Tara píše:Tak u mě je to asi ta dlouhá cesta.
Jelikož jsem žena...
A jelikož mám v sobě "potřebu" prožívat a tím i pochopit.
Ách jo :-)
Mudrc píše:Jako... nerad bych bral někomu nějakou naději a taky se pochopitelně mohu mýlit.
Ale ten chlap – jakkoli je to sympaťák, prostě mu chybí potřebná hloubka vědomí.
Mudrc píše:Jako... nerad bych bral někomu nějakou naději a taky se pochopitelně mohu mýlit.
Ale ten chlap – jakkoli je to sympaťák, prostě mu chybí potřebná hloubka vědomí.
Miri píše:Ano, ten chlap evidentně učí dlouhé cestě.
Ale ta je nesmírně důležitá.
Pro mnoho lidí je vhodné, aby nějaký čas šli pouze touto dlouhou cestou. V Indii, kdysi byl zvyk, že nejvyšší pravdy sdělil Mistr žákovi až po 7 letech služby, času kdy byl žák mistrovi nablízku.
V dnešní době stačí otevřít internet, youtube a ma máme všechno od nosem. Má to zase nějaké vestavěné ochrany, kdo se tim nemá zabývat, ten na to nenarazí nebo ho to nezaujme. Taky v dnešní době mají lidé (někteří) rozvinutější intelekt nutný pro rozlišení o kterém jsem psala v prvním komentáři.
Krátká cesta je, jak ji popsal Maharishi, sebedotazovaní a odevzdání.
Bez celistvosti, tzn. bez integrace vsech vnitrnich (psychických) části to nejde, nebo jde špatně, pomalu, s pocitem, že se vrací už překonáné stavy a pod. Vypadá to tak, že se člověk snaží a ty neintegrované části do toho hází vidle.
Za mě je ta integrace nesmírně důležitá.
Pedriito píše:Ahoj, píšeš hezky. Přecejen v tom lítá takovej motýlek, mezi tou krátkou a dlouhou.
Miri píše:Pedriito píše:Ahoj, píšeš hezky. Přecejen v tom lítá takovej motýlek, mezi tou krátkou a dlouhou.
Ano tak to popisoval právě E. Tomáš. Jde to v ruku v ruce.
A většina duchovních nauk to nějakým způsobem podporuje. Ten paradox v sobě zahrnuje.
Co jsem chtěla napsat, je:
1) pro některé, je vhodné, že jdou zatím jen dlouhou cestou.
2) neexistuje ostrý přechod z dlouhé na krátkou. Když se přidá krátká, ta dlouhá tu má stále své místo.
3) ten, kdo jde oběma cestami zároveň měl by mít tu schopnost rozlišení, která doporučení se týkají které cesty. Protože bráno nějakou obecnou logikou, jdou ta doporučení často proti sobě.
Pokud jde oběma cestami v rámci jedné nauky, tak ho povedou zvyklosti nebo oddanost.
Ale jsou jedinci, kteří (a teď mířím na příklad mimo poradnu), jdou oddaně duchovní cestou, ale třeba ješt k tomu využijí pomoc psychologa. No svěřit se psychologovi s doporučeními mistra, to je jasná jízdenka do blázince. Ta osoba, kterou jsem měla na mysli, když jsem to psala, má to schopnost rozlišení, což je dobře.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 103 návštevníků