Odevzdání

Odevzdání

Nový příspěvekod ros » sob 24. dub 2021 7:47:42

ros
 

Re: Odevzdání

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. črc 2021 17:55:57

Arthur Osborne - Cesta sebeodevzdání v podání Bhagavána

(AO) Bhakti márga, cesta lásky a zbožnosti, uctívání a odevzdání se, je obvykle považována za naprostý protiklad sebezkoumání, protože je založená na dualitě uctívajícího a uctívaného, milujícího a milovaného, zatímco sebezkoumání vychází z nedvojnosti. Teoretici však mají sklon se domnívat, že když platí jedno, tak neplatí druhé, takže velmi často něco vysvětlují a druhé odsuzují. Bhagaván však nejenomže uznával obě cesty, ale své stoupence na tyto cesty směřoval. Bhagaván často říkal: „Existují dvě cesty. Buď se ptejte sami ‚kdo jsem já?‘, nebo se odevzdejte.“ Mnoho z jeho stoupenců si vybralo právě cestu odevzdanosti.

Stoupenec: Co je bezpodmínečné odevzdání se?

Obrázek

Bhagaván: Jestliže se člověk zcela odevzdá, pak nezůstane nikdo, kdo by kladl otázky, nebo takto přemítal. Myšlenky jsou vyhlazené buď přidržením se kořene mysli – Já, nebo tím, že se člověk bezpodmínečně odevzdá vyšší síle. Jsou to jediné dvě cesty k realizaci.

(AO) Sebezkoumání rozpouští ego tím, že je ego hledáno, čímž se zjišťuje, že neexistuje. Na cestě zbožnosti se ego odevzdává (podrobuje se vyšší síle). Obě cesty tedy směřují ke stejnému cíli – ke zbavení se ega, což je to, co se vyžaduje.

Bhagaván: K přemožení osudu či k nezávislosti na něm existují jen dvě cesty. Jednou je zkoumání, čí je tento osud a zjištění, že náleží pouze egu, které je jím spoutáno a nikoli Já, a tedy že ego neexistuje. Druhou cestou je zničení ega jeho úplným odevzdáním Pánovi, s uvědoměním si své neschopnosti a s ustavičnými slovy: „Ne já, ale ty, ó Pane.“ Je to odevzdání veškerého pocitu „já“ a „mé“ Pánovi – nechť si se mnou činí, jak se mu zlíbí. Odevzdání není nikdy kompletní, dokud stoupenec po Pánovi požaduje to či ono. Pravým odevzdáním je láska k Bohu kvůli lásce a pro nic jiného. Dokonce ani ne kvůli spáse. Jinak řečeno – k přemožení osudu je nutné kompletní vyhlazení ega a je jedno, zda toho dosáhnete prostřednictvím sebezkoumání či bhakti márgy.

Jiskra duchovního poznání (džňány) zničí veškeré stvoření, jako by to byla hora střelného prachu. Nesčetné světy stojí na slabých či spíše neexistujících základech ega, takže se všechny rozpadnou, když na ně dopadne atomová bomba poznání. Všechny řeči o odevzdanosti jsou jako krádež cukru z cukrové sošky Ganéši a následné nabídnutí tohoto cukru témuž Ganéšovi. Říkáte že své tělo, duši a veškeré své bohatství odevzdáváte Bohu, ale jsou vaše, abyste je mohli odevzdat? Přinejlepším můžete říci: „Až do teď jsem se mylně domníval, že všechny tyto věci, které jsou Tvé, patří mně. Nyní chápu, že jsou Tvé a dál už nebude jednat, jako by byly mé.“ Toto poznání, že neexistuje nic než Bůh či Já, že neexistuje „já“ a „mé“ a že existuje jedině Já, je džňánou.

(AO) Bhagaván často vysvětloval, že pravá zbožnost (oddanost) je zbožnost k Já, a proto vede k témuž cíli jako sebezkoumání.

Bhagaván: Stačí, když se člověk odevzdá. Znamená to odevzdání se příčině našeho bytí. Neklamte se tím, že si tento zdroj představujete jako nějakého Boha kdesi venku. Váš zdroj je ve vašem nitru. Jemu se odevzdejte. Znamená to, že máte hledat zdroj a splynout s ním. Protože se domníváte, že zdroj je mimo vás, ptáte se: „Kde je zdroj?“ Jsou tací, co tvrdí, že cukr nemůže ochutnat svoji vlastní sladkost, ale že tu musí být někdo, kdo ho ochutná a sladkost si užívá. Takže nějaký jedinec nemůže splynout se Svrchovaným a současně se těšit z blaženosti tohoto stavu. Proto se musí individualita držet od Boha oddělená, aby umožnila potěšení. Je však Bůh necitný jako cukr? Jak by člověk mohl sám sebe odevzdat, a přesto si podržet svoji individualitu pro zažití svrchovaného potěšení? Tito lidé navíc říkají, že duše při dosažené božské oblasti a svým setrváním zde, slouží nejvyššímu bytí. Mohl by zvuk slova „služba“ oklamat Pána? On to neví? Čeká na službu od těchto lidí? Nemohl by se On – čiré vědomí – na oplátku zeptat: „Jste od mě oddělení, že si troufáte mi sloužit?“

Na druhou stranu, když splynete s Já, nezůstane žádná individualita a vy se stanete samotným zdrojem. Co je v tomto případě odevzdání? Kdo se odevzdává, co se odevzdává a komu? Tohle představuje zbožnost, moudrost a sebezkoumání. Světec Nammalvar, ctěný stoupenci Višnua, říká: „Tápal jsem bludištěm, držel jsem se pocitů já a mé. Bloudil jsem, aniž bych znal sám sebe. Po realizaci sebe sama jsem pochopil, že já a ty a mé jsi jedině Ty!“ Zde vidíte, že zbožnost není ničím jiným nežli poznáním sebe sama. Připouští to i učení podmíněného monismu. Přesto se drží své tradiční doktríny a tvrdí, že jednotlivci jsou součástí Boha – jako by byli jeho končetiny. Jejich tradiční učení rovněž říká, že člověk by se měl nejprve očistit a až pak se odevzdat Bohu. Tím se vytrácí ego a člověk po smrti odchází do říše Višnua a až zde nakonec dojde radosti Svrchovaného (či nekonečného). Tvrzení, že člověk existuje nezávisle na prvotním zdroji, je svým způsobem určitý záměr (k podpoře odpovědnosti člověka za své činy – pozn. překl.). Ale dodávat k tomu, že člověk se ztrátou ega sice očistí, ale stále si podržuje svoji individualitu, aby si užíval svrchovaného blaha, nebo aby Bohu sloužil, to je úskočná prolhanost (ega – pozn. překl.). Podívejte na tu dvojnost! Nejprve si člověk přivlastní to, co ve skutečnosti náleží Bohu, a pak předstírá, že Boha zakouší, nebo že mu slouží. Cožpak o tom všem Bůh neví?

(AO) Je očividné, že úplné sebeodevzdání, které Bhagaván vyžaduje, není nic jednoduchého.

Bhagaván: Jakmile se člověk snaží odevzdat, ego se hned přihlásí o slovo, takže je nutné je potlačovat. Odevzdání není snadné. Zničení ega není nic jednoduchého. Úplné odevzdání nastane jen když Bůh svojí Milostí vtáhne mysl do nitra.

Dr. Syed: Není to tak, že úplné či naprosté odevzdání se znamená i odhození touhy po osvobození či po Bohu?

Bhagaván: Úplné sebeodevzdání znamená, že nemáte mít žádnou svoji touhu, takže vaší vůlí bude jen vůle Boha. Nesmíte mít žádnou svoji vůli.

Dr. Syed: Teď, když mám v tomto bodě jasno, chci vědět, jaké jsou kroky, jimiž mohu k sebeodevzdání dojít?

Bhagaván:
Existují dvě cesty. Jednou je hledání zdroje já a vplynutí do tohoto zdroje; druhou je pociťování: „Jsem bezmocný. Jen Bůh je všemocný a pokud se mu úplně neodevzdám, není tu žádný způsob, jak bych se mohl zachránit.“ Takto se postupně rozvíjí přesvědčení, že existuje jedině Bůh a že s egem se nedá počítat. Obě cesty vedou k témuž cíli. Úplné odevzdání se je jen jiné jméno pro džňánu čili osvobození.

(AO) Zpočátku ovšem postačí částečné odevzdání se, které postupem času vede stále více k úplnému.

Stoupenkyně: Zjišťuji, že odevzdání se není možné.

Bhagaván: Úplné odevzdání se je zpočátku nemožné. Částečné odevzdání se je však dostupné každému. Během času to povede k úplnému odevzdání se.

(AO) Vyznavači duality však mohou namítat, že cesta zbožné odevzdanosti, doporučovaná Bhagavánem, není tou cestou, kterou mají na mysli. Ta jejich totiž předpokládá stálou dvojnost Boha a uctívajícího. V těchto případech, jak si přečteme v poslední větě následujícího rozhovoru, dával Bhagaván před teorií přednost praxi a tazatele vybízel, ať se nejdříve odevzdají oddělenému Bohu, o kterém hovořili, a pak se uvidí, jestli budou mít ještě nějaké pochyby.

Bhagaván: Stav, kterému říkáme realizace, prostě znamená být sám sebou, aniž by bylo cokoli poznáváno, nebo aniž bychom se čímkoli stávali. Když si člověk uvědomí, že je tím, čím je a čím vždy byl, tak tento stav nedokáže popsat. Může tím jen být. Samozřejmě že používáme neurčitý termín seberealizace, protože nic lepšího nemáme, ale jak si člověk uvědomí či uskuteční to, co skutečné je? Všichni děláme to, že neskutečné považujeme za skutečné, nebo na to tak pohlížíme. Tento zvyk musí zmizet. Veškeré duchovní úsilí všech škol směřuje jen k tomuto cíli. Když se vzdáme toho, že bereme neskutečné za skutečné, pak zůstane jen samotná skutečnost a my budeme Tím.

Stoupenec: Takovéto vysvětlení je v pořádku z pohledu nedvojnosti, ale existují jiné školy, které netrvají na tom, že podmínkou realizace Já je zmizení trojice poznávajícího, poznávaného a poznávání. Jsou tu školy, které věří v existenci dvou či dokonce tří věčných entit. Vezměme například takového bhaktu. Aby mohl provádět uctívání, tak tu musí existovat Bůh.

Bhagaván: Cožpak má někdo námitky proti uctívání odděleného Boha, dokud je to zapotřebí? Bhakta se prostřednictvím uctívání rozvíjí až do doby, kdy začíná cítit, že existuje jen samotný Bůh a že on sám není nic. Dostává se k bodu, kde říká: „Ne já, ale Ty. Nikoli má vůle, ale Tvá.“ Když je dosaženo této úrovně, které v bhakti márga říkáme naprosté sebeodevzdání, člověk zjišťuje, že vymazání ega je dosažením Já. Není nutné se dohadovat, jestli existují dvě, nebo více entit, nebo jen jedna. I podle dualistů a ve shodě podle bhakti márgou je nezbytné úplné odevzdání se. Tak to nejprve vykonejte a pak zjišťujte, jestli existuje jen jediné Já, nebo zda jsou skutečné entity dvě či více.

Bhagaván později dodal: „Ať už se lidem říká cokoli, podle jejich schopnosti to chápat, pravdou je, že stav seberealizace se musí nacházet mimo trojici poznávající, poznávané a poznávání. Já je Já. To vše, co se o tom dá říct.“
https://www.ramana-maharisi.cz/article/ ... a-o-bhakti
Návštěvník
 

Re: Odevzdání

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 26. lis 2022 16:19:44

TAJEMSTVÍ


Nastavitelné slovenské titulky

Všichni máme v životě možnost volby. Můžeme se bránit tomu, co se nám nelíbí v naději, že to zmizí. Nebo můžeme přijmout věci tak, jak jsou, a vytvořit prostor pro to, aby se mohlo stát něco nového a odlišného, jednoduše tím, že jsme v proudu toho, kdo jsme a co se kolem nás děje. A když se odevzdáme tomu, co je, dovolíme, aby se rozvinula pravá krása života. Tento magický prostor je místem, kde žije radost a kde lze nalézt vděčnost.
Návštěvník
 

Re: Odevzdání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 30. kvě 2023 14:52:23

Obrázek

"...pán Vesmíru nese celé břemeno tohoto světa. Představ si, že ano. Můžeš mu odevzdat celé břemeno do péče. Ať budeš muset udělat cokoli, staneš se nástrojem, jak to udělat správně a včas.
Nemysli si, že to nedokážeš, pokud nemáš touhu to udělat. Touha ti nedává sílu to dělat. Celá síla je Pánova."

