Nedualita

[Jana]

Veile, předesílám, že souhlasím s tím, že neučení nekompromisních neučitelů je z mého pohledu čistší a nádherně jasné, ale pro většinu většinou jen za určitých okolností.

Předesílám, že nevíš o čem mluvíš a nerozumíš tomu, co to říká. Což je v pořádku, jen že se snažíš působit dojmem, že tomu rozumíš, ale není to tak.

Předesíláš, že tady je někdo, kdo by něco měl vědět, kdo by měl rozumět někomu jinému, co říká? Nebo je to v pořádku, že tady nikdo takový není. Že tomu tady nikdo nerozumí.

Na něco se Tě zeptám, Veile. Myslíš si, že Jim Newman tomu, co říká rozumí? Vychází to, co říká, z jeho osobního rozumu? Vychází to z jeho osobního chápání?

Nebo je tady jenom vhled bez jakékoliv mentální špekulace? Co Ty na to?

Nicméně miluju všechno to kompromisní neučení, protože jde naproti všem, pro které nekompromisní neučení není. I když je také pro většinu očividně nejasné.

Opět jen tomu nerozumíš a jen to nechápeš. Proto zastáváš nesmyslné a neudržitelné postoje. To je samozřejmě v pořádku, ale tohle je zdánlivě diskuzní fórum a ty tu zdánlivě vystupuješ s nějakým poznáním, takže jsi i zdánlivě upozorňována na to, že to poznání je jen nepochopení.

Veile, nejnádhernější a nejsvobodnější je absolutně nemít žádný postoj. Dokonce ani nebýt ničím takovým, co by mělo mít nebo mohlo mít jakýkoliv postoj.

Ovšem to neznamená, že "tohle" přestane být láskou, rájem, Božím královstvím, dokonalostí, krásou, úplností....

[Veil]

Předesíláš, že tady je někdo, kdo by něco měl vědět, kdo by měl rozumět někomu jinému, co říká? Nebo je to v pořádku, že tady nikdo takový není. Že tomu tady nikdo nerozumí.

Neříkám, že bys měla něco vědět, nebo něčemu rozumět. Říkám, že to co tu (zdánlivě) píšeš, je jen nepochopení, což je samozřejmě v pořádku. Jako je v pořádku upozornit na to, že je to nepochopení.

Na něco se Tě zeptám, Veile. Myslíš si, že Jim Newman tomu, co říká rozumí? Vychází to, co říká, z jeho osobního rozumu? Vychází to z jeho osobního chápání?

Newman by ti jako první řekl a říká to na mnoha sezeních, že on nerozumí tomu, co říká. A jestli se ptáš odkud co vychází, tak na to není žádná odpověď.

Veile, nejnádhernější a nejsvobodnější je absolutně nemít žádný postoj. Dokonce ani nebýt ničím takovým, co by mělo mít nebo mohlo mít jakýkoliv postoj.

Tak jestli máš na výběr, tak proč se toho nedržíš a své postoje tu pořád všem tlačíš?

[Jana]

Netuším, na co se nedíváš, když nepopisuješ tohle? Existuje nějaká jiná realita, než tohle?

Problém je, že tohle není realita. Tohle není reálné. Tohle není skutečné.

Zkusme se podívat na to, co je realita.

Z mého pohledu perfektně popisuje realitu Jim Newman: "THIS is whole, this is complete. There's nothing missing, there's no real lack, there's no real need for anything to happen."



"Ve skutečnosti je TOTO celé, toto je úplné. Nic nechybí, není žádný skutečný nedostatek, není potřeba, aby se něco dělo."


TOTO nemá chybu, je to dokonalé.

V čem je, prosím Tě, Veile, nějaký problém?

[Veil]

Zkusme se podívat na to, co je realita.
Z mého pohledu perfektně popisuje realitu Jim Newman: "THIS is whole, this is complete. There's nothing missing, there's no real lack, there's no real need for anything to happen."
"Ve skutečnosti je TOTO celé, toto je úplné. Nic nechybí, není žádný skutečný nedostatek, není potřeba, aby se něco dělo."
TOTO nemá chybu, je to dokonalé.

Tak moment. To co cituješ není popis reality, ale tohohle. To sis tam jen zas přidala něco, aby to zapadlo do tvého nepochopení.

V čem je, prosím Tě, Veile, nějaký problém?

