Praxe

[Návštěvník]

PRAXE

Patandžali

52. Praktická jóga se provádí odříkáním, studiem a uctíváním Boha. (Krijá – jóga.)

53. Cílem jógy je odstranit utrpení a dosáhnout Osvícení.

54. Utrpení je nevědomost, egoismus, touha, odpor a strach.

55. Nevědomost je prvotní příčinou utrpení. Ostatní jsou jejím následkem, ať jsou dřímající,
zeslabené a potlačené, nebo nahromaděné.

56. Nevědomost zaměňuje pomíjivé s nepomíjivým, čisté s nečistým, strastiplné s radostným a ne–Já s Já.

57. Egoismus způsobuje ztotožnění Diváka s omezeností jeho zraku.

58. Touhy dychtí po rozkoši.

59. Odpor odtahuje od bolesti.

60. Strach je neustálý přirozený děs ze smrti, hluboce zakořeněný i v mysli vzdělaných.

61. Jemnější utrpení zmizí, když se mysl rozplyne v osvícení.

62. Hrubší utrpení odstraňuje meditace.

63. Karman (následky skutků), ať se uskutečňuje v současném nebo budoucím životě, má své
kořeny v utrpení.

64. Tak dlouho, dokud je tento kořen přítomen, setrvává i karman, vytváří nová zrození, řídí dobu svého zrání a její naplnění.

65. Přináší radost nebo bolest podle toho, zda pochází ze zásluh či prohřešků.

66. Pro mysl, jež rozlišuje, veškerý karman je strastiplný, protože vždy s ním přichází strast. Vytváří podráždění, zanechává za sebou dojmy a způsobuje konflikt mezi třemi stavy. (Tamas, Radžas a Sattva.)

67. Je nutné vyhnouti se budoucímu utrpení.

68. Příčinou utrpení je spoj (proces nazírání) mezi divákem a viděným světem, který je nutno
přerušit.

69. Čistota, činorodost a nevědomost (Sattva, Radžas a Tamas) utvářejí viděný svět. Živly a smysly tvoří jeho rozdílnost. Radost a osvobození jsou cílem.

70. Hrubé, jemné, projevené a neprojevené jsou čtyři rozdíly mezi třemi stavy.

71. Divák je plně ztotožněn se svým díváním. Ač je sám bezbarvý, jeví se jako zabarvený vzhledem k proměnám svého vnímání.

72. Zkušenost z viděného světa existuje jenom pro Diváka.

73. Ta zaniká pro toho, kdo dosáhl osvobození, ale viděný svět zůstává pro ostatní, jsa obecným jevem pro všechny.

74. Divák a viděný svět jsou tak propojeni, že pravá přirozenost každého z nich může být rozpoznána.

75. Příčinou tohoto spojení je nevědomost.

76. Není-li nevědomosti, není ani propojení. Zrušení tohoto spoje odhalí nezávislost Diváka.

77. Nevědomost odstraníme neustálým rozlišováním mezi Já a ne–Já.

78. Sedminásobné je poznání, jež se dostává jóginovi na posledním stupni vývoje.

79. Meditační praxí odstraníme nečistoty, a světlo poznání zazáří. (Následkem rozlišování.)

80. Jama, Nijáma, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána a Samádhi je osm stupňů
jógy.

81. Odřeknutí se násilí, krádeží a vilnosti spojené s pravdomluvností a vytrvalostí vytváří zásady (Jama).

82. Toto jsou zásady, jež musí být dodržovány nezávisle na čase, místě, postavení nebo okolnostech.

83. Čistota, odříkání, spokojenost, opakování posvátných manter a oddanost Bohu vytvářejí pravidla (Nijáma).

84. Když nás znepokojují zlé myšlenky, musíme je zapuditi myšlenkami dobrými.

85. Nezapomeňte, že špatné skutky, násilí a podobně, ať již vykonané, zapříčiněné nebo navedené, ať vyprovokované zlobným odporem nebo poblouzněním, ať se zdají důležité či nikoliv, zabraňují meditaci, způsobují temnou zaslepenost a utrpení.

