Zralost

[Petra]

Snad by také stačilo řict: Je to čin z připoutanosti.

Jo stačilo.
Ale i tady se dá říct, že to někdo posuzuje.
Já "změkčila" slovo hřích, ty slovo "nezralost", kdyby to tak šlo dál nezbyde než mlčet.

To bych neřekla. "Připoutanost" je výraz pro to, co se děje. Tvrzení, že připoutanost je nezralá, známkou nezralosti je posouzení.
Vidět se jako činitel, je popis toho, co se děje. Říct, že je to nezralé, je posouzení.

Tím že používáme slova, automaticky posuzujeme, co tím kterým slovem popíšeme a co už ne. Nebo spíš naopak jaké slovo použijeme na to, co chceme popsat, zachytit. Slovy chytáme dění...

To právě vidím jinak. Mezi pouhým popisem a posuzováním je značný rozdíl.
Ale ty zřejmě máš na mysli, když není jednoznačný popis možný pro všechny.

Obě se, ale shodneme (snad) na tom, že Marpa, když požadoval krupobití nejednal z připoutanosti. Je to však něco, co se spíš vycítí, vně to poznat není a proto je kolem tolik nedorozumění (viz. Teonikův příklad se psem).

Např. jestli je něco bílé, na tom se obvykle shodnou všichni, ale u činu z připoutanosti je to zcela jinak.

Pokud vím, tak bylo Teonikovi úplně jedno, jestli se jednalo o připoutanost nebo o nepřipoutanost.

[Petra]

Snad by také stačilo řict: Je to čin z připoutanosti.

Já "změkčila" slovo hřích, ty slovo "nezralost", kdyby to tak šlo dál nezbyde než mlčet.
Tím že používáme slova, automaticky posuzujeme, co tím kterým slovem popíšeme a co už ne. Nebo spíš naopak jaké slovo použijeme na to, co chceme popsat, zachytit. Slovy chytáme dění...

...

ještě víc to "změkčím" je to dojem způsobený ne - vědomostí o skutečném "autorství" pramenící z převzatého přesvědčení o tom, že jsem nezávislý autor konající z vlastní nepodmíněné a ničím nepodmíněné vůle, který pak trpí buď pocity viny z hříchu nebo se naopak těší z vlastních zásluh ctnosti


je to jen další dojem, že použije-li se slovo nezralost, nevědomost atd. že je tím naznačováno, že něco či někdo nezralý, či nevědomý, má menší hodnotu, je něco méně než něco nebo někdo zralý, či vědomý ...

přitom když se na to naprosto nezávisle pořádně nahlédne, dá se celkem rychle zjistit, že to s hodnotou více či méně nemá nic společného, že je pouze kvalita procesu ... stejně jako plod zrající na stromě a uzrálý plod ... jedno bez druhého není a je to pouhý proces, který je v každé fázi svým způsobem originálním vyjádřením samotné Skutečnosti a je vzácným sám o sobě ... a tu hodnotu víc či míň dává intelekt, až ve vztahu k něčemu ...

[Petra]

"Připoutanost" je výraz pro to, co se děje. Tvrzení, že připoutanost je nezralá, známkou nezralosti je posouzení...Říct, že je to nezralé, je posouzení.

Někdo řekl, že slova jsou nástroje nedorozumění, protože lidi chápou slova po svém.

Učitelé a mistři, například Tolle, Tomáš a jiní, používají slovo posouzení ve smyslu ohodnocení něčeho, jako že to něco je buď dobré, nebo špatné.
Posudek má v sobě kladné ocenění a přijetí, nebo negativní posouzení a odmítání.

Když někdo řekne, že zelené jablko je nezralé, neposuzuje jablko, jen objektivně popisuje stupeň jeho zralosti.
Říct že připoutanost je nezralá znamená konstatovat stav, jaký právě je.

Posouzením by bylo říct, že připoutanost je špatná. Že správná je nepřipoutanost.

[Petra]

To bych neřekla. "Připoutanost" je výraz pro to, co se děje. Tvrzení, že připoutanost je nezralá, známkou nezralosti je posouzení.
Vidět se jako činitel, je popis toho, co se děje. Říct, že je to nezralé, je posouzení.

To právě vidím jinak. Mezi pouhým popisem a posuzováním je značný rozdíl.
Ale ty zřejmě máš na mysli, když není jednoznačný popis možný pro všechny.

Jenže já v tom tak značný rozdíl nevidím. Výraz: "toto je připoutanost", aby byl uveden v život musí mít mluvčího, tj. znamená: "Já říkám, že je to připoutanost." a to tedy znamená "Já posuzuji, že toto je připoutanost".
Proto mezi konstatováním a posuzováním, nevidím propastný rozdíl, spíš jen pozvolný (opět s nejasnou hranicí).
A rozhodnutí, zda se jedná o to či ono, je imho zase posuzováním. (toto je konstatování) .
Dík za doplnění od Návštěvníka: slovo nezralý nebo ne-vědomý - neznamená špatný, nebo méně hodnotný.
Hřích - obvykle se rozumí špatný čin.
Nezralý čin - není špatný, to znamená jen, že v daném čase se jakoby nepotká časování procesu zrání s časovým stavem okolí.
Je to imho taková hra s časem.

Obě se, ale shodneme (snad) na tom, že Marpa, když požadoval krupobití nejednal z připoutanosti. Je to však něco, co se spíš vycítí, vně to poznat není a proto je kolem tolik nedorozumění (viz. Teonikův příklad se psem).

Např. jestli je něco bílé, na tom se obvykle shodnou všichni, ale u činu z připoutanosti je to zcela jinak.

Pokud vím, tak bylo Teonikovi úplně jedno, jestli se jednalo o připoutanost nebo o nepřipoutanost.

Teonik (snad se sám ozve)asi neuvažuje v těchto pojmech. Ale jeho příklad, zase ukazuje k tomu, že nepovažuje Marpovo jednání za nepřipoutané.
Kdežto já ano. A ty?
( tedy ten příspěvek nebyl o Teonikovi, jeho příklad jsem uvedla jen pro ilustraci, ale o tom zdy se zhodneme na tom, že Marpovo jednání (požadavek, aby Milarepa spustil krupobití na loupežníky) bylo ne-připoutané.

[Petra]

"Připoutanost" je výraz pro to, co se děje. Tvrzení, že připoutanost je nezralá, známkou nezralosti je posouzení...Říct, že je to nezralé, je posouzení.

Někdo řekl, že slova jsou nástroje nedorozumění, protože lidi chápou slova po svém.

Učitelé a mistři, například Tolle, Tomáš a jiní, používají slovo posouzení ve smyslu ohodnocení něčeho, jako že to něