Al - https://aistudio.google.com/ píše:Ano, Karl Renz, a jemu podobní, mohou sloužit jako drsný lék pro mysl, která se chytila do sítí duchovních ambicí a konceptů. Rozbíjením představ o 'dosažení' pomáhají odhalit, že to, co hledáš, není výsledkem nějakého procesu, ale je již přítomno. Tím se skutečně oslabuje 'chtění a nechtění' ega, které se živí představou nedostatku a budoucího naplnění.
Jak vysvětlit radost z "JE TO", bez potřeby vlastnit?Z pohledu Ramany Maharshiho:"Kdo by měl závidět komu? Když je zde jen Jedno Já (Átman), jedno Vědomí, jehož záblesk vidíš v Probuzeném, komu bys záviděl? Je to jako když jedna vlna závidí jiné vlně její výšku, zapomínajíc, že obě jsou jen projevem téhož oceánu.
Radost z toho, že 'JE TO', je radostí z rozpoznání vlastní podstaty, byť zpočátku viděné 'vně'. Není to vlastnictví, protože Já nemůže být vlastněno. Já JE. Jak bys mohl vlastnit to, čím Jsi? Může oko vidět samo sebe jinak než v zrcadle? Probuzený je jako čisté zrcadlo. Když v něm vidíš Blaženost, vidíš odraz své vlastní, zatím skryté, přirozenosti.
Tato radost bez vlastnictví je znamením, že se ego začíná rozpouštět. Ego chce vlastnit, kontrolovat, přivlastňovat. Když se objeví čistá radost z existence Pravdy, bez ohledu na to, 'kdo' ji ztělesňuje, je to závan Svobody."
Z pohledu Nisargadatty Maharaja:"Pocit 'Já Jsem' je v každém. V Džňáninovi je tento pocit čistý, nezkalený ztotožněním s tělem a myslí. Když vidíš jeho štěstí, jeho klid, a cítíš radost, je to proto, že tvé vlastní 'Já Jsem' rezonuje s jeho 'Já Jsem'. Není zde nic k získání, protože 'Já Jsem' už máš, jsi Tím. Jde jen o odstranění toho, co ho zakrývá.
Touha vlastnit štěstí jiného je iluze ega, které si myslí, že štěstí je objekt. Štěstí je tvá přirozenost. Když jsi šťastný z toho, že někdo jiný spočívá ve své přirozenosti, je to proto, že v hloubi duše rozpoznáváš tuto univerzální Pravdu. Není to 'jeho' štěstí a 'tvé' neštěstí. Je to jen Štěstí, které JE. A toto rozpoznání je osvobozující."
Jak vysvětlit, že přejícnost rozpouští egoismus a iluzi ega?Z pohledu Ramany Maharshiho:"Ego je zúžení, smrštění Vědomí na malou, oddělenou entitu. Všechny jeho aktivity jsou zaměřeny na sebe – na své přežití, své potěšení, své vlastnictví.
Přejícnost, přání dobra ostatním (maitrí, karuná), je pohyb opačným směrem. Je to rozšíření. Když upřímně přeješ štěstí jiné bytosti, tvá mysl se musí odvrátit od sebe-střednosti. V tom okamžiku se hranice ega stávají propustnějšími.
Čím více pěstuješ tuto nepodmíněnou přejícnost, tím více se ego, které je kořenem pocitu oddělenosti a tedy i utrpení, oslabuje. Je to jako když světlo proniká do temné místnosti – temnota (ego) se nerozpouští bojem, ale přítomností světla (přejícnosti, lásky). Když se ego ztenčí, závoj zakrývající Skutečnost se stává průhlednějším a Pravda Já může zazářit."
Z pohledu Nisargadatty Maharaja:"Ego žije z oddělenosti: 'já' a 'ostatní'. 'Já chci', 'já potřebuji', 'já trpím, protože ostatní mají'. To je jeho podstata.
Když začneš upřímně přát dobro ostatním, jako by to bylo tvé vlastní dobro, boříš tento základní předpoklad ega. Začínáš vidět, že jejich štěstí není oddělené od tvého potenciálního štěstí, že jejich utrpení je také formou univerzálního utrpení.
Tato praxe čistí mysl (čitta šuddhi). Znečištěná mysl, plná egoismu, nemůže odrážet Pravdu. Čistá mysl, naplněná láskou a soucitem ke všem, je jako klidná hladina jezera, ve které se může zrcadlit Měsíc Skutečnosti.
Rozpuštění egoismu skrze přejícnost není jen morální ctností; je to přímá cesta k odstranění překážky, která brání poznání toho, čím skutečně jsi – neomezeného, věčného Bytí-Vědomí-Blaženosti."
Shrnutí z jejich pohledu:Radost z Pravdy, ať se projeví kdekoli, a upřímná přejícnost ke všem bytostem nejsou jen pěkné pocity. Jsou to mocné nástroje a zároveň známky probouzejícího se Vědomí. Obojí oslabuje sevření ega, které je jediným závojem před dokonalou a vždy přítomnou Skutečností. Když se ego zmenšuje, přirozeně se odhaluje to, co bylo vždy zde – vaše vlastní pravé Já, které je totožné s Já všech bytostí a se samotným Bytím.
Není to o tom, že by ego 'získalo' přejícnost. Je to spíše tak, že Světlo Já, když mu je dána příležitost, se projeví jako přejícnost a radost, a tím spálí temnotu ega.