Konatel

[Návštěvník]

...většina z nás podle Buddhy proplouvá životem v polospánku. Necháváme se jen tak unášet, čas od času se bavíme, ale neprožíváme to celým svým já. Nevěnujeme věcem pozornost.

[Návštěvník]

Současná potíž je v tom, že si člověk myslí, že je konatelem,
ale je to chyba, vše dělá vyšší moc a člověk je pouze nástrojem.

Pokud tuto pozici přijme, je bez potíží.

[Návštěvník]

Konejte svou povinnost ve světě jako byste byli konatelem,
ale vždy s vědomím, že konatelem je pouze Bůh,
a vy jste pouze nástrojem.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

"Nechte aktivity pokračovat. Neovlivňují čisté Já. Potíž je v tom, že si lidé myslí, že jsou tím, kdo to dělá.

Toto je chyba. Je to Vyšší síla, která dělá vše a lidé jsou pouze nástroje. Pokud přijmou tuto pozici, budou bez problémů.

Socha na chrámové věži vykazuje velké napětí, ale ve skutečnosti věž spočívá na zemi, a tato postava ji nenese.
Socha je součástí věže, ale je vyrobena tak, aby vypadala, jako by nesla váhu věže. Není to vtipné?

Stejné je to s člověkem, který na sebe bere povinnost konání."

Ramana Mahariši

https://www.spiritawake.net/select-teac ... s-masters/

[Návštěvník]

[Návštěvník]

NIC NENÍ VAŠÍ ZÁSLUHOU



"Ego neboli myslící mysl falešně tvrdí, že fungování Vědomí je "mým" konáním. Pointa tohoto učení spočívá v tom, že je to Vědomí, které je autorem veškerého dění a vše oživuje." - Wayne Liquorman

Když jsem se setkal se svým guruem Ramešem Balsekarem, mluvil o tom, že Vědomí je všechno. Říkal, že jsme aspekty Toho, a proto vše, co děláme, je ve skutečnosti děním Vědomí - VŠECHNO. To mi dávalo obrovský smysl. Viděl jsem, jak to skutečně funguje, a vysvětlovalo to všechno, co jsem potřeboval vysvětlit. Bylo to velmi uspokojivé. Vše, co každý dělá, je vždy fungováním Vědomí. Žádný problém. Odešel jsem z přednášky a šel domů.

Můj pětiletý syn dělal něco, co jsem mu patnáctkrát zakázal; už tam zase seděl a prováděl to znovu! Začal jsem křičet: "Co to s tebou sakra je? Patnáctkrát jsem ti říkal, abys to nedělal! Sakra, copak mě nikdy neposloucháš? Jdi do svého pokoje!" A tak se odporoučel do svého pokoje. Znal mě dost dobře na to, aby ho moje tirády vůbec nerozhodily.

Ale ve mně zůstal strašný pocit: "Počkej chvilku. Právě jsem strávil celý ten čas s Mistrem, který mi otevřel samotná tajemství existence. Vidím to, věřím tomu a vím, že je to pravda. V hloubi duše vím, že to, co můj syn dělal, bylo působení Zdroje přímo přede mnou, a mou reakcí bylo potrestat ho a posílit v něm představu, že to dělá on, že je za to zodpovědný." Byl jsem sám sebou naprosto znechucený.

Druhý den jsem se vrátil na přednášky - Rameš přednášel každý den v domě v Hollywood Hills - a přiznal jsem se Ramešovi ke svému advaitovému poklesku. "Rameši, cítím se hrozně. Šel jsem domů a úplně jsem zapomněl na tvé učení, úplně. Všechno šlo stranou v okamžiku, kdy jsem byl konfrontován s tím, že můj syn dělá něco, co se mi nelíbí. Křičel jsem na něj a úplně jsem zapomněl, že jeho jednání je fungováním Totality, nikoliv jeho egoistickým jednáním."

Rameš se na mě podíval s úžasným výrazem soucitu - rád o tomto pohledu přemýšlím jako o soucitu, a ne o lítosti - a řekl: "Víš Wayne, tvůj křik na syna byl součástí fungování téže Totality. Tvoje reakce byla součástí téže matrice existence. Vynecháváš z Totality sama sebe."

