Učení

[Návštěvník]

U tebe to přesně takhle funguje, proto reaguješ tak, jak reaguješ.
To není "posuzování" či "odsuzování", ale normální diagnóza. Pojmenování příčin. Neber si to osobně a možná sama uvidíš, že to tak je.

Miroslave, je mi to jasné, že si to nepřipustíš, že se díváš na mě skrz filtr své vlastní mysli.

Ty posuzuješ Miroslava, že se dívá přes filtr mysli, když celou dobu tvrdíš, že se nemá posuzovat?

[dodo]

To není "posuzování" či "odsuzování", ale normální diagnóza. Pojmenování příčin. Neber si to osobně a možná sama uvidíš, že to tak je.

A ako by si diagnostikoval a pomenovával príčiny tohto ?

...Čili že určitá schopnost může být použita k dobrému i ke zlému, sama o sobě není ani dobrá, ani zlá.
Je to podobné jako s atomovou energií...

A o pár dní na to...

Ty raději utíkáš k naší společné podstatě - třeba jako materialista by se bránil - všichni jsme z atomů, takže nelze nikoho soudit. Takhle ty ze strachu o svůj obraz přeneseno do duchovnosti připitomněle uvažuješ.

Čo myslíš, ide u tohto diskutujúceho už aj o stratu krátkodobej pamate, alebo stále len o pripitomelé uvažovanie a motanie duchovných teórií z dôvodu ich nepochopenia ?

[miroslav]

Přitom by bylo tak jednoduché přát všem bytostem, kéž jsou šťastné a když potkáš nějakou šťastnou bytost, tak být šťastný, že je šťastná.

A rázem bys měl stejné štěstí, jako ona.

Jenže jak sis snad už mohla všimnout, nikdo tady (snad kromě doda) takové štěstí, jako máš ty, nechce. Je totiž závislé na nepravdě, iluzi, nevědomosti stejně jako štěstí toho chudáka v blázinci, jehož pocit štěstí byl podmíněn přesvědčením, že je koněm. Z takového štěstí asi nikdo moc velkou radost nemá. Ty ano?
Ty kvůli tomu, aby sis takové svoje "štěstí" obhájila, ohýbáš a vytrháváš z kontextu slova moudrých. A z toho nikdo tady radost taky evidentně nemá.

[miroslav]

To není "posuzování" či "odsuzování", ale normální diagnóza. Pojmenování příčin. Neber si to osobně a možná sama uvidíš, že to tak je.

A ako by si diagnostikoval a pomenovával príčiny tohto ?

...Čili že určitá schopnost může být použita k dobrému i ke zlému, sama o sobě není ani dobrá, ani zlá.
Je to podobné jako s atomovou energií...

A o pár dní na to...

Ty raději utíkáš k naší společné podstatě - třeba jako materialista by se bránil - všichni jsme z atomů, takže nelze nikoho soudit. Takhle ty ze strachu o svůj obraz přeneseno do duchovnosti připitomněle uvažuješ.

Čo myslíš, ide u tohto diskutujúceho už aj o stratu krátkodobej pamate, alebo stále len o pripitomelé uvažovanie a motanie duchovných teórií z dôvodu ich nepochopenia ?

Pochopil jsem, že mi chceš něco sdělit, ale nepochopil jsem bohužel co.

[Návštěvník]

Našel by se tady někdo, kdo by vlastními slovy přiblížil, o čem vnory jsou?

Vkádání odkazů, videí atd. jde, ale vlastní slova?
Vlastní chápání?

Vnímá se všechno stvořené, t.j. veškeré existující objekty i jejich projevy, jako různé modifikace jediné všetvořící energie (nazývané Bohem).

Podobenství:
Asi jako když se začnou vnímat všechny jednotlivé vlny na povrchu oceánu coby energetické projevy oceánu, ačkoliv předtím se každá jednotlivá vlna vnímala jako něco samostatně existujícího.

[dodo]

Pochopil jsem, že mi chceš něco sdělit, ale nepochopil jsem bohužel co.

V prvom príspevku sám seba obhajuješ ako materialista úvahami o atómovej energii ktorá nie je dobrá ani zlá a v druhom píšeš Jane, že se utíká k našej spoločnej podstate ako materialista.

[dodo]

Přitom by bylo tak jednoduché přát všem bytostem, kéž jsou šťastné a když potkáš nějakou šťastnou bytost, tak být šťastný, že je šťastná.

A rázem bys měl stejné štěstí, jako ona.