~ Bhagavan Sri Ramana Maharshi
Návštěvník
 

Re: Odevzdání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. zář 2023 15:33:53



Odevzdání se vyšší moci

Představte si, že jste na cestě a jedete vlakem,
máte na hlavě těžké břemeno a myslíte si, že je vaší odpovědností ho nést na své hlavě.
Ale ve skutečnosti vlak je schopen uvézt vás i vaše břemeno. Vůbec nezáleží na tom, zda je břemeno na vaší hlavě nebo na podlaze.
Vlak života se stále pohybuje.

To je podobné, jako když věříte, že jste duševní pracovník a nesete všechna břemena, která zažijete.

Pokud však uznáte sami sebe jako nástroj vyšší moci, věci se změní. Podáte se této vyšší moci a ona převezme výsledky vašich činů.
Návštěvník
 

Re: Odevzdání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. pro 2023 18:48:38

Návštěvník
 

Re: Odevzdání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. pro 2023 18:48:49

90. Odevzdejte se svému Já (z knihy Já Jsem To)

Tazatel: Narodila jsem se ve Spojených Státech a posledních čtrnáct měsíců jsem strávila ve Šrí Ramanášramu; teď se vracím do Států, kde na mne čeká moje matka.

Maharádž: Jaké máte plány?
T: Můžu se stát zdravotní sestrou nebo se vdát a mít děti.

M: Proč se chcete vdávat?
T: Vytvořit duchovní domov je ta nejvyšší forma sociální práce, jakou si umím představit. Ale život to samozřejmě může zařídit jinak. Jsem připravena na všechno, co přijde.

M: Co vám těch čtrnáct měsíců v Ramanášramu dalo? V čem jste se změnila?
T: Už se nebojím. Našla jsem určitý klid.

M: Jaký druh klidu to je? Klid pramenící z toho, že máte to, co chcete, nebo, že nechcete to, co nemáte?
T: Věřím, že od každého trochu. Nebylo to vůbec jednoduché. Přestože Ramanášram je velice klidné místo, já jsem prožívala vnitřní utrpení.
M: Jakmile si uvědomíte, že rozdíl mezi vnitřním a vnějším je jenom v mysli, už se nebudete bát.

T: Takové uvědomění závisí na mé vyspělosti. Ale já jsem zatím nedosáhla neměnné absolutní dokonalosti.
M: Dobrá, dokud tomu věříte, musíte pokračovat ve své sádhaně, abyste rozpustila svou falešnou představu, že nejste dokonalá. Sádhana rozpouští všechny nánosy. Až si uvědomíte, že jste menší než bod v prostoru a čase, něco příliš malého na to, aby to šlo rozdělit a příliš krátkodobého, aby to šlo zabít, potom a jedině potom všechen strach zmizí. Jste-li menší než špička jehly, potom vás jehla nemůže píchnout – vy píchnete jehlu!
T: Ano, tak se někdy cítím – nezdolná. Jsem víc než beze strachu – jsem bezstrachovost sama.

M: Co vás přivedlo do ášramu?
T: Měla jsem nešťastnou lásku a prožívala peklo. Ani pití a drogy mi nemohly pomoci. Tápala jsem a narazila jsem na nějaké knihy o józe. Od knihy ke knize, od jednoho ukazatele ke druhému jsem se dostala do Ramanášramu.

M: Kdyby se vám teď podobná tragédie stala znovu, trpěla byste, s ohledem na svůj současný stav mysli, stejně?
T: Kdepak, už bych nechtěla znovu trpět. Zabila bych se.
M: Takže se nebojíte zemřít!
T: Bojím se umírání, ale ne smrti samotné. Představuji si proces umírání jako něco bolestivého a ošklivého.

M: Jak to víte? Nemusí to tak být. Může to být krásné a klidné. Jakmile víte, že smrt se děje jen tělu, ale ne vám, tak jenom pozorujete, jak tělo padá jako odhozené šaty.
T: Já si plně uvědomuji, že můj strach ze smrti je tu kvůli mým obavám a nevědomosti.

M: Každou sekundu někdo umírá a strach a utrpení leží nad světem jako černý mrak. Není se co divit, že i vy máte strach. Ale jakmile pochopíte, že umírá jen tělo a ne kontinuita paměti a pocit „já jsem“, který se v ní odráží, přestanete se bát.
T: Dobrá, uvidíme, až budeme umírat.
M: Buďte pozorná a zjistíte, že narození a smrt jsou jedno a totéž, že život pulsuje mezi bytím a nebytím a že jedno potřebuje druhé jako svůj doplněk k celistvosti. Narodila jste se, abyste umřela a umřete, abyste se znovu zrodila.

