Absolutní realita

[Návštěvník]

"To, co je přítomno, je absolutní realita - není to to, co si myslíte, že to je." - Peter Brown

Nováčci mají tendenci přistupovat k józe takto: Zajímá mne, co bych mohl pro sebe díky józe získat. Potřebuji to najít; potřebuji najít určitou otevřenost; potřebuji najít jakousi transcendenci; potřebuji najít něco většího než já, silnějšího než já a mocnějšího než já. Potřebuji, potřebuji, potřebuji, potřebuji, potřebuji. Z toho vyplývá, že trpím nedostatkem, a to něčeho vnějšího, co mi chybí.

Místo toho si všímejte své zkušenosti. Já jsem. Já jsem tady. Tato bytost existuje. Tato bytost je aktuální. Cítím to, tuto absolutní nepopíratelnou skutečnost a pravdu svého bytí, pravdu, že jsem přesně takový, jaký jsem. Jak bych mohl být něčím jiným? To mi dodává sílu. To dává pozici, která je ukotvením v pravdě vašeho bytí, autoritou vašeho bytí, která je naprosto skutečná a je zajedno se samotným bytím skutečnosti.

Myslím, že lidé mají ve zvyku ztotožňovat se se svým tělem, osobností, myšlenkami a emocemi, což není to, čím ve skutečnosti jsou. To, čím ve skutečnosti jste, je TO, co je zde, tato přítomnost, toto pole vědomí, tato bublina prožívání. Ve skutečnosti nemáte žádné tělo, nebo můžete říci, že vaše ztělesnění jsou všechny formy, které se objevují ve vašem prožívání.

Ve skutečnosti nemáte žádné myšlenky. Máte hlubokou inteligenci, která nepoužívá myšlenky ani logické procesy. Funguje na základě absolutního vědění, okamžité integraci informací a vnímání provázanosti bez nutnosti procesního zpracování.

To, s čím se běžně ztotožňuji jako s tělem, osobností a myšlenkami, jsou pouze aspekty mého ztělesnění, které se objevují, ale já jsem víc než tímto. Mé bytí není takto limitováno, stejně jako Peter Brown není pouze svou rukou. A tak vaše tělo, vaše osobnost a vaše myšlenky jsou zde stejným způsobem, jako je zde vaše ruka, ale vy jste mnohem víc, stejně jako já jsem mnohem víc než než mou rukou.

Snaha přistupovat k duchovnosti z pozice ztotožňování se s tělem a myslí a osobností je častým problémem. Mohu si myslet: Ano, to je skvělé, tam venku je to jiné já, ale já jsem Peter Brown, malé staré já, které tu sedí, tato lidská bytost, která se snaží navázat vztah k tomu, co je tam venku. To je nepřesné, protože je to obráceně.

Skutečné já není Peter Brown. Skutečné já je toto bytí, toto vědomí, tato přítomnost, která je právě zde. Z tohoto úhlu pohledu to všechno dává smysl. Všechno do sebe zapadá. Ale z pohledu Petera Browna, který se snaží navázat vztah s tím nějakým větším já, které je nějak tam venku, to nezapadá. Nefunguje to, protože to tak ve skutečnosti není. To je jedna z největších překážek jógy. Je orientovaná z hlediska těla/mysli, z hlediska identifikace jednotlivého člověka s ní. To není to, kým jste. Proto doporučuji uvolnit se do přítomnosti prožitku, procítit přítomnost prožívání.

Nestarejte se o identitu, o to, zda jste to vy nebo co to je. Prostě vnímejte přítomnost prožívání. Když ji budete cítit velmi hluboce a plně, začnete se usazovat v její plnosti. Je tady. Je vším, co tu je. Vnímejte její inteligenci. Vnímejte její vědomí. Vnímejte její vitalitu. Není to nějaká neživá danost. Je to neuchopitelná, citlivá, vědomá, živá přítomnost, a TO je to, co skutečně jste. TO je vše, co tu skutečně je. A jóga je především o zkoumání tohoto jevu, této skutečnosti.

***

Přeloženo z knihy This That Is od Petera Browna.

[Mudrc]

Jaká je pravá podstata touhy? ptá se posluchačka Eckharta.

Každá touha je hledáním zdroje, odpovídá.



Já bych to rozvedl – ego ze 3. čakry zkresluje světlo tím, že zdroj vidí v sobě.

Zkreslení 5. čakry, tj. zkreslení světla jako spolu-stvořitele, je možné díky energii lásky ze 4. čakry přitahováním se neegoistických polarit. Zdroj je mimo ego, tedy všude.

To ev. umožňuje vidět všude = nikde, jakožto zkreslení světla vyšších čaker. Míla Tomášová to vyjádřila ve své básni Probuzení, Bůh je za vším dokonale skryt je jen opis toho.

[Návštěvník]

„Neti-neti" „ne to, ne ono", což je vlastně popisem brahman. Jinými slovy - ,,ono není tím, co vidíme". Nic z toho, co vidíme, není brahman jaké je. Ono je cosi jiného než vše, co je projevené. Jediný pozitivní popis poskytuje védánta, když vyjadřuje aspekty absolutna.