Tady není problém s ničím. Tady není problém v tom, že se na zdánlivém duchovním fóru nějaký domnělý jednotlivec nerozumějící nedualitě neustále snaží plácat všechno možné dohromady a psát sem nepochopení, ani v tom, že je na to nepochopení upozorňován. Je to snad problém?

[Jana]

Veile, objevila jsem od Jima Newmana tohle, to je nádherně popsané, mrkni na to.

Ale realita je taková, že vzhled je skutečný a neskutečný, nemá žádný skutečný účinek, protože se ve skutečnosti nic neděje. Takže pokud by tam nebyl žádný jedinec, bylo by to uznáno, že zemřít teď nebo zemřít za deset let nehraje žádnou roli, protože se ve skutečnosti nic neděje. Jedinec si myslí, že si to bere s sebou. Představují si, že existuje kontinuum, které bude pokračovat i poté, co zemřou, takže vše, co zažili, má nějakou realitu, která patří do kontinua. Když to nikdo nezažívá, je to o něčem, pak je (nikomu) zřejmé, že „co je“ je o ničem, není něco, co se děje. Vždy je to všechno nic, jen je to překryto zkušeností, že to je něco nebo o něčem. Když se tedy „o něčem“ přestane dít, vlastně se nic nezmění. Protože „něco se děje“ je také nic, na tom nezáleží. „Co je“ se nestará o to, zda existuje jedinec, který si myslí, že o něco jde, nebo zda neexistuje jedinec, nečiní to absolutně žádný rozdíl, protože realita je taková: vše, co se jeví, není nic, co se tak jeví. Je to všechno o ničem.

http://www.simply-this.com/essays

Zdá se, že vycházíš jen z toho, co je neskutečné (co se jeví) a to skutečné (u čeho vyvstávají slova, jak říká Jim Newman: ráj, láska, dokonalost...) nebereš v úvahu. Nebo se mýlím?

Co je, Veile, podle Tebe skutečné?

[Jana]

Jdu ven, až se vrátím, tak mrknu na to, co Ty na to.

[Veil]

Veile, objevila jsem od Jima Newmana tohle, to je nádherně popsané, mrkni na to.

Ale realita je taková, že vzhled je skutečný a neskutečný, nemá žádný skutečný účinek, protože se ve skutečnosti nic neděje. Takže pokud by tam nebyl žádný jedinec, bylo by to uznáno, že zemřít teď nebo zemřít za deset let nehraje žádnou roli, protože se ve skutečnosti nic neděje. Jedinec si myslí, že si to bere s sebou. Představují si, že existuje kontinuum, které bude pokračovat i poté, co zemřou, takže vše, co zažili, má nějakou realitu, která patří do kontinua. Když to nikdo nezažívá, je to o něčem, pak je (nikomu) zřejmé, že „co je“ je o ničem, není něco, co se děje. Vždy je to všechno nic, jen je to překryto zkušeností, že to je něco nebo o něčem. Když se tedy „o něčem“ přestane dít, vlastně se nic nezmění. Protože „něco se děje“ je také nic, na tom nezáleží. „Co je“ se nestará o to, zda existuje jedinec, který si myslí, že o něco jde, nebo zda neexistuje jedinec, nečiní to absolutně žádný rozdíl, protože realita je taková: vše, co se jeví, není nic, co se tak jeví. Je to všechno o ničem.

http://www.simply-this.com/essays

Zdá se, že vycházíš jen z toho, co je neskutečné (co se jeví) a to skutečné (u čeho vyvstávají slova, jak říká Jim Newman: ráj, láska, dokonalost...) nebereš v úvahu. Nebo se mýlím?

Ano, mýlíš se. Mýlíš se až tak, že sem sama dáváš citace, které popírají všechno co říkáš. Navíc odpověď je i v té tvé citaci (radši v originále, protože máš ten překlad zas dost podivný: When there is no one experiencing this is about something, then there is obvious (to no one) that „what is“ is about nothing, isn't something that happens. It is always all nothing, it is just covered over by the experience that it is something or about something.

Takže to je i odpověď na tvojí otázku co je skutečné. Nic.

A máš tam i spoustu dalších informací k nepochopení, které tu prezentuješ. Například: There is nothing missing and no need to find anything. When the dream ends, no one wakes up. The dream was the dreamers only reality. When it ends, there is no one left to wake up.

[Jana]

Veile, objevila jsem od Jima Newmana tohle, to je nádherně popsané, mrkni na to.