T: Copak odpoutanost ten proces nezastaví?
M: Odpoutanost odstraní strach, ale ne samotný fakt umírání a znovuzrozování.

T: Takže budu donucena se znovu narodit? To je hrozné!
M: Není v tom žádné donucování. Dostáváte to, co chcete. Děláte si své vlastní plány a pak je naplňujete.

T: Takže sami sebe odsuzujeme k utrpení?
M: Rosteme prostřednictvím zkoumání a k tomu jsou potřeba zkušenosti. To, co jsme nepochopili, si musíme zopakovat. Když jsme citliví a inteligentní, nemusíme trpět. Bolest je voláním po pozornosti a je to také pokuta za nedbalost. Jediným lékem jsou soucitné a inteligentní činy.

T: Protože jsem zmoudřela, nechci už dopustit, abych znovu trpěla. Co je špatného na sebevraždě?
M: Nic, pokud to vyřeší váš problém. Ale co když ho to nevyřeší? Omluvou pro sebevraždu by mohla být nějaká bolestivá a nevyléčitelná nemoc nebo nesnesitelné neštěstí. Ale tam, kde chybí moudrost a soucit, sebevražda nic neřeší. Hloupá smrt znamená hloupé zrození. Kromě toho je potřeba vzít v úvahu také otázku karmy. Nejmoudřejším řešením je většinou trpělivost.

T Musí člověk snášet utrpení, ať je sebe větší a sebe beznadějnější?
M: Trpělivost je jedna věc a agónie věc druhá. Trpělivost je smysluplná a plodná, kdežto agónie je na nic.

T: Proč si dělat hlavu s karmou? Ta se o sebe postará tak jako tak sama.
M: Většina naší karmy je kolektivní. Trpíme pro hříchy druhých, tak jako oni trpí pro hříchy naše. Lidstvo je jedno. To, že si to člověk neuvědomuje, na tom nic nemění. Mohli bychom být sami mnohem šťastnějšími, kdybychom nebyli tak lhostejní k utrpení druhých.

T: Zjistila jsem, že jsem teď mnohem citlivější.
M: To je dobře. Ale co tím přesně myslíte? Sebe jako citlivého jedince s ženským tělem?

T: Je tu tělo, je tu soucítění, jsou tu vzpomínky a spousta dalších věcí a názorů; dohromady by se tomu mohlo říkat jedinec.
M: Včetně myšlenky „já jsem“?

T: „Já jsem“ je jako košík, který drží všechny ty věci tvořící jedince pohromadě.
M: Nebo spíš vrbové proutí, ze kterého je ten košík upleten. Když o sobě uvažujete jako o ženě, myslíte tím, že jste žena, nebo to, že lze vaše tělo popsat jako ženské?
T: To závisí na mém rozpoložení. Někdy se cítím jako pouhý střed uvědomění.

M: Nebo oceán uvědomění. A jsou i chvíle, kdy nejste ani muž ani žena, ani nic náhodného, co by bylo hříčkou okolností a vnějších podmínek?
T: Ano, jsou, ale stydím se o tom mluvit.
M: Stačí, že jste to jen naznačila. Víc říkat nemusíte.

T: Mohu si před vámi zapálit? Vím, že není zvykem kouřit před světci, tím spíš, že jsem žena.
M: Beze všeho si zapalte, nikomu to vadit nebude. My to chápeme.

T: Cítím, že se musím zklidnit.
M: To je u Američanů a Evropanů dost časté. Když to přeženou se sádhanou, jsou nabití energií a zoufale hledají ventil, aby ji vypustili. Organizují různá společenství, stávají se z nich učitelé jógy, vdávají se, píší knihy – dělají cokoli kromě toho, aby zůstávali v tichu, obrátili energii dovnitř, nalezli zdroj nevyčerpatelné síly a naučili se ji mít pod kontrolou.

T: Přiznávám, že se teď chci vrátit a žít velice aktivní život, protože se cítím plná energie.
M: Můžete dělat, co chcete, pokud se nebudete považovat za tělo a mysl. Není to ani tak otázka skutečného vzdání se těla a všeho, co s tím souvisí, jako spíše jasného pochopení, že nejste tělo, pocitu rezervovanosti, citové nezainteresovanosti.

