Veil píše:
Já vím, že bys to strašně chtěla, ale prostě jdeš na to špatně a tohle vydávání se za to, že vlastně to říkají stejně a já to tak mám je strašně lživé a můžeš něco takového říct právě jen díky svému nepochopení.
A Ty bys chtěl kompromisní neučitele pranýřovat jako podvodníky, že jdou na posluchače s dualitou a všimni si, co mi teď píšeš.
Jednak si hraješ na jasnovidce, tvrdíš, že víš, co bych chtěla. Copak by bylo možné chtít něco víc, než je? Víc, než je tahle dokonalost, štěstí, blaho, láska... Leda ve snu.
A píšeš, že jdu na to špatně. Všímáš si, že popisuješ své představy o nějaké druhé osobě, která neexistuje a chtěl bys od ní, aby šla nějak líp?
To o čem mluví Newman a na co je poukazováno tady není o tom, že to někdo tak má. To je celý smysl toho, o čem se tu mluví. Že to tak nikdo nemá, protože nikdo ve skutečnosti není.
A napsala jsem, že to tak někdo má?
Píšu o tom, že se zmiňují o tom samém. Ve finále říkají to samé:
Veškerý projev, který se objeví, zmizí, který se mění, je tím zdánlivým
a skutečným je to, co je stále stejné, nemění se to a jako nejvýstižnější popis je Boží království, ráj, láska, dokonalost, svoboda, Nirvána, ....
A nejsou to dvě věci, protože obojí je totéž.
Stejně jako je tímtéž obsah balónu, který je ničím a vším v nekonečném oceánu ničeho a všeho v okamžiku, kdy obal balónu zmizel.