Jenže jak sis snad už mohla všimnout, nikdo tady (snad kromě doda) takové štěstí, jako máš ty, nechce. Je totiž závislé na nepravdě, iluzi, nevědomosti stejně jako štěstí toho chudáka v blázinci, jehož pocit štěstí byl podmíněn přesvědčením, že je koněm. Z takového štěstí asi nikdo moc velkou radost nemá. Ty ano?
Ty kvůli tomu, aby sis takové svoje "štěstí" obhájila, ohýbáš a vytrháváš z kontextu slova moudrých. A z toho nikdo tady radost taky evidentně nemá.

Bežnou ľudskou prirodzenosťou, (bez Poznania), je striedanie dobrých a nedobrých stavov nálad a pocitov vo vyhranenom, zúženom (egocentrickom) vedomí. Toto treba zmeniť, lebo takto nemôžu hľadajúci postúpiť na duchovnej ceste v Řádu stvoření vyššie, do oblastí nadsvetských (Božských). Ako sa to dá zmeniť, o tom pojednávajú duchovné Náuky a vykladajú o tom guruovia.

A že si ty, nadsvetské stavy vedomia ktoré si zatiaľ nepoznal, odrážajúce sa v pocitoch voľnosti a šťastia až blaženosti, vo svojej nevedomosti predstavuješ ako toho chudáka v blázinci, to vypovedá len o tvojom nepochopení.
Práve toto je nevedomosť závislá na ilúzii a nepravde.

[miroslav]

Pochopil jsem, že mi chceš něco sdělit, ale nepochopil jsem bohužel co.

V prvom príspevku sám seba obhajuješ ako materialista úvahami o atómovej energii ktorá nie je dobrá ani zlá a v druhom píšeš Jane, že se utíká k našej spoločnej podstate ako materialista.

Ano, atomová energie není ani dobrá ani zlá, stejně tak naše podstata. Akorát Jana podobně jako ten vulgární materialista by řekl třeba já nemohu být hloupější než ty, protože všichni jsme z atomů a ty nejsou ani chytré ani hloupé.
Jana obdobně - já nemohu být hloupější než ty, protože naše podstata není ani hloupá ani chytrá. To je to utíkání od faktů o kterých se vede řeč.

[miroslav]

Bežnou ľudskou prirodzenosťou, (bez Poznania), je striedanie dobrých a nedobrých stavov nálad a pocitov vo vyhranenom, zúženom (egocentrickom) vedomí. Toto treba zmeniť, lebo takto nemôžu hľadajúci postúpiť na duchovnej ceste v Řádu stvoření vyššie, do oblastí nadsvetských (Božských). Ako sa to dá zmeniť, o tom pojednávajú duchovné Náuky a vykladajú o tom guruovia.

A že si ty, nadsvetské stavy vedomia ktoré si zatiaľ nepoznal, odrážajúce sa v pocitoch voľnosti a šťastia až blaženosti, vo svojej nevedomosti predstavuješ ako toho chudáka v blázinci, to vypovedá len o tvojom nepochopení.
Práve toto je nevedomosť závislá na ilúzii a nepravde.

Jenže Jana žádné - jak ty říkáš nadsvětské stavy nezná, jen má o nich svoje představy, do kterých se snaží vžívat.
Právě kdo má trochu hlubší opravdovou duchovní zkušenost to vidí zcela jasně.

[dodo]

Bežnou ľudskou prirodzenosťou, (bez Poznania), je striedanie dobrých a nedobrých stavov nálad a pocitov vo vyhranenom, zúženom (egocentrickom) vedomí. Toto treba zmeniť, lebo takto nemôžu hľadajúci postúpiť na duchovnej ceste v Řádu stvoření vyššie, do oblastí nadsvetských (Božských). Ako sa to dá zmeniť, o tom pojednávajú duchovné Náuky a vykladajú o tom guruovia.

A že si ty, nadsvetské stavy vedomia ktoré si zatiaľ nepoznal, odrážajúce sa v pocitoch voľnosti a šťastia až blaženosti, vo svojej nevedomosti predstavuješ ako toho chudáka v blázinci, to vypovedá len o tvojom nepochopení.
Práve toto je nevedomosť závislá na ilúzii a nepravde.

Jenže Jana žádné - jak ty říkáš nadsvětské stavy nezná, jen má o nich svoje představy, do kterých se snaží vžívat.
Právě kdo má trochu hlubší opravdovou duchovní zkušenost to vidí zcela jasně.

Mýliš sa a kto má , ako píšeš, hlubší opravdovou duchovní zkušenost to vidí zcela jasně, v čom je tvoj omyl.

Okrem iného aj v tom, že už celé roky si tu pestujete poniektorí svoju obľúbenú "mantru", v ktorej sa navzájom utvrdzujete, že Jana má len svoje predstavy.

[Pedriito]

To víš, mantra jóga to je věda.

A co teprv slogan bhóga.

