Odevzdání

[Jana]

Není to popis Skutečnosti.

Jaký je rozdíl mezi popisem skutečnosti a popisem Skutečností?
Jaký je rozdíl mezi popisem a Skutečností?

Rozdíl mezi Skutečností a skutečností vidí duchovňáci obvykle v tom, že skutečnost je to, co se jeví jako skutečnost a Skutečnost je to, co to doopravdy je. A na oboje, zejména na tu Skutečnost se názory různí, podle toho, čemu ten který člověk věří.

Miroslave, tohle je poněkud vyhýbavá odpověď spíš na to, co si kdo o Skutečnosti asi myslí nebo čemu kdo asi věří. Samotné poznání Skutečnosti se vyznačuje tím, že je jasné, že Skutečnost se nemění, je pořád stejná. Ale skrz smyslové vnímání a v projekci mysli se jeví rozmanitě, a to běžně nazýváme skutečností.

[Jana]

Popis je součástí Skutečnosti, ale popis nikdy nemůže Skutečnost pravdivě popsat.

To, že je Skutečnost nepopsatelná, neznamená, že je nepoznatelná.

Boží tvorba a milost jsou nepřetržité. Znamená to, že Bůh nás nejen trvale vytváří (myslí), ale že nám i nepřetržitě pomáhá k poznání. Dělá to dokonale. Nejen zevně svým vlastním zákonem karmy tj. karmickým vyrovnáváním, ale i vnitřně – tím, že nás vnitřně trvale přitahuje.

Prodléváme-li aspoň občas v klidu, pracujeme harmonicky s Bohem. Pokud se však stavíme proti božímu trendu egem a egoismem, můžeme pozorovat na svém vlastním osudu, že dřív nebo později přichází utrpení. Pokročilejším dřív, méně pokročilým později. Pracujeme-li, tj. myslíme-li harmonicky v souladu Boží myslí, vzápětí přijde odměna ve formě klidu, štěstí a spokojenosti.

Protože Boží vůle působí, a to vždy odstředivým směrem: ke klidu, blaženosti a míru, je spása lidské duše první věcí, resp. předním úkolem každého člověka. Je až trapné pozorovat, jak málo si tuto skutečnost lidé uvědomují. Jak jsou nepřetržitě zaměstnání vším možným: zábavou, sportem a nejvíc výdělečnou činností. A přece nic z toho není vlastní příčinou jejich disharmonie. Příčinou je názor: Jsem to já, kdo je činný. Kdybychom tento názor opustili a dovolili své mysli prodlévat v klidu jejího vlastního, neosobního jáství, a to zkoumáním sebe sama, nic by nám nemuselo překážet ani v meditacím ani při práci.

Naše mysl by mohla z malé části spočívat v Já (v brahma) a práce (se vším ostatním) by šla sama sebou.

Prodlévej v klidu, příteli, tak často, jak jen můžeš. Při práci i zábavě. Znal jsem několik mladých žáků jógy (sám jsem mezi ně kdysi patřil), kteří chodívali meditovat do kina. Byli jsme odevzdáni Bohu a spočivali v jeho vůli jako v kostele. I při detektivce. Obojí jde velmi dobře. Víra v Boha nás naučila, že je všudypřítomný. A skutečně byl, i v tom biografu. I teď tam ještě je, protože je všude. Zkus si to, příteli…

Prodlévej všude v klidu Já, kdekoliv – v biografu i u televize.

Nejrychleji a nejspolehlivěji se dostaneš do klidu, staneš-li se pozorovatelem svého vlastního života, všech svých myšlenek a citů, pocitů i vášní, příhod a událostí. Indiferentním pozorovatelem. Vše to (včetně tebe) je jedinou nerozbornou iluzorní jednotou. Ale jednota sama není iluzí. I to, co se nám jeví jako myšlenkové formy, je brahma. Postavení neosobního svědka je rychlou, i když zatím jen poloviční cestou k pravdě. (pozn. Tato dualita je v sahadža nirvikalpa samádhi překročena)

Tomáš, Eduard: 108 meditací

[Tara]

Jani, jak bys více přiblížila, že skutečnost je stále stejná?

[Tara]

Cituješ tu E.T. postavení neosobního svědka je jen poloviční pravdou. Co je tedy (celou) pravdou?
PS: cizím slovům jako je sahadzamixadza nerozumím...

[Návštěvník]

Samotné poznání Skutečnosti se vyznačuje tím, že je jasné, že Skutečnost se nemění, je pořád stejná. Ale skrz smyslové vnímání a v projekci mysli se jeví rozmanitě, a to běžně nazýváme skutečností.

Skrz smyslové vnímání a v projekci mysli se jeví Skutečnost rozmanitě, ale z toho nelze usuzovat, že je stále stejná. To je útěk mysli, která potřebuje něco pevného, na co by se mohla zavěsit, jak zoufalý viselec na větev.

Jakkoli se snažíš své chmury potlačit, předstírat že nejsou, ony tě doženou. Nemohou jinak.

