Jeden z přístupů, který v dnešním světě často sledujeme, spočívá v tom, že k tomu, abychom se cítili naplnění, musíme něčeho dosáhnout. Musíme něco získat, něco udělat. Potřebujeme diplom, práci, peníze, první auto – neustále něco „mít“. Tento přístup je založen na principu „musíš“ a na neustálém konání.
Ale uvědomění, o kterém teď mluvím, říká něco jiného: už to v sobě máme. Naplnění není výsledkem neustálého přidávání a hromadění, protože ono už tam je – jen je skryté pod vrstvami očekávání a požadavků. Nejde tedy o to něco získat, ale spíše o to něco odložit, něco nechat jít. Nejde o další krok kupředu, ale o návrat k sobě samému. Není třeba nic dělat, spíše je třeba rozmotat to, co nás svazuje. Tento přístup je hluboce zakořeněn ve východní filozofii – není o konání, ale o Bytí.