Ego je nevědomost

[Modrooká]

Jiří Vacek

fric_svet-mysli.jpgNa straně 17 autor tvrdí: „Co je to ego? Ego je představa mysli, že já jsem toto hmotné tělo“.

Nuže ego není představa mysli, stejně jako židle není totéž, co představa židle. Na poslední si nemohu sednout.

Kdyby bylo ego pouze představou, mohli bychom je odstranit tím, že bychom je nahradili představou jinou. Tak to nefunguje, což dokazuje nad slunce jasněji, že je něco mnohem víc než představa naší mysli.

Ego není představa mysli, ani myšlenka „já jsem tělo“. Podstatou ega je neznalost, neuvědomování si, že jsme ryzí vědomí Já jsem a nevědomé ztotožnění tohoto vědomí, našeho pravého Já s tělem. Myšlenky či představy „mé já je tělem“, jsou jen vyjádřením této nevědomosti neboli existence ega v pojmech. Nic víc.

Ať si myslíme, představujeme, že jsme tělem nebo nikoliv, dokud je zde ztotožnění vědomí s tělem, je zde i ego, a proto se i jako tělo prožíváme.

Naše myšlenky či představy na existenci ega a jeho moci nad námi vůbec nic nezmění. Jediný způsob, jak ego, totožnost s tělem rozpustit, je poznat svou podstatu vědomí Já a rozlišit ji od těla. Pouze a výhradně toto rozlišení vědomí od těla ego rozpustí.

Dokud tak neučiníme, můžeme si do nekonečna sugerovat, že ego je klam, že jsme Bůh či brahman, ale ve skutečnosti žijeme stále jako ego: v nevědomosti o sobě a ve ztotožnění s tělem.

Proto je nezbytná átmavičára, zaměření pozornosti na samo vědomí, kterým jsme, a které stále ve své nevědomosti ztotožňujeme s tělem.

Ramana Maháriši proto přímo mluví o uzlu vědomí, který vytváří ego a který je nutné odstranit. Prostředkem k tomu je átmavičára a nikoliv pouhé odmítnutí myšlenky „já, mé já, je tělo“.

Jelikož ego není představa ani myšlenka, ale ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem, nelze je odstranit jakoukoliv myšlenkou – například „jsem brahman“. Rozpuštění ega je možné pouze prováděním átmavičáry, což je úsilí.

[Návštěvník]

Ego není představa mysli, ani myšlenka „já jsem tělo“. Podstatou ega je neznalost, neuvědomování si, že jsme ryzí vědomí Já jsem a nevědomé ztotožnění tohoto vědomí, našeho pravého Já s tělem. Myšlenky či představy „mé já je tělem“, jsou jen vyjádřením této nevědomosti neboli existence ega v pojmech. Nic víc.

Ať si myslíme, představujeme, že jsme tělem nebo nikoliv, dokud je zde ztotožnění vědomí s tělem, je zde i ego, a proto se i jako tělo prožíváme

Takže

Ego je nevědomě a spontánně vznikajíci ztotožnění Vedomí s tělem,

Jehož následkem je neuvědomování si sebe jako Vědomí

Ať si myslíme, představujeme, že jsme tělem nebo nikoliv, dokud je zde ztotožnění vědomí s tělem, je zde i ego, a proto se i jako tělo prožíváme.

[Návštěvník]

Tudíž,

Ego je ztotožnění a až následně nevědomosti

Nikoliv

Že je nevědomosti, to je až nasledek příčiny ztotozneni...


Ego je tedy primárně ztotožnění...

Ego je nevedomost

IGNOROVANO

[Návštěvník]

Ego je ztotožnění,

Zatímco Vědomí je nevědomost z hlediska poznaní,

Nemá schopnost uvědomění, takže nezná sebe samo

Sebe sama může poznávat pouze skrze uvědomění ega

A to skrze buďto potlačení nebo rozpuštění připoutanosti

Pak dochází k osvícení mysli, což není pouhé uvědomění jako v případě poznani

Nýbrž je to osvícení, mysl i tělo se stávají světlem, i kdyz ne zcela

Pouze výjimečně dochází k úplné proměně myslí a těla ve světlo

Světlo má pouze mistr, kdo jej nemá je pouze ego s nějakým uvědoměním...

To jen výjimečně dojde k úplné přeměně myslí a těla ve svetlo



Takže

Nevědomosti je Vědomí, nikoliv ego, to má uvědomění...