Soucit

[Pedriito]

Kdyby mi to poslall Miroslav, či Tara, bylo by to pro mě zajímací. Od tebe mě to nezajímá.

[Jana]

To nevadí, že to tady zůstává, když to nebudeš číst, třeba si to se zájmem přečte někdo jiný.

[Pedriito]

A pak že nejsi vyčůranej exemplář... Změnit takhle téma, to je podobné jako být označen spamerem... Bobek.

[Jana]

Vadí Ti snad, že to je přesunuté do tématu, kam to tématicky patří, když Tě to nezajímá?

[Pedriito]

Mě je to u prdele, dělej si jak uznáš za vhodný. Je to tvá vize.
Soucit na tebe nikdy neplatil. A je mi jasný proč jsi to sem přesunula.
Je to snad jen k podivení. Ani smíchu už se nechce.

[Jana]

proč jsi to sem přesunula.

Protože je nesmysl, aby tady bylo extra vlákno věnované někomu, kdo ho nemá zájem číst.

A ten Adyashantiho pohled na soucit, je skvělý, spojuje to, jak to vnímáš ty, s tím, jak to poznávám já.

Pro mě je utrpení toho, kdo trpí s tím, kdo prožívá utrpení, jen znásobením utrpení, nikoliv osvobozením.

Představ si to v reálu, svět plný soucitných lidí, kteří trpně trpí s trpícím. Setkáš se s někým, kdo se trápí, máš toho trápení plnou hlavu, přijdeš utrápený mezi ty, kteří Tě mají rádi a ti se začnou trápit kvůli tomu, že se trápíš a potkají další soucitné bytosti, které se začnou kvůli jejich trápení trápit a tak to jde geometrickou rychlostí až trpí celý svět...

Osvobodit od utrpení umí bezpodmínečná láska a moudrost, které vnáší do aktuální situace klid a přinášení nejlepší možné řešení. Nikoliv přenos utrpení na druhé bytosti.

Pro mě je v téhle chvíli zajímavé, co o soucitu a utrpení říká na rozdíl od kompromisního neduálního neučitele Adyashantiho nekompromisní Jim Newman. A jeho pohled je skutečně nekompromisní:

[Jana]

R: But isn't that a cold universe?

J: No, the cold universe is the individuals world. Where it is about something, where it is hard and full of need, and lack, that is cold. What is left - when that is no longer - is really beauty, is unconditional love, what is natural actually.

R: But total uncaring it sounds like.

J: It is the end of anxious caring. The caring becomes broader, so it is recognized that the individual is looking for nothing but doesn't want nothing, cannot have nothing, cannot know nothing. And that is really tragic because that can lead to a lot of suffering and unhappiness. But here is a bigger picture, that all the need where that comes from is also nothing, pointless and useless. So in a big sense there is a caring and a understanding or a compassion for the whole suffering but for the individual experience, it is such a self masturbatory exercise of the individual going up and down and up and down in its own world of need which is going nowhere. So it is hard to care about that.
http://www.simply-this.com/essays

R: Ale není to studený vesmír?

J: Ne, studený vesmír je svět jednotlivců. Kde jde o něco, kde je to těžké a plné potřeby a nedostatku, tam je zima. Co zbylo - když už to není - je skutečně krása, je bezpodmínečná láska, to, co je vlastně přirozené.

R: Ale to zní jako totální lhostejnost.

J: To je konec úzkostné péče. Péče se stává širší, takže se uznává, že jedinec nic nehledá, ale nic nechce, nemůže nic mít, nemůže nic vědět. A to je opravdu tragické, protože to může vést ke spoustě utrpení a neštěstí. Ale tady je větší obrázek, že veškerá potřeba, odkud pochází, je také nic, zbytečné a zbytečné. Takže ve velkém smyslu existuje péče a porozumění nebo soucit s celým utrpením, ale s individuální zkušeností, je to takové sebeonanační cvičení jednotlivce, který jde nahoru a dolů a nahoru a dolů ve svém vlastním světě potřeb, který nikam nevede. Takže je těžké se o to starat.

[Pedriito]

proč jsi to sem přesunula.

Protože je nesmysl, aby tady bylo extra vlákno věnované někomu, kdo ho nemá zájem číst.

A ten Adyashantiho pohled na soucit, je skvělý, spojuje to, jak to vnímáš ty, s tím, jak to poznávám já.

Pro mě je utrpení toho, kdo trpí s tím, kdo prožívá utrpení, jen znásobením utrpení, nikoliv osvobozením.

Představ si to v reálu, svět plný soucitných lidí, kteří trpně trpí s trpícím. Setkáš se s někým, kdo se trápí, máš toho trápení plnou hlavu, přijdeš utrápený mezi ty, kteří Tě mají rádi a ti se začnou trápit kvůli tomu, že se trápíš a potkají další soucitné bytosti, které se začnou kvůli jejich trápení trápit a tak to jde geometrickou rychlostí až trpí celý svět...

Osvobodit od utrpení umí bezpodmínečná láska a moudrost, které vnáší do aktuální situace klid a přinášení nejlepší možné řešení. Nikoliv přenos utrpení na druhé bytosti.

Pro mě je v téhle chvíli zajímavé, co o soucitu a utrpení říká na rozdíl od kompromisního neduálního neučitele Adyashantiho nekompromisní Jim Newman. A jeho pohled je skutečně nekompromisní:

Zas si to poetizuješ pro sebe. Vztáhla sis to na sebe, neb o tom byla řeč, že od tebe, známé konzumátorky všeho, co se mihne, na té ducholouce, co je zdrojem tvé moudrosti, co prej není ničím.. a lásky, co prej je vším.. ne že nechci, prostě to nejde... Jako nejde jíst až do prasknutí. Ale ty máš místa dost pro nekonečné informace o tom samém tak papej, papej.. třeba se dozvíš zas něco nového. A zařadíš nějakou novou neotřelou frázi.

[Jana]

Pedrito, proč to čteš, když Ti to nešmakuje?

Vždyť můžeš věnovat pozornost tolika věcem, co Ti dělají radost, nebo Tě baví, ne?

[Pedriito]

Pedrito, proč to čteš, když Ti to nešmakuje?

Vždyť můžeš věnovat pozornost tolika věcem, co Ti dělají radost, nebo Tě baví, ne?

To je takovej blbej zvyk, když na mě někdo reaguje, tak mu odpovědět. Takže je to na tobě.

[Návštěvník]

Vím, že když jsme jezdili do nemocnice na sundávání sádry a kontroly, tak mi je doma rozmáčela, aby šetřila lékařům čas.

Vzpomínám si, že kdykoliv jsme tam jeli, tak tam byl automat, kam se hodily mince a z toho vypadla hračka.

Věděl jsem tak, že když pojedu do Prahy do Motola na kontrolu, budu mít hračku.

Nikdy jsem ale u mámy nezpozoroval, ani vlastně na svém okolí, nějaké neštěstí, zármutek nebo zkázu světa.

Vůbec ne. Ba naopak. Ve všem mě vždy podporovali.

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/sp ... 170730_afo

[Prdriito]

Kdopak nám to tu vynořuje stará témata, ťu ťu, a copak nám tím chce říct?
To řekni přímo, víš jak Tara nemá ráda mlžení.
☻

[Tara]

Kdopak nám to tu vynořuje stará témata, ťu ťu, a copak nám tím chce říct?
To řekni přímo, víš jak Tara nemá ráda mlžení.
☻

.

[Tara]

To říkal Ježíš, ne?
Vaše slova budiž ano ano, ne ne.

Ne?
Že já budu taky ten inkarnovaný Ježíš??????

Šmýryjapanno, to snad ne!!!!!

[Tara]

Nebudu, uf.

On z farizejů neblil, on je jen klacky vyháněl z chrámu.

To jsem si oddechla.

[Pedriito]

To říkal Ježíš, ne?
Vaše slova budiž ano ano, ne ne.

Ne?
Že já budu taky ten inkarnovaný Ježíš??????

Šmýryjapanno, to snad ne!!!!!

Nesmíš to brát tak stritně (můžeš). Říkal toho mnohem víc.
A konkrétně tohle, co sis, zagleitila, nemá nic společnýho
s běžnou diskusí.

[Tara]

To říkal Ježíš, ne?
Vaše slova budiž ano ano, ne ne.

Ne?
Že já budu taky ten inkarnovaný Ježíš??????

Šmýryjapanno, to snad ne!!!!!

Nesmíš to brát tak stritně (můžeš). Říkal toho mnohem víc.
A konkrétně tohle, co sis, zagleitila, nemá nic společnýho
s běžnou diskusí.

Ale má, i když tohle všechno už je fakt jen následek toho, co mezi námi v diskuzi proběhlo, nezamýšlela jsem tou svou jasnou otázkou skutečně nic, jen jsem se jasně (jasně) a ještě jednou jasně zeptala na něco, co mě v tu chvíli zajímalo a čekala jsem jasnou odpověď.
Přece když se s někým bavíš, s někým konkrétním a položíš mu jasnou otázku, čekáš jasnou odpověď, to je přece úplně normální a tak by to mělo být, třeba i kdybys napsal, nevím, i to je odpověď, ale to ty ne... tys kolem toho nabásnil omáčku a pro mě ta odpověď jasná nebyla.

Ale fakt už si myslím, že to není dál třeba rozebírat. Prostě už to šlo.... :-)

[Pedriito]

Ne a ne a ne :-)

[Tara]

Ne a ne a ne :-)

Co zas ne??????????????

Já se z tebe picnu :-)))))))))))))))

[Pedriito]

Ne a ne a ne :-)

Co zas ne??????????????

Já se z tebe picnu :-)))))))))))))))

Nococo. Správně je to za: a) nebo za: b) ?
Já jsem: b) páč ženy maj přednost.