Učení

[Návštěvník]

.
Když je možné poznat vysokou duchovní úroven Ramany, Nisargadatty, E. Tomáše, tak je také možné poznat nízkou duchovní úroven lidí, jejichž ego se neustále brání a obhajuje vyčteninami.

V úrovni nejvyššího duchovního poznání,

To jsou jen tvoje představy. Zkušenost Poznání nemáš. A to se prostě nedá okecat.

P.S. Místo, abys začla konečně hledat Pravdu, tak se jen cvičíš v okecávání .

[Návštěvník]

Proč ti neustále píšu, že to co píšeš je nepochopení, není proto, že bych si na tebe nějak zasedl, nebo tě chtěl ponižovat. Jen prostě z toho děláš neskutečný guláš nesmyslů, které mícháš s nepochopením a vydáváš to za své moudra, která tady pak trousíš. Jenže problém je, že vlastně nevíš, co to říká, nebo tomu nerozumíš. Neříkám, že je to nějaká chyba, nebo obrovský problém, jen to prostě celé motáš a mateš a splácáváš věci co jsou naprosto odlišné, navařuješ to na své nepochopení a je z toho šílený kočkopes nesmyslů.

Veil to tady dobře shrnul.
Tak to děláš i s tím, co si přečteš u realizovaných. Proto jsou to jen vyčteniny, bez pochopení, beze smyslu.

[Návštěvník]

A co Míla?

?

[Jana]

To jsou jen tvoje představy. Zkušenost Poznání nemáš. A to se prostě nedá okecat.

Co bys chtěla za další poznání, než že tahle přítomnost je Boží?

Co bys chtěla za další poznání, než poznání, čím tohle je? Je to sice nepopsatelné, ale při popisu toho vyvstávají slova jako trvalé štěstí, ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska...

Nebo máš nějaké jiné poznání, čím tohle je?

[Návštěvník]

To jsou jen tvoje představy. Zkušenost Poznání nemáš. A to se prostě nedá okecat.

Co bys chtěla za další poznání, než že tahle přítomnost je Boží?

Co bys chtěla za další poznání, než poznání, čím tohle je? Je to sice nepopsatelné, ale při popisu toho vyvstávají slova jako trvalé štěstí, ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska...

Nebo máš nějaké jiné poznání, čím tohle je?

Když tě zatím Pravda nezajímá, tak si hrej se svými představami - dokud tě to bude bavit.

[miroslav]

Miroslave, rozumím Ti. Preferuješ neříkat, ani, že něco je špatně, ale ani neříkat, že něco je dobře. Tomu se říká indiferentnost mysli. Uvolnění od osobního vztahování osvobozuje od všech předsudků, hodnocení a emocí a umožňuje vidět věci takové, jaké jsou. Vidět věci objektivně a nezaujatě. Zmizí osobní hodnocení, hodnocení egem. Zmizí i hodnocení druhých osob, jak to na rozdíl od nás "mají" a pozornost se uvolní k poznání, jak to "je".

Objeví se jako reálná možnost

"považovat vše za dobré, neb On to učinil....

A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí."

Důsledkem je otevření se bezpodmínečné Boží lásce, Božímu království v nás, které umožňuje být šťastní a spokojení bez ohledu na okolnosti.

Tím zmizí i veškerá potřeba udržovat si představu své osobní vysoké duchovní úrovně představami o nízké úrovni druhých, například, že to musí mít jenom vyčtené a musí žít v nějakých betonových iluzích, které mu v normálním prožívání života, poznávání a učení se brání.

Vůbec nerozumíš, ani tomu Drtikolovi.
Když nelpíš na posuzování sebe, můžeš nestranně vidět a posoudit co je dobré, co je špatné, kdo je dobrý, kdo dělá něco špatně nebo špatného, kdo má jakou úroveň třeba v angličtině, matematice nebo i v oblasti duchovní.
Ty máš stále hrůzu z toho, že někdo někoho odsuzuje, posuzuje, protože se vnitřně obáváš, že by mohl někdo "odsuzovat" nebo posuzovat tebe.
"Nesuďte, abyste nebyli souzeni". Když ti nevadí, že tě někdo soudí, tak se nemusíš bát soudit druhé. To je to nelpění na obrazu svém, na tom jak vypadáš před druhými a před sebou. Tak to je když pravda je pro tebe důležitější než tvoje představy o sobě. Pak ti soudy druhých mohou naopak hodně pomoci, když se jim nebráníš ale přemýšlíš o nich proč tě tak vidí a jestli náhodou nemají pravdu - pomohou ti odhalit trámy v tvém oku.
Ty raději utíkáš k naší společné podstatě - třeba jako materialista by se bránil - všichni jsme z atomů, takže nelze nikoho soudit. Takhle ty ze strachu o svůj obraz přeneseno do duchovnosti připitomněle uvažuješ.

[Jana]

Vůbec nerozumíš, ani tomu Drtikolovi.

Moc ráda si to od Tebe, Miroslave, přečtu, jak se tomu má správně rozumět.

Když nelpíš na posuzování sebe, můžeš nestranně vidět a posoudit co je dobré, co je špatné, kdo je dobrý, kdo dělá něco špatně nebo špatného, kdo má jakou úroveň třeba v angličtině, matematice nebo i v oblasti duchovní.

Takže nelpět na posuzování sebe (já nic, já muzikant?), ale lpět na posuzování druhých, tak jsi to myslel?

Zajímavé je, že pokud se Ti podaří nalézt nějakou promluvu probuzených, kdy žák začal před guruem namísto sebepoznávání posuzovat někoho druhého, tak byl prakticky vždycky hnán sviňským krokem do patřičných mezí. Ono se tohle příliš často nevyskytuje, protože zpravidla žák není takový hlupák, aby s něčím podobným před gurua předstoupil. Nicméně dá se to najít.

Ty máš stále hrůzu z toho, že někdo někoho odsuzuje, posuzuje, protože se vnitřně obáváš, že by mohl někdo "odsuzovat" nebo posuzovat tebe.

Ani trochu ne, je mi úplně jedno, co si kdo o mně myslí. Na těchhle stránkách si můžeš přečíst tolik negativity o mně. Kdyby mi to jakkoliv vadilo, tak už je to smazané. To co kdo říká o druhém, prezentuje jen kvalitu jeho vlastní mysli.

Mám radost, když jsou bytosti šťastné a je mi jasné, že se zahnojenou myslí to nejde. Znáš to, čistému vše čisté.

"Nesuďte, abyste nebyli souzeni". Když ti nevadí, že tě někdo soudí, tak se nemusíš bát soudit druhé. To je to nelpění na obrazu svém, na tom jak vypadáš před druhými a před sebou. Tak to je když pravda je pro tebe důležitější než tvoje představy o sobě. Pak ti soudy druhých mohou naopak hodně pomoci, když se jim nebráníš ale přemýšlíš o nich proč tě tak vidí a jestli náhodou nemají pravdu - pomohou ti odhalit trámy v tvém oku.

Poznáváš-li skutečně pravdu o komkoli, tak o něm mluvíš podobně, jak by o něm mluvil Eduard Tomáš v době svého největšího osvícení. Co v něm můžeš poznávat jiného, než nejvyšší Pravdu, největší štěstí, ničím nepodmiňovanou lásku?

Ty raději utíkáš k naší společné podstatě - třeba jako materialista by se bránil - všichni jsme z atomů, takže nelze nikoho soudit. Takhle ty ze strachu o svůj obraz přeneseno do duchovnosti připitomněle uvažuješ.

To není, Miroslave, utíkání se k ničemu, to je poznávání skutečnosti.

To, co je skutečné, se nijak nemění, je to stále stejné, to, co není skutečné, se jeví každou chvíli jiné.

S poznáním skutečného zmizí potřeba řešit iluzorní.

[Návštěvník]

“Lidé jsou příliš rychlí v posuzování druhých a příliš pomalí v sebereflexi.”

[Návštěvník]

Vůbec nerozumíš, ani tomu Drtikolovi.

Moc ráda si to od Tebe, Miroslave, přečtu, jak se tomu má správně rozumět.

Rozumět bys mohla, kdybys nakopla blaženost tak, jak to radil Drtikol i E. Tomáš. Ale ty naopak všechno na té blaženosti stavíš - všechny své představy. Proto nemůžes rozumět.

[Návštěvník]

“Všechno, co posuzujeme na druhých, je něco v nás samých, čemu se nechceme postavit.”

[Návštěvník]

“Přestaňte posuzovat, jak daleko lidé ještě musí dojít. Začněte slavit, jak daleko už došli.”

[Návštěvník]

Rozumět bys mohla, kdybys nakopla blaženost tak, jak to radil Drtikol i E. Tomáš. Ale ty naopak všechno na té blaženosti stavíš - všechny své představy. Proto nemůžes rozumět.

nakopnout

1. kopnutím zasáhnout
2. kopnutím poškodit
3. přimět k započetí činnosti; nastartovat

https://www.nechybujte.cz/slovnik-souca ... /nakopnout

[Jana]

Rozumět bys mohla, kdybys nakopla blaženost tak, jak to radil Drtikol i E. Tomáš. Ale ty naopak všechno na té blaženosti stavíš - všechny své představy. Proto nemůžes rozumět.

nakopnout

1. kopnutím zasáhnout
2. kopnutím poškodit
3. přimět k započetí činnosti; nastartovat

https://www.nechybujte.cz/slovnik-souca ... /nakopnout

Jsi Boží

[Jana]

Vůbec nerozumíš, ani tomu Drtikolovi.

Moc ráda si to od Tebe, Miroslave, přečtu, jak se tomu má správně rozumět.

Rozumět bys mohla, kdybys nakopla blaženost tak, jak to radil Drtikol i E. Tomáš. Ale ty naopak všechno na té blaženosti stavíš - všechny své představy. Proto nemůžes rozumět.

Drtikol radil Míle Tomášové, aby nakopla třetí vnor a mohlo nastat to čtvrté.

Víš, jaký je rozdíl mezi vnory a Skutečností?

Při vnoru se osobní já z blaženosti vždycky vynoří, jinak by to nebyl vnor. Proto to není nic trvalého, blaženost se objeví a zmizí.

K tomu řekl Drtikol: "Nakopni to, " protože tam je pořád „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já


O Skutečnosti, která není vnorem, mluví například Maharadž Nisargadatta: "Mojí zkušeností je, že vše je blaženost."

Skutečnost jen je, bez potřeby nořit se a vynořovat, protože v tom není nic, co by se z toho mohlo vynořit a oddělit od toho.

Nemění se to, je to pořád stejné.

[Návštěvník]

Moc ráda si to od Tebe, Miroslave, přečtu, jak se tomu má správně rozumět.

Rozumět bys mohla, kdybys nakopla blaženost tak, jak to radil Drtikol i E. Tomáš. Ale ty naopak všechno na té blaženosti stavíš - všechny své představy. Proto nemůžes rozumět.

Drtikol radil Míle Tomášové, aby nakopla třetí vnor a mohlo nastat to čtvrté.

Víš, jaký je rozdíl mezi vnory a Skutečností?.

Máš ty vyčteniny trochu popletené.

Druhý vnor tedy je „on je tím nekonečným vědomím“ a to je velice krásné. Odtud se málokomu chce pokračovat dál, protože to je taková krásná, svatá a blažená jistota - plno krásných přívlastků byste tam mohli dát.

Více zde: https://happyjoe.webnode.cz/hledani/tom ... -promluva/

zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Takže J. Newman se dostal maximálně do druhého vnoru.

Jana ani tam. Ta si to jen přečetla, popletla, a namlouvá si, že je to Skutečnost.

[Jana]

Takže J. Newman se dostal maximálně do druhého vnoru.

A Nisargadatta ?

("Mojí zkušeností je, že vše je blaženost." )

[Návštěvník]

Druhý vnor tedy je „on je tím nekonečným vědomím“ a to je velice krásné. Odtud se málokomu chce pokračovat dál, protože to je taková krásná, svatá a blažená jistota - plno krásných přívlastků byste tam mohli dát.

Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: „Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – „já vím“ – „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já.

Více zde: https://happyjoe.webnode.cz/hledani/tom ... -promluva/

U Jany je to pyšné duchovní já, které ví všechno nejlépe a pořád na to musí druhé upozornovat. Takže to nebude ani ten druhý vnor.

[Jana]

zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Takže J. Newman se dostal maximálně do druhého vnoru.

A Nisargadatta ?

("Mojí zkušeností je, že vše je blaženost." )

[Návštěvník]

Takže J. Newman se dostal maximálně do druhého vnoru.

A Nisargadatta ?

Nisargadatta dosáhl temný Zdroj všeho. Uskutečnil nejdřive Atmána, později Brahmána.

[Jana]

Nisargadatta dosáhl temný Zdroj všeho. Uskutečnil nejdřive Atmána, později Brahmána.

A nevadí, že mluvil o tom, že vše je blaženost a že kromě lásky nic skutečného neexistuje?