Poradna zdarma

Petra píše:

rosada píše:Myslím, že se tu nemluvilo o bodhisattvovství jako takovém, ale o rozhodnutí předem státi se bodhisattvou.

Rozhodnutí stát se bodhisattvou je ze soucitu a ne z ega. Soucitem přestává být člověk ego - istický.

Možná by se dalo napsat, že rozhodnutí státi se bodhisattvou pramení z Jednoty nikoli z individuality, ale individualita je (to rozhodnutí) může vnímat už na před. Je asi jedno jestli si uvědomuje, že ta toho nepramení z něj samého (z individuality) nebo si to neuvědomuje a mluví o tom rozhodnutí jako o svém.
...
Jiný případ je,kdy to rozhodnutí vzejde z individuality (spasitelský komplex), pak ale těžko dochází k naplnění.

na fejsbuku akce se Sašou:
Alexandr Hendruk
ahoj Petre tady je jedna beseda najdes ji na strance v programu
Čajovna Cherubín :: Program
www.cajovnacherubin.cz
@
...............

Pokud budu chtít na to přijít a odhalit, proč jsem ve skutečnosti naštvanej, tak mám možnost. Já jsem přece naštvanej protože něco a něco a něco... a to můžu dohledat. Já nejsem přece oběť naštvanosti. Jsem nějakým způsobem naštvanej, protože něco... má to nějakou posloupnost, má to nějakej důvod. To je naprosto v pořádku. A pokud mě štve naštvanost? No tak mě štve naštvanost. Pokud se cejtim zklamanej – to všechno je Ono. Pořád ale mám možnost s tím něco dělat. Pořád mám na výběr. Pořád se buď můžu věnovat svý naštvanosti, nebo můžu jít po stopách toho, proč jsem naštvanej, proč jsem zaparkoval blbě, jestli jsem opravdu hledal dobrý místo, nebo jestli jsem to jen tak halabala přehlídnul... Cokoliv: důležitý je, že cokoliv mě napadne, kamkoliv se pohnu, tak je stejný, jako když jsem třeba v klidu.

Včera mně někdo v diskuzi napsal:

Může to být tak nebo naopak a třeba i jinak a všechno je na hovno

Takže cokoli (tedy VŠECHNO) co mě napadne,
cokoli udělám,
tak je stejný (tedy VŠECHNO) je třeba On nebo na hovno nebo láska nebo přítomnost


Jedinej problém,
kterej mně přijde ovšem dost podstatnej je ten fakt,
že se toto odehrává v nějaký "osobní mysli"
tedy že můžeme vymyslet spoustu pěkných osobních náhledů,
ale stále je to nějaká psychologie v rámci nějaký vydělený osoby,

že lze takto dojít k nějaký (nirvikalpový) prázdnotě bezčasovosti a bezprostorovosti,
třeba až k samotnému nirvikalpa s.
ale pak stejně jsme nuceni, podobně jako Ramana,
objevit v tom bezčasovém a bezprostorovém tu savikalpovou kvallitu rozepnutého vědomí nek. prostoru

viewtopic.php?f=95&t=1365&p=15236#p15236

Takže nějaký to mapování mysli je určitě dobrý,
ale když se k tomu přidá i ta kvalita i tý vnější prázdnoty nek. prostoru,
tak jako v dzogčhenu nebo JVS
tak to získá i rozměr univerzálnosti...

Nic se tady neděje. Všechno je Jedno." To je pravda, ale to je jenom půl pravdy. Druhá půlka je, že tady sedíme a kecáme a uvažujem. Že tady jsme – a nejsme... Když si to začneme doopravdy připouštět, tak uvidíme relativitu toho, čemu říkáme pevnej svět, a najednou vidíme, že pojmy jsou prázdný. Že tvary jsou prázdný. Že je divný, že vlastně funguje to, že tady jakoby něco je – a že to funguje....

No já samozřejmě nevím,
co tam Hendruk říká dále v tý přednášce a kam až pokračuje,
ale tohle je takovej popis jak dojít k prvnímu bud. vnoru

Ale přijde mně to celý zbytečně složitý
když tak koukám na toho Hendruka nebo na Vackovi knihy,
tak je to taková spíše osobní zpověd,
takovej popis jak objevuju Ameriku

Což je samozřejmě správně, protože to umožnuje to spojení ne-dvojnosti,
nebo objevení těch dvou půlek,
ale normálnímu člověku musí z toho hrábnout,

kdybych opravdu bral vážně a seriozně co říká Vacek, nebo Henduk,
nebo co si vymyslím sám pro sebe,
tak by mně muselo z toho totálně hrábnout...

Tak jo,
tak budeme psát třeba o Vackovi, nebo o Budhovi,

aby vás nějak nedráždilo, že píšu o Hendrukovi:

Takovej Vacek napsal možná na padesát svých duchovních kuchařek,
a píše je furt dál,
a vždycky říká: kupte si to, je tam něco novýho co v těch předchozích knihách nebylo

No a Budha, ten to měl takto: viewtopic.php?f=155&p=15327#p15327


Takže když někdo začne používat svou analytickou mysl,
a přemýšlí o tom svém stavu,
tak vlastně mapuje svou (realizovanou) mysl (pokud se tak dá říct)

a je tam vývoj...

U Budhy to je jasně vidět, je tam vývoj,
ne vývoj v nějaký realizaci (to možná také, což ale já těžko posoudím)
ale je tam vývoj (osobní) v tom, co se pak učí, nebo jak to učí

No já jsem vcelku (snad) normální člověk,
a tak jednoduše říkám,
že třeba u toho Budhy kdybych měl nějak sledovat jeho vývoj učení by mně nejspíš z toho asi drblo,
a ani se mně nechce číst 50 Vackových knih,
nebo jít na 50 Hendrukových přednášek,

protože, to co píší, to je vývoj jejich (osvícené) mysli

Hendrukovi a Vackovi hráblo, nebo to taky nemohou brát vážně?

no pokud to čteš to co píšu takto,
tak nejspíš hrabe tobě

ale myslím, že je tam dost jasně napsáno, komu z toho může hrábnout,
a že když budeš věřit svým představám,
tak nejspíš hrábne tobě samému ze sebe,
což bude asi tento případ

Takže,
aby jsi něměl problém s tím, co píšu,
celý co jsem napsal je naprostá blbost,
takže to klidně hod za hlavu...

Návštěvník » pát 13. črc 2012 16:21:42
Jedna z podob Boží hry je ulpět na konceptech nedvojnosti a často je citovat. Je to zábavnější než prohlubovat všímavost k obsahům své mysli, tj. rozlišovat "já" od "nejá" - od toho, s čím jsme se kdysi dávno ztotožnili. Teď už víme, jak je to správně, a tak spokojeně jedeme dál podle všech našich dosavadních naprogramování...

Lidé mají různé programy,
někoho například baví všímat si obsahů své mysli,
zřejmě to shledává užitečné...

Teď už víme, jak je to správně, a tak spokojeně jedeme dál podle tohoto nové programu...

Věc, která tě osvobozuje, tě může spoutat jenom tím, že ji uchopíš, že si ji držíš.... Proto říkám: zážitky, to je neštěstí! ...Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo? Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici. Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

Moje řeč,
proto říkám,
zahod všechno hned, i to zahazování...