Mystika

[Návštěvník]

Naskočí vám z toho husí kůže
Alan Watts o mystice



Když používám slovo mystika, mám na mysli druh zážitku, řekněme stav vědomí, který se zdá být mezi lidskými bytostmi stejně rozšířený jako spalničky.
Je to něco, co se prostě děje a my nevíme, proč se to děje.

A i když existují techniky, o kterých se tvrdilo, že je dokážou vyvolat, a které v tom jsou více méně úspěšné, někdy spíše méně, než více, přesto je tu tato zvláštní věc, která se lidem stává a byla zaznamenána i v dávné minulosti.
Je překročen zvláštní přesvědčivý pocit individuality, osobní identity, a jedinec najednou pociťuje zkušenost, že by se to dalo najednou popsat z mnoha různých úhlů pohledů.

Na místo běžného pocitu, že jako jedinec čelím světu, co nejsem já, to je mi cizí, v tomto druhu zážitku zjišťuju, že mám jednu a tu samou povahu nebo identitu jako svět mimo mě.

Jinými slovy se ve světě necítím jako cizinec, ale jakoby vnější svět byl mým vlastním tělem.

Další aspekt pocitu, je ještě obtížnější asimilovat s naší běžnou praktickou inteligencí. Je to velmi ohromující pocit, že všechno, co se děje, všechno, co jsem kdy udělal, všechno, co kdy udělal kdokoli jiný, bylo součástí našeho harmonického designu, který neobsahuje vůbec žádnou chybu. Všechno je v pořádku.

A to je ten druh věcí, o kterých teď mluvím.

Vidíte, nemluvím o filozofii, nemluvím o racionalizace nějaké teorie, kterou někdo uvařil, aby vysvětlil svět a aby to vypadalo jako snesitelné místo k životu.

Mluvím o poněkud rozmanitém nepředvídatelném zážitku, který náhle zasáhne lidi a zahrnuje tento prvek pocitu naprosté harmonie. A právě teď si uvědomuji, že tato slova sebou mohou nést jakýsi sentimentální pocit, jakýsi pocit Pollyanny
(překrásný příběh o dětské radosti a jak vlastně není vůbec těžké najít i ve chmurných chvílích v životě štěstí, krásu světa).

Dnes existují různá náboženství, která se snaží vštípit víru, že vše je harmonická Jednota, znáte věci jako křesťanská věda nebo hnutí za jednotu a tak dále. Chtějí udělat jakousi propagandu, aby člověk měl nějakou víru a skrz tu víru měl nějaký pocit, že vše je nyní harmonické. Podle mého názoru je to druh pseudomystiky, protože je to pokus udělat psa vrtěním ocasu. Aby důsledek vyvolal příčinu.

Protože tento pocit, že věci jsou již harmonické, nikdy nevyvoláte tím, že si to budete namlouvat. Protože, když to uděláte, když si budete jen říkat, že všechny ty věci jsou Bůh, všechny věci jsou krásné atd., a víte, že nejsou, neříkáte všechno.

Pocit Univerzální harmonie k nám nemůže přijít, když ji hledáme jako něco, co má být únikem nebo nebo kompenzací toho, jak skutečně cítíme.

A když se objeví z čista jasna, stejně jako škytavka z modrého nebe nebo něco podobného, je to ohromně přesvědčivé a stojí jako základ pro většinu hlubokých filozofických, mystických, metafyzických a náboženských idejí lidstva. Jinými slovy, komu se něco podobného stalo, a jak jsem řekl, zasáhlo nás to jako spalničky, komu se něco takového stalo, nemůže se ovládnout, musí vstát a říct o tom všem. A bohužel se z něj stane zakladatel náboženství, protože lidé říkají, podívej se jak je šťastný, jak je přesvědčivý, jak nepochybuje, zdá se, že si je jistý se vším, co říká, co dělá. Vidíš, to je ten zázrak. Jako když poupata a poupě praskne a otevře se, neváhá a nepochybuje se o tom. Ale když se mladá žena objeví ve společnosti jako začátečnice, víte, že si není tak docela jistá. Ale, když zpívá pták nebo se rozbije slepičí vejce, není o tom vůbec pochyb.

A takže stejně, když má někdo zkušenost toho druhu, musí o tom všem říct, protože vidíš, jak se všichni kolem tebe tváří strašně vážně, jako by měli problém, jako by život byl extrémně těžký, ale z jeho pohledu osoba, která má tuto zkušenost, má pocit, že vypadají legračně, že nechápou, že vůbec žádný problém neexistuje, který by byl viděn z místa, kde stojí. Smyslem být na živu je jen být na živu, to znamená, že se dívám na barvu tvých vlasů, na tvar tvého obočí, a chápu, že to je to, kvůli čemu jsme tady všichni, a je to tak jasné a je to tak zřejmé, tak jednoduché, a přitom se tady řítí všichni ve velké panice, jako by pro ně bylo nutné dosáhnout něčeho nad rámec toho všeho, a legrační je, že si nejsou úplně jisti, co to je, jsou pro tu věc ďábelsky zaujatí, a tak ve stavu, kterému říkám mystický, se to všechno zdá velmi divné, velmi absurdní, ale není to něco, co kritizujete nelaskavým způsobem, Neříkáte ti zatracení blázni, ti idioti ..

Říkáte, je to taková škoda, že oni to nevidí.