Nedualita

[Návštěvník]

, jak si troufáš popisovat to,

Už jsi zase pořádně dožraná a agresivní, Jani.

Proč by druhý nemohl napsat, jak tě vidí?

[Návštěvník]

Ale kdybys měl zájem opravdu něčím podnětným přispět do mlýna,

Že tobě, Jani, nepřipadá podnětné, co Miroslav píše, neznamená, že to opravdu nepodnětné je.

V podstatě může všechno, co se sdělí, být pro někoho podnětné.

[Jana]

Ale kdybys měl zájem opravdu něčím podnětným přispět do mlýna,

Že tobě, Jani, nepřipadá podnětné, co Miroslav píše, neznamená, že to opravdu nepodnětné je.

V podstatě může všechno, co se sdělí, být pro někoho podnětné.

Teoreticky ano, ale prakticky, když budu tvrdit, že vím lépe, než Ty, jestli jsi opravdu šťastná nebo nešťastná, tak k čemu tohle komu bude dobré?

Jestli nenalézáme trvalé štěstí, je pro toho, kdo ho poznává, podnětné tvrzení, že něco takového není normální nebo, že něco takového neexistuje? Je to vůbec podnětné pro kohokoliv?

Na druhou stranu, když Eduard Tomáš nebo Mahariši o trvalém štěstí mluví, může to být podnětné? Může to být inspirující podívat se na realitu pozorněji?

[Návštěvník]

Ale kdybys měl zájem opravdu něčím podnětným přispět do mlýna,

Že tobě, Jani, nepřipadá podnětné, co Miroslav píše, neznamená, že to opravdu nepodnětné je.

V podstatě může všechno, co se sdělí, být pro někoho podnětné.

Teoreticky ano, ale prakticky, když budu tvrdit, že vím lépe, než Ty, jestli jsi opravdu šťastná nebo nešťastná, tak k čemu tohle komu bude dobré?

Budeš vědět, jak tě druhý vidí. A možná, že to ví opravdu lépe než ty. Že si lidé nezřídka o sobě namlouvají, je známá věc.

Máš svoji představu o tom, jaké je to být štastný, ale druhý to může vidět jinak.

Podle mne opravdu štastný člověk není agresivní, nevadí mu kritika a pod. Takže z mého pohledu nejsi opravdu štastná.

[Pedriito]

Dneska je desátýho?

[Pedriito]

Dneska je desátýho?

Sakra! Musim si ostříhat nehty!

[Jana]

Že tobě, Jani, nepřipadá podnětné, co Miroslav píše, neznamená, že to opravdu nepodnětné je.

V podstatě může všechno, co se sdělí, být pro někoho podnětné.

Teoreticky ano, ale prakticky, když budu tvrdit, že vím lépe, než Ty, jestli jsi opravdu šťastná nebo nešťastná, tak k čemu tohle komu bude dobré, když nebudu znát pravdu?

Budeš vědět, jak tě druhý vidí. A možná, že to ví opravdu lépe než ty. Že si lidé nezřídka o sobě namlouvají, je známá věc.

Každého můžeme vidět skrz omezené osobní vidění jakkoliv. Ten, kdo bude plný zloby a nenávisti Tě uvidí jako něco nemožného, hrozného. Ten, kdo poznává nejvyšší pravdu, Tě uvidí jako Božské Já.

Co je pro Tebe důležité? To, jak Tě někdo vidí? Nebo poznání nejvyšší pravdy?

Podle mne opravdu štastný člověk není agresivní, nevadí mu kritika a pod. Takže z mého pohledu nejsi opravdu štastná.

Klidně si můžeš myslet, že mi vadí, že si myslíš, že jsi na nějaké vyšší úrovni a že druhý Tvé úrovně nedosahuje. Pouze poukazuju na to, že myslet si o sobě, že dosahuji nějaké úrovně, je past, o které mluví Eduard Tomáš, Mahariši a další.

Z mého pohledu může být na různých úrovních jen ego, a to ani Ty a ani já nejsme, protože ego není nic skutečného. A jestli je tohle jasné, jak by se mohlo brát něco takového jako kritika?

Na různých úrovních může být naše mysl, může pak její momentální ladění odpovídat nějaké úrovni Hawkinsnova žebříčku. Ale jednak je mysl proměnlivá záležitost, takže může být klidně i během dne na různých úrovních a jednak bez připoutanosti k mysli to s Tebou, kým jsi, nemá absolutně nic společného.

To, co skutečně jsi, ať už to nazveš jakkoliv, je na úrovni nejvyšší a zároveň nejnižší. Podle toho, jestli se na to, kým jsi, díváme z pohledu Lásky nebo Moudrosti.

A dotek těchhle dvou paradoxů

To nejmenší a nejnicovatější se rozplyne v tom nekonečném a věčném.

Máš svoji představu o tom, jaké je to být štastný, ale druhý to může vidět jinak.

Péťo, jestli jsi právě teď šťastná, k čemu by Ti bylo mít nějakou svou představu o tom, jaké je to být šťastný?