Skutečnost není ani rozmanitá, ani nerozmanitá, a tohle není žádný popis.

[Jana]

Samotné poznání Skutečnosti se vyznačuje tím, že je jasné, že Skutečnost se nemění, je pořád stejná. Ale skrz smyslové vnímání a v projekci mysli se jeví rozmanitě, a to běžně nazýváme skutečností.

Skrz smyslové vnímání a v projekci mysli se jeví Skutečnost rozmanitě, ale z toho nelze usuzovat, že je stále stejná. To je útěk mysli, která potřebuje něco pevného, na co by se mohla zavěsit, jak zoufalý viselec na větev.

Jestli mysl někam utíká, tak tam ta mysl je a pořád vytváří nějaké projekce. Nemá šanci sama před sebou utéct.

To, co je osvobozující, je být na té "správné straně reality" .

V tichu srdce je mysl stále prázdná, i když jsi třeba, jak říká Eduard Tomáš, v kině a bavíš se.

Jakkoli se snažíš své chmury potlačit, předstírat že nejsou, ony tě doženou. Nemohou jinak.

Chmury jsou produktem mysli a doženou jen individualitu, která je rovněž produktem mysli. V tichu srdce nejsi omezen formou, představou, myšlenkou, proto tady žádné chmury nejsou.

Skutečnost není ani rozmanitá, ani nerozmanitá, a tohle není žádný popis.

Je ve své podstatě jednoduchá, přesněji řečeno jedno-Duchá, proto také probuzení mluví o nedvojnosti, advajtě, jednotě Bytí.

[Jana]

Jani, jak bys více přiblížila, že skutečnost je stále stejná?

Evi, díky za tuhle nádhernou otázku. Skutečnost je Láska, která tím vším je. V tichu srdce, ve kterém naše individualita bezezbytku zmizela, je všechno Láskou, protože tady je Boží klid. Ego - egoismus je rozruch, neklid, napětí, uvěznění v mysli.

Prodléváme-li aspoň občas v klidu, pracujeme harmonicky s Bohem. Pokud se však stavíme proti božímu trendu egem a egoismem, můžeme pozorovat na svém vlastním osudu, že dřív nebo později přichází utrpení. Pokročilejším dřív, méně pokročilým později. Pracujeme-li, tj. myslíme-li harmonicky v souladu Boží myslí, vzápětí přijde odměna ve formě klidu, štěstí a spokojenosti.

~ E. Tomáš

"...pán Vesmíru nese celé břemeno tohoto světa. Představ si, že ano. Můžeš mu odevzdat celé břemeno do péče. Ať budeš muset udělat cokoli, staneš se nástrojem, jak to udělat správně a včas.
Nemysli si, že to nedokážeš, pokud nemáš touhu to udělat. Touha ti nedává sílu to dělat. Celá síla je Pánova."

~ Bhagavan Sri Ramana Maharshi

Skutečnost je to, „Co je“:

„Co je“ není logické, není závěr. Nedá se to popsat, protože se to nedá s ničím jiným srovnat. Vzhled je popsatelný, to „není“ je nepopsatelné. Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat. Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

~ Jim Newman

[Tara]

Janičko, nemohu s tebou souhlasit, ach jo.
Skutečnost není Láska. Není jen láska a klid a mír a spočívání v klidu srdce.
Patří k ní i ten pohyblivý aspekt, proto nemůže být skutečnost (nehraju na velká a malá písmena) pevná....

Láska, už ten pojem, výraz, je silně, ale silně zavádějící uchopením toho, kdo ho "vysloví".

Skutečnost určitě není láska ani Láska, uf, unavuje mě, jak se rozlišuje na velká a malá písmena.
Láska je, jak říkal, Míla. první emanací bytí.
Prvním projevem bytí.
Ale není to Skutečnost.
Není to Bytí samotné.

Sama jsi zmínila pojem jednota bytí.

Docela mě to u tebe překvapilo.

Přece jednota bytí je celek všeho, toho, co je.
Dobrého, špatného, sladkého, slaného, horkého, studeného atd.

A k tomu když přidám tu tvoji lásku - to je smyšlený hybrid jen toho sladkého, klidného, mírumílovného, krásného, blaženého atd.

Jak tu kdosi napsal, tvůj pevný bod, kterého se držíš jak hovno košule.

[Jana]

Janičko, nemohu s tebou souhlasit, ach jo.
Skutečnost není Láska. Není jen láska a klid a mír a spočívání v klidu srdce.
Patří k ní i ten pohyblivý aspekt, proto nemůže být skutečnost (nehraju na velká a malá písmena) pevná....

Láska, už ten pojem, výraz, je silně, ale silně zavádějící uchopením toho, kdo ho "vysloví".

Skutečnost určitě není láska ani Láska, uf, unavuje mě, jak se rozlišuje na velká a malá písmena.
Láska je, jak říkal, Míla. první emanací bytí.
Prvním projevem bytí.
Ale není to Skutečnost.
Není to Bytí samotné.

Sama jsi zmínila pojem jednota bytí.

Docela mě to u tebe překvapilo.

