Pochopení, že vy sami jste štěstím

[Jana]

Probuzená bytost poznává, že všechno, co existuje, je Láska.

Ten, kdo se na Tebe dívá očima Lásky, je přirozeně šťastný, že jsi, protože poznává, kdo skutečně jsi.

Že jsi tím, co je neměnné, věčné, svobodné, dokonalé bez ohledu na to, jak se jeví Tvůj projev. Projev se objeví a zmizí, dokonalost štěstí a lásky, kterou ve své podstatě jsi, zůstává.

[Návštěvník]

Hlavní překážkou k pochopení naší pravé přirozenosti (která je Štěstím, Bytím a Vědomím) je naše připoutanost k mylné identifikaci.

Největší překážkou je naše hluboce zakořeněná víra, že jsme naše tělo a mysl. Tato mylná identifikace vytváří pocit oddělenosti a neustálého hledání štěstí mimo nás. Dokud se ztotožňujeme s tělem, žijeme v iluzi duality.

Další překážkou je mysl, která lpí na naučených představách, názorech a společenských hodnotách. Lidé hledají štěstí ve vnějších věcech, protože byli naučeni, že štěstí spočívá v dosažení cílů, vztahů nebo majetku. Tyto koncepty však zakrývají přirozené Štěstí, které je již přítomno.

Hledání štěstí je paradoxní – hledáme to, co už jsme. Touha a očekávání zaměřené ven nás odvádějí od prostého rozpoznání naší vlastní přirozenosti.


Dalším důvodem nepochopení je strach. Lidé mají strach vzdát se toho, co znají (tedy vzdát se ega a jeho příběhů), protože věří, že tím ztratí sami sebe. Ve skutečnosti je ale právě toto lpění na falešné identitě tím, co brání prožití vnitřní svobody a štěstí.

Moderní život je plný rozptýlení, která udržují naši mysl neklidnou a zaměřenou ven. Proto je ticho a klid mysli nezbytné k tomu, abychom se obrátili dovnitř a rozpoznali svou pravou přirozenost.

Pochopení není intelektuální záležitostí, ale přímým uvědoměním toho, co již je. Jakmile přestaneme věřit, že jsme oddělenou bytostí, objeví se Štěstí jako naše základní Přirozenost.