Pravda

[Návštěvník]

Neduální vyučování v jedné větě

0:00 Různé cesty k pravdě
0:57 Neduální učení
2:21 Nedualita v jedné větě
4:32 Odpočinek v bytí
5:44 Respektování všech cest k pravdě


Daniela: Když jste v pondělí otevřeli prostor pro otázky, přemýšlela jsem, na co bych se mohla zeptat. A včera, když jsem přišla na Q&A, napadlo mě, že by možná stačilo jen sednout si v tichu a meditaci. A v tom jsem zaslechla, že i jiní lidé si přejí něco podobného.
Moje otázka je: Zdá se, že pro některé lidi je cesta k jasnosti mysli klíčová, zatímco pro jiné je to cesta více zaměřená na srdce. Mohli byste to trochu více rozvést?

Rupert : Máte pravdu, Danielo. Mezi námi jsou lidé s velmi odlišnými přístupy a sklony. Někteří jsou více intelektuálně zaměření, jiní více citově, další jsou oddaní nebo racionální. Někteří zase vnímají svět přes smysly, třeba umělci.
Cítím, že učení by mělo být rozděleno rovnoměrně mezi tři hlavní cesty – myšlení, cítění a vnímání. Jako lidské bytosti totiž myslíme, cítíme a vnímáme. A dobré učení by mělo být vyvážené, aby zahrnovalo všechny tyto tři přístupy.
Jak říkáte, někteří lidé mají mnoho otázek. Někdo se kdysi zeptal Francise, proč musí být učení tak složité. A on odpověděl, že je to proto, aby uspokojilo lidi s myslí stejně složitou, jako je Rupertova. Ale pravdou je, že to nemusí být složité.

Daniela: Takže není nutné rozumět všem těm konceptům a modelům?

Rupert : Přesně tak. Není nezbytné chápat model nekonečného vědomí, které se lokalizuje jako mysl a vnímá samo sebe skrze různé formy. Pro někoho může být učení shrnuto do jedné jediné věty.

Daniela: A jak by ta věta zněla?

Rupert : "Mír a štěstí jsou přirozenou podstatou vaší bytosti a tuto bytost sdílíte se všemi a vším." To je vše, co potřebujete vědět. Všechno ostatní, co říkám, je jen komentář k této větě.
Pokud bychom vzali 3 000 let duchovních a náboženských učení ze všech tradic a zadali je do ChatGPT, aby je shrnul do jedné věty, zněla by podobně: "Mír a štěstí jsou přirozenou podstatou vaší bytosti a tuto bytost sdílíte se všemi a vším."

Daniela: Takže pokud mi stačí ta jednoduchá pravda, co mám dělat během těch ostatních komplikovaných diskusí?

Rupert : Pokud patříte mezi ty, kterým stačí čistá, jednoduchá pravda, můžete si jednoduše "ztišit zvuk". Nemusíte všechno poslouchat, jen to vnímejte jako šum na pozadí, jako zvuk ptáků nebo dopravy. Prostě spočiňte ve své bytosti. To je vše, co je potřeba.
A zároveň, a to je důležité, mějte lásku a respekt ke všem ostatním cestám. Každý má svou vlastní cestu k pravdě – ať už je intelektuální, citová, jasná nebo zmatená, krátká nebo dlouhá. Prostě to všechno přijímejte s radostí a bez soudů.

Daniela: Děkuji, chápu.
Rupert : To je skvělé. Stačí jen spočívat ve své bytosti a mít radost z toho, jak rozmanité cesty k pravdě mohou být.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Nejčistší Pravda (CZ titulky)

Student by si rád objasnil, co chtěl Nisargadatta Maharadž říct výrokem: „Má existence nemá žádný účel."

Jsme vedeni k objevu, který je zároveň i zkušeností a nelze pochopit myslí.

„Chceme prožít své sny. Chceme zažít naplnění ve světě jevů. Chceme si zachovat pocit identity, za kterou se považujeme. A přesto to, za co se považujeme, není vůbec pravda.

Především vnímáte to ‚já existuji‘. Nisargadatta Maharadž říká: „Dřív než tenhle pocit ‚já existuji', já jsem.“

[Návštěvník]

MOOJI – Zůstaňte mimo obrazovku

Tento krátký výňatek z Rishikeshského ústraní začíná rozjímáním, ve kterém Moojibaba ukazuje na to, co nelze vidět.

"Jak rozpoznat to, co nelze vidět?" ptá se.

Poté se odvolává na výrok svatého Františka z Assisi: "To, co hledáš, je už místem, odkud hledáš."

Moojibaba k tomu dodává: "Pokud hledáte Pravdu, dokonce již v okamžiku zrození hledání a hledače Pravdy, je Pravda už za hledačem, který ji vidí, a vydává se na cestu, aby ji hledal."

"Je třeba pochopit a rozpoznat, že neexistuje nic, co by bylo dříve než Pravda. Ve vás vše začíná až poté."

Poté dává příklad obrazovky vědomí. Vše, co se ve světě objevuje prostřednictvím mysli, paměti, obrazů a pocitů, se objevuje na obrazovce vědomí, ale Pravda je mimo obrazovku.

Vysvětluje, že "obrazovka vědomí" je trojrozměrná obrazovka. Tato obrazovka má hloubku, strukturu a pocit. Vše je v ní, ale skutečný pozorovatel je mimo obrazovku. Objevuje se na obrazovce jako osoba sama interagující se světem a lidmi, ale to je jen na obrazovce. Připomíná nám, že jsme mimo obrazovku, sledujeme dění na obrazovce jako nezúčastněný svědek.

Když se tazatel stále vracel ke své mysli a minulosti, Moojibaba vyzývá zůstat v přítomném okamžiku. A rozvine se krásné sdílení o konceptu času a o tom, co znamená "TEĎ".

Citát: "Může někdo hovořit o přítomnosti? - Ve skutečnosti je přítomnost zcela prázdná. Nic v ní není utvořeno. V okamžiku, kdy se něco utvoří, je to už minulost."

[Návštěvník]

To je nesmysl a polopravda,

Přítomnost je nejen prázdná ale i plná

Nejen neměnná ale i neustále se měnící

Nejen bez časová ale i časová (věčnost)

Prostě je ne dvojná

Čili paradoxní

Proto pro sebestřednou mysl nepochopitelná..

[Návštěvník]

Omezení jazyka a podstata pravdy

Chci jasně poukázat na omezení jazyka, protože právě jazyk může být jednou z největších pastí. Jazyk je úžasnou silou, kterou jako lidé máme. Je to krásná a mocná schopnost. Přesto, pokud jde o vyjádření základní a podstatné pravdy o tom, kdo jste, žádný jazyk tomu nemůže přiblížit.

Síla jazyka spočívá také v tom, že definuje a uzavírá. Slova, která používáme, jako například „já“, „seberealizace“ nebo „srdce“, mají svůj význam. Rozumíme jim, ale rozumíme jim způsobem, který jazyk strukturuje – něco definuje, a tím zároveň odděluje od něčeho jiného. Právě tato oddělenost může přispět k vnitřním konfliktům, které se následně odrážejí i ve světě kolem nás. „My a oni“ – to už je jazyk.

Když říkám „nedělejte nic“ nebo „buďte klidní“, neříkám tím, že dělání něčeho je špatné a že nedělání je správné. Nejsem proti ničemu. Klid, o kterém mluvím, není opozicí vůči něčemu jinému – je zahrnující. Dokonce i samotné slovo „zahrnující“ nestačí. Tento klid zahrnuje i to, co je vylučující.

Když se mě někdo nedávno zeptal na učení o nedualitě (advaita), řekla jsem, že nedualita není opozicí vůči dualitě. Je to totalita, která zahrnuje i dualitu. Pokud o ní ale začneme přemýšlet nebo ji diskutovat, snadno se z ní stane něco „lepšího“, „vyššího“ nebo „svatějšího“ než dualita. Ale pokud jsme ochotni všechny tyto pojmy odložit – ne proto, že by byly špatné, ale jen pro účely zkoumání – můžeme se otevřít něčemu hlubšímu.

Jde o to na chvíli zapomenout na jakékoli pojmy nebo reference, byť je při mluvení stejně použijeme. Když se vzdáme myšlenky, že něco je „pravdivé“ a něco „nepravdivé“, nastane v mysli otevřenost. Nemusíte se snažit zjistit, co je pravda. Jen na chvíli zapomeňte na pravdu.

V momentě, kdy nevíme vůbec nic – a to není opozice vůči vědění – se otevírá prostor pro přímé prožívání. Vědění je krásné, je to součást našeho lidství. Ale co často přehlížíme, je to, co je svobodné od vědění, co zůstává nedotčené tím, co víme, co je nezávislé na vědomostech, přestože není oddělené. Tato svoboda a klid jsou zde bez ohledu na to, co víme.

Jeden z mých učitelů měl mocnou větu: „Přestaňte odkládat své probuzení.“ Mysl má nekonečnou schopnost odkládat – „Nejdřív se musím vypořádat se svým hněvem,“ „Musím překonat svou plachost,“ nebo „Musím přestat nenávidět sám sebe.“ Ale co kdybychom s tím přestali?

Pokud se plně a bez příběhů ponoříme do nenávisti vůči sobě, odhalí se láska a klid. To, co často brání klidu, je boj s tím, co cítíme. Když přestaneme hrát roli – když skončí divadlo, opona spadne – nastane mír.

Lidská psychika a kolektivní vědomí obsahují mnoho temnoty. Víme o hrůzách, kterých jsou lidé schopni – sousedé proti sousedům, po staletí, dnes i pravděpodobně v budoucnosti. Nejde o to tyto hrůzy popřít, ale otevřít se zkušenosti, že nejsme odděleni od této temnoty. A právě v této přímé zkušenosti se může odhalit něco, co nelze pojmenovat.

Toto odhalení je pravda, svoboda, klid – ale je to něco tak blízkého, že to jazyk nemůže vystihnout. Klid není něco vzdáleného, co je mimo náš dosah. Je to něco, co je tak blízko, že to naše mysl často přehlíží.

Tiché sezení, prosté bytí, je příležitostí uvědomit si, co si s sebou neseme. Není to špatné, ale máme možnost na chvíli zastavit diskuzi o „nich“, o „nás“, o minulosti nebo budoucnosti.

Když zanecháme všech definic – vysokých i nízkých – můžeme přímo objevit, co leží pod nimi. Kdo jsme, je nedefinovatelné. A právě toto nedefinovatelné není opozicí vůči definicím, ale je pod nimi, nad nimi, uvnitř i mimo ně.

Kdo jste, je vždy zde.

[Návštěvník]

Když je pozornost odhalena od objektů a zaměřena pouze na sebe, tak je odhalena Pravda.


.

[Návštěvník]

Je lepší to prostě nechat být. To je šťastný způsob života.
Nech vlaky na nástupišti přijíždět a odjíždět a nastup do toho, který jede tvým směrem.
Nedělej si přátele v tranzitní hale, protože oni nejdou tam, kam jdeš ty, a jen tě rozptýlí.
Tento svět je tranzitní hala lidí a tvá mysl je tranzitní hala myšlenek.
Není to tvůj trvalý domov.
Nedělej si přátele s těmi, kteří zmizí. Spřátel se s těmi, kteří cestují s tebou.
Uzavři přátelství s tím, co nezmizí.

Poonja - Pravda je.

[Návštěvník]

Co se nikdy nemění s časem, místem a okolnostmi, je pravda a co se mění, je iluze neboli mája. Tato pravda není někde jinde, sídlí v nás. Hledání této pravdy je spiritualita.

.

[Návštěvník]

Oddaný: Lze Poznání dosáhnout pouze čtením knih?

Ramana: Knihy pouze ukazují způsob, jakým lze nalézt poznání uvnitř. Stejně jako čtení knih o jídle nemůže nasytit hlad, čtení o sobě nemůže poskytnout přímé uvědomění. Musíte se obrátit dovnitř, abyste poznali pravdu.

.

[Návštěvník]

"Vždy je falešné to, co vás nutí trpět, falešné touhy a strachy, falešné hodnoty a představy, falešné vztahy mezi lidmi. Opusťte falešné a jste bez bolesti;

pravda dělá šťastným,

pravda osvobozuje."

Šrí Nisargadatta Mahárádž

[Návštěvník]

Jaký názor je správný?

(A nebo také: Je pravdivý názor většiny lidí, nebo Pravdu může poznávat jen Probuzený?)

Nisargadatta Maharádž se ve svém učení opakovaně vyjadřuje k tomu, že běžné přesvědčení lidí o skutečnosti je mylné – a zároveň, že poznání, které sdílí on a jeho guru, je přímé, pravdivé a založené na skutečné zkušenosti, nikoliv na víře nebo představách.

V knize Já jsem To („I Am That“), což je sbírka rozhovorů s ním, opakovaně zdůrazňuje rozdíl mezi:

Relativní, iluzorní realitou – tj. tím, co většina lidí považuje za skutečné (tělo, mysl, svět, čas, prostor, příběh o „já“),

Absolutní skutečností – ne-duální přítomností, která není omezená formou, koncepty ani osobní identitou.

Nisargadatta často říká, že lidé žijí ve snu, ve kterém považují tělo a mysl za sebe sama, a svět za objektivní realitu. Ale podle něj je toto vše přechodný jev, zatímco pravé Já (čisté vědomí, Bytí) je nadčasové a neměnné. Říká například:

"Všechno, co si o sobě myslíte, že jste, je jen dočasný stav, zatímco Já jsem za tím – před vznikem všech představ."

Někdy to formuluje ostře, téměř provokativně – například:

"Svět je ve vás, ne vy ve světě. Vy jste ten, kdo si svět představuje. Váš svět je jen vaše mysl – a mysl není skutečná."

A také:

"Vaše přesvědčení jsou vaše vězení. Můj guru mi řekl pravdu – ‚ty nejsi tělo, ty nejsi mysl – ty jsi vědomí‘ – a já jsem tomu uvěřil. Ukázalo se to být pravdivé."

Nisargadatta Maharádž jasně staví poznání osvíceného (jeho, jeho gurua, a dalších probuzených) proti běžnému vnímání světa. Ale zároveň vybízí každého, aby to sám zkoumal, ne aby tomu věřil na základě autority.

Já jsem To (anglicky I Am That), kde Nisargadatta Maharádž výslovně říká, že běžné přesvědčení o tom, kým jsme, je mylné:​

„Nejsi tím, za koho se považuješ, ujišťuji tě. Obraz, který o sobě máš, je složený z paměti a je čistě náhodný. Nikdy jsi nebyl, ani nebudeš osobou. Odmítni se za ni považovat. Ale dokud ani nepochybuješ o tom, že jsi pan Ten-a-ten, je jen malá naděje.“​

Tento výrok pochází z přepracované verze I Am That, citát č. 246. ​
maharajnisargadatta.com

Další citát, který ukazuje na mylnost běžného vnímání sebe sama, je:​

„Nejsi v těle, tělo je v tobě. Mysl je v tobě. Dějí se tobě. Jsou tam, protože je považuješ za zajímavé.“​

výrok je z citátu č. 9. ​

„Objev vše, čím nejsi. Tělo, pocity, myšlenky, představy, čas, prostor, bytí a nebytí – nic konkrétního ani abstraktního, na co můžeš ukázat, nejsi ty. Pouhé verbální prohlášení nestačí – můžeš opakovat formuli donekonečna bez jakéhokoli výsledku. Musíš se neustále pozorovat – zejména svou mysl – okamžik za okamžikem, nic nevynechat. Toto svědectví je nezbytné pro oddělení já od ne-já.“​

výrok je z citátu č. 254. ​
maharajnisargadatta.com

[Návštěvník]

Kdo nehledá Pravdu, ale Boj

V krajinách mysli, kde slova pálí a názory bojují, se někdy zapomíná, že hledání Pravdy není totéž co potřeba vítězit. Mnozí přicházejí na duchovní cestu s velkou bolestí, velkým otazníkem v srdci, možná i velkým vztekem. A to je v pořádku. Život člověka není sterilní pouť bílými chodbami poznání. Je to hlučná, divoká a často bolestná cesta domů.

Ale rozdíl mezi tím, kdo hledá skutečně Pravdu, a tím, kdo hledá jen způsob, jak mít „pravdu“, se stává čím dál patrnějším.

Jeden mlčí a vnímá. Druhý křičí a srovnává.
Jeden snímá vrstvy ze svého srdce. Druhý vrství další zbroj ze slov.
Jeden zůstává ve svém středu i uprostřed chaosu. Druhý chaos šíří.

A přitom obě cesty vedou stejným směrem – domů. Jen jedna je rychlejší, jemnější, upřímnější. Druhá je spletitá, těžkopádná, a často bolí víc, než by musela.

Ano, existují i ti, kteří se tak silně ztotožnili se svou bolestí, že už nepoznají, že to není jejich skutečná tvář. Odhazují každý pokus o Lásku jako naivitu, každé pozvání do ticha jako hloupost. Brání se jemnosti, protože se bojí, že je pohltí a zničí. Přitom právě v té jemnosti je jejich pravá síla. Jemnost není slabost – je to odvaha nebýt chráněn před Životem.

A tak se někdy zdá, že místo Pravdy se hledá jen bitevní pole, kde můžeme „vyhrát“ své vlastní neštěstí.

Ale i to je součástí hry. A i tací poutníci jsou neseni silou, která je větší než všechny jejich slova.

Možná si neuvědomují, že i v nich samotných, pod všemi vrstvami sarkasmu, výsměchu a odporu, žije táž Láska, kterou se snaží popřít. Láska, která je příliš něžná, než aby na sebe křičela.

Ale je tam.

Neuhasla.

A neuhasne.

[Návštěvník]

„Neexistuje ani stvoření, ani zkáza, ani osud, ani svobodná vůle, ani cesta, ani dosažení cíle. Toto je konečná pravda.“
– Ramana Maháriši

Tento citát rozpouští veškeré dualistické vnímání a odhaluje podstatu neduality. Z pohledu čistého vědomí nic nikdy nezačíná ani nekončí – existuje pouze věčná, neměnná přítomnost Boha. Pojmy jako osud a svobodná vůle existují pouze ve snu oddělenosti. Při pohledu skrze nekonečnou inteligenci je vše již celé a úplné, zorganizované s božskou přesností, bez úsilí a kontroly. Probudit se k této pravdě znamená odpočívat v míru, který nepotřebuje žádné vysvětlení. Myšlenka „dosažení cíle“ mizí, když si uvědomíme, že nikam nejdeme – už jsme tou nadčasovou, beztvarou přítomností, ve které vznikají všechny zkušenosti. Cesta je iluze ve snu; cíl zde vždy byl. Nejste člověk, který se pohybuje životem – jste život sám, předem napsaný v Božím vlastním scénáři.

[Návštěvník]

Pravda, která zní krásně – je to klam, nebo probuzení?

„Pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá.“
— Lao-c’

Tento slavný výrok se často používá jako varování: nenech se unést líbivými frázemi, protože to, co hladí ego, většinou skrývá iluze. A naopak – skutečná slova pravdy mohou bolet, protože zasahují do našeho připoutání, iluzí a falešné identity. Je to hluboce pravdivé. Ale... je to úplná pravda?

Když slova mizí a zůstává jen ticho

Zkušenost Pravdy, tak jak ji popisují mystici všech dob, nepatří do světa slov. Nelze ji porovnat, vyjádřit, pojmenovat. Je jako světlo, které nemá tvar, ale vše osvěcuje. Je to něco, co nelze poznat myslí, ale je možné tím být.

A přesto, když se člověk této Pravdě opravdu otevře, slova se někdy objevují – samovolně, jako šepot ze srdce:
Dokonalost. Jednota. Čistota. Láska. Ráj. Nekonečnost. Absolutní Svoboda.

To nejsou fráze, které chce slyšet ego. To je jazyk duše, která si vzpomněla, kým je.

Je tedy Pravda příjemná, nebo ne?

Zde je klíčový rozdíl:

Pro ego je Pravda často bolestná.
Rozpouští naše představy, masky a konstrukty, které jsme si o sobě vytvořili.

Ale pro bytost – pro samotné vědomí – je Pravda extatická.
Je to návrat Domů. Do Jednoty. Do toho, co nikdy nezaniklo.

Probuzení není záchrana ega. Je to jeho rozpuštění. A právě to umožní, aby se to, co je věčné, začalo projevovat v tichosti, svobodě a radosti.

Líbivá slova nejsou problém – problémem je jejich původ

Slova mohou být krásná a pravdivá zároveň – pokud nevychází z touhy manipulovat, ale z hlubokého prožitku Jednoty. Není nic špatného na tom, že Pravda je nádherná. Její krása je totiž neegocentrická. Je to krása, která nevzniká srovnáním, ale září ze samotné podstaty Bytí.

Ano, výroky jako „Nejsi ego, jsi Bůh.“ mohou znít příjemně. Ale jen pro někoho, kdo se začíná probouzet. Pro ego je to často výzva – nebo úplné popření toho, čím se cítí být. A právě v tom je kouzlo. Tato slova nejsou pastí – jsou pozváním.

Závěrem: Pravda je krásná – ale není pohodlná

Lao-c’ měl pravdu – ve světě iluzí jsou líbivá slova často lží. Ale ve světě poznání Pravdy jsou slova krásná, protože vyvěrají z lásky, ne z klamu.

Taková slova nejsou "příjemná" v běžném smyslu – jsou živá, pravdivá a pronikavá. A kdo je slyší srdcem, pozná je.

Ve skutečnosti, jak říká Rúmí:

„Krása, kterou vidíš ve světě, je odrazem krásy, kterou jsi ty sám.“