Probuzení

[Návštěvník]

Probuzení je velmi snadné. Nemysli! A jsi probuzený.



Teď to udělej. Na jeden okamžik. Na jednu sekundu.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

To, co se objeví a zmizí, není ono.

Trvalá beztvará přítomnost, která je zdrojem i podstatou všeho, co existuje.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Probuzení se k Pravdě, o tom, co jste, je skutečným řešením všech problémů.



"..Jsem tak šťastný, že se s Tebou setkávám...."

"...Tahle blaženost, tahle nádhera, přišlo to, nebo to tu už bylo?...."

[Návštěvník]

[Návštěvník]

„Od starověku se termín probuzení používá jako druh metafory, která poukazuje na transformaci lidského vědomí. V Novém zákoně jsou podobenství, která hovoří o tom, jak je důležité být vzhůru, neusnout. Slovo Buddha pochází ze sanskrtského slova Budh, což znamená „být vzhůru“. Buddha tedy není jméno a nakonec ani osoba, ale stav vědomí.
To vše naznačuje, že lidé jsou potenciálně schopni žít ve stavu vědomí, ve srovnání s nímž je normální bdělost jako spánek nebo snění. To je důvod, proč některá duchovní učení používají k popisu normální lidské existence výrazy jako „sdílená halucinace“ nebo „univerzální hypnóza“.

Povaha duchovního probuzení je často nepochopena. Přijetí duchovní víry, vidění vize Boha nebo nebeských bytostí, schopnost usměrňovat, léčit, předpovídat budoucnost nebo jiné paranormální síly – všechny tyto jevy mají hodnotu a nelze je zavrhovat, ale žádný z nich není samo o sobě svědčí o duchovním probuzení u člověka, který je zažívá. Mohou se vyskytovat u člověka, který se duchovně neprobudil, a mohou, ale nemusí doprovázet probuzený stav.

Každé ráno se probouzíme ze spánku a ze snů a vstupujeme do stavu, kterému říkáme bdění. Normální bdělý stav charakterizuje nepřetržitý proud myšlenek, z nichž většina se opakuje. Z čeho se tedy probudíme, když dojde k duchovnímu probuzení? Probouzíme se z identifikace se svými myšlenkami. Každý, kdo není duchovně vzhůru, je zcela ztotožněn a ovládán svou myslící myslí – neustálým hlasem v hlavě. Myšlení je nutkavé: nemůžete přestat, nebo to tak alespoň vypadá. Je to také návykové: ani nechcete přestat, alespoň ne dokud se utrpení generované neustálým duševním hlukem nestane nesnesitelným. V neprobuzeném stavu nepoužíváte myšlenku, ale myšlenka využívá vás. Skoro by se dalo říci, že jste posedlí myšlenkou, což je kolektivní podmínění lidské mysli, které sahá mnoho tisíc let zpět. Nevidíte nic takové, jaké to je, ale zkreslené a redukované mentálními nálepkami, koncepty, soudy, názory a reaktivními vzory. Váš pocit identity, sebe sama, je redukován na příběh, který si neustále vyprávíte v hlavě. „Já a můj příběh“: na to se redukuje váš život v neprobuzeném stavu. A když je váš život takto omezen, nikdy nemůžete být šťastní dlouho, protože nejste sami sebou.

Znamená to, že když se duchovně probudíte, už nepřemýšlíte? Ne, samozřejmě že ne. Ve skutečnosti můžete používat myšlenky mnohem efektivněji než dříve, ale uvědomujete si, že vaše Bytí má hloubku, živoucí tichost, která je mnohem rozsáhlejší než myšlenka. Je to vědomí samotné, jehož myslící mysl je jen nepatrným aspektem. Pro mnoho lidí je prvním náznakem duchovního probuzení to, že si náhle uvědomí své myšlenky. Stávají se tak říkajíc svědky jejich myšlenek. Už nejsou zcela ztotožněni se svou myslí, a tak začínají cítit, že je v nich hloubka, kterou nikdy předtím nepoznali.“

[Pedro]

Nestranný svědek... on tu popisuje mnoha slovy, co je nirvičara vědomí. Zde si mmusíš být vědom, že jsi átman.
Jinak to je pro tebe lež. Uvědomění že jsi átman, je to první. Ne to halení do závojů krás... jdeš dá? Do bezz času (nirvikalpa), nebo to jen vyzvíš a uděláš z toho kalamář? Z nirvikalpy nelze udělat kalamář, paletu... A nirguna je ještě hloub...

[Návštěvník]

„Dokonalé probuzení je možné tady a teď pro každou lidskou bytost, bez ohledu na původ, praxi nebo osobní okolnosti. Už jste volní! Cokoli nově získaného, bude ztraceno. To, co je věčné, je vždy ve vás, jako vaše vlastní Já. Toto je neměnný substrát, na kterém se odrážejí vaše naděje a touhy. Jsou to naděje a touhy, které skrývají vždy čisté vědomí. Jakmile opustíte veškerou naději a touhu, odvěkou nemoc mysli, samo se odhalí mrknutím oka. Buďte zticha. Nedovolte, aby se pohnula jediná myšlenka. Buďte bez námahy a během okamžiku zjistíte, že jste byli vždy svobodní. Om Tat Sat.”


H.W.L. Poonja - Papaji

[Návštěvník]

Podívejte se dovnitř
Vstupujte s veškerou oddaností
Staňte se SRDCEM

[miroslav]

Asi by bylo rozumnější zkusit se ztišit a ne tajtrlíkovat kolem ohně.

[Návštěvník]

Ticho, které pozoruje


Vaše vědomí, které si je vědomo tohoto okamžiku - toto vědomí je samo o sobě zcela tiché.

Nyní se v něm odehrává veškerý pohyb a jakýkoli mentální hluk, ale je to všechno na pozadí toho tichého klidu.

A to je velmi důležité. Protože dokud nepoznáváte za tím vším pozadí tichého klidu, pak se snažíte ztišit svou mysl a snažíte se přimět své pocity, aby se vypnuly, ale to není to pravé ticho.

Kdybyste měli zastavit svou mysl v pohybu, své pocity, aby nic necítily, bylo by to jen nucení se do sebeovládání. Bylo by to jako dát část sebe do vězeňské cely.

Ale pokud si uvědomíte, že Ticho nemluví a není to o omezování části vás samých, je to všímání si toho jemnějšího aspektu vašeho bytí, tichého pozadí za tím vším.

Ticho je také tím, co pozoruje. Můžete také myslet na to, čemu říkám bod klidu, ve skutečnosti tam není žádný bod. Ticho je všude kolem.

Můžete také o tom Tichu přemýšlet jako o tom, co pozoruje. Také v tomto okamžiku existuje pozorující uvědomění. Je to to, co si je vědomo.

Vědomí je to, co je vědomé.

A otevřít se tomu, stát se výraznější součástí vaší zkušenosti znamená, že se musíte se uvolnit od mysli, aby to bylo jemné.

Není to uchopení, kde je Ticho, kde je vědomí, že jdete. Chvíli počkejte, jen relaxujte, uvolněte se a nemusíte to hledat nebo se toho chytat.

Pokud se uvolníte a zůstanete při vědomí, zůstanete vzhůru, bdělí, začnete cítit: Oh, Ticho, tiché pozadí, kterým je vědomí. Je to, co pozoruje to pozorování. V tomto pozorování není žádné ulpívání, nic investováno. Víte, že v osobní pozorování je velmi investované, posuzuje, co vidí a co pozoruje, zda se mu to líbí nebo nelíbí, nebo si myslí, že by to mělo nebo nemělo být. Ale pozorování, které vychází z Ticha a je tiché, je nestranné, neposuzuje to, co pozoruje, neanalyzuje to, nehodnotí to, je to jen to nestranné pozorování.

To je jeden způsob, jak přemýšlet o tom, čemu říkám Bod klidu.

[Návštěvník]

Od hněvu k probuzení



Tazatel sdílí, že hněv je v současnosti častým tématem jejího každodenního života a hledá návod, jak se s ním vypořádat.

Pomocí lásky, soucitu a přímosti ukazuje Moojibaba vztah mezi tímto pocitem a vlastní identitou. Prostřednictvím Pozvání ke svobodě ukazuje na to, co je v nás věčné, neměnné a vždy svobodné.

[Návštěvník]

To je jen výraz, vidíte. Toto je pouze výraz, prosím, neulpívejte na slovech. Odhalte slovo samotné. Obnažte slovo, když mluvím; zapomeňte na slova a pak se podívejte dál. To je to, co myslím; proto říkám láska, štěstí, blaženost a mír. Toto je prst ukazující na něco, co nedokážu popsat.

[Návštěvník]

V tomto úryvku se oddaný jménem Renato ptá Papajiho, zda existuje rozdíl mezi zkušeností a realizací a zda existuje proces k dosažení plné a trvalé realizace. Papaji: "Nevěř čemukoli, co jsi v životě zažil. Zbav se všech zážitků. Všechny zážitky jsou ve snech. Musíš se probudit. Pak uvidíš, že nikdy nic neexistovalo. Zbavit se zážitku je tvoje skutečný stav."

[Návštěvník]

Nechte jen mysl klesnout do ticha.
H.W.L. Poonja - Papaji

[Návštěvník]

Jak můžeme zahájit proces probuzení?

Podle Eckharta je klíčovou fází v procesu probuzení rozvoj nehodnocení a prosté učení se existovat bez kritiky.

[Návštěvník]

Alan Watts: "Vzpomínám si na jednoho velmi moudrého muže, který měl takové přednášky, že když přišel, tak mlčel a díval se do publika. Díval se na všechny v publiku obzvlášť dlouho a všichni se začali cítit nesví a v rozpacích. A když se na ně tak dlouho díval, tak nakonec řekl: ´Probuďte se, všichni spíte a pokud se neprobudíte, nebudu teď vůbec přednášet.´

V jakém smyslu spíme?

Téměř všechny lidské bytosti mají falešný smysl pro klamnou identitu. Prožívají halucinace o tom, kým jsou.

Strašně mě zajímá tento problém identity. Snažím se zjistit, co lidé míní, když říkají slovo já."