T: Vím, co máte na mysli. Před nějakými čtyřmi lety jsem prošla obdobím zavržení těla. Nekupovala jsem si žádné nové šaty, jedla jsem jen ta nejjednodušší jídla, spala na tvrdém. Ale to, na čem záleží, je přijetí nouze a strádání, nikoliv samotné nepohodlí. Teď vím, že to nejlepší je přijímat život tak, jak přichází a milovat vše, co poskytuje. Budu ochotně přijímat vše, co přijde, a budu se snažit to zvládnout co nejlépe. I kdybych toho nemohla udělat víc, než jen dát život a dobrou výchovu pár dětem, bude to stačit; i když miluji každé dítě, nemohu se věnovat všem.

M: Vdanou ženou a matkou jste jen tehdy, uvažujete-li v pojmech muž – žena. Když se ale nepokládáte za tělo, potom vnímáte rodinný život těla, jakkoli intenzivní a zajímavý, jenom jako hru na plátně mysli, promítanou na plátno světlem uvědomění, které je jedinou skutečností.

T: Proč trváte na tom, že jedině uvědomění je skutečné? Není snad objekt uvědomění stejně skutečný – dokud trvá?

M: Ale on netrvá! Chvilková skutečnost je sekundární; je závislá na tom, co je věčné.

T: Máte na mysli to, co je nepřetržité nebo trvalé?

M: V existenci žádná nepřetržitost být nemůže. Nepřetržitost vyžaduje totožnost v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ale taková totožnost je nemožná, protože samotné prostředky k jejímu vytvoření jsou proměnlivé a nestálé. Nepřetržitost, trvalost – to jsou jen iluze vyvolané pamětí, pouhé mentální pokusy vytvořit nějaké schéma tam, kde žádné být nemůže. Zahoďte všechny pojmy jako dočasný – trvalý, tělo – mysl, muž – žena. Co zbude? V jakém stavu je vaše mysl, když zmizí jakékoli oddělování? Nemluvím o tom, že máte opustit rozlišování, protože bez něj by tu nebyl ani žádný projevený svět.

T: Když neodděluji, jsem v radostném klidu. Ale vždycky ten klid nějak ztratím a začnu zase hledat štěstí ve vnějších věcech. Nechápu, proč můj vnitřní klid nemůže být stálý.

M: Mír je koneckonců také jen stavem mysli.

T: Za myslí je ticho. Nedá se o tom nic říci.

M: Ano, jakékoli mluvení o tichu je jenom hluk.

T: Proč hledáme světské štěstí i potom, co jsme okusili své vlastní přirozené spontánní štěstí?

M: Je-li mysl zaneprázdněna službou tělu, tak je štěstí ztraceno. Aby ho znovu nabyla, hledá mysl potěšení. Touha být šťastný je v pořádku, ale prostředky k jejímu zabezpečení jsou nesprávné, nespolehlivé a pro skutečné štěstí jsou destruktivní.

T: Je potěšení vždycky špatné?

M: Správný stav a použití těla a mysli jsou velice příjemné. To, co je špatné, je hledání potěšení. Nezkoušejte se udělat šťastnou, raději pochybujte o svém hledání štěstí. Chcete být šťastná proto, že šťastná nejste. Zjistěte, proč jste nešťastná. Protože nejste šťastná, hledáte štěstí v potěšení. Potěšení s sebou ale přináší bolest, a proto mu říkáte světské. Proto začnete toužit po jiném druhu potěšení, které je bez bolesti, a jemu říkáte božské. Ve skutečnosti je potěšení jenom oddech od bolesti. Štěstí je jak světské, tak i mimosvětské, je uvnitř i vně všeho, co se děje. Nerozlišujte to, neoddělujte neoddělitelné a nedělejte si ze života nepřítele.

T: Jak dobře vám teď rozumím! Před svým pobytem v Ramanášramu jsem trpěla výčitkami svědomí, které mne neustále soužily. Teď jsem naprosto uvolněná a plně se přijímám takovou, jaká jsem. Až se vrátím do Států, budu brát život tak, jak přichází, jako Bhgavánovu milost, a budu si užívat všechny trpkosti života stejně jako radosti. To je jedna z věcí, kterou jsem se naučila v Ášramu – věřit Bhagavánovi. Předtím jsem taková nebyla. Nedokázala jsem věřit.