Ale realita je taková, že vzhled je skutečný a neskutečný, nemá žádný skutečný účinek, protože se ve skutečnosti nic neděje. Takže pokud by tam nebyl žádný jedinec, bylo by to uznáno, že zemřít teď nebo zemřít za deset let nehraje žádnou roli, protože se ve skutečnosti nic neděje. Jedinec si myslí, že si to bere s sebou. Představují si, že existuje kontinuum, které bude pokračovat i poté, co zemřou, takže vše, co zažili, má nějakou realitu, která patří do kontinua. Když to nikdo nezažívá, je to o něčem, pak je (nikomu) zřejmé, že „co je“ je o ničem, není něco, co se děje. Vždy je to všechno nic, jen je to překryto zkušeností, že to je něco nebo o něčem. Když se tedy „o něčem“ přestane dít, vlastně se nic nezmění. Protože „něco se děje“ je také nic, na tom nezáleží. „Co je“ se nestará o to, zda existuje jedinec, který si myslí, že o něco jde, nebo zda neexistuje jedinec, nečiní to absolutně žádný rozdíl, protože realita je taková: vše, co se jeví, není nic, co se tak jeví. Je to všechno o ničem.

http://www.simply-this.com/essays

Zdá se, že vycházíš jen z toho, co je neskutečné (co se jeví) a to skutečné (u čeho vyvstávají slova, jak říká Jim Newman: ráj, láska, dokonalost...) nebereš v úvahu. Nebo se mýlím?

Ano, mýlíš se. Mýlíš se až tak, že sem sama dáváš citace, které popírají všechno co říkáš.

Veile, Pravda je paradoxní a Ty se držíš jen té jedné půlky paradoxu. Kdežto všichni ti kompromisní neučitelé (o kterých říkáš, že jsou podvodníci) zmiňují ve finále úplně stejně paradoxní pravdu, jako Jim Newman.

Když říká: "Ale realita je taková, že vzhled je skutečný a neskutečný" - taky si popírá to, co říká?

[Jana]

Pro každý případ, zkus to přeložit podle svého:

J: Well, coming from somewhere, going somewhere, that there is the need of finding something, that something is really happening. So if you are asking somebody what difference it makes if you die now or in ten years, most people will say „a huge difference!“ because things can change, one can have experiences. And all this is seeing what is happening from the perspective of that the appearance is all there is. So from that perspective the individual feels like it is the appearance, that being everything, the appearance is all there is. So being the appearance something real could happen. But the reality is, the appearance is real and unreal, doesn't have any real effect because nothing is really happening. So if there would be no individual there it would be recognized, that dying now or dying in ten years makes no difference because nothing really happens. The individual thinks that they are taking it with them. They imagine that there is a continuum that will go on after they die so whatever they experienced has some reality that belongs to a continuum. When there is no one experiencing this is about something, then there is obvious (to no one) that „what is“ is about nothing, isn't something that happens. It is always all nothing, it is just covered over by the experience that it is something or about something. So when the „about something“ stops happening, nothing actually changes. Because the „something happening“ is also nothing, makes no difference. „What is“ doesn't care if there is an individual that thinks it is about something or if there is not an individual, it makes absolute no difference because the reality is: everything that is appearing, is nothing appearing that way. It is all about nothing.

http://www.simply-this.com/essays

[miroslav]

Miroslave, Tobě se omlouvám

V pohodě, omluva se přijímá, nebude-li se to opakovat.

[miroslav]

Krásně se směješ, Veile.

To se nesměje Veil, to je smajlík.

[Jana]

[Veil]

Veile, Pravda je paradoxní a Ty se držíš jen té jedné půlky paradoxu. Kdežto všichni ti kompromisní neučitelé (o kterých říkáš, že jsou podvodníci) zmiňují ve finále úplně stejně paradoxní pravdu, jako Jim Newman.

Ne. A to je pořád dokola. Dáváš sem nesmysly, co ukazují jen na naprosté nepochopení. Když jsi upozorněna, že to plácáš dohromady a nerozumíš tomu, co se tam říká, tak jako odpověď to plácáš dohromady ještě víc. Chápu, že tomu nerozumíš, ale pak bys tak měla vystupovat a ne sem psát všechny ty hlouposti, ještě navíc smíchané tak dohromady, že to nedává absolutně smysl a naprosto si to odporuje. Nemluví o tom stejném. Ani náhodou. To je vidět na té citaci od E. Tomáše, že prostě mluví úplně o něčem jiném. Kompromisní učitelé se domnívají, že tohle je možné poznat, že je možné se někam dostat, existuje k tomu cesta po které se může někdo vydat, to kam se dá dostat je lepší, než když se tam nedostaneš, a ten kdo se tam dostane, něco tím získá. Celé je to nesmysl. A ty to patláš dohromady se zprávou, která říká, že je to celé nesmysl a tvůj závěr (nepochopení) je, že je to to samé. Nádhera

Když říká: "Ale realita je taková, že vzhled je skutečný a neskutečný" - taky si popírá to, co říká?

