Maharádž: Všichni jste promočení, protože hustě prší. V mém světě je vždy pěkné počasí. Není tu noc ani den, teplo ani chladno. Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem.
Tazatel: Existují dva světy?
M: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.
T: V čem se váš svět liší od mého?
M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm říci nic. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit.
https://www.advaita.cz/26232n-23.-rozli ... ja-jsem-to
„Co je“ není logické, není závěr. Nedá se to popsat, protože se to nedá s ničím jiným srovnat. Vzhled je popsatelný, to „není“ je nepopsatelné. Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat. Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.
Jim Newman
http://www.simply-this.com/essays
Jana píše: Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným.
Návštěvník píše:"Není trvalého štěstí v žadném predmětu světa. V žádné druhé osobě a v žádné jiné věci. Je v Bohu, v absolutním já jsem. V našem vlastním duchovním srdci. V království nebeském, které je v nás. Proto nemůžeme štěstí nikdy nalézt mimo sebe, jen ve svém vlastním nitru. Buďme skromní, mysleme hluboce a čistě a žijme podle toho, abychom získali základy metafyzické a morální kvalifikace. Vězme však, že samy tyto kvality nás ještě nepřivedou k poznání. Poznání musí být hledáno tam, kde je, v duchovním srdci. Proto je třeba začít pracovat. Jen naše vlastní pilná práce na duchovní cestě spolu s milostí boží nás povede k pravdě."
Eduard Tomáš
Veil píše:A to celé je jen sen. Sen o skutečném já, o skutečných jednotlivcích majících svobodnou vůli a možnost volby, o duchovním srdci, uvědomování, vědomí, pravém já... atd.
Prostě o zachování já.
Celé je to jen sen.
Veil píše:Jana píše: Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným.
Tázající: Takže když někdo říká, že vše co je je co je a já jsem to, tak pořád mluví z lokalizované perspektivy?
Alexis: Ano, tak by to vypadalo. Není žádné já jsem, které by tím bylo. Je jen co je. Když je tohle slyšeno to „Je jen co se děje, tohle je nic zdánlivě se jevící. Ó a já jsem tam taky někde…“ , tak se jen snaží vytáhnout zpět to já, které je vystrašené, nebo vyděšené. Tohle je rouhání: „Já jsem je naprosto nepotřebné.“ Totálně nepotřebné. Je k ničemu. Myslí si, že je velmi důležité a zvláštní. Není.
(...)
Tázající: Takže odkud mluví celý ten dav uznávající vědomí, tak ve skutečnosti prodlužují dualitu? Není divu, že je to celé tak matoucí.
Alexis: Prodlužují sen, který se ve skutečnosti neděje a nikdo to neovládá. Je to jako tornádo. Nemá to autonomii. Je to jen chaos. Vše co je, je chaos.
A to to nedělá zlé nebo špatné, ale ani dobré. Je to prostě jaké to je. Ale ano, mnoho lidí je zdánlivě naprosto chycených v tom snu a přesvědčených, že cesta, TA CESTA k osvícení, je zůstávat vědomě jako přítomnost vědomí, nebo jak to je. Tohle to dělalo dlouhou dobu. Byla to velká zábava, dalo se pak cítit výjimečně a důležitě a dokonce až impozantně… ano, podařilo se mi být v přítomném okamžiku celý den, koukněte jak skvělý jsem (smích). Je to vtip. Je to vtip.
Tázající: A přitom taková námaha.
Alexis: Ano a je to taky odstup. Desocializace. A jak někdo říkal, je to jen prodlužování snu, který se ve skutečnosti ani neděje.
Jsou to prostě všechny ty pokusy udělat tohle víc snesitelné, lepší, zvláštní, barevné. Je to... je to sladké svým způsobem. Svým způsobem je to totálně nevinné. Ale není to nedualita. Je to kompletní dualita. Je to skoro, jako by to chtěli ještě zintenzivnit, ten dualismus. Aby udělali dualitu ještě víc intenzivně dualitní. A ti lidé ještě říkají, že to je nedualita.
Je jedno, jaké se tomu dá jméno, Jedno zůstává vždy jedním: Já jsem TO, Ty, jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je. Vše má ve své podstatě absolutně stejnou kvalitu dokonalosti, lhostejno, jestli se tomu říká Jednota, Nedualita, Absolutno, Láska, Jsoucno, Bytí, Vědomí, Blaženost, sat-čit-ánanda, Boží království, štěstí pravého Já, Nirvána, ráj, Svoboda, Dobro...
Probuzení je prohlédnutí podstaty, která je Jedním, lhostejno, jak je to pojmenované, jestli Jednota, Nedualita, Absolutno, Láska, Jsoucno ...
„Prázdná plnost“ se nedá popsat. Ve skutečnosti to není „prázdná plnost“ nebo „bezpodmínečná láska“ nebo „nepoznatelná svoboda“. Toto , co je, nelze popsat slovy a nelze jej znát ani vlastnit. Je to všechno, zcela nespoutané. Nazvat to jakkoli znamená nalepit na to štítek.
Jana píše: Ve skutečnosti se nic neděje.
miroslav píše:Jana píše: Ve skutečnosti se nic neděje.
To je nějaká bájná země, ta tvoje "skutečnost", kde se nic neděje?
miroslav píše:Jana píše: Ve skutečnosti se nic neděje.
To je nějaká bájná země, ta tvoje "skutečnost", kde se nic neděje?
.Petra píše:U normálního člověka, který by to převzal, aniž by to sám skutečně poznal, by to mohlo vést až k negativnímu postoji k druhým a ke světu: Vždyt se nic neděje, tak si mohu dělat, co mne zorvna napadne bez ohledu na ostatní.
.Petra píše:
Ono je potřeba to upřesnit. Z pohledu mudce se nic neděje - řekl Nisargadatta. Ale protože žádní mudrcové, aspon o kterých by se vědělo, nejsou, tak nemá cenu se tím nějak zvlášt zabývat. U normálního člověka, který by to převzal, aniž by to sám skutečně poznal, by to mohlo vést až k negativnímu postoji k druhým a ke světu: Vždyt se nic neděje, tak si mohu dělat, co mne zorvna napadne bez ohledu na ostatní.
Jana píše:miroslav píše:Jana píše: Ve skutečnosti se nic neděje.
To je nějaká bájná země, ta tvoje "skutečnost", kde se nic neděje?
Miroslave, díky za otázku.
Nejdřív by bylo vhodné odpovědět, čím to skutečné není
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků