Miluj každého (Neem Karoli Baba)

[Pedro.]

Zemřeli přirozenou cestou. Nikdo na ně nevypálil zásobník, nehodil šrapnel, nikdo je neznásilnil...

[Návštěvník]

Už by ji měl někdo majznout po palici

[Jana]

Zemřeli přirozenou cestou. Nikdo na ně nevypálil zásobník, nehodil šrapnel, nikdo je neznásilnil...

Jsou věci, které se jeví, že se nedají odpustit.

To neodpouštění je tím pravým nefalšovaným utrpením.

To, že neodpouštíme, je způsobeno naší slepotou a neschopností poznávat celek.

Stejně jako schopnost si ubližovat, vraždit druhé, zabíjet, znásilňovat a nenávidět.

Ježíš říká: "Bože odpust jim. Nevědí, co činí."

Můžu vyprávět jednu inkarnační vizi, kdy jsem jako dítě s rodinou prchala před válečníky. Zima, špína, mokro, hlad, bolest, únava, vyčerpání, strach... Náhle přišla smrt a cvak - světlo, Láska, klid a mír... a vděk za to vysvobození.

Ten válečník, který to dítě tehdy zabil, nesnesitelně trpěl ve všech dalších inkarnacích, i když se rodil jako nevinné dítě, zůstávalo v něm stigma válečníka, který si nemůže, nedokáže odpustit.

A Ty ho Pedrito znáš, mohl by Ti o tom vyprávět. On to viděl také.

[Jana]

Už by ji měl někdo majznout po palici

To je ten důvod, proč to vysvětlení bylo netradiční. Probuzení takhle nemluví. Mají respekt a úctu k tomu, že máš právo žít život bez lásky.

[Návštěvník]

Máš pravdu. Probuzení takhle nemluví. Oni když je třeba majznout po palici hned.

[Návštěvník]

A hlavně. Probuzení by znovu a znovu nereagovali na bláboly jednoho a toho samého zbloudilce. To jen my, neprobuzení, si občas tak hrajem, aby řeč nestála

[Pedro.]

Jsou věci, které se jeví, že se nedají odpustit.

Ale my odpouštíme, ti co prošli ohněm, odpouštějí. Dokonce i takovým zvěrstvům.
Páč dobře cítí, že neodpustit, by živilo tu mysl ve stejné zvíře.

Viděl jsem dokument, kde jedna dozorkyně SS v koncetračním táboře v Polsku, surově týrala vězně. Sorry, jména si nevybavím. Po válce měla proces a odsoudili ji kveřejné popravě. Spolu s několika dalšími. Sešlo se tisíce lidí. Zvolili velmi krutý způsob oběšení. Krátká výška, kdy ti to nezláme hned vas, a čtvrt hodiny se dusíš. A když tedy umřeli, ty davy k nim chodily a mlátily do nich. Odpuštění v ten den zemřelo s nimi.

[Pedro.]

Zemřeli přirozenou cestou. Nikdo na ně nevypálil zásobník, nehodil šrapnel, nikdo je neznásilnil...

Jsou věci, které se jeví, že se nedají odpustit.

To neodpouštění je tím pravým nefalšovaným utrpením.

To, že neodpouštíme, je způsobeno naší slepotou a neschopností poznávat celek.

Stejně jako schopnost si ubližovat, vraždit druhé, zabíjet, znásilňovat a nenávidět.

Ježíš říká: "Bože odpust jim. Nevědí, co činí."

Můžu vyprávět jednu inkarnační vizi, kdy jsem jako dítě s rodinou prchala před válečníky. Zima, špína, mokro, hlad, bolest, únava, vyčerpání, strach... Náhle přišla smrt a cvak - světlo, Láska, klid a mír... a vděk za to vysvobození.

Ten válečník, který to dítě tehdy zabil, nesnesitelně trpěl ve všech dalších inkarnacích, i když se rodil jako nevinné dítě, zůstávalo v něm stigma válečníka, který si nemůže, nedokáže odpustit.

A Ty ho Pedrito znáš, mohl by Ti o tom vyprávět. On to viděl také.

No já jsem snad dítě ani ženu nikdy nezabil. Aspoň si to nepamatuju. Páč ženy jsou.. něco neuvěřitelného. Nemaj ani pinďoura. Ale maj zas ... No prostě duch bez pinďoura je žena, a má prsa.

[mudrc]

Jozef Banáš :
Mně osobně mladí Ukrajinci při opékání špekáčků v lesoparku přímo povídali, že to není jejich válka. Tak čí válka to potom je?

Je to od začátku Putinova válka. Kdo to nechce vidět, tak se takhle blbě ptá.

Na válku musí být dva, alespoň. Tak kdo je tím druhým, když Ukrajinci, co odtud sami museli utéct tvrdí, že oni tou druhou stranou nejsou. Nebo si to Josef Banáš celé vymyslel?

Tím druhým jste vy, Miroslavové. Mimořádně zákeřné svině.

[Pedro.]

Ale to jsem zapoměl na děti, zaujmut ženami. Často mě prolne paprsek (vzpomínka), jak pravil Petr Pan, šťastná... Nevinnost, dávání se v druhé děti, a oni v tebe. Mocná kouzla takřka Foglarovská.

[Pedro.]

Jozef Banáš :
Mně osobně mladí Ukrajinci při opékání špekáčků v lesoparku přímo povídali, že to není jejich válka. Tak čí válka to potom je?

Je to od začátku Putinova válka. Kdo to nechce vidět, tak se takhle blbě ptá.

Na válku musí být dva, alespoň. Tak kdo je tím druhým, když Ukrajinci, co odtud sami museli utéct tvrdí, že oni tou druhou stranou nejsou. Nebo si to Josef Banáš celé vymyslel?

Tím druhým jste vy, Miroslavové. Mimořádně zákeřné svině.

Kam jsi to spad? Takovej kořen a květ.. A teď tu udílíš lidem, to co nejvíc nenávidíš.. Manipulátorská hesla.
Vzpamatuj se!

[Návštěvník]

No já jsem snad dítě ani ženu nikdy nezabil. Aspoň si to nepamatuju.

No jasně, ty nic, ty jsi nikoho nezabil...



Ty hajzlíku….

[Jana]

Jsou věci, které se jeví, že se nedají odpustit.

Ale my odpouštíme, ti co prošli ohněm, odpouštějí. Dokonce i takovým zvěrstvům.
Páč dobře cítí, že neodpustit, by živilo tu mysl ve stejné zvíře.

[Jana]

Máš pravdu. Probuzení takhle nemluví. Oni když je třeba majznout po palici hned.

Někdo spí lehounce a stačí mu k probuzení dotek lásky, někdo chrupe jak špalek a i když ho život mlátí dubovou palicí celý život po palici, tak ho to neprobere.



Vzpomínám na Lucka, jak říkal: "Kdo není veden, musí být vlečen."

[Jana]

Ale to jsem zapoměl na děti, zaujmut ženami. Často mě prolne paprsek (vzpomínka), jak pravil Petr Pan, šťastná... Nevinnost, dávání se v druhé děti, a oni v tebe. Mocná kouzla takřka Foglarovská.

Na to pozor, jedná se o syndrom.

Ono je potřeba si projít vším a dovolit tomu, aby to dozrálo a odeznělo.

[miroslav]

Jozef Banáš :
Mně osobně mladí Ukrajinci při opékání špekáčků v lesoparku přímo povídali, že to není jejich válka. Tak čí válka to potom je?

Je to od začátku Putinova válka. Kdo to nechce vidět, tak se takhle blbě ptá.

Na válku musí být dva, alespoň. Tak kdo je tím druhým, když Ukrajinci, co odtud sami museli utéct tvrdí, že oni tou druhou stranou nejsou. Nebo si to Josef Banáš celé vymyslel?

Není Ukrajinec jako Ukrajinec. I u nás jsou nejrůznější političtí "mudrcové" a příznivci Putina.
I takoví, co si rádi vymýšlejí historky, aby to podepřelo to, co se snaží prezentovat.

Ano, na válku musí být dva. Ten který útočí a snaží se zabrat území souseda a ten, co se brání.

Nevím, že to ty a tobě podobní nejsou schopni pochopit.

Nenávistný trouba jako ty - Medveděv se obává dokonce o samou existenci Ruska.


„Každá zhroucená říše pohřbí pod svými troskami polovinu světa, ne-li více,“ píše Medvěděv v článku nazvaném Body, z nichž není návratu. „Zdá se, že ti, kteří nejprve rozvrátili SSSR a nyní chtějí zničit Ruskou federaci, to nechtějí pochopit. Podléhají klamné iluzi, že poté, co poslali na onen svět bez jediného výstřelu Sovětský svaz, dokážou bez vážných problémů pro sebe pohřbít i dnešní Rusko,“ pokračuje bývalý prezident.

A takoví magoři dnes bohužel vládnou jaderným arzenálem.

[Pedro.]

No já jsem snad dítě ani ženu nikdy nezabil. Aspoň si to nepamatuju.

No jasně, ty nic, ty jsi nikoho nezabil...



Ty hajzlíku….

Trohcu si pamatiuju minulé zrození. Ten co zemřel 3.7.71

A nejsou to hezké vzpomínky. Už to umřelo.

[Pedro.]

lvA takoví magoři dnes bohužel vládnou jaderným arzenálem.

Bohužel, ale snad maj scénáře, jak by to dopadlo. byla by to totální vražda. Nesmělý se, čekající na milou co si šla odskočit, zeptá, mezi tím drtí ta nejnějžněsí slova. Ona vyjde božská. "Sralas?"

[Návštěvník]

Pedro, dyk je jen láska a zase láska.
Jana.
Tak jaképak nehezké vzpomínky?
To jen láska činí pro lásku.

Roztáhni křídla motýlí,
nikdo se nikdy nemýlí,
leť, motýlku, leť
pro ten sladký, voňavý med
co život skýtá...

Znovu a znovu
od zrození ke zrození
v kouzelném opojení
letem, vůní...

Světem.

[Pedro.]

Pedro, dyk je jen láska a zase láska.
Jana.
Tak jaképak nehezké vzpomínky?
To jen láska činí pro lásku.

Roztáhni křídla motýlí,
nikdo se nikdy nemýlí,
leť, motýlku, leť
pro ten sladký, voňavý med
co život skýtá...

Znovu a znovu
od zrození ke zrození
v kouzelném opojení
letem, vůní...

Světem.

Tohle se mi moc líbí. Velký potenciál. A ani o tom neví. Je jemný, jak prstýnek, co padá z prstu.