Přece jednota bytí je celek všeho, toho, co je.
Dobrého, špatného, sladkého, slaného, horkého, studeného atd.

A k tomu když přidám tu tvoji lásku - to je smyšlený hybrid jen toho sladkého, klidného, mírumílovného, krásného, blaženého atd.

Jak tu kdosi napsal, tvůj pevný bod, kterého se držíš jak hovno košule.

Evi, dalo by se o tom mluvit pořád dokolečka, ale mluvit o tom by mělo šanci, kdyby to vedlo k souznění, nikoliv k nedorozumění, a v tom případě by ani slova nebyla moc potřeba.

Ono je úplně jedno, co si o tom kdo myslí. Nic to na Skutečnosti nemění. Jen je tady ta možnost individualit prožívat skutečnost rozmanitě. A pak dochází k nedorozumění, když ji každý vidí jinak.

Nemám chuť prohlubovat jakékoliv nedorozumění.

Možná se můžeme sejít ve stejném poznání, že tohle - tahleta přítomnost, o které si zrovna teď vůbec nic nemyslíme, nemá chybu, je Boží. Je to tak?

A jestli nemá chybu, tak je i dobrá.

V srdci šmakuje láskou.

Celučičká, jak praví ten, co je Boží.

[Tara]

Je to tak. Tak si na to vzpomeň při impulsů svých dalších otázek a sloganů :-) Díky.

[Návštěvník]

Dosažení pravdy s prázdnou hlavou, to není žádné umění.
Ale dosáhnout ji s hlavou plnou sloganů, to je panečku umění.

[miroslav]

Rozdíl mezi Skutečností a skutečností vidí duchovňáci obvykle v tom, že skutečnost je to, co se jeví jako skutečnost a Skutečnost je to, co to doopravdy je. A na oboje, zejména na tu Skutečnost se názory různí, podle toho, čemu ten který člověk věří.

Čemu věříš? Jaký máš na Skutečnost názor? Existuje někdo, kdo podle tebe popsal to, čemu říkáš Skutečnost, nejvýstižněji?

Nevěřím ničemu, na Skutečnost žádný názor nemám, číst různé popisy Skutečnosti je možná dobrá zábava ale k poznání Skutečnosti to nevede.

[Návštěvník]

Bodejď. Vidíme strom a popisujeme strom. Je ten popis tím stromem?
Tomu může uvěřit jen trouba.

[vostal petr]

Čemu věříš? Jaký máš na Skutečnost názor? Existuje někdo, kdo podle tebe popsal to, čemu říkáš Skutečnost, nejvýstižněji?

Popisy skutečnosti se liší, podobně jako popisy slona,

kdyby ses kopnul do svý hloupý p r d e l e a něco jsi přečetl,

nemusel bys klást debilní votázky,

protože bys věděl že je celá řada různých úrovní uvědomění Skutečnosti,

které se jaksi zákonitě od sebe liší...


Ovšem jak to bývá obvylé, blb je vždy posedlý tou "nejvyšší skutečností" ,

a tak potom klade pitomé votázky, jimiž dokazuje své blbství...

[Jana]

Dosažení pravdy s prázdnou hlavou, to není žádné umění.
Ale dosáhnout ji s hlavou plnou sloganů, to je panečku umění.

Přesně tak. Díky.

S prázdnou hlavou dosáhnout pravdy není žádné umění.

Jestli však není hlas Mistrů hlasem srdce, ale zní jen jako slogany v hlavě, tak dosáhnutí pravdy je opravdu neřešitelný kumšt.

[vostal petr]

Jestli však není hlas Mistrů hlasem Tvého srdce, ale zní jen jako slogany ve Tvé hlavě, tak dosáhnout pravdy je opravdu neřešitelný kumšt.

Zato takto je to brnkačka, nebot voblbenost to už je blb "doma" nebot je zcela voblbnut a štasten ve své oblbenosti...

Hlava plná pitomostí ale je štastný !

No prostě nirvána, nirvána hnupů !!!


Co víc by mohl chtít ?

No jen aby to takto bylo stále, to je krásná touha...

[Návštěvník]

Jestli však není hlas Mistrů hlasem Tvého srdce, ale zní jen jako slogany ve Tvé hlavě, tak dosáhnout pravdy je opravdu neřešitelný kumšt.

Zato takto je to brnkačka, nebot voblbenost to už je blb "doma" nebot je zcela voblbnut a štasten ve své oblbenosti...

Nebo nešťasten zpitý svou chytrostí.

Hlava plná chytrosti, ale je neštastný !

No jen aby to takto bylo stále, to je krásná touha...

Toužíš jen po tom, co chceš a nemáš. Nirvana je stav štěstí a míru bez touhy.

[Návštěvník]

Tady naštěstí nikdo nemá chytrou hlavu, ze všech tu mluví moudré srdce.

[Tara]

Skutečnost není láska.

[Návštěvník]

Skutečnost není láska.

Tvůj svět je s tím pádem nedobrý. Tvůj život depresivní. Poznání skutečnosti nulové.