86. Stane-li se nenásilí nedílnou součástí charakteru jógina, jakékoliv nepřátelství v jeho přítomnosti zaniká.

87. Je-li pravda jeho nedílnou součástí, dosáhne jógin ovoce skutků pro sebe a druhé aniž by konal.

88. Kdo nekrade, tomu přichází bohatství samo.

89. Jógin získává energii neochvějnou vytrvalostí.

90. Kdo není chamtivý a nepřijímá dary, pozná své minulé životy, přítomnost i budoucnost.

91. Vnitřní a vnější čistotou se jógin odpoutává od svého těla a vyhýbá se tělesnému styku.

92. Stejně tak dosáhne vyjasnění intelektu, jarosti mysli, ovládnutí smyslů a síly soustředění. To
všechno ho připravuje k Sebepoznání.

93. Ze spokojenosti vychází nejvyšší štěstí.

94. Odříkavost odstraňuje nečistoty a probouzí fyzické i mentální síly.

95. Odříkávání posvátných manter uvádí v přímé spojení s Bohem, jehož uctíváš.

96. Uctíváním Boha vzniká Osvícení (Samádhi).

97. Pozice (Ásana) musí být pevná a příjemná.

98. Tu upraví relaxace a meditace na Nekonečné a Neměnné.

99. Ovládnutím pozice zmizí všechny narušující vlivy.

100. Dalším stupněm je ovládnutí dechu (Pránájáma).

101. Vydechování, vdechování a zadržení dechu může být krátké nebo dlouhé, dle délky, trvání a počtu dechů.

102. Čtvrtá metoda dýchání je určována jednotnou vnější nebo vnitřní měrou.

103. Tím se odvane mrak, stínící světlo mysli.

104. Mysl se stane způsobilou k soustředění (Dháraná).

105. Pratjáhára je obnovení původní čistoty mysli odřeknutím se vnějších objektů vnímání.

106. Tak dochází k dokonalému ovládnutí smyslů.

[Návštěvník]

Nemusíte honit ego, abyste ho zabili. Nejde to. Vše, co potřebujete, je upřímná touha po poznání. Říkáme tomu átma-bhakti, láska k Nejvyššímu: nebo mókša-sankalpa, odhodlání osvobodit se od klamného. Bez lásky a vůle inspirované láskou nelze nic dělat.

Pouhé mluvení  o Realitě, aniž bychom s tím cokoliv dělali, je sebezničující. Ve vztahu mezi osobou, která říká „Já jsem“ a pozorovatelem toho „Já jsem“, musí být láska.
 Dokud se pozorovatel, vnitřní já, „vyšší“ já, považuje za oddělené od pozorovaného, „nižšího“ já, pohrdá jím a odsuzuje je, je situace beznadějná. Pouze tehdy, když pozorovatel (vyakta) přijme osobu (vyakti) jako projekci nebo projev sebe sama, a takříkajíc přijme své já do Já, dualita „já“ a „toto“ jde a v identita vnější a vnitřní Nejvyšší Reality se projevuje.

K tomuto spojení vidoucího a viděného dochází, když si vidoucí uvědomí sám sebe jako vidoucího, nezajímá se pouze o viděné, což ho každopádně zajímá, ale také se zajímá o to, aby se zajímal, věnoval pozornost, uvědomoval si, že je si vědom. . Láskyplné vědomí je rozhodujícím faktorem, který přináší realitu do centra pozornosti.

Nisargadatta

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Odhodlání změnit směr svého života, rozhodnout se udělat změnu k lepšímu, a pak podle toho jednat, změnit své vědomí, to je vše, co potřebujete.

[Návštěvník]

[miroslav]

Specielně pro Janu - "jsem sat-čit-ánana"

Eduard Tomáš:

A ještě bych vám chtěl říct: Neztotožnujte se s tělem. Ani s jeho pohyby, ani s pohyby mysli. Protože vy jako základna, jako podstata všeho, jako Absolutno se nepohybujete. To není pohyblivé, to je statické, to je statické bytí. A v pohybu je to jenom jako tvoření, ale chcete-li se ztotožnit s absolutní Pravdou, tak se musíte dostat až do konce čili až do toho nepohybu.

Můžeme to přirovnat třeba k obrazovce. Obrazovka se nepohybuje, ale obrazy na ní ty se prostě pohybujou, tam je všechno možné, to je biograf. Stejně tak jako s plátnem, se stříbrným plátnem filmovým. Na tom se taky pohybují obrazy. Ale kdyby nebylo toho plátna, obrazy by nebyly také. Na to si vždycky vzpomente, přátelé, když budete meditovat.

