Soucit

[miroslav]

Miroslave, věřím, že se to z pohledu skrz osobní mysl Miroslava takhle může jevit. Dokonce sám velký Luck mi před 18 lety prorokoval veliký pád do temné noci duše, který se nemá šanci konat, protože má duše je splynulá s Božím vědomím.

Temná noc duše je velká Milost pomáhající skutečně se odtrhnout od ulpělosti na blaženosti, výšin a domnělého splynutí s Božím vědomím jak ty tomu svému stavu říkáš. To ti zatím nehrozí. To potkává až ty pokročilejší.

[Jana]

Miroslave, věřím, že se to z pohledu skrz osobní mysl Miroslava takhle může jevit. Dokonce sám velký Luck mi před 18 lety prorokoval veliký pád do temné noci duše, který se nemá šanci konat, protože má duše je splynulá s Božím vědomím.

Temná noc duše je velká Milost pomáhající skutečně se odtrhnout od ulpělosti na blaženosti, výšin a domnělého splynutí s Božím vědomím jak ty tomu svému stavu říkáš. To ti zatím nehrozí. To potkává až ty pokročilejší.

I tohle povídání spadá do fáze snu. Ve skutečnosti nejsem tím, co by mělo jakoukoliv minulost, ani tím, co by mohlo cokoliv očekávat v budoucnosti.

Přítomnost je dokonalá, nemá chybu. Ale samo sebou si o tom můžeš myslet, co chceš.

Pravá blaženost (ánanda) není osobním stavem a ani zkušeností. Je přirozeným projevem čistého vědomí. Není to podmiňované pocity ani myšlenkami. V přirozeném stavu Bytí je jasné, že blaženost, není přechodná a není něčím, na čem by kdo mohl ulpívat, protože není zatemněná iluzí oddělenosti.

[miroslav]

I tohle povídání spadá do fáze snu. Ve skutečnosti nejsem tím, co by mělo jakoukoliv minulost, ani tím, co by mohlo cokoliv očekávat v budoucnosti.

,,Starý”, povídá za několik dní máma k svému muži, ,,tomu našemu chlapci chytila v hlavě fantas, blábolí a neví co; musela jsem se starého pastýře zeptat, co mu udělat. Již vím”

Máma vzala vědro vody, vylezla na stáj a v okamžení je na zamyšleného latiňáka vyklopila. Ten vyskočil, chytil se za hlavu a křičel, co hrdlo stačilo: ,Mámo, táto, pomozte, má hlava!”

Táta přišel a jakoby o ničem nevěděl, divil se: ,,Kýho šlaka se ti stalo?”

,,Seděl jsem a přeříkával latinsky: tu najednou, jakoby se nebe roztrhlo a mne zabít chtělo”, bědoval Honza.

,,Já jsem myslil, žes česky mluvit zapomněl. A vida,jde ti dobře od huby!” usmál se tatík.

,,Ba, vždyť jsem v leknutí na latinu zapomněl!”

[miroslav]

I tohle povídání spadá do fáze snu. Ve skutečnosti nejsem tím, co by mělo jakoukoliv minulost, ani tím, co by mohlo cokoliv očekávat v budoucnosti.

Přítomnost je dokonalá, nemá chybu. Ale samo sebou si o tom můžeš myslet, co chceš.

To nemůžu, ve skutečnosti totiž nejsem tím, co by si mohlo něco myslet podobně jako ty. To nevíš, že já jsem ty a naopak?