A jestli šťastná zrovna nejsi, tak možná můžeš mít o štěstí různé představy. Můžeš si dokonce klidně i představovat stejně jako Miroslav, že víš, že ten druhý nemůže být šťastný, leda by byl mentálně postižený.

[Jana]

Dneska je desátýho?

Sakra! Musim si ostříhat nehty!

Sundaváš si před tím ponožky?

[Pesriito]

Dneska je desátýho?

Sakra! Musim si ostříhat nehty!

Sundaváš si před tím ponožky?

No..i rukavice.

[Jana]

No..i rukavice.

Námořníci a trempové prý ponožky nesundavají. Tak nevím, jestli je to kvůli tomu, že je nenosí, nebo v nich mají patřičné díry.

[Pedriito]

Já bych se na to zeptal Jacka Aspirína...

[Pedriito]

On měl speciální kbouchačku, co jestli se nepletu, se jmenovala Šárka.

[Návštěvník]

Že tobě, Jani, nepřipadá podnětné, co Miroslav píše, neznamená, že to opravdu nepodnětné je.

V podstatě může všechno, co se sdělí, být pro někoho podnětné.

Teoreticky ano, ale prakticky, když budu tvrdit, že vím lépe, než Ty, jestli jsi opravdu šťastná nebo nešťastná, tak k čemu tohle komu bude dobré, když nebudu znát pravdu?

Schopnost vidět lidem do sdce ukáže, kdo je opravdu štastný a kdo to o sobě jen tvrdí.

Když někdo bude chtít být pokládán za štastného člověka, tak bude pořád dokola povídat, jak je štastný. A bude se hádat, když mu na to lidé nenalítnou.

[Návštěvník]

Mně nikdy, Jani, nevadilo. že realizovaní mluví o začátečnících a pokročilých.

Komu to bude vadit? Tomu, kdo s tím má nějaký problém.

[Pedriito]

No..i rukavice.

Námořníci a trempové prý ponožky nesundavají. Tak nevím, jestli je to kvůli tomu, že je nenosí, nebo v nich mají patřičné díry.

Já je občas sundávám. Trampové maj čistotu těla prostě na háku.
Ale nejsou blbí, a poznaj kdy smrděj.

[Pedriito]

Líbí se mi, jak si troufáš popisovat to, co si myslíš, že prožívá podle Tebe ten druhý.

Já nepopisuji co si myslím, ale co vidím.

Až budeš mít opravdu hlubší duchovní zkušenost, která tě přiblíží blíže k našemu společnému základu, budeš také do druhých vidět často lépe a pravdivěji než oni sami vidí sebe.

Já se vidím dost rozmazaně. Zvláště o půl půlnoci.

[Pedriito]

Ale je divný, že když si na noc sundám ty 4.5 dioptrie, tak nemám rozmazaný sny...

[VOSTÁLNÍK]

Z mého pohledu může být na různých úrovních jen ego, a to ani Ty a ani já nejsme, protože ego není nic skutečného. A jestli je tohle jasné, jak by se mohlo brát něco takového jako kritika?

A z toho tvého pohledu ani ty tvoje pitomý žvásty nejsou tedy nic skutečnýho,

takže z toho svého pohledu jen sereš hromady neskutečných hoven,

podobně jako ten kokot Veil co neexistuje a nepíše...

Z tvého pohledu ty hovna prostě sere Já,

páč Já nemá nic lepčejšího na práci, nežli srát hovna,

která ovšem neexistují...



Takže si svůj pohled strč do prdele krávo pitomá,

protože i u osvícených existují různé úrovně,

tak si to laskvě někde najdi,

už jsem tě na to několikráte uopozornoval,

ty píčo vylízaná...

[Jana]

protože i u osvícených existují různé úrovně,

Může existovat různá úroveň osvícení mysli,

ale kdo jsi, jestli je tady osvobození od ztotožnění s myslí?

Mění se, co jsi, bez ztotožnění?


Ale jestli toužíš po ztotožnění s myslí, po úrovních, které díky ztotožnění můžeš dosáhnout,

můžeš si ho dopřát.

Když Tě pak budu posuzovat, kdo jsi ztotožněný s myslí,

tak můžu říct, že jsi hulvát.

[VOSTÁLNÍK]

Líbí se mi, jak si troufáš popisovat to, co si myslíš, že prožívá podle Tebe ten druhý.

A proč by do prdele měl něco Miroslav popisovat,

když to tady popisuješ ty ???

To jenom ty, páč jsi pitomá a vylízaná kráva nejsi schopná pochopit že to co ty tady popisuješ jsou píčoviny

které nablble vydáš za nějaký osvícení !!!

A ještě si ty píčo blbá dovolíš druhé kritizovat za to, že ti to zcela jasně říkají,

krávo blbá,

jedinejk kdo tady kritizuje ty mrdko jsi ty !!!



A ještě budeš ty svině tvrdit, že tady někdo něco popisuje a někdo někoho kritizuje,

pro mě jsi píča a to rozhodně není kritika,

nýbrže konstatování tvé pitomosti...