M: Věřit Bhagavánovi znamená věřit sám sobě. Uvědomte si, že cokoli se děje, děje se vám, kvůli vám, skrze vás a že jste tvůrce, zakusitel a ničitel všeho, co vnímáte. Potom se přestanete bát. V nebojácnosti se nebudete cítit nešťastná, ani nebudete hledat štěstí. V zrcadle vaší mysli se objevují a mizí všechny možné druhy obrazů. Pochopte, že jsou to výhradně vaše vlastní výtvory, tiše sledujte, jak přicházejí a odcházejí, buďte pozorná, ale nenechte se vyvést z klidu. Tento přístup tichého pozorování je samotným základem Jógy. Vy ten obraz vidíte, ale nejste jím.

T: Zjistila jsem, že mne představa smrti děsí proto, že se už nechci znovu narodit. Vím, že mne k tomu nikdo nebude nutit, ale tlak nenaplněných tužeb je ohromný a já možná nebudu schopná jim odolat.

M: Nemusíte ničemu odolávat. To, co se rodí a znovuzrozuje, nejste vy. Ať se to děje, jenom to pozorujte.

T: Tak proč se tím vůbec znepokojovat?

M: Jenže vy se tím znepokojujete! A budete se tím znepokojovat tak dlouho, dokud bude ten obraz v rozporu s vaším smyslem pro pravdu, lásku a krásu. Touha po harmonii a klidu je nevymazatelná. Ale jakmile je jednou naplněna, znepokojení zmizí a fyzický život se stane snadným a bude probíhat, aniž by to zatěžovalo vaši pozornost. Potom i když budete v těle, budete nezrozená. Být v těle nebo bez těla bude pro vás jedno a totéž. Dosáhnete bodu, kdy se vám nemůže nic stát. Bez těla nemůžete být zabita. Bez majetku nemůžete být oloupena. Bez mysli nemůžete být oklamána. Touha ani strach se ve vás nemohou ničeho zachytit. A jakmile se ve vás nemůže nic změnit, v čem je ještě problém?

T: Nějak se mi nelíbí představa umírání.

M: To proto, že jste tak mladá. Čím více budete znát sebe sama, tím méně se budete bát. Jistě, sledovat utrpení umírajícího člověka není nikdy příjemné, ale umírající si to zřídka uvědomuje.

T: Vrátí se potom k vědomí?

M: Je to velice podobné spánku. Po určitou dobu je jedinec mimo hru a potom se vrátí.

T: Tentýž jedinec?

M: Jedinec, který je tvořen okolnostmi, se spolu s okolnostmi nutně mění, tak jako se plamen mění v závislosti na druhu paliva. To, co pokračuje stále dál a dál, je jenom samotný proces rození, který vytváří prostor a čas.

T: Dobrá, Bůh se o mne postará. Mohu nechat všechno na Něm.

M: I samotná víra v Boha je jenom jednou z fází vaší cesty. Nakonec opustíte vše, protože se dostanete k něčemu tak jednoduchému, že nejsou slova, která by to vyjádřila.

T: Já teprve začínám. Na začátku jsem neměla ani víru, ani důvěru. Bála jsem se nechat věci, ať se dějí. Svět se mi zdál být velice nebezpečný a nepřátelský. Teď mohu přinejmenším mluvit o víře v Gurua či Boha. Nechte mne růst. Nepostrkujte mne. Nechte mne postupovat mým vlastním tempem.

M: Klidně si postupujte. Ale vy nepostupujete. Jste stále zachycena v pojmech muž – žena, starý – mladý, život – smrt. Jděte dál – překročte tyto pojmy. Věc, která je poznána, je i transcendována.

T: Pane, všude, kam přijdu, si lidé myslí, že je jejich povinností hledat na mně chyby a popichovat mě. Mám už toho duchovního dobrodiní plné zuby. Co je špatného na mém současném stavu, abych to měla obětovat budoucnosti, jakkoli nádherné? Říkáte, že skutečnost je v přítomnosti. Já svou přítomnost miluji. Já ji chci. Nechci mít věčný strach o svůj stav a jeho budoucnost. Nechci se hnát za něčím, čeho je víc a co je lepší. Nechte mne milovat to, co mám.

M: Máte naprostou pravdu – dělejte to. Jenom buďte poctivá – milujte to, co milujete – neusilujte a nesnažte se.

T: To je to, čemu říkám odevzdání se Guruovi.
M: Proč to zvnějšňovat? Odevzdejte se svému vlastnímu já, protože vše ostatní je jeho vyjádřením.

Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků