Cesta k Pravdě

[Návštěvník]

Neduální vyučování v jedné větě

0:00 Různé cesty k pravdě
0:57 Neduální učení
2:21 Nedualita v jedné větě
4:32 Odpočinek v bytí
5:44 Respektování všech cest k pravdě


Daniela: Když jste v pondělí otevřeli prostor pro otázky, přemýšlela jsem, na co bych se mohla zeptat. A včera, když jsem přišla na Q&A, napadlo mě, že by možná stačilo jen sednout si v tichu a meditaci. A v tom jsem zaslechla, že i jiní lidé si přejí něco podobného.
Moje otázka je: Zdá se, že pro některé lidi je cesta k jasnosti mysli klíčová, zatímco pro jiné je to cesta více zaměřená na srdce. Mohli byste to trochu více rozvést?

Rupert : Máte pravdu, Danielo. Mezi námi jsou lidé s velmi odlišnými přístupy a sklony. Někteří jsou více intelektuálně zaměření, jiní více citově, další jsou oddaní nebo racionální. Někteří zase vnímají svět přes smysly, třeba umělci.
Cítím, že učení by mělo být rozděleno rovnoměrně mezi tři hlavní cesty – myšlení, cítění a vnímání. Jako lidské bytosti totiž myslíme, cítíme a vnímáme. A dobré učení by mělo být vyvážené, aby zahrnovalo všechny tyto tři přístupy.
Jak říkáte, někteří lidé mají mnoho otázek. Někdo se kdysi zeptal Francise, proč musí být učení tak složité. A on odpověděl, že je to proto, aby uspokojilo lidi s myslí stejně složitou, jako je Rupertova. Ale pravdou je, že to nemusí být složité.

Daniela: Takže není nutné rozumět všem těm konceptům a modelům?

Rupert : Přesně tak. Není nezbytné chápat model nekonečného vědomí, které se lokalizuje jako mysl a vnímá samo sebe skrze různé formy. Pro někoho může být učení shrnuto do jedné jediné věty.

Daniela: A jak by ta věta zněla?

Rupert : "Mír a štěstí jsou přirozenou podstatou vaší bytosti a tuto bytost sdílíte se všemi a vším." To je vše, co potřebujete vědět. Všechno ostatní, co říkám, je jen komentář k této větě.
Pokud bychom vzali 3 000 let duchovních a náboženských učení ze všech tradic a zadali je do ChatGPT, aby je shrnul do jedné věty, zněla by podobně: "Mír a štěstí jsou přirozenou podstatou vaší bytosti a tuto bytost sdílíte se všemi a vším."

Daniela: Takže pokud mi stačí ta jednoduchá pravda, co mám dělat během těch ostatních komplikovaných diskusí?

Rupert : Pokud patříte mezi ty, kterým stačí čistá, jednoduchá pravda, můžete si jednoduše "ztišit zvuk". Nemusíte všechno poslouchat, jen to vnímejte jako šum na pozadí, jako zvuk ptáků nebo dopravy. Prostě spočiňte ve své bytosti. To je vše, co je potřeba.
A zároveň, a to je důležité, mějte lásku a respekt ke všem ostatním cestám. Každý má svou vlastní cestu k pravdě – ať už je intelektuální, citová, jasná nebo zmatená, krátká nebo dlouhá. Prostě to všechno přijímejte s radostí a bez soudů.

Daniela: Děkuji, chápu.
Rupert : To je skvělé. Stačí jen spočívat ve své bytosti a mít radost z toho, jak rozmanité cesty k pravdě mohou být.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Nejčistší Pravda (CZ titulky)

Student by si rád objasnil, co chtěl Nisargadatta Maharadž říct výrokem: „Má existence nemá žádný účel."

Jsme vedeni k objevu, který je zároveň i zkušeností a nelze pochopit myslí.

„Chceme prožít své sny. Chceme zažít naplnění ve světě jevů. Chceme si zachovat pocit identity, za kterou se považujeme. A přesto to, za co se považujeme, není vůbec pravda.

Především vnímáte to ‚já existuji‘. Nisargadatta Maharadž říká: „Dřív než tenhle pocit ‚já existuji', já jsem.“

[Návštěvník]

MOOJI – Zůstaňte mimo obrazovku

Tento krátký výňatek z Rishikeshského ústraní začíná rozjímáním, ve kterém Moojibaba ukazuje na to, co nelze vidět.

"Jak rozpoznat to, co nelze vidět?" ptá se.

Poté se odvolává na výrok svatého Františka z Assisi: "To, co hledáš, je už místem, odkud hledáš."

Moojibaba k tomu dodává: "Pokud hledáte Pravdu, dokonce již v okamžiku zrození hledání a hledače Pravdy, je Pravda už za hledačem, který ji vidí, a vydává se na cestu, aby ji hledal."

"Je třeba pochopit a rozpoznat, že neexistuje nic, co by bylo dříve než Pravda. Ve vás vše začíná až poté."

Poté dává příklad obrazovky vědomí. Vše, co se ve světě objevuje prostřednictvím mysli, paměti, obrazů a pocitů, se objevuje na obrazovce vědomí, ale Pravda je mimo obrazovku.

Vysvětluje, že "obrazovka vědomí" je trojrozměrná obrazovka. Tato obrazovka má hloubku, strukturu a pocit. Vše je v ní, ale skutečný pozorovatel je mimo obrazovku. Objevuje se na obrazovce jako osoba sama interagující se světem a lidmi, ale to je jen na obrazovce. Připomíná nám, že jsme mimo obrazovku, sledujeme dění na obrazovce jako nezúčastněný svědek.

Když se tazatel stále vracel ke své mysli a minulosti, Moojibaba vyzývá zůstat v přítomném okamžiku. A rozvine se krásné sdílení o konceptu času a o tom, co znamená "TEĎ".

Citát: "Může někdo hovořit o přítomnosti? - Ve skutečnosti je přítomnost zcela prázdná. Nic v ní není utvořeno. V okamžiku, kdy se něco utvoří, je to už minulost."

[Návštěvník]

To je nesmysl a polopravda,

Přítomnost je nejen prázdná ale i plná

Nejen neměnná ale i neustále se měnící

Nejen bez časová ale i časová (věčnost)

Prostě je ne dvojná

Čili paradoxní

Proto pro sebestřednou mysl nepochopitelná..

[Návštěvník]

Omezení jazyka a podstata pravdy

Chci jasně poukázat na omezení jazyka, protože právě jazyk může být jednou z největších pastí. Jazyk je úžasnou silou, kterou jako lidé máme. Je to krásná a mocná schopnost. Přesto, pokud jde o vyjádření základní a podstatné pravdy o tom, kdo jste, žádný jazyk tomu nemůže přiblížit.

Síla jazyka spočívá také v tom, že definuje a uzavírá. Slova, která používáme, jako například „já“, „seberealizace“ nebo „srdce“, mají svůj význam. Rozumíme jim, ale rozumíme jim způsobem, který jazyk strukturuje – něco definuje, a tím zároveň odděluje od něčeho jiného. Právě tato oddělenost může přispět k vnitřním konfliktům, které se následně odrážejí i ve světě kolem nás. „My a oni“ – to už je jazyk.

Když říkám „nedělejte nic“ nebo „buďte klidní“, neříkám tím, že dělání něčeho je špatné a že nedělání je správné. Nejsem proti ničemu. Klid, o kterém mluvím, není opozicí vůči něčemu jinému – je zahrnující. Dokonce i samotné slovo „zahrnující“ nestačí. Tento klid zahrnuje i to, co je vylučující.

Když se mě někdo nedávno zeptal na učení o nedualitě (advaita), řekla jsem, že nedualita není opozicí vůči dualitě. Je to totalita, která zahrnuje i dualitu. Pokud o ní ale začneme přemýšlet nebo ji diskutovat, snadno se z ní stane něco „lepšího“, „vyššího“ nebo „svatějšího“ než dualita. Ale pokud jsme ochotni všechny tyto pojmy odložit – ne proto, že by byly špatné, ale jen pro účely zkoumání – můžeme se otevřít něčemu hlubšímu.

Jde o to na chvíli zapomenout na jakékoli pojmy nebo reference, byť je při mluvení stejně použijeme. Když se vzdáme myšlenky, že něco je „pravdivé“ a něco „nepravdivé“, nastane v mysli otevřenost. Nemusíte se snažit zjistit, co je pravda. Jen na chvíli zapomeňte na pravdu.

V momentě, kdy nevíme vůbec nic – a to není opozice vůči vědění – se otevírá prostor pro přímé prožívání. Vědění je krásné, je to součást našeho lidství. Ale co často přehlížíme, je to, co je svobodné od vědění, co zůstává nedotčené tím, co víme, co je nezávislé na vědomostech, přestože není oddělené. Tato svoboda a klid jsou zde bez ohledu na to, co víme.

Jeden z mých učitelů měl mocnou větu: „Přestaňte odkládat své probuzení.“ Mysl má nekonečnou schopnost odkládat – „Nejdřív se musím vypořádat se svým hněvem,“ „Musím překonat svou plachost,“ nebo „Musím přestat nenávidět sám sebe.“ Ale co kdybychom s tím přestali?

Pokud se plně a bez příběhů ponoříme do nenávisti vůči sobě, odhalí se láska a klid. To, co často brání klidu, je boj s tím, co cítíme. Když přestaneme hrát roli – když skončí divadlo, opona spadne – nastane mír.

Lidská psychika a kolektivní vědomí obsahují mnoho temnoty. Víme o hrůzách, kterých jsou lidé schopni – sousedé proti sousedům, po staletí, dnes i pravděpodobně v budoucnosti. Nejde o to tyto hrůzy popřít, ale otevřít se zkušenosti, že nejsme odděleni od této temnoty. A právě v této přímé zkušenosti se může odhalit něco, co nelze pojmenovat.

Toto odhalení je pravda, svoboda, klid – ale je to něco tak blízkého, že to jazyk nemůže vystihnout. Klid není něco vzdáleného, co je mimo náš dosah. Je to něco, co je tak blízko, že to naše mysl často přehlíží.

Tiché sezení, prosté bytí, je příležitostí uvědomit si, co si s sebou neseme. Není to špatné, ale máme možnost na chvíli zastavit diskuzi o „nich“, o „nás“, o minulosti nebo budoucnosti.

Když zanecháme všech definic – vysokých i nízkých – můžeme přímo objevit, co leží pod nimi. Kdo jsme, je nedefinovatelné. A právě toto nedefinovatelné není opozicí vůči definicím, ale je pod nimi, nad nimi, uvnitř i mimo ně.

Kdo jste, je vždy zde.

[Návštěvník]

Když je pozornost odhalena od objektů a zaměřena pouze na sebe, tak je odhalena Pravda.


.

[Návštěvník]

Je lepší to prostě nechat být. To je šťastný způsob života.
Nech vlaky na nástupišti přijíždět a odjíždět a nastup do toho, který jede tvým směrem.
Nedělej si přátele v tranzitní hale, protože oni nejdou tam, kam jdeš ty, a jen tě rozptýlí.
Tento svět je tranzitní hala lidí a tvá mysl je tranzitní hala myšlenek.
Není to tvůj trvalý domov.
Nedělej si přátele s těmi, kteří zmizí. Spřátel se s těmi, kteří cestují s tebou.
Uzavři přátelství s tím, co nezmizí.

Poonja - Pravda je.