Re: Co je to ďábel

Nový příspěvekod vostal petr » ned 19. kvě 2019 7:15:21

Hezký ego...
vostal petr
 


Zpět na OTEVŘENÝ PROSTOR

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník