Soucit

[Tara]

Škoda, že tu není takový ten šmajlík, co je v telefonech, jak se ta opice drží oběma rukama za hlavu a nechápe :-)
Bych ti jich tady nasázela něurekom :-)

[Pedriito]

Hm!


:-)

[Pedriito]

Ale má, i když tohle všechno už je fakt jen následek toho, co mezi námi v diskuzi proběhlo, nezamýšlela jsem tou svou jasnou otázkou skutečně nic, jen jsem se jasně (jasně) a ještě jednou jasně zeptala na něco, co mě v tu chvíli zajímalo a čekala jsem jasnou odpověď.
Přece když se s někým bavíš, s někým konkrétním a položíš mu jasnou otázku, čekáš jasnou odpověď, to je přece úplně normální a tak by to mělo být, třeba i kdybys napsal, nevím, i to je odpověď, ale to ty ne... tys kolem toho nabásnil omáčku a pro mě ta odpověď jasná nebyla.

Ale fakt už si myslím, že to není dál třeba rozebírat. Prostě už to šlo.... :-)

Ne nemá to nic společnýho s běžnou diskusí. Ty jsi něco chtěla a nedala jsi pokoj, dokud jsi to nedostala. Dle svého.

Ostatní tě nezajímalo. Hlavně furt poukazuj, jak jsi to myslela "ano" , "ne"..

[Pedriito]

Ale něco jsi mě, sestřičko, naučila. Už nikdy v tomto duchu nic.. i když to jde ven spontánně.
Asi je opravdu třeba mít jistou hranici, a za ní ani muk. Jj.
A co máte dnes k obědu? ☺

[Pedriito]

U mě topinky musí padnou starej chleba..

Nebo se chce snad někdo bavit o duchovnu?
V něděli se nepracuje!

[Návštěvník]

Snaha být 'dobrý' je stále iluzorní já, které se staví k dualistickému cíli, a tak stále vytváří karmu a je jí zotročeno. Je to stále omezená, podmíněná, světská činnost.

I když může být ve srovnání s jinou činností relativně pozitivní, není úplná a není v naprostém souladu se situací. Stále existuje sebestředný záměr.

Soucit vychází z Pradžňápáramity, mysli dokonalé prázdné moudrosti. Žádné oči, žádné uši, žádný nos, žádný jazyk, žádné tělo, žádná mysl. Žádné já, žádné jiné, žádná akce. To je zcela neduální, úplné a spontánní. Je to světová aktivita stejně jako ta vaše.

Soucit je mimo pojetí, mimo odhad. Není plánovaný, není zaměřen na zdánlivý předmět, a proto je v naprostém souladu s celou situací.

Navíc soucit nelze kategorizovat. Není to vždy „pěkné“. Ne vždy je měkký. Není to nutně zjevné nebo nápadné. Někdy je soucit ticho. Někdy je to převracení stolů a fyzické vyhazování penězoměnců z chrámu.

Mysl před myšlením je zrcadlová, pouze odráží situaci. Může natáhnout ruku, když je nabídnuta. Může nakrmit hladového zbloudilého nebo vběhnout do hořící budovy. Může se odmítnout pohnout, když čelí nespravedlnosti, může se opít společně s ostatními a může dokonce někoho zabít, když to situace vyžaduje.

Pro tuto mysl neexistují žádná omezení ani pravidla. Jasně odráží a svobodně jedná.

Ale když mluvíme o rozvoji soucitu, často mluvíme o relativním, nedokonalém vyjádření této mysli: o situaci, ve které stále pochybujeme o své pravé podstatě a stále pracujeme na snižování špatných návyků a posilování těch dobrých. Neměli bychom se pokoušet chovat se, jako bychom byli svobodní a spontánní, pokud dosažení neexistuje.

V tomto případě bude vyjádření soucitu záviset na cestě tréninku a kapacitě praktikujícího. Cesta Śravakayana bude více spoléhat na chování, které dodržuje pravidla chování; Cesta mahájány bude zdůrazňovat rozvoj mysli, která hledá osvobození od utrpení pro všechny bytosti; Zen a tantra budou klást důraz na využití momentální situace k probuzení všech. Někdy jsou stejné, někdy se rozcházejí.

Někdy je například ochrana dítěte před zraněním soucitem; někdy dovolit, aby se dítě zranilo, je soucit (protože je to hluboce učí nebo je potenciálně probouzí). Nemusíme to nutně vědět.

Vaše původní mysl nezávisí na kategoriích.

Myslící mysl založená na záměrech je „protikladná mysl“, ve které se množí svět pojmových kategorií. Může to být relativně dobré, ale stále je to šíření Samsary.

Soucit nemá opak. Je to úplná okamžitá mysl.

dzss