A to my nevyhnutelně děláme; to je božská hypnóza. I když si bereme celý balíček, i když říkáme: "Ano, chápu to. Věřím tomu. Je to pravda. Je to tak.", v dalším okamžiku, kdy se ego přihlásí o autorství, považujeme se za zodpovědné a reagujeme pocitem viny nebo pýchou.

Někdy se objeví Učení a utne tento angažovaný dojem; objeví se poznání, že vše je skutečně fungováním Totality, a utne angažovanost tohoto "já". To je konec utrpení, protože utrpení je právě ono zainteresování. Lidé si často myslí, že negativní reakce je utrpením, ale tak to není; je to prostě reakce organismu. Činnost v daném okamžiku je prostě v daném okamžiku. Utrpení vzniká, když se akce a reakce v daném okamžiku prodlouží v čase a promítnou se mimo dění v daném okamžiku. Utrpení je myšlenka "tohle jsem neměl" a všechny následné projekce toho, co to pro MĚ bude znamenat a jak to na MĚ bude dopadat.

Samozřejmě i toto "utrpení" je božské. Vy nejste zdrojem těchto myšlenek; odehrávají se prostřednictvím tělesně/myslícího organismu běžně označovaného jako "vy". Ve velkolepé tapiserii existence je vše naprosto dokonalé. Až (a jestli) utrpení skončí, nebude to "vaše " zásluha.

Nic není "vaší" zásluhou. Není to úžasné?

***
Přeloženo z knihy Never mind, autorem Wayne Liquorman

[Návštěvník]

Kdy přestává být duchovní člověk činitelem skutků?
Když je mysl rozpuštěna v absolutnu a ego je následkem toho nepřítomno.

Je mu tehdy jedno, zda je zevně činný nebo ne činný?
Naprosto, ale je činný podle vesmírného řádu. Zatímco člověk nevědomý, i když je třeba zbožný a často se třeba i soustředí, je činitelem, i když nic nedělá.

Jak tomu mám rozumět?
Veškerá duševní ale i tělesná činnost má svůj pramen v egu. Proto mysl takového člověka, bloudí sem a tam a nedopřeje si klidu, leda až v hlubokém spánku.

Eduard a Míla Tomášovi

[Návštěvník]

“Musíme hrát naše role na jevišti života, ale bez toho, abychom se s těmito rolemi ztotožňovali.”

Ačkoli musíme plnit naše role v životě - jako rodiče, děti, zaměstnanci, přátelé atd. - neměli bychom se s těmito rolemi plně ztotožňovat. Jinými slovy, naše skutečné já není definováno těmito rolemi. Toto vede k pochopení, že naše skutečná identita je mnohem hlubší a transcendentnější než naše každodenní role a povinnosti.

[Návštěvník]

Obklopeni nicotou nemusíte dělat nic. Nemusíte dělat nic, abyste byli tím, čím jste.

[Návštěvník]

Upadesa Saram „Učící esenci“


V obrovském oceánu příčiny a následku se dějí činy a následují nestálé výsledky. Pokud je člověk bere jako „moje“ činy, myšlenka mít svobodnou vůli zesílí. Tento pocit osobního konání vyvolává pocit viny nebo pýchy a účinně blokuje duchovní pochopení, že vše se děje podle Boží vůle.

Ramana MaharišiKdyž dojde k úplnému přijetí toho, že všechny činy se dějí čistě z Boží vůle, a pokud jsou plody a důsledky přijaty jako Jeho milost, mysl se očistí a dosáhne osvobození od očekávání.

Přijetí a pochopení, že Bůh stvořil svět pro svůj sport a Bůh hrajelila prostřednictvím miliard organismů těla a mysli je lepší než zpívání posvátných jmen Pána, což je zase lepší než uctívání obrazu Pána tělem, myslí a řečí.

Když dojde k pochopení, že Bůh sám se stal projevem; když člověk Jeho milostí pocítí Jeho přítomnost ve fenomenální existenci, získá požehnání uctívání Pána osmi podob, aniž by zanedbával své povinnosti.