Co ti na to říct, když sem dáš odstavec, který ti říká, že je nic není skutečné a ty si z něj podtrhuješ jednu větu, že co se zdánlivě jeví je i není skutečné. To, že nerozumíš tomu, jak je to myšleno, neznamená, že to říká, to co si ty myslíš. Možná kdyby sis přečetla zbytek, třeba co jsem ti vykopíroval („what is“ is about nothing, isn't something that happens. It is always all nothing, it is just covered over by the experience that it is something or about something.), bylo by ti jasné, že prostě skutečné není nic. Jenže ty jako odpověď na cokoli umíš dát jen nějakou citaci, kde se o tom zhruba mluví, takže vlastně nemá smysl se s tebou bavit, nebo tě upozorňovat na tvoje nepochopení, protože to prostě nechápeš a melduješ si svoje nepochopení na všechno. Navíc ani nejsi schopná své nepochopení nějak vysvětlit, nebo odůvodnit, to zas umíš jen házet další a další citace, kde si své nepochopení pochytila. To je bohužel na diskuzi málo. Promiň.

[Jana]

Miroslave, Tobě se omlouvám

V pohodě, omluva se přijímá, nebude-li se to opakovat.

To, Bohu žel nemůžu slíbit, není to v mých možnostech, znáš to slepice a podobná havěť moc možností nemají. Nemohl bys raději vyzkoušet tuhle možnost ?

Za žádnou cenu se nepřipoutávej k myšlení! Nech zmizet své názory a zmizí i problémy. Vyzkoušej to!

[Jana]

Veile, Pravda je paradoxní a Ty se držíš jen té jedné půlky paradoxu. Kdežto všichni ti kompromisní neučitelé (o kterých říkáš, že jsou podvodníci) zmiňují ve finále úplně stejně paradoxní pravdu, jako Jim Newman.

Ne. A to je pořád dokola. Dáváš sem nesmysly, co ukazují jen na naprosté nepochopení. Když jsi upozorněna, že to plácáš dohromady a nerozumíš tomu, co se tam říká, tak jako odpověď to plácáš dohromady ještě víc. Chápu, že tomu nerozumíš, ale pak bys tak měla vystupovat a ne sem psát všechny ty hlouposti, ještě navíc smíchané tak dohromady, že to nedává absolutně smysl a naprosto si to odporuje.

Tak ještě jednou:

But the reality is, the appearance is real and unreal

Odporuje si tohle tvrzení podle Tebe, nebo ne? Jestli ne, můžeš vysvětlit jak chápeš, že v jedné větě Jim Newman potvrzuje, co říkáš Ty, že realita je neskutečná a zároveň říká i pravý opak, že je skutečná?

[Jana]

Co ti na to říct, když sem dáš odstavec, který ti říká, že je nic není skutečné a ty si z něj podtrhuješ jednu větu, že co se zdánlivě jeví je i není skutečné. To, že nerozumíš tomu, jak je to myšleno, neznamená, že to říká, to co si ty myslíš. Možná kdyby sis přečetla zbytek, třeba co jsem ti vykopíroval („what is“ is about nothing, isn't something that happens. It is always all nothing, it is just covered over by the experience that it is something or about something.), bylo by ti jasné, že prostě skutečné není nic. Jenže ty jako odpověď na cokoli umíš dát jen nějakou citaci, kde se o tom zhruba mluví, takže vlastně nemá smysl se s tebou bavit, nebo tě upozorňovat na tvoje nepochopení, protože to prostě nechápeš a melduješ si svoje nepochopení na všechno.

To, že Jim Newman je zaměřen na jednu část paradoxu a kompromisní většinou na tu druhou část paradoxu a ve finále se zmiňují že pravdou je obojí, neznamená, že když Newman většinu textu mluví o jedné části paradoxu a jen v jedné větě zmíní i druhou část, že by ta druhá část paradoxu byla míň pravdivá.

Veile, můžu Ti říct, že to, o čem mluví jak nekompromisní tak kompromisní neučitelé je pro mě velkou radostí, protože skvělým způsobem popisují to, co poznávám, že to tak je.

Mám velkou radost, že ve finále mluví všichni o tom samém, i když kompromisní neučitelé přizpůsobují výklad podle potřeby dualitnímu vnímání.

Je možné, že poznáváš totéž a slovní zásoba nedokáže dost dobře popsat nepopsatelné. Je možné, že kompromisní učitelé se Ti jevili jako podvodníci, protože jsi nikdy nešel do hloubky toho, co říkají.

Ježíš taky mluvil v obrazech a podobenstvích.

V každém případě je skvělé, že jsi sem dal odkaz na Jima Newmana. Nemá chybu. Díky.

[Veil]

Tak ještě jednou:

But the reality is, the appearance is real and unreal

Odporuje si tohle tvrzení podle Tebe, nebo ne? Jestli ne, můžeš vysvětlit jak chápeš, že v jedné větě Jim Newman potvrzuje, co říkáš Ty, že realita je neskutečná a zároveň říká i pravý opak, že je skutečná?

Ale on neříká, že realita je skutečná. To je jen tvoje nepochopení. Takže jestli to tobě připadá jako paradox ve tvém nepochopení, je to jen proto, že nerozumíš tomu, co říká.

[Jana]

Navíc ani nejsi schopná své nepochopení nějak vysvětlit, nebo odůvodnit, to zas umíš jen házet další a další citace, kde si své nepochopení pochytila.

To je trošku hloupost, chtít aby Ti někdo vysvětlil, proč něco nechápe.

Spíš bys mu měl vysvětlit to, jak to chápeš Ty, aby to pochopil, co mu říkáš.

Ale můžu Ti popsat to skutečné a neskutečné.

To, co je skutečné je to, co je pořád stejné a ať se objeví cokoliv, nijak se to nemění, nijak to nemizí a to popisuje Newman i všichni Ti neučitelé podobnými slovy: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska, Boží království, Nirvána, štěstí pravého Já, sat-čit-ánanda, Bůh, Pravda....

Všechno tohle pořád znamená stejnou neměnnou jednotu všeho, kterou není možné vědět, znát, ale je to. Není to ani forma pociťování. Uh, tohle je nádhernou skutečností.

A veškerý projev, veškeré smyslové vnímání, všechno, co se objeví a zmizí je jako sen.

[Veil]

To, že Jim Newman je zaměřen na jednu část paradoxu a kompromisní většinou na tu druhou část paradoxu a ve finále se zmiňují že pravdou je obojí, neznamená, že když Newman většinu textu mluví o jedné části paradoxu a jen v jedné větě zmíní i druhou část, že by ta druhá část paradoxu byla míň pravdivá.

Ne. Zas jen nepochopení.

Veile, můžu Ti říct, že to, o čem mluví jak nekompromisní tak kompromisní neučitelé je pro mě velkou radostí, protože skvělým způsobem popisují to, co poznávám, že to tak je.

Já vím, že bys to strašně chtěla, ale prostě jdeš na to špatně a tohle vydávání se za to, že vlastně to říkají stejně a já to tak mám je strašně lživé a můžeš něco takového říct právě jen díky svému nepochopení.

To o čem mluví Newman a na co je poukazováno tady není o tom, že to někdo tak má. To je celý smysl toho, o čem se tu mluví. Že to tak nikdo nemá, protože nikdo ve skutečnosti není. Takže plácat to dohromady a říkat já to tak poznávám je přímé popření toho, o čem se mluví. Pořád nic? Jen se hlouběji a hlouběji usvědčuješ ze lži.

Mám velkou radost, že ve finále mluví všichni o tom samém, i když kompromisní neučitelé přizpůsobují výklad podle potřeby dualitnímu vnímání.

Radost si klidně měj, ale mluví o něčem úplně jiném. Proto vůbec nechápeš, jak moc nepochopení tyhle tvé řeči odkrývají.

[Jana]

A ještě jedna věc je zajímavá. Jim Newman se o tom paradoxu, o kterém mluví všichni ti kompromisní učitelé, které jsi označil za podvodníky, mluví taky:

This is a paradox. What appears both is and isn’t, simultaneously.
To je paradox. To, co se zdá (jeví), je i není, zároveň. To nejsou dvě oddělené věci.