Boží království
Napsal: úte 05. lis 2019 13:37:38Dotaz: Mám otázku a doufám, že budete moci pomoci. Opravdu přemýšlím o tom, co je
tím, co se v člověku duchovně vyvíjí. Je to víra v Boha? Je to modlitba? Meditace?
Sebezapření? Je to láska? Vím, že jedna věc může vést k druhé. Milovat jiné živé bytosti zcela
nepodmíněně povede např. k zapření ega. Meditace také představuje určitou formu zapření
mentálního.
Četl jsem jednu knihu od Paula Bruntona a v ní se uvádí, že nějakou dobu pobýval
s Ramanou Mahárišim. Paul Brunton v jedné ze svých knih prohlašuje, že ticho je skutečností
a jediným klíčem a každý, kdo tvrdí jinak, se mýlí. Takže tichem dosahujeme Boha, který
přebývá v našem nitru. Avšak Aldous Huxley říká, že základní cestou je sebezapření. Ježíš
říká, že do Království nebeského vede láska. Nisargadatta Maharádž říká, že zapotřebí je
jedině přebývání v pocitu „Já Jsem“.
Byl jsem z toho všeho zmaten. Tak jsem se podíval do Bhagavadgíty. Ve dvanácté
kapitole se říká: „Lepší je poznání než praxe soustředění; lepší než poznání je praxe
meditace, lepší než meditace je zřeknutí se výsledků činností a po zřeknutí okamžitě
následuje mír.“ Z toho jsem pochopil, že meditace není nejlepší cestou, i když mnoho guruů
tvrdí, že to je jediná cesta! Namísto toho zde čtu, že zřeknutí se je tou nejlepší cestou!
Prohlížel jsem v Bhagavadgítě kapitolu, která se zabývala zřeknutím se, a našel jsem
v páté kapitole: „Zřeknutí se činností a jejich nesobecké vykonávání vedou stejně ke spáse.
Z těchto dvou je nesobecké vykonávání činností lepší než jejich zřeknutí. Osvícený mudrc
spatřuje s vyrovnanou myslí a bez rozdílů jiného osvíceného, nesobeckého bráhmana, krávu,
slona, psa, ba i nedotýkatelného, který pojídá maso psa.“
Nevyplývá ze všech těch citátů, že zřeknutí se je lepší než meditace a že zřeknutí se ve
své nejčistší formě je dosahováno nepodmíněnou láskou ke všem bytostem? Pak však jsme
nazpět u Ježíše, který říká, že Bůh je láskou a že milovat jiné živé bytosti jako sebe sama je
cestou do Království božího.
Neznamená to, že Ježíš měl pravdu a že LÁSKA JE CESTOU – tou nejlepší cestou?
Denis Hartel: Ano, Ježíš měl pravdu. Láska je cestou. Naší nejpodstatnější základnou je láska.
Musíme se s ní spojit a zažít ji, abychom ji poznali. Ať se jedná o jakoukoli metodu a pomůže
vám se napojit na vždypřítomnou lásku, tak ji sledujte.
Platí, že „slovo zabíjí, ale duch dává život“. Spojte se svým duchem, s átmanem, a buďte volný.
Teprve pak budete schopen všechny milovat, tak jak sám sebe.
Bible také říká: „Buď tich a věz, že Já Jsem Bůh,“ a Bůh řekl Mojžíšovi: „Jsem, který
Jsem.“ Knihy, učitelé, diskuse vám tuto zkušenost nemohou poskytnout. Vy sám to musíte
najít v sobě. Vyviňte nejopravdovější úsilí, naplněné modlitbami, aby se vám to podařilo.
Budete mít úspěch milostí Boha nebo gurua.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/201 ... di_2_2.pdf
tím, co se v člověku duchovně vyvíjí. Je to víra v Boha? Je to modlitba? Meditace?
Sebezapření? Je to láska? Vím, že jedna věc může vést k druhé. Milovat jiné živé bytosti zcela
nepodmíněně povede např. k zapření ega. Meditace také představuje určitou formu zapření
mentálního.
Četl jsem jednu knihu od Paula Bruntona a v ní se uvádí, že nějakou dobu pobýval
s Ramanou Mahárišim. Paul Brunton v jedné ze svých knih prohlašuje, že ticho je skutečností
a jediným klíčem a každý, kdo tvrdí jinak, se mýlí. Takže tichem dosahujeme Boha, který
přebývá v našem nitru. Avšak Aldous Huxley říká, že základní cestou je sebezapření. Ježíš
říká, že do Království nebeského vede láska. Nisargadatta Maharádž říká, že zapotřebí je
jedině přebývání v pocitu „Já Jsem“.
Byl jsem z toho všeho zmaten. Tak jsem se podíval do Bhagavadgíty. Ve dvanácté
kapitole se říká: „Lepší je poznání než praxe soustředění; lepší než poznání je praxe
meditace, lepší než meditace je zřeknutí se výsledků činností a po zřeknutí okamžitě
následuje mír.“ Z toho jsem pochopil, že meditace není nejlepší cestou, i když mnoho guruů
tvrdí, že to je jediná cesta! Namísto toho zde čtu, že zřeknutí se je tou nejlepší cestou!
Prohlížel jsem v Bhagavadgítě kapitolu, která se zabývala zřeknutím se, a našel jsem
v páté kapitole: „Zřeknutí se činností a jejich nesobecké vykonávání vedou stejně ke spáse.
Z těchto dvou je nesobecké vykonávání činností lepší než jejich zřeknutí. Osvícený mudrc
spatřuje s vyrovnanou myslí a bez rozdílů jiného osvíceného, nesobeckého bráhmana, krávu,
slona, psa, ba i nedotýkatelného, který pojídá maso psa.“
Nevyplývá ze všech těch citátů, že zřeknutí se je lepší než meditace a že zřeknutí se ve
své nejčistší formě je dosahováno nepodmíněnou láskou ke všem bytostem? Pak však jsme
nazpět u Ježíše, který říká, že Bůh je láskou a že milovat jiné živé bytosti jako sebe sama je
cestou do Království božího.
Neznamená to, že Ježíš měl pravdu a že LÁSKA JE CESTOU – tou nejlepší cestou?
Denis Hartel: Ano, Ježíš měl pravdu. Láska je cestou. Naší nejpodstatnější základnou je láska.
Musíme se s ní spojit a zažít ji, abychom ji poznali. Ať se jedná o jakoukoli metodu a pomůže
vám se napojit na vždypřítomnou lásku, tak ji sledujte.
Platí, že „slovo zabíjí, ale duch dává život“. Spojte se svým duchem, s átmanem, a buďte volný.
Teprve pak budete schopen všechny milovat, tak jak sám sebe.
Bible také říká: „Buď tich a věz, že Já Jsem Bůh,“ a Bůh řekl Mojžíšovi: „Jsem, který
Jsem.“ Knihy, učitelé, diskuse vám tuto zkušenost nemohou poskytnout. Vy sám to musíte
najít v sobě. Vyviňte nejopravdovější úsilí, naplněné modlitbami, aby se vám to podařilo.
Budete mít úspěch milostí Boha nebo gurua.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/201 ... di_2_2.pdf