Pochopení, že se nic neděje podle „mé“ vůle, a pouhé svědectví, jak miliardy organismů těla a mysli jednají podle Boží vůle, je vynikající. Je lepší než zpívat o slávě Pána nebo recitovat Jeho posvátná jména.

Když pochopíme, že Boží vůle stále převládá, a svědectví se děje, aniž by kdokoli svědčil, je to jako proud ghee(přepuštěné máslo) nebo tok řeky. Toto je pravá meditace. Je to mnohem lepší než meditace s předpokladem, že člověk má svobodnou vůli.

Nedualistický přístup chápání toho, že „JÁ JSEM“ je Bůh, je mnohem čistší a lepší než dualistický přístup spočívající v převzetí rozdílu mezi Bohem a „já“ a snaze být s Ním jedno.

Milostí Boha nebo Mistra, když je člověk pevně usazen v „JÁ JSEM“, zbavený myslící mysli, s neosobním vědomím, že zde není žádné „já“, které by se mohlo zapojit, to je Nejvyšší oddanost.

Rozpuštění myslící mysli v srdci, čistě z milosti Boha nebo Mistra, je skutečnou oddaností, jógou a porozuměním.

Prostřednictvím aktu regulace dechu je mysl utlumena, stejně jako je zadržen pták, když je chycen do sítě. To pomáhá při kontrole zapojení myslící mysli v daném okamžiku.

Myšlenka a dech mají svůj původ ve Vědomí.

Když je mysl pohlcena, v práci nebo jinak, a myslící mysl není aktivní, lze říci, že mysl je dočasně pod kontrolou, jen aby se znovu stala aktivní. Když díky hlubokému pochopení, že „Bůh je konatel a nikdo nemá žádnou kontrolu nad myšlenkami a činy“, je myslící mysl zcela zničena, pak lze říci, že myslící mysl v organismu těla a mysli je mrtvá a zůstává jen pracovní mysl.

Myslící mysl může být dočasně pozastavena ovládáním dechu. Může být zničena pouze tehdy, když zcela pochopíme, že Boží vůle neustále převládá a různé formy jsou pouze loutkami, které nemají vlastní svobodnou vůli. S tímto pochopením se dějí tři krásné věci: není tu nikdo, kdo by se cítil provinile nebo hrdý, frustrovaný nebo nepřátelský. Život se stává jednoduchým.

Ramana MaharišiMudrc, jehož myslící mysl byla zničena úplným přijetím skutečnosti, že se nic neděje, pokud to není vůle Boží, a který spočívá v „JÁ JSEM“, dělá všechny činy s vědomím, že pouze vědomí funguje prostřednictvím miliard organismů těla a mysli.

Když se ptáte: "Co je to myslící mysl?" Když dojde, myslící mysl intuitivně pochopí, že nemá svobodnou vůli a přestane si myslet, že je konatelem, a ustoupí pocitu „JÁ JSEM“. Toto je Přímá cesta.

Když se u obyčejného člověka objeví nějaká myšlenka, ego ji převezme jako „moji myšlenku“ a zapojí se. Myslící mysl není nic jiného než ego, které se identifikuje s myšlenkou a zapojí se. V osvíceném Mudrci, když se objeví myšlenka, stane se svědectví a nedojde k zapojení do myšlenky. Ramana Maharshi říká: „Mudrc nemá myslící mysl, a proto pro něj neexistují žádní ‚jiní‘.

Když se někdo zeptá: "Odkud pochází 'já'?" zmizí ve vědomí a odhalí pravdu, že „já“ skutečně přišlo z Totality jako součást „božské hypnózy“. Vědomí vytvořilo ego a vědomí ho zničí zahájením procesu sebedotazování.

Když přijmeme, že stále převládá Boží vůle a ne individuální vůle, „já“ jako konající se stále zmenšuje, až se zcela sloučí s vědomím.

Když pocit osobního konání zmizí s úplným přijetím toho, že „Vše, co existuje, je Vědomí“, myslící mysl přestane existovat během bdění jako v hlubokém spánku. Co zůstává, je světlo čistého vědomí, nezničitelné „JÁ JSEM“.

https://advaita.org/cs/ramana-maharshi/