Poradna zdarma

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:
Může tady být altruistická láska, ochota pečovat a pomáhat druhým na úkor sebe (dávání lásky).

Lásku nikdy nemůžeš dávat na úkor sebe, protože láska ti nepatří. Můžeš akorát dovolit ji sebou nechat proudit. To znamená: Čím víc "dáváš", tím víc "dostáváš".

Pomáhat druhým na úkor sebe, taky nedává smysl. To se akorát vyčerpáš a už pak nikomu nemůžeš pomáhat.

Skvělé, ano.

To, že "dáváme lásku" je jenom představa.

Ne.

Představa je, že ji dáváš ze sebe, na úkor sebe.

Láska je druh energie, a když jí dovolíš sebou proudit, tak ji tím dáváš dál/někomu.

Návštěvník píše:

Jana píše:
Skvělé, ano.

To, že "dáváme lásku" je jenom představa.

Ne.

Představa je, že ji dáváš ze sebe, na úkor sebe.

Láska je druh energie, a když jí dovolíš sebou proudit, tak ji tím dáváš dál/někomu.

Představou je to, že láska je něčím, co by mohlo být na úkor kohokoliv.

Uvědomění lásky je štěstím, že jsi.

Dovolit sebou proudit lásku znamená dovolit si uvědomění štěstí, kterým jsi.

To, že někdo je šťastný, že jsi, můžeš vnímat jako dar lásky.

To znamená: Čím víc "dáváš", tím víc "dostáváš".

Nedovolit si uvědomění lásky znamená nedovolit si být šťastný.

Je to jednoduché:

Negativní emoce posilují ego. Pozornost zaměřená na negativní myšlenky posiluje negativní emoce a s nimi i ego. Ve finále to celé podporuje pocit utrpení, nešťastnosti, frustraci, což brání uvědomění lásky, kterou je samotná existence.

Brání to nepoznávání lásky, která je vším.

A obráceně:

LÁSKA JE DOKONALÝM PROSTŘEDKEM K DOSAŽENÍ OSVÍCENÍ.

Jana píše:Definice altruismu podle Schmidbauera: "Altruista má rád svého bližního, místo sebe samého."

Moc furt kopíruješ od druhých, to jsou jen ta- slova.
A já nevím, proč to deláš.

Pedriito píše:

Jana píše:Definice altruismu podle Schmidbauera: "Altruista má rád svého bližního, místo sebe samého."

Moc furt kopíruješ od druhých, to jsou jen ta- slova.
A já nevím, proč to deláš.

Dívám se na to, co poznávám, skrz poznání druhých a sleduji, jak moc co rezonuje pravdou.

Pedrito, skvělá věc je nedělat nic, co nebaví. Všimni si, že jestli Tě kupříkladu něco nebaví číst, tak osvobozující je to nečíst.

Jana píše:

Pedriito píše:

Jana píše:Definice altruismu podle Schmidbauera: "Altruista má rád svého bližního, místo sebe samého."

Moc furt kopíruješ od druhých, to jsou jen ta- slova.
A já nevím, proč to deláš.

Dívám se na to, co poznávám, skrz poznání druhých a sleduji, jak moc co rezonuje pravdou.

Pedrito, skvělá věc je nedělat nic, co nebaví. Všimni si, že jestli Tě kupříkladu něco nebaví číst, tak osvobozující je to nečíst.

Mě to zajímá, ne že vždy baví. Bavil mě svýho času Petr Vostál...

Pedriito píše:Mě to zajímá, ne že vždy baví.

Samo sebou můžeš dělat i to, co Tě nebaví.

Ale řekla bych, že v případě, že žijeme v souladu sami se sebou, je naše existence svobodná a šťastná.

Za sebe můžu říct, že to, co rezonuje pravdou, je láskou, a je tím pádem i tím, co baví.

Zájem o to, co nebaví, mi tak trochu zavání masochismem a nesvobodou.

Ale jestli máš chuť, můžeš uvést příklady, kdy to je jinak.

Jana píše:

Pedriito píše:Mě to zajímá, ne že vždy baví.

Samo sebou můžeš dělat i to, co Tě nebaví.

Ale řekla bych, že v případě, že žijeme v souladu sami se sebou, je naše existence svobodná a šťastná.

Za sebe můžu říct, že to, co rezonuje pravdou, je láskou, a je tím pádem i tím, co baví.

Zájem o to, co nebaví, mi tak trochu zavání masochismem a nesvobodou.

Ale jestli máš chuť, můžeš uvést příklady, kdy to je jinak.

Zavání to tím, co znáš.. to není jen krása. Jinak bys neznala ošklivost a nesvobodu a masosismus.
Proto o tom mluvíš, že je ti to známé a ráda bys, aby už v (druhých nebylo).
Stejně jako všichni ti Mistři. Jen nechápu, proč necituješ třeba Thakura... V kždé jeho básni je vše.

Pedriito píše:Zavání to tím, co znáš.. to není jen krása. Jinak bys neznala ošklivost a nesvobodu a masosismus.
Proto o tom mluvíš, že je ti to známé a ráda bys, aby už v (druhých nebylo).
Stejně jako všichni ti Mistři. Jen nechápu, proč necituješ třeba Thakura... V kždé jeho básni je vše.

V iluzi dvojnosti je i místo pro prožívání strachu, poznávání ošklivosti, nesvobody, sobě ubližování. Můžeš znát iluzi, můžeš poznávat, jako co všechno se to může jevit. Smradlavý koš s mrtvými rybami.

A můžeš poznávat i skutečnost, ve které je jen krása bez ošklivosti, dokonalost bez kazu, nekonečnost a věčnost bez pomíjivosti, Láska beze strachu, štěstí bez touhy....Zahrada plná květů.

Pedriito píše:
Moc furt kopíruješ od druhých, to jsou jen ta- slova.
A já nevím, proč to deláš.

„Rozumět něčemu, to znamená nalézt v tom něco, co je naše, a právě toto objevování sebe mimo nás je to, co nás těší.“

Rabíndranáth Thákur

Návštěvník píše:

Pedriito píše:
Moc furt kopíruješ od druhých, to jsou jen ta- slova.
A já nevím, proč to deláš.

„Rozumět něčemu, to znamená nalézt v tom něco, co je naše, a právě toto objevování sebe mimo nás je to, co nás těší.“

Rabíndranáth Thákur

To už zas voní dokazováním. Že někdo je na omylu. Ale možná se pletu, a jde to z tebe čistě inspirativně. :-)
Když sis už dala tu práci.

Pedriito píše:

Návštěvník píše:

Pedriito píše:
Moc furt kopíruješ od druhých, to jsou jen ta- slova.
A já nevím, proč to deláš.

„Rozumět něčemu, to znamená nalézt v tom něco, co je naše, a právě toto objevování sebe mimo nás je to, co nás těší.“

Rabíndranáth Thákur

To už zas voní dokazováním. Že někdo je na omylu. Ale možná se pletu, a jde to z tebe čistě inspirativně. :-)
Když sis už dala tu práci.

Takže vždycky se v tom nějaká ta osobní vztahovačnost, že se mi druhý snaží něco dokázat, dá najít?

Nešlo by se na ni vykašlat a mít jen radost z poznávání, jak to je?

Ne vždycky, ale u ženy tvého ražení většinou. A na to jsou pak ty reakce.
Jestli nechceš si je vztahovat, ani na ně reagovat, nikdo ti v tom nebrání.
A ani ti to nezakazuje. :-) Inspiraci zpívá Thakur.
A já v jeho recitaci vidím, zpívej svým vlastním hlasem.

Pedriito píše:A já v jeho recitaci vidím, zpívej svým vlastním hlasem.

Mně slova Probuzených dotčená pravdou znějí v srdci jedním stejným hlasem.

Jana píše:

Pedriito píše:A já v jeho recitaci vidím, zpívej svým vlastním hlasem.

Mně slova Probuzených dotčená pravdou znějí v srdci jedním stejným hlasem.

Tomu se nedá odporovat. Ale jako probuzená, a tedy slyšoucí hlasy probuzených jsi tedy kdo?
Ten, co je neustále musí interpretovat?
Co kdybys s tím šla na veřejnost? Udělala něco pro ty v iluzi?

Jana píše:

Mně slova Probuzených dotčená pravdou znějí v srdci jedním stejným hlasem.[/quote]

A co třeba Calábkova slova, znějí stejně?

Mně slova Probuzených dotčená pravdou znějí v srdci jedním stejným hlasem.

A co třeba Calábkova slova, znějí stejně?

Kdepak.. A to se jaksi nevidí... A kdo to nevidí, je mimo ty, kdo to jako vidí. Mimo (jako) Duška a dokonce i Lásku...

Jestli mi to vrátíš, neprezentuji se za dokonalého.
Ale od toho, kdo ano, očekávám dokonalost.
Kapišto?

miroslav píše:

Jana píše:
Mně slova Probuzených dotčená pravdou znějí v srdci jedním stejným hlasem.

A co třeba Calábkova slova, znějí stejně?

Tahle otázka bere do ještě hlubší úrovně pravdy.

Bez připoutanosti k mysli znějí všechna slova tichem a zároveň uvědoměním existence, která je bez připoutanosti k mysli absolutně stejná.

Takže tady je jasné, že kdokoliv může říct cokoliv, anebo nic, a všechno zní láskou. Proto asi můžu mluvit o radosti, že tady jste, bez ohledu na to, co kdo tady píše.

Ale je možné se na tohle všechno dívat jako na zábavnou podívanou, kdy iluze mysli, které se říká ego, vytváří iluzi oddělenosti s jejím omezením, nesvobodou a tím vším, a slova Probuzených z té iluze osvobozují.

Takže sem můžeš dát Calábkova slova, která máš na mysli a můžeme se podívat, jestli jsou dotčená pravdou.

Pedriito píše: Ale jako probuzená, a tedy slyšoucí hlasy probuzených jsi tedy kdo?
Ten, co je neustále musí interpretovat?
Co kdybys s tím šla na veřejnost? Udělala něco pro ty v iluzi?

Pedrito a Ty jsi co? Jsi něco jiného, než Já? Jsi něco jiného, než veřejnost?

Ale je možné se na tohle všechno dívat jako na zábavnou podívanou, kdy iluze mysli, které se říká ego, vytváří iluzi oddělenosti s jejím omezením, nesvobodou a tím vším, a slova Probuzených z té iluze osvobozují.

Krávo pitomá,

slova nikoho neosvobozují,

protože myšlenky nikoho neosvobozují,

leda tak voblbují,

a co se týče těch tvých probuzených, osvobozuje leda tak jejich duchovní vyzařování,

pokud nějaký mají,

jakože většinou mají spíš jen ta slova k voblbování kravek jako jsi ty...



To že ty se voblbuješ svejma internetovejma vyčteninama vo tobě ví každej,

to je celá ty tvoje "vůně pravdy"

prostě jen sebevoblbující hovno..

„Rozumět něčemu, to znamená nalézt v tom něco, co je naše, a právě toto objevování sebe mimo nás je to, co nás těší.“

Rabíndranáth Thákur

Jj, to se pak ego mnohokráte i štěstím posere jakýže má z toho krásný pocity,

no nic proti tomu,

ale vydávat to za něco "duchovního" je zcela mimo mísu,

leda tak hovno "vůně Pravdy"

ale jen sebevoblbnutí pocity...



Ale když někdo nic jiného nezná, tak pak nepochybně je z toho na větvi a blábolí hovadiny...