Pokud možno se udžujte v klidu. Dejte si takovu jakoby představu, takovou vnitřní deklaraci: "Já jsem nekonečný mír. "Já jsem totožný s nekonečným mírem. který je zdrojem veškeré síly. A tuto deklaraci, přátelé, udržujte - pokud možno - celý den. Až přijdete domů, tak si ji zopakujte a začněte meditovat. Začněte meditovat prostě - jen tak, že otočíte pozornost za myšlenky. Čili pozornost na pozornost. To je nejjednoduší.

Po 21 dnech vyměnte tu deklaraci za jinou. Třeba "Já jsem Vědomí". A zase se v tom upevněte, a když přijdete domů, tak si tu zopakujte a normálně zas otočte mysl na svoje pozadí - čili myšlenky za myšlenky, Na klid, který je za nimi.

Já jsem dlouho uvažoval o tom, co bych vám doporučil, aby se to hodilo pro každého. Tak především pro začátečníky jsou tyto deklarace. Ty jsou různé. Může to být, právě jak říkám "Jsem nekonečný mír." Ta je nejběžnější a nejúčinější. Ale může to být také "Já jsem existence ". "Já jsem Vědomí", "Já jsem čistá, neextatická blaženost" nebo "Já jsem sám - samojediný, nekonečný, nepřipoutaný, samozářící". Ono skutečně když přijdete až k té Pravdě, tak ono to září. Ono to skutečně září - samozář. Proto to také Drtikol říkal: "Nechte to záření skrze všechny vaše pory". Tak toto bych doporučoval začátečníkům.

.........

Deklarace "Já jsem nekonečný mír".

O manželství :: Eduard Tomáš, Paměti mystika 14/15

[Jana]

Specielně pro Janu - "jsem sat-čit-ánana"

Eduard Tomáš:

A ještě bych vám chtěl říct:......

Ano, díky, tohle může nepochybně fungovat. Je to duchovní probuzení, které probíhá na základě afirmací a má to své zákonitosti. Podrobně tenhle postup je popisován v knize: "Jak se stát Buddhou za pět týdnů"

Afirmace jsou myšlenky, které se ukládají v podvědomí a ovlivňují pak celé prožívání naší reality. Obvykle to trvá několik týdnů, než začnou působit.

Negativní afirmace mohou vytvářet bloky, které vytvářejí v našem životě problémy. Pokud to jsou afirmace negativní, pokud o komkoliv nebo čemkoliv smýšlíme negativně, pohrdlivě, nenávistně, nepřejícně, závistivě a jakkoliv podobně s negativními emocemi, tak se to projeví v našem životě jako připoutanost k negativitě. Naše osobní vědomí se zužuje, zatemňuje temnými myšlenkami, mizí schopnost intuitivního vhledu a poznávání pravdy. Namísto poznání Probuzených, poznávání existence jako blaha a žití v klidu a míru, se jeví existence jako těžká, depresivní, náročná, špatná, zlá...Naše nevědomost se prohlubuje. Je to vlastně krmení zlého vlka.

A pozitivní afirmace mohou bloky rozpouštět. Není to oblbování, je to naopak odblbování.

Existují i jiné cesty nebo způsoby, jak probudit poznání Pravdy.

Kdysi jsem všemožné afirmace používala a vyzkoušela jsem si, že fungují, ale začalo mě otravovat si pořád něco přát a neustále si hlídat myšlenky a emoce. Navíc všechna ta splněná přání nebyla úplně ONO. Zatoužila jsem po klidu, kdy si nic nemusím myslet. Což časem vedlo k objevu Ježíšova Největšího přikázání. Takže na konci roku 2006 jsem několik týdnů udržovala pozornost v uvědomění lásky v srdci, mysli a duši, uvědomění, že Bůh, který je vším, co existuje, je tou láskou, která tím vším je. Tím se tyhle tři věci ukázaly jako jedno nekonečné blažené vědomí, jako sat-čit-ánanda.

Ono je jedno, jak to pojmenuješ, ale tohle už ONO je.

[.Petra]

Negativní afirmace mohou vytvářet bloky, které vytvářejí v našem životě problémy. Pokud to jsou afirmace negativní, pokud o komkoliv nebo čemkoliv smýšlíme negativně, pohrdlivě, nenávistně, nepřejícně, závistivě a jakkoliv podobně s negativními emocemi, tak se to projeví v našem životě jako připoutanost k negativitě.

Jano, proč si tak často představuješ, že to máme/mají lidé negativní? To ti pak v mysli funguje jako negativní afirmace a škodíš si tím. Zkus to přeměnit na pozitivní. Např. : Vidím každého jako Boží dítko. At jsou všechny bytosti štastné apod. Takové pozitvní myšlenky ti/ nám pomáhají pročistit mysl. Myslet pozitivně, nepředstavovat si a nemyslet na negativity, jak to bohužel často děláš ty. Když si myslíš, jak jsou ostatní nenávistní, nepřejícní a ty jiné negativity, které si o nich představuješ, tak přecházejí na tebe.
Nevidím druhé jako nenávistné, nepřjícné, závistivé a všechny ty jiné negativní vlastnosti, které jim ty přisuzuješ a vůbec si nedovedu představit, že by to dokonce afirmovali. To je negativní smýšlení o lidech. To jsem naštěstí nikdy neměla.

Ale třeba zatím jinak nemůžeš.

[.Petra]

Eduard Tomáš:

Deklarace "Já jsem nekonečný mír".

O manželství :: Eduard Tomáš, Paměti mystika 14/15

To, že na svět přišel takový moudrý, laskavý, pokorný a skromný člověk jako byl Eduard Tomáš, je projev velké Boží milosti.

[.Petra]

Pro realizované je typické, že to, co se obvykle vidí jako negativní, proti čemu se bojuje, čeho se člověk chce co nejrychleji zbavit, vidí pozitivně. Např. utrpení.

Ramana vidí utrpení jako cestu k poznání Boha. Stejně tak E. Tomáš říká, že když se cítíme špatně, nespokojeně, tak je to vlastně dar, který nás vede k tomu, že začneme hledat Pravdu. A také Nisargadatta říká, že např. nepříjemné pocity odcizenosti, prázdnoty jsou výhodné, nebot znamenají, že duše zvedá kotvu za novými cíly.

Eduard Tomáš v Pamětích mystika děkuje i lidem. kteří mu způsbovali těžkosti na cestě životem. Neříká o nich, že byli závistiví, nepřejícní apod., ale je jim vděčný, že díku tomu sílil a rostl na cestě k Pravdě.

[Tara]

Díky, Petro.

[Jana]

Negativní afirmace mohou vytvářet bloky, které vytvářejí v našem životě problémy. Pokud to jsou afirmace negativní, pokud o komkoliv nebo čemkoliv smýšlíme negativně, pohrdlivě, nenávistně, nepřejícně, závistivě a jakkoliv podobně s negativními emocemi, tak se to projeví v našem životě jako připoutanost k negativitě.

Jano, proč si tak často představuješ, že to máme/mají lidé negativní?

Petro, vůbec si nepředstavuji, že to máš Ty, nebo kdokoliv konkrétně negativní. Pouze popisuji, jak funguje mysl. S osvícenou prázdnou myslí je poznáváno to, co poznávají Probuzení.

S negativní myslí se jeví existence jako negativní a život je plný utrpení. To je celé, takhle to funguje.

To ti pak v mysli funguje jako negativní afirmace a škodíš si tím.

Poznáváním, jak funguje mysl si nemáš šanci škodit, naopak je tady osvobození od připoutanosti k ní a to, co se v ní objeví, s Tebou nic nedělá, naopak je tady možnost, jak říkají Probuzení, nepřebírat zásilky s negativním obsahem.

Zkus to přeměnit na pozitivní. Např. : Vidím každého jako Boží dítko. At jsou všechny bytosti štastné apod. Takové pozitvní myšlenky ti/ nám pomáhají pročistit mysl. Myslet pozitivně, nepředstavovat si a nemyslet na negativity, jak to bohužel často děláš ty. Když si myslíš, jak jsou ostatní nenávistní, nepřejícní a ty jiné negativity, které si o nich představuješ, tak přecházejí na tebe.

S poznáním, že mysl ve skutečnosti není ničím skutečným, je veškerý projev prázdný, forma je prázdná a tím pádem není nic, co by zatemňovalo skutečnost, nic, co by způsobovalo utrpení, nejsme těmi smrtelnými těly, nejsme ničím takovým, co by si kdo mohl o kom myslet, je tady jasné, že každý je ve své podstatě Boží.

Nevidím druhé jako nenávistné, nepřejícné, závistivé a všechny ty jiné negativní vlastnosti, které jim ty přisuzuješ a vůbec si nedovedu představit, že by to dokonce afirmovali. To je negativní smýšlení o lidech. To jsem naštěstí nikdy neměla.

Je to skvělé, jestliže nikoho neztotožňuješ se žádnou negativní myšlenkou, nic si o nikom negativního nemyslíš, ani o sobě neuvažuješ jako o něčem, čeho by se mohla jakákoliv negativní myšlenka dotýkat, tak Tvé poznání skutečnosti je osvícené a ve Tvém světě žádné utrpení neexistuje, přesně tak jak o tom mluví například Nisargadatta.

[Jana]

Pro realizované je typické, že to, co se obvykle vidí jako negativní, proti čemu se bojuje, čeho se člověk chce co nejrychleji zbavit, vidí pozitivně. Např. utrpení.

Ramana vidí utrpení jako cestu k poznání Boha. Stejně tak E. Tomáš říká, že když se cítíme špatně, nespokojeně, tak je to vlastně dar, který nás vede k tomu, že začneme hledat Pravdu. A také Nisargadatta říká, že např. nepříjemné pocity odcizenosti, prázdnoty jsou výhodné, nebot znamenají, že duše zvedá kotvu za novými cíly.

S prohlédnutím iluze ve skutečnosti nic negativního neexistuje, nejsme tím, co by se mohlo jakkoliv poškodit, zničit, nejsme ničím pomíjivým. Není tady žádná oddělenost, dvojnost. Tudíž není důvod se čehokoliv zbavovat, ale je důležité to důkladně poznat o co jde. Projít si tím, co se nám jeví jako negativní a poznat, že se to jenom jako negativní jevilo. Všechno, čeho se bojíme, si potřebujeme prožít, abychom poznali, že není čeho se bát.

Eduard Tomáš v Pamětích mystika děkuje i lidem. kteří mu způsbovali těžkosti na cestě životem. Neříká o nich, že byli závistiví, nepřejícní apod., ale je jim vděčný, že díku tomu sílil a rostl na cestě k Pravdě.

Možná je to trochu nešikovně napsané, bylo by zajímavé sem dát přesnou citaci, protože to, že nám někdo způsoboval těžkosti v životě, se nám může jen takhle jevit, ale ve skutečnosti tomu, kým skutečně jsme, nemá šanci nikdo ničím žádné těžkosti způsobit. Je tady jen šance, že díky těm, co se jeví, že nám nějaké těžkosti způsobují, přesně tohle máme šanci poznávat.

[Jana]

Tady by se to asi dalo dohledat, ale teď jdu s vnoučkem na hřiště, tak třeba někdy později.

[.Petra]

Díky, Petro.

[.Petra]

Možná je to trochu nešikovně napsané, bylo by zajímavé sem dát přesnou citaci, protože to, že nám někdo způsoboval těžkosti v životě, se nám může jen takhle jevit,

Jako se jeví, že někdo smýšlí negativně o druhém. Všechno se to jen jeví - v tom Božím snu.

Opravdu podstatné je, komu se to jeví.

To, co říká Eduard Tomáš, chápu, to, co píšeš ty, Jano je mi cizí a nic mi to neříká.

[.Petra]

S negativní myslí se jeví existence jako negativní a život je plný utrpení.

Ty máš takovou mysl nebo jsi ji měla? Nebo si jen představuješ, že to tak někdo má?

Neznám nikoho, jehož život by byl plný utrpení. Ty ano? Znám jen lidi, kteří mají rádi život, i když se v něm pravidelně střídá radost se smutkem. Takový je život tady v tělě, má své půvaby a i své hrůzy. Podle Nisargadatty teprve když radost a žal ztratí svou moc, tak se objeví trvalý mír a klid. Kdo po tom toužil, tomu to přináší trvalé uspokojení, neestatickou blaženost. Podle mne po tom ale většina lidí ještě netouží, vyhovuje jim život plný zvratů a napětí, líbí se jim to. Vždyt to proto také existuje.

Teprve když se Jáství všemi těmi zážitky, tím ztotožnovaním se vším možným unaví, tak zatouží po trvalém klidu a míru, vysvětluje Nisargadatta. Je to takový věčný koloběh.

[.Petra]

Teprve když se Jáství všemi těmi zážitky, tím ztotožnovaním se vším možným unaví, tak zatouží po trvalém klidu a míru,

A pak se objeví v jeho světě probuzení a realizovaní, kteří mu ukáží a poradí, jak na to. Musí ale jejich rady uvést do praxe, jinak se mír a klid neobjeví. A o tom je tohle vlákno - o praxi. Vhodným začátkem je - "Jsem nekonečný mír. "

[Jana]

S negativní myslí se jeví existence jako negativní a život je plný utrpení.

Ty máš takovou mysl nebo jsi ji měla? Nebo si jen představuješ, že to tak někdo má?

Ono to tak je, že s negativně laděnou myslí se vidí celá realita negativně, depresivně, černě.

Neznám nikoho, jehož život by byl plný utrpení. Ty ano?

Nikdy jsi nepotkala nikoho nešťastného, beznadějně zoufaného? Nikdy jsi neslyšela nikoho mluvit o utrpení jako o skutečné realitě? Nikdy jsi neslyšela o nikom, že by například spáchal sebevraždu?

Znám jen lidi, kteří mají rádi život, i když se v něm pravidelně střídá radost se smutkem. Takový je život tady v tělě, má své půvaby a i své hrůzy. Podle Nisargadatty teprve když radost a žal ztratí svou moc, tak se objeví trvalý mír a klid. Kdo po tom toužil, tomu to přináší trvalé uspokojení, neestatickou blaženost. Podle mne po tom ale většina lidí ještě netouží, vyhovuje jim život plný zvratů a napětí, líbí se jim to.

To máš pravdu. Mnozí lidé se dokonce bojí, že kdyby se objevilo uvědomění trvalé blaženosti s celým tím nekonečným klidem a mírem, tak že by pro ně byl život nuda. Někteří lidé si dokonce v utrpení libují. Někteří lidé si libují v trápení druhých. Ale někteří lidé naopak přejí všem bytostem, aby byly šťastny. A nejmoudřejším z nich je jasné, že dokud nenaleznou samy trvalé štěstí, tak nemají šanci k němu nikomu dalšímu dopomoci.

Teprve když se Jáství všemi těmi zážitky, tím ztotožnovaním se vším možným unaví, tak zatouží po trvalém klidu a míru, vysvětluje Nisargadatta. Je to takový věčný koloběh.

Petro, prosím Tě, můžeš sem dát tu citaci, kde Nisargadatta tohle říká? Bylo by zajímavé si přečíst pokud možno celou verzi tohohle vyjádření i s kontextem toho, co k tomu říká okolo. Díky.

[Jana]

Možná je to trochu nešikovně napsané, bylo by zajímavé sem dát přesnou citaci, protože to, že nám někdo způsoboval těžkosti v životě, se nám může jen takhle jevit,

Jako se jeví, že někdo smýšlí negativně o druhém. Všechno se to jen jeví - v tom Božím snu.

Opravdu podstatné je, komu se to jeví.

To, co říká Eduard Tomáš, chápu, to, co píšeš ty, Jano je mi cizí a nic mi to neříká.

Je to fajn, že máš důvěru v jeho slova a rezonují Ti s tím, co vnímáš jako skutečnost.

Pustila jsem si kousek toho videa s Eduardem Tomášem, a musím říct, že tam mluví o něčem, s čím tak trochu nesouhlasím.

Říká: "Zlé síly existují."

To se ovšem jeví jako realita jen v relativní realitě.

Dokud jsme odděleni (samo sebou jen mentálně, ve skutečnosti to není možné), dokud jsme odděleni od Boží přítomnosti, tak jsme těmi egy, individuálními jednotkami, na které může působit střídavě dobro a zlo.

Se zmizením téhle iluze je tady jen Boží přítomnost, která je pouze dobrá.

Žádná zlá sila tady ve skutečnosti neexistuje. Může existovat pouze nevědomost. Nepoznávání, že všechno, co existuje, je ve skutečnosti Láska.