Brahman se tu popisuje jako sat – čit – ánanda, tedy jako absolutní Bytí – absolutní Vědomí – absolutní Blaho.

Sat, Bytí, vyznačuje pozitivní jsoucnost, to, co je; že Existence je. Sat není určitou formou existence, ale je Bytí samo o sobě. Znamená absolutní Pravdu, která platí všude, ve všech věcech a vždy.

Čit, Vědomí, je označení pro citnost, jedinou citnost ve všem. Je čiré a samo svítící a osvěcuje i vše ostatní. Vědomí je základní věcí existence. Je energií, pohybem, stvořuje pohyb, vesmír a vše, co je v něm, - mikro i makrokosmos. Čit není individuálním vědomím, ale čistým uvědomováním, kterým si uvědomujeme vnější objekty a vnitřní pocity. Je svědkem, který sám není objektem myšlení.

Ánanda, Blaho, lze pochopit jedině zážitkem. Je zcela nezávislé. Není stavem mysli, ale stavem, který zůstává, když byly překonány všechny mentální jevy, včetně zkušenosti radosti. Tehdy nastává zažívání Blaha, které se neustále obnovuje. Blaho je neomezeně celistvé, úplné, nic mu neschází, proto po ničem netouží, takže blaženě spočívá samo v sobě.

TOMÁŠ, Eduard. Umění klidu mysli

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Maharadž:

Džňánin si uvědomuje původ a hodnotu vědomí - bytí, které se na něm spontánně objevilo. Totéž vědomí hraje spoustu rolí, některé šťastné, jiné smutné, ať jde o jakoukoliv roli, džňánin vše pouze pozoruje. Role nemají na džňánina žádný vliv. Všechny vaše problémy jsou jen problémy těla a mysli. I přesto lnete k tělu. Jelikož se ztotožňujete s tělem a myslí, následujete určité uhlazené způsoby vyjadřování, když mluvíte. Já však ne. Mohu vás rozhodit; pak nebudete schopen přijmout to, co vám říkám. Neobjevuje se ve mně potřeba následovat způsoby slušného chování. Jste svázáni svými koncepty a vjemy. Ve skutečnosti milujete pouze pocit „já” - vše děláte kvůli tomuto pocitu. Nepracujete pro žádné lidské blaho, žádný národ, ale pouze pro pocit „mé”, který milujete ze všeho nejvíc.

Tazatel:
Já ale rád tvořím, pracuji.

Maharadž:
Všechny vaše aktivity pokračují tak jako tak, avšak nejsou nic než zábavou. Stavy bdění a hluboké-ho spánku přicházejí a odcházejí spontánně. Prostřednictvím pocitu „mé” se automaticky považujete za konatele. Zjistěte však, zdali je pocit „mé” skutečný anebo neskutečný, trvalý či pomíjivý. Pocit „mé”, který se ve vás objevuje, je neskutečný. Sám jsem si ověřil, jak neskutečný je. Pocit „mé” byl podroben zkoušce a prokázán za neskutečný. Kdo je tím, kdo ví, že pocit „mé” je neskutečný? Pochopení uvnitř vás, jež si je vědomo neskutečnosti pocitu „mé”, zná všechny změny. Proto musí být samo neměnné. Jste iluzí, májou, bludnou představou. Právě pouze díky poznání své neskutečnosti vím, že i vy jste neskutečný. Není tomu tak, že já jsem skutečný a vy jste neskuteční. Je to takto: Jelikož já jsem neskutečný, vše je neskutečné.

https://de.scribd.com/doc/37689665/3129 ... -Absolutno

[Návštěvník]

Vědomí a Absolutno - Šrí Nisargadatta Maharadž

Vědomí je závislé na těle; tělo závisí na potravinové esenci. Je to vědomí, které nyní hovoří. Pokud není tělem přijímána potrava, tělo přestane existovat. Byl bych schopen hovořit bez těla? Je ve vaší moci uchovat si pocit „já”? Stejně jako se spontánně objevil, rovněž tak zmizí. Nebude vás předem varovat oznámením: „Zítra odcházím.” Vyvstala pochybnost a vy se snažíte nalézt řešení. Kdo je ten, kdo má pochybnost? Přijďte na to sami.

Maharadž:
Jak jsem došel k pravdě o své věčné existenci? Meditováním na meditujícího, kdy se pocit „jáství” rozplynul do „jáství”. Až poté jsem pochopil, co je mojí skutečnou přirozeností. Velcí světci meditovali stejným způsobem. Nikdo mi neřekl, jak to mám dělat. Nikde jinde jsem se po tomto poznání nepídil. Vytrysklo ve mně samo od sebe. Meditoval jsem podobně jako jiní světci a spatřil vizi. Na počátku zde byl prostor. V prostoru jsem uzřel zhmotnělé principy. I když nemají žádnou tělesnou formu, v mé vizi těla měly. Nazval jsem je Prakriti a Puruša, mužským a ženským aspektem kosmického vědomí. Do té doby, než dojde ke spojení Prakriti a Puruši, spočívá dynamické, vše prostupující vědomí v nečinném stavu. V momentu spojení ženského a mužského aspektu došlo k výronu semene, které bylo zaseto v ženském těle. Když semeno proniklo do dělohy, začalo nabírat formu. Po devíti měsících těhotenství se narodilo dítě. Vědo-mí, zaseté v děloze, bylo kauzálním tělem (lingadeha). V tomto kauzálním těle byla znalost „já jsem” přítomna v nečinném, latentním stavu. To jsem viděl v meditaci.

Tazatel:
Jak k tomu došlo, že jsme čiré vědomí ztratili?
Maharadž:
Každá bytost prožívá stav Íšvary (Boha), ať už přímo nebo skrytě. Je však natolik uvězněna v objektivním světě, že ztrácí svoji pravou totožnost. Musíte zjistit, co je principem „já jsem”. Objevuje se zcela spontánně a současně s jeho vyvstáním počne spletitost konceptuálního života.

Tazatel:
Jak bych měl začít s hledáním Sebe sama?

Maharadž:
Začněte úplně od začátku. V hrubohmotném světě jsem začal existovat díky svým rodičům. Vím velmi dobře, že můj základ (zdroj) již prodléval ve směsi jejich tělesných výtažků, ze které jsem se narodil. Avšak došel jsem k závěru, že zcela určitě nemohu být princip (tělo), který se narodil z matčina těla. Není mezi námi nikdo, kdo by byl sto let starý. Znamená to pak, že jste před sto lety neexistoval?

Tazatel:
To nevím.

Maharadž:
Ten, kdo říká „já nevím” tu již musel být; zkrátka, nebyl jste jako toto tělo, ale něčím jste byl. Toto musíte zcela jasně pochopit. Před sto lety jsem nebyl něčím, jako je toto tělo; čili ten, kdo to oznamuje, tu tehdy před sto lety musel být. Vy jste byl a budete existovat věčně. To, co tu vysvětluji, se netýká světského poznání. Nechcete se vzdát ani světského, ani takzvaně duchovního poznání. Přesto chcete pochopit spletitost své existence. Snažíte se tomu porozumět prostřednictvím světských konceptů. Jenže to je přesně důvod, proč nejste schopni se pravého poznání dobrat. Ve skutečnosti je vaší podstatou stav absolutního klidu, ne stav fenomenálních změn. V tomto neprojeveném (ne-fenomenálním) stavu jste dokonale klidní. Není zde však zkušenost sebepřítomného stavu. V tomto stavu není anistopa po strastech či neštěstí, je tu pouze ryzí klid. Víte, o čem hovořím?

Tazatel:
O Ánandě, klidu.

Maharadž:
Snažíte se definovat ryzí klid na základě svých vlastních konceptů, protože chcete cítit uspokojení. Říkáte-li pojem Ánanda, dokazujete tím pouze, že je přítomná tělesná bytost, která klid zakouší. Když jste v hlubokém spánku a začnete vidět formy, jste ve skutečnosti snící. Nepřicházejí snové formy z vašeho vlastního bytí? Nevychází z vašeho vlastního bytí, jež dříme uvnitř těla, cokoliv, co vidíte, ať už v bdělém či snovém stavu? V hlubokém spánku bylo vědomí v nečinném, latentním stavu. Nebyly zde žádná těla, žádné koncepty, žádný tíživý závazek. Ve chvíli probuzení, s příchodem myšlenky „já jsem”, se zároveň probouzí i láska konceptu „já jsem”. Tato samotná láska je však májou, iluzí.

Tazatel:
Míní tím Maharadž, že prožívajícím všech tří stavů je věčné Já?

Maharadž:
Je to stav zvaný Saguna Brahman; všechny stavy tu jsou jen díky stavu vašeho bytí. Snový svět je hodně starý, není nijak nový. Ve snech vidíte bývalé pamětihodnosti, které již neexistují. Vaše bytí je velmi mocné. Samotné vyvstání bytí vytváří čas. Vše je bytí, ale Já - Absolutno, nejsem bytí. V meditaci byl prostor, ve kterém se z bezforemnosti náhle objevily dvě formy, Prakriti a Puruša. Podstatou dvou forem bylo poznání „já jsem”. Nebyly zde žádné formy, pak se náhle objevily; právě tak, jako tomu je ve snovém světě. Vy jako snící spíte v posteli, jenže ve snovém světě vidíte tělo a myslíte si, že jste to vy, a vše děláte prostřednictvím tohoto snového těla. Stejným způsobem to probíhá v takzvaném bdělém stavu, ve kterém se narodilo vaše tělo a těla ostatních. Stav Prakriti a Puruša
nemá žádnou formu; je věčný, bez začátku i konce. Z něj však vychází pět elementů, s nimiž je zároveň v okamžiku prvního zakoušení času vytvořeno tělo. Takto to probíhá neustále, přítomnost tělesné formy pouze svědčí o možnosti zakoušet čas. Dané vysvětlení každý nepochopí. S jakou totožností byste rád umíral ve chvíli „takzvané” smrti?