Spirituální bypass

[Návštěvník]

Smrtelná meditace: Když hledání štěstí končí sebevraždou

Meditaci jsme si zvykli považovat za univerzální lék na civilizační vyhoření a ztrátu motivace, zaručenou cestu k poznání sebe sama. Méně se mluví o rizicích, která některé adepty organizovaného duchovního prozření dovedla až k těžkým depresím, nebo dokonce sebevraždě.

Východní duchovní praktiky nejčastěji inspirované buddhismem, jejichž provozování bylo po tisíciletí výsadou hrstky mnichů v klášterech, se u nás staly v 90. letech módou a jejich obliba stále vzrůstá. Sošky Buddhy, zasvěcené hovory o karmě, nebo dokonce mobilní aplikace s virtuálními spirituálními pastýři bere hodně lidí jako nepostradatelnou obezličku v každodenním chaosu nebo vstupenku do lepší, modernější a úspěšnější společnosti.

Díky nadšeným reakcím obletovaných celebrit na nejmodernější druhy meditace a její blahodárné účinky se stala trendem, který je spojován s dosažením výlučného společenského statusu, navýšením tvůrčího potenciálu i pracovní výkonnosti, jakousi zázračnou cestou ke štěstí, úspěchu a dokonalosti za pár dní a korun.

V poslední době ovšem vědci začali upozorňovat na četná rizika, pasti i nebezpečí, o nichž guru ani propagační brožurky pějící ódy na zázraky, které meditace dokáže, nemluví.

Zničila jsem vesmír

Až v minulém roce se odborná i laická veřejnost dozvěděla o případu Američanky Megan Vogtové, kterou usilovná meditace nepřivedla ke štěstí, ale naopak k hluboké dlouhodobé depresi a následné sebevraždě.

Pětadvacetiletá Megan poslední měsíce před tím, než se rozhodla řešit své problémy meditací, procházela těžkým obdobím. Přišla o práci, rozešla se s přítelem a z dříve rozmarné a veselé dívky se náhle stala plachou, zádumčivou a nervózní bytostí bez radosti, perspektivy, lásky i naděje.

Po prvních pěti, šesti dnech kurzu, kdy každodenně meditovala deset až jedenáct hodin denně, měla pocit, že je na správné cestě. „Nejdříve to fungovalo skvěle, měla jsem pocit, že čas se zpomalil, má mysl se pročistila a moje bytost jako by splynula s celým vesmírem. Bylo to povznášející, měla jsem dojem, že jsem našla pravdu, štěstí, smysl, jsem svatá a budu mít schopnost léčit ostatní,“ zapsala si později na psychiatrické klinice do svého deníku.

Jenomže nastal sedmý den kurzu a s ním osudový zlom. Dívka upadla do bezútěšné melancholie, přestala jíst, spát, mýt se i komunikovat. Když se k ní někdo přiblížil, začala na něj křičet, že neexistuje a že je jen její projekcí. Personál meditačního centra zavolal rodičům, aby si pro ni přijeli a odvezli ji do nemocnice. Jakmile uviděla svou matku, křičela na ni, ať nemluví s ďáblem. Potom se úpěnlivě rozplakala a zašeptala: „Mami, co jsem to provedla?! Mohla jsem změnit a vyléčit vesmír, ale já jsem ho zničila.“

Někomu pomůže, jinému uškodí

Po šesti měsících strávených na lůžku psychiatrické léčebny měli ošetřující lékaři dojem, že se Megan vrátila v myšlenkách zpět do reálného světa. Začala pravidelně spát a jíst, usmívat se a vše nasvědčovalo tomu, že svá traumata překonala. Týden po návratu domů řekla rodičům, že se jde projít, a oběsila se na stromě.

Případy lidí, které meditace nedovedla k duchovnímu prozření, ale do vážných psychických problémů, nejsou tak výjimečné, jak by se mohlo zdát. Jen podpůrné centrum Cheetah House při Brownově univerzitě ve městě Providence v americkém státě Rhode Island, které se specializuje právě na pomoc psychickým obětem meditace, jich registruje několik set.