[Návštěvník]

Bežnou ľudskou prirodzenosťou, (bez Poznania), je striedanie dobrých a nedobrých stavov nálad a pocitov vo vyhranenom, zúženom (egocentrickom) vedomí. Toto treba zmeniť, lebo takto nemôžu hľadajúci postúpiť na duchovnej ceste v Řádu stvoření vyššie, do oblastí nadsvetských (Božských). Ako sa to dá zmeniť, o tom pojednávajú duchovné Náuky a vykladajú o tom guruovia.

A že si ty, nadsvetské stavy vedomia ktoré si zatiaľ nepoznal, odrážajúce sa v pocitoch voľnosti a šťastia až blaženosti, vo svojej nevedomosti predstavuješ ako toho chudáka v blázinci, to vypovedá len o tvojom nepochopení.
Práve toto je nevedomosť závislá na ilúzii a nepravde.

Jenže Jana žádné - jak ty říkáš nadsvětské stavy nezná, jen má o nich svoje představy, do kterých se snaží vžívat.
Právě kdo má trochu hlubší opravdovou duchovní zkušenost to vidí zcela jasně.

[Návštěvník]

Bežnou ľudskou prirodzenosťou, (bez Poznania), je striedanie dobrých a nedobrých stavov nálad a pocitov vo vyhranenom, zúženom (egocentrickom) vedomí. Toto treba zmeniť, lebo takto nemôžu hľadajúci postúpiť na duchovnej ceste v Řádu stvoření vyššie, do oblastí nadsvetských (Božských). Ako sa to dá zmeniť, o tom pojednávajú duchovné Náuky a vykladajú o tom guruovia.

A že si ty, nadsvetské stavy vedomia ktoré si zatiaľ nepoznal, odrážajúce sa v pocitoch voľnosti a šťastia až blaženosti, vo svojej nevedomosti predstavuješ ako toho chudáka v blázinci, to vypovedá len o tvojom nepochopení.
Práve toto je nevedomosť závislá na ilúzii a nepravde.

Jenže Jana žádné - jak ty říkáš nadsvětské stavy nezná, jen má o nich svoje představy, do kterých se snaží vžívat.
Právě kdo má trochu hlubší opravdovou duchovní zkušenost to vidí zcela jasně.

Mýliš sa a

Ty se mýlíš.

[Návštěvník]

A že si ty, nadsvetské stavy vedomia ktoré si zatiaľ nepoznal,

Jak to víš, že je nepoznal? To je ten druhý vnor. To, co se má podle F. Drtikola nakopnout, aby to mohlo jít hlouběji. To samé říká i E. Tomáš.

Je to velmi těžké pustit. Jestli to Jana zatím nemůže pustit, tak je to ok, ale když tady bude tvrdit, že je to Poznání, tak ji budeme upozornovat, že není.

Jestli řekne, že jí to stačí, že víc nechce, tak je to v pořádku. Nemám zájem jí něco bourat, co je jí tak důležité a dělá ji štastnou. Je mi jí fakt líto, jak se musí neustále bránit, aby se jí to nerozpadlo.

Nebo si fakt myslíš, že takhle jako Jana by se choval někdo, kdo má zkušenost Poznání? Že by pořád dokola opakoval, že poznává lásku, štěstí a blaženost? Proč by to měl dělat?

Nisargadatta řekl jedinkrát tu nádhernou poetickou větu o moudrosti a lásce. Jana ji už opakovala snad sto krát a ani to ji nestačí, ještě ji musí rozebírat jak žábu pod mikroskopem. Tím ničí veškeré duchovní vibrace, která tato věta dokáže vyvolat, když se nechá prostě jen působit.

Mimochodem: Samozřejmě si můžeš myslet, že se mýlíme, ale zrovna tak si můžeme myslet my, že se mýlíš ty.

[Návštěvník]

Míla Tomášová:

A ještě si povíme něco o těch vnorech: Musí se také podat návod, jak se tam dostat. To nejde jenom říci - otevřu ve svém nitru vědomí prvního vnoru, i když jsou tady někteří, kteří to také zažili.

Ten první vnor přijde po dlouhém snažení, po dlouhé přípravě, ponořování, očišťování, pěstování charakteru a správného názoru atd. Vždycky tu však musí být ústřední myšlenka veliké čistoty mysli, lásky k Pravdě, velice pokorné obrácení se k Buddhovi osvícenému nebo k Božství ve vás. Vždycky tu však musí být veliká čistota mysli - jedině tak může bódhisattva (nebo mahásattva, jak je psáno v Pradžnaparamitě) vycházet k všepoznání. Jinak ne. Protože kdyby mu tam překážela nějaká sebemenší myšlenka, tak to není ono.

První vnor se tedy jmenuje „nekonečný je prostor“. Příprava na něj a začátek se bude jevit tak, že se uvolňuje vaše myšlenkové tělo. Někteří mi píší, že mají přímé zážitky při meditaci i po ní. Ty zážitky nemusí při meditaci být, i když meditace i koncentrace tu přípravu k tomu dělají. Takže se uvolňují, vyciťují se rozšířeně. A dá se na to také cvičit.

V buddhismu jsou na to taková cvičení - že vědomí je rozprostřeno jako ta místnost, město, jako celá země. I cvičení Čitra nádí, které například Eduard velice rád cvičí. Vždycky říká - rozšiřte tu čitru do celého města, země a třeba i vesmíru. Takže vy najednou pozorujete, že se do tohoto prostoru rozšiřujete a poznáte, že jste tímto prostorem.

Ještě pořád je tu však jakési pozorování, i když velice čisté a jemné. Nekonečný je prostor, ale vy to pozorujete. Vy jste tímto prostorem a to stačí na pozorování. Až když to hledající velmi dobře zažívá (protože ono to nepřijde hned), tak najednou poznává, že celý tento prostor je naplněný vědomím.

Nekonečný je prostor a nekonečné je vědomí ... on zažívá nekonečné vědomí - je třeba ve stromu a v pejskovi, patníku atd. - zažívá nekonečné vědomí. A kdyby pokračoval dál, tak poznává, že on to vědomí zažívá, že by chtěl opakovaně zažívat třeba samádhi, například savikalpa samádhi. Zaznamenává, že on je čistý, svatý a nekonečný.

Více zde: https://happyjoe.webnode.cz/hledani/tom ... -promluva/

[Návštěvník]

Míla Tomášová:

Druhý vnor tedy je „on je tím nekonečným vědomím“ a to je velice krásné. Odtud se málokomu chce pokračovat dál, protože to je taková krásná, svatá a blažená jistota - plno krásných přívlastků byste tam mohli dát. A přece jednou se i toto musí překročit!

Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: „Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – „já vím“ – „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já.

Více zde: https://happyjoe.webnode.cz/hledani/tom ... -promluva/

[Návštěvník]

Míla Tomášová:

Pak přichází třetí vnor - „položit já k nohám Vševědomí“ - je to řečeno obrazně, kdyby to Vševědomí mělo nějaké nohy.

Položit - je to napsáno i v jedné básni: Veliká pokora je potřeba k vzdávání se i lásky Boží, protože v tom druhém vnoru je obrovská láska Boží. A tak se vzdát i toho, to zažívat.

Proč tomu tak je? Protože jestliže je tu malé, svaté, čisté já - pořád z té Jednoty nějak vyčnívá, překáží, jakoby tu jednotu zdánlivě omezovalo. Svým způsobem nic tuto jednotu nemůže omezit, všechno v ní je - i ta nejhorší „já“ jsou v Jednotě. Ono je jenom jedno Já, a i to nejtemnější tam je.

Četla jsem v jedné knize, že největší hrůza je, když se má toto „já“ odložit (napsal to Kapleau) - není to pravda! Pro někoho určitě ano, ale jsou lidé pokorní, čistí, kteří toto „já“ pokládají Božství pokorně, z lásky.


Více zde: https://happyjoe.webnode.cz/hledani/tom ... -promluva/

[Návštěvník]

Míla Tomášová.

... v tom druhém vnoru je obrovská láska Boží. A tak se vzdát i toho, to zažívat.

[Návštěvník]

.
Je to o pokoře.

Veliká pokora je potřeba k vzdávání se i lásky Boží

[Pedriito]

Ta meditace je zprvu, ze strany individuality, jako vyslyšení a přijetí - pozvání na návštěvu.. ještě neví se od koho, čeho... Velká zvědavost, velká touha, poznat zdroj toho jemného hlasu odněkud z hloubi. Protože i když se o tom zvenku člověk může dozvědět mnohé, pouze uskutečnění té návštěvy, může dát jeho touze po Poznání - mír.
A ta vnitřní stezka jde připodobnit např. k cestě vlakem, která má několik mezizastávek. Ty tak zvané vnory, kterým se v mnoha naukách může říkat různými názvy. To není důležité. Spojuje je stejná trať, co vede ze stanice Touha až na konečnou.. s několika zastávkami. Vlaky jezdí co chvíli, tak co si každou neprohlédnout, žejo... A tady je to úskalí, že se někde pasažérovi tuze zalíbí, řekne si, tady je náramně, chvilku se zdržím.. A později už ze zvyku - co může být víc?
Už ani nevnímá houkání vlaků, nádražní hlášení, co ho zvou dál, hloub...