KDO JSI?

[Návštěvník]

Jsi Štěstí. Jsi Mír. Jsi Svoboda. Nedělej si žádné představy, že máš potíže. Buď k sobě laskavý. Otevře se svému srdci a prostě buď.

[Návštěvník]

Jsi Štěstí. Jsi Mír. Jsi Svoboda....

Dokud tady tohle poznání není, tak je to tajemství.

[Návštěvník]

Hlubší sebevědomí | Eckhart Tolle na Cestě od myšlení k probuzení (1. část)

Jsi vědomím vesmíru. To je velmi významná věc. Nezáleží na tom, čeho jsi dosáhl nebo nedosáhl jako osoba.

Podstatnější je, že jsi vědomím vesmíru. Jsi ohniskem tohoto vědomí. Samozřejmě, pojem vesmíru prostupuje celý prostor, ale ty jsi ohniskem tohoto vědomí, které se dočasně projevuje pod rouškou osoby – ne na dlouho. Poté se tato osoba rozplyne.

Jako mýdlová bublina – praskne.

Mnoho lidí má problém s vlastním sebevědomím, s myšlenkami, které říkají: „Nejsem dost dobrý. Nejsem tak dobrý jako ti lidé, nebo tahle osoba. Nejsem tak hezký. Nejsem tak fyzicky silný. Nejsem tak znalý. Nejsem tak inteligentní. Nejsem tak oblíbený.“

Samozřejmě, můžeš pracovat na sebevědomí na úrovni osoby – s určitým, ale omezeným úspěchem. Ano, můžeš si opakovat afirmace: „Jsem dost dobrý. Jsem dobrý ve všem, co dělám. Každým dnem se zlepšuji ve všech ohledech.“ To byla určitě jedna z prvních afirmací, které kdysi někdo vymyslel, když se začaly objevovat knihy o pozitivním myšlení.

Ano, je to pozitivní výrok: „Každým dnem se zlepšuji.“ Ale kdo je to „já jsem“? Osoba. Další osoba. Ano, věci se mohou zlepšovat… a pak se zase zhoršit. A pak se znovu zlepšit. A pak se stane něco jiného.

Osoba existuje v polaritách zisku a ztráty, dobra a zla, vzestupu a pádu. To je nevyhnutelné. Neexistuje nikdo, kdo by byl trvale úspěšný. Život ti postaví do cesty překážky různých druhů. Tak to prostě je.

Můžeš se zlepšovat – do určité míry. Ale ne neustále. Existují polarity. Ale v tobě je jiná, hlubší dimenze, která existuje mimo polarity dobra a zla, zisku a ztráty. Tato dimenze na těchto polaritách nezávisí. To je transcendentní dimenze.

A tehdy se dostáváš do kontaktu s něčím, co bychom mohli – pokud bychom chtěli použít terminologii starověkých řeckých filozofů, jako byl Sókratés – nazvat „dobro“. Dobro jako to nejvyšší. Někdy tento pojem znamená něco jako Bůh. Náhoda možná není, že slova „good“ a „God“ jsou si v angličtině velmi podobná. Ale to je pouze v angličtině – a v některých germánských jazycích také.

Takže cítíš, že někde hluboko je dobro… něco. Není to „něco“ ve smyslu věci. Ale nazvěme to tak, protože jazyk vždy odkazuje na věci. Něco, co je mimo polarity. Dobro, které je přítomné i ve chvílích, kdy zažíváš velkou ztrátu. A někdy právě v těchto chvílích ztráty pocítíš to, co je mimo dobré a špatné.

Hluboký mír. Nemá nic společného s osobou. Přesahuje osobu.

Ale když je člověk neustále zahlcen proudem myšlenek, pak si této dimenze není vědom.

Lidé si neuvědomují, jak velkou zátěž s sebou nesou kvůli nadměrnému přemýšlení – zbytečnému. Kolik lidí se neustále dělá nešťastnými kvůli nevědomé mentální činnosti – soudům, výkladům, negativnímu hodnocení sebe, druhých a situací.

Myslím, že přemýšlení je pro většinu lidí tou největší závislostí.

A když je to závislost – tedy něco, co nemůžeš zastavit – to je vlastně definice závislosti. Je to návyk, něco, co musíš dělat, a už nemáš schopnost s tím přestat. Je to silnější než ty – nebo se tak alespoň zdá.

Možná bychom mohli říct, že nemáš schopnost přestat – nebo že už prostě nejsi ochoten přestat. Možná tu schopnost máš, ale nechceš ji využít. Protože ti to dává dočasný pocit uspokojení. Ale vždy potřebuješ víc. Nikdy to není dost.

Vidíš, jak je to podobné drogám?

Tento typ myšlení – a to je většina lidského myšlení – není užitečný. Je škodlivý.

A tak, když se vrátíme k tématu sebevědomí – můžeš na něm pracovat na úrovni osoby, ale skutečné sebevědomí, nebo pocit vlastní hodnoty, vychází z toho, kým jsi za hranicí osoby.

Pocit hodnoty. Pocit něčeho vzácného – to je podstata tvého bytí.

[Návštěvník]

00:00 Co je to „Já Jsem“?
00:39 Jaký přesně pocit hledám?
01:15 Je to druh klidu? Vibrace?
01:49 Proč je důležité zůstat s pocitem Já Jsem?
02:24 Jak mohu zůstat v Já Jsem během každodenního života?
03:00 Stále zapomínám na Já Jsem – co mám dělat?
03:32 Proč mě mysl stále táhne pryč?
04:08 Co si je vědomo Já Jsem?
04:41 Vede Já Jsem k Absolutnu?

Co je to „Já jsem“?

Je to pocit přítomnosti,
pocit, že existuješ,
ještě před jakoukoli identitou,
před jakoukoli myšlenkou.
Je to první krok ven z Absolutna
a zároveň brána zpět dovnitř.

Jaký je přesně ten pocit, který hledám?

Není to pocit,
ale fakt bytí –
že jsi.
Má to určitou příchuť, ano,
jako klid, ticho nebo lehkost.
Ale nehon se za tou chutí.
Zůstaň u samotného faktu.

Je to určitý klid? Vibrace?

To s tím přichází.
Ale to není ono.
„Já jsem“ není pocit.
Je to základní vědomí existence,
neozdobené a neměnné.

Proč je důležité setrvávat v pocitu „Já jsem“?

Protože všechno ostatní je rozptýlení.
Když spočineš v „Já jsem“, mysl se uklidní.
A začneš vidět, že nejsi tělo ani mysl.
Jsi vědomí, které je za nimi.

Jak zůstanu v „Já jsem“ během běžného dne?

Drž se pocitu bytí.
I když přicházejí myšlenky,
zůstaň zakořeněný v přítomnosti.
Není to činnost,
je to spočinutí.
Buď pevný, ale jemný.
Vracíš se znovu a znovu.

Pořád zapomínám na „Já jsem“ – co mám dělat?

Pak si vzpomeň.
Zapomenutí není selhání,
selhání je nevzpomínat si.
Jako dítě, které se učí chodit,
vracíš se zpět do rovnováhy.
Brzy se to stane přirozeným.

Proč mě mysl stále odvádí?

Protože je neklidná. Ze zvyku.
Chce jít ven, k vnějšímu.
Ale každým návratem slábnou staré tendence.
Mysl se unaví bloumáním
a spočine v Sebe.

Co si uvědomuje „Já jsem“?

To je skutečná otázka.
Jakmile se „Já jsem“ ustálí, stane se to zřejmým.
Vědomí je dokonce ještě před bytím.
Je svědkem i samotného pocitu „Já jsem“.

Vede „Já jsem“ k Absolutnu?

Ano.
Tím, že přebýváš v „Já jsem“, osobní mizí.
A nakonec se i samotný pocit bytí rozplyne.
Zůstává beztvaré,
neměnné.
Každý návrat oslabuje staré sklony.
Mysl se unaví bloumáním
a spočine v Sobě.

.

[Návštěvník]

Vraťte se ke své vnitřní kráse.

To je vaše vlastní přirozenost: věčná blaženost.

[Návštěvník]

„Položením otázky Kdo jsem já? tato jediná myšlenka zničí všechny ostatní. A stejně jako klacek použitý k prohrabávání ohně nakonec sám shoří, i myšlenka Kdo jsem já? se nakonec vytratí. To, co zůstane, je seberealizace.“

[Návštěvník]

„Jsi vědomí, ve kterém se objevují všechny zkušenosti.“ - Rupert Spira



Bůh je velký tichý svědek, čisté vědomí, ve kterém vesmír tančí. Každá myšlenka, každý pocit, každá hvězda září v tomto božském světle. Jsi ten nekonečný prostor – posvátná půda, kde se odvíjí veškerý život, nedotčený a věčný.

[Návštěvník]

Eckhart Tolle
„Nejsi kapka v oceánu. Jsi celý oceán v kapce.“

Rúmí
"Uvnitř tebe proudí rozlehlost Boha – nekonečná, věčná a bezbřehá. Nejsi jen nepatrná část oddělená od života; jsi celý božský oceán, dokonale odrážející se v této jediné kapce zvané ty. Vnímej posvátnou jednotu, která drží veškeré stvoření v jednom."

[Návštěvník]

Co jsem já?
Jsi Já.
Nejsi tělo.
Tělo se objevuje a mizí,
ale ty zůstáváš.
Nejsi mysl.
Mysl je proud myšlenek.
Vychází a zapadá,
ale ty zůstáváš.
Já je to, co si je vědomo všech těchto věcí.
Je svědkem těla a mysli.
Je přítomné ve všech třech stavech:
bdění, snění a hlubokém spánku.
Je neměnné, sebe si vědomé a vždy přítomné.
Já je srdce –
ne fyzický orgán, ale duchovní střed,
ze kterého všechny myšlenky vycházejí a kde se všechny rozplývají.
Poznat Já znamená spočinout v srdci.

Co je Já?
Já je čisté bytí.
Je to vědomí. Je to uvědomění.
Je to to, co si je vědomo uvědomění.
Je věčné,
neměnné a samo zářící.
Já nelze poznat myslí.
Září. Když je mysl tichá,
není dosaženo –
je stále přítomno.
Jen ho zastírají myšlenky.

Jak jsem Já ztratil?
Nikdy jsi ho neztratil.
Jen si představuješ, že jsi ho ztratil.
Tato představa je ego,
myšlenka "já".
Vynoří se a říká:
"Jsem tělo."
Ale ve spánku není tělo,
není mysl –
a přesto stále jsi.
To je Já.
To, co je skutečné, zůstává.
Ztraceno je jen to, co je neskutečné.

Proč se zdá, že je Já skryté?
Já není skryté.
Vždy jsi Já.
Ale protože se ztotožňuješ s tělem a myslí,
nevidíš to.
Myšlenka "jsem tělo"
zakrývá Já jako slunce zakryté mraky.
Mysl je ten mrak.
Když je mysl klidná,
slunce zazáří.
Není třeba Já dosáhnout.
Je třeba jen odstranit to, co ho zakrývá.

Jak mohu Já najít?
Já není něco, co lze nalézt jako objekt.
Jsi Já. Ale protože se ztotožňuješ s tělem a myslí,
představuješ si, že Já je jinde.
Obrať svou pozornost dovnitř.
Sleduj myšlenku "já" ke svému prameni.
Když se mysl obrátí dovnitř,
splyne se srdcem.
Pak zmizí pocit individuálního "já".
To, co zůstává, je Já –
zářící, klidné a sebe si vědomé.
Buď v klidu,
spočiň v srdci.

Kdy jsem si nejblíže?
Když jsi bez myšlenek.
Když je mysl klidná –
například v hlubokém spánku.
Ego není,
a přesto existuješ.
Tento stav je nejblíže tvé pravé přirozenosti.
Buď si toho vědom –
zůstaň si vědom bez myšlenek.
Pak jsi tím, čím skutečně jsi.

Kde se Já nachází?
Já se nachází v srdci.
Ne ve fyzickém srdci –
to, které je nalevo, není popíráno,
ale o to nejde.
Srdce, o kterém mluvím, není fyzické.
Je to duchovní střed –
pramen, ze kterého vycházejí všechny myšlenky,
na kterém přebývají
a kde se všechny rozpouštějí.
Není to bod v prostoru,
ale střed tvého bytí.
Spočinout jako Já znamená spočinout v srdci.

Jak zapomínáme na své pravé Já?
Začíná to v dětství,
když se objeví myšlenka "já".
Skutečné Já je pak zakryto myšlenkami,
touhami,
egem,
vírou:
"Jsem tělo."
Myšlenka "já" se ztotožní s tělem
a svět se objeví.
Z toho vznikají všechna další připoutání a strachy.
Ale ego není skutečné –
je to jen stín.
Když je vystopováno ke svému prameni,
zmizí.
To, co zůstane, je Já.
Nikdy nebylo ztraceno,
jen zapomenuto.
Seberealizace není nic jiného než odstranění nevědomosti.

Jak mohu zůstat vědomý Já?
Nemusíš dělat nic, abys byl Já.
Už jím jsi.
Ale kvůli dlouhodobým návykům
se mysl vynořuje a táhne tě ven.
Pokaždé, když to udělá,
jemně ji otoč dovnitř.
Nech myšlenku "já" ponořit se do srdce.
Zůstaň v klidu.
Následuj myšlenky.
Neodporuj jim.
Nech je vyvstat a zaniknout.
Zůstaň jako ten, kdo vidí.
Když vytrváš,
mysl se zklidní.
A to, co zůstane, je Já –
zářící ve svém přirozeném stavu.
To jediné je třeba.
Není jiná praxe.

[Návštěvník]

Božská inteligence a síla Logosu | Eckhart o tom, kdo, co a kde doopravdy jste

A je v tom hlubší pravda, protože můžete vidět, že i zdánlivě špatné věci ve vašem životě mají svůj účel. Utrpení má účel – je tu proto, aby vás probudilo a přivedlo vás do bodu, kdy už nebude potřeba. Utrpení přestává být povinné – stává se volitelným. A pokud je volitelné, řeknete si: „Raději ho mít nebudu.“

Výzvy stále přicházejí, ale už se neproměňují v utrpení. To je ten rozdíl. Výzvy přicházejí, ale pokud už je nepřeměňujete v utrpení – jinými slovy, pokud se z toho nestane nešťastné „já“, které si stěžuje a trpí – pak vás tyto výzvy nevracejí zpět, ale naopak prohlubují vaši přítomnost. A právě proto stále potřebujeme výzvy. Život to ví. Inteligence, která prostupuje vesmírem, to ví, a tak vám přináší výzvy. Zvlášť pokud na chvíli sklouznete z přítomnosti, když je život zase příliš snadný...

A pak najednou – „Aha, zapomněl jsem. Dobře, ano. V pořádku.“

A to, co platí pro jednotlivce, platí i pro kolektiv. Existuje obrovské množství utrpení vytvářeného kolektivní lidskou myslí. Jinými slovy, lidstvo samo sobě způsobuje utrpení tím, že je uvězněno v kolektivním egu, v masové psychóze – a tím vytváří chaos na planetě.

A právě tento kolektivní chaos žene lidstvo k bodu probuzení.

Postupně pak čím dál méně žijete skrze obraz o sobě, a tím víc můžete být sami sebou, místo abyste hráli nějakou roli. Být sám sebou přináší určitou jednoduchost – a život je pak mnohem snazší, když už se nemusíte porovnávat s ostatními. Všechen pocit méněcennosti zmizí, ale také i pocit nadřazenosti.

Ego nemůže žít bez pocitu nadřazenosti v nějaké oblasti. I když se považujete za největší oběť, i to je forma nadřazenosti. Ego potřebuje nadřazenost a zároveň se bojí méněcennosti. Když z toho vystoupíte, nadřazenost i méněcennost přestanou mít význam. A to dělá život snazším – i vztahy s ostatními lidmi jsou pak mnohem jednodušší.

Úspěšný život je vědomý život. A to vědomí je tady a teď. Jste teď vědomí? Jste přítomní právě teď? Jste si vědomi právě teď? A pak – dokážete to ztělesnit?

Nezáleží na tom, jak jste se k tomuto probuzení dostali – to není důležité.

Mám pro vás ještě jedno doporučení na knihu. Je to samozřejmě řecký filozof. Není příliš známý – všichni slyšeli o Sokratovi, Platónovi nebo Aristotelovi. A tento filozof se jmenuje Epiktétos.

Velký filozof antického Řecka. Zajímavé je, že tito filozofové pocházeli ze všech společenských vrstev. Někteří z velmi vysoké – třeba Platón nebo Plútarchos. Epiktétos byl původně otrok, později byl propuštěn. Měl také fyzické postižení – sám sebe nazýval „chromým starcem“, pravděpodobně měl nějakou formu ochrnutí.

Svoji filozofii se naučil skrze utrpení – jako otrok po mnoho let a s tělesným omezením – a stal se velkým filozofem. Jeho filozofie je velmi jednoduchá. Hlavní myšlenka je:

Nejsi nešťastný kvůli tomu, co se stane, ale kvůli tomu, co si o tom myslíš. Jinými slovy – to tvá mysl tě dělá nešťastným, ne situace sama. To, jak se k situaci postavíš, jak si ji vyložíš, určuje tvoji spokojenost nebo nespokojenost.

Velmi doporučuji jeho knihu "Rozpravy a vybrané spisy" – edice Penguin Classics.

Dám vám malou ukázku. Některé části jsou přeložené velmi moderním jazykem, takže to působí, jako by k vám mluvil dnes, ne před 2 000 lety:

„Nic mě nemůže rozrušit nebo obtěžovat, nic se nezdá být otravné. Místo toho, abych na neštěstí reagoval sténáním a slzami, obrátím se na schopnost, která je určena právě k tomu, aby ho zvládla.“
Tuto schopnost můžete nazvat odolnost, statečnost – ale nakonec je to přítomnost.

„Někdo řekne: ‚Teče mi z nosu.‘
Na co máš ruce, ty hlupáku, ne snad k tomu, abys ho utřel?
‚Ale jak je možné, že vůbec máme rýmu?‘
Místo vymýšlení protestů – nebylo by snazší si prostě utřít nos?“

Co by se stalo s Héraklem, kdyby nebylo žádného lva, žádné hydry, laně ani kance, a žádných divokých zločinců, které by měl ze světa odstranit? Co by dělal, kdyby neexistovaly výzvy? Očividně by zůstal v posteli a spal.

Chrápáním v luxusu a pohodlí by nikdy nedospěl v mocného Hérakla. A i kdyby ano – k čemu by mu byla ta síla, postava a vznešená duše, kdyby nebyly žádné krize a výzvy, které by ho přiměly k činu?

Jsme tady, abychom čelili výzvám. A ty výzvy jsou tu proto, aby nás probudily. Ne abychom se jim vyhýbali a stále hledali zóny pohodlí.

[Návštěvník]

„Jste otvorem, skrze který se vesmír dívá a zkoumá sám sebe.“ – Alan Watts



Alan Watts mistrovsky poukazuje na hluboké tajemství, že nejste odděleni od vesmíru – jste vesmírem učiněným vědomým v jediném bodě. Prostřednictvím čistého vědomí rozpoznáváme, že toto tělo-mysl není původcem zkušenosti, ale čočkou, skrze kterou nekonečná inteligence vidí, učí se a užívá si svého vlastního rozvíjení. Bůh tam nekde nepřebývá – Bůh je ten, kdo se dívá skrze vás. To znamená, že váš život, vaše myšlenky, vaše radosti a boje nejsou náhodné – jsou zorganizovány jako jedinečné, posvátné vyjádření celku. Není třeba se stávat něčím jiným – vy už jste nekonečno hrající si na schovávanou skrze formu. V tomto uvědomění se vzdáte boje o nalezení smyslu a místo toho se stanete živou oslavou božské zvědavosti. mistrovsky poukazuje na hluboké tajemství, že nejste odděleni od vesmíru – jste vesmírem učiněným vědomým v jediném bodě. Prostřednictvím čistého vědomí rozpoznáváme, že toto tělo-mysl není původcem zkušenosti, ale čočkou, skrze kterou nekonečná inteligence vidí, učí se a užívá si svého vlastního rozvíjení. Bůh tam nekde nepřebývá – Bůh je ten, kdo se dívá skrze vás. To znamená, že váš život, vaše myšlenky, vaše radosti a boje nejsou náhodné – jsou zorganizovány jako jedinečné, posvátné vyjádření celku. Není třeba se stávat něčím jiným – vy už jste nekonečno hrající si na schovávanou skrze formu. V tomto uvědomění se vzdáte boje o nalezení smyslu a místo toho se stanete živou oslavou božské zvědavosti.

[Návštěvník]

Nestáváte se – už jste

„Představujete si, že jste pouhé tělo, ale ve skutečnosti jste nekonečný oceán vědomí.“ — Nisargadatta Maharaj