„Meditace zkrátka není univerzálním a zázračným lékem pro všechny, jak je téměř výhradně prezentována ve veřejném prostoru. Meditační centra by se měla více soustředit na prevenci případů, kterým naopak udělá v hlavě naprostý zmatek,“ říká v rozhovoru pro americký list New York Times Willoughby Brittonová, hlavní terapeutka centra Cheetah House, která se negativními dopady meditačních technik celoživotně zabývá.

V rámci svého výzkumu navštívila desítky meditačních center a zjistila, že minimálně tucet takových problematických příběhů se odehrálo v každém z nich.

Spirituální bypass

Tento na první pohled podivně znějící termín použil už v roce 1984 americký psycholog John Welwood. Označuje využití spirituality jako prostředku k útěku, vyhýbání se nezahojeným ranám a traumatům i nárokům obyčejného života.

„Spirituální bypass je možné považovat za jakýsi stín duchovní praxe, závětří, kam se schováváme před tíživou realitou života místo toho, abychom se s problémy vyrovnali. V naprosté většině se nejedná o vědomý akt, ale na důsledcích to nic nemění,“ napsal v jedné ze svých statí terapeut Roman Žižlavský z pražského Psychoterapeutického centra Lávka.

Projevuje se podle něj kupříkladu jako tendence k přehnanému chladnému nadhledu, který nepramení z moudrosti, ale ze strachu. Jeho součástí může být přehnaný důraz na pozitivno, takový ten postoj, že všechno je fajn a krásné, úžasné a máme se všichni rádi, všechno je jedna pozitivní vibrace, vesmír, bůh je láska… „Meditace a sebepoznávání nejsou těmi mystickými povznášejícími světelnými zážitky, v nichž se naše já rozpouští v blažené kosmické jednotě. Existence ukazuje hledači absolutna, že má i svou temnou, zvrácenou, šílenou, destruktivní stránku. A je to stránka i nás samých,“ vysvětluje Roman Žižlavský.

Na západ od našich hranic jsou podle něj pasti meditace lépe známé, protože rozvoj New Age spirituality je spojen s jejím boomem v 60. letech. K nám se dostal se třicetiletým zpožděním, které způsobuje, že jsme možná častěji dost naivní v očekáváních velkých výsledků a podceňování možných negativních důsledků.

Sebepoznání vždycky bolí

„V moderním světě rádi zapomínáme, že meditace vznikla pro úzkou skupinu mnichů jako nástroj, který jim má usnadnit jejich asketickou cestu vrcholící smrtí a převtělením. Dnes je z ní marketingový produkt pro široké masy, které si od něj slibují pozitivní naladění a euforické zážitky,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro The New York Times profesor religionistiky David McMahan, autor knihy Meditace, buddhismus a věda.

„To je hluboké nedorozumění, které je podle mě příčinou toho, že některým lidem může spíše ublížit než pomoci,“ dodává. Připomíná, že současný módní pohled na meditaci a reklamní plakátky lákající na meditační pobyty, které zaručeně vyléčí všechny problémy od depresí a úzkostí přes srdeční potíže až po zapomnětlivost, nápadně připomínají reklamy na „zázračný“ hadí jed z 19. století.

„Bohužel je to do značné míry byznys, a tomu jde v první řadě vždycky o zisk,“ konstatuje s povzdechem. Statistiky mu dávají za pravdu. Pravidelnými klienty nejrůznějších meditačních sezení, zájezdů a kurzů je podle průzkumů 15 procent dospělých Američanů a zisky organizátorů takových akcí přesahují každoročně jen v USA miliardu dolarů.

MOŽNÁ NEVÍTE

Co je to vipassana

Meditační technika založená na starém buddhistickém učení usiluje o odstranění mentálních nečistot a o následné nejvyšší štěstí plné osvobození.

Je cestou transformace sebe samého prostřednictvím sebepozorování.

Technika se vyučuje na desetidenních pobytových kurzech, během nichž účastníci dodržují předepsaný řád, nesmějí používat mobilní telefony ani připojení k internetu, musí se vzdát sexuální aktivity, drog i alkoholu a meditovat přinejmenším deset hodin denně podle instrukcí učitelů. Klienti se učí ovládnout mysl tím, že koncentrují pozornost na přirozený, neustále se měnící proud dechu, jak vchází a vychází nosními dírkami.

Autor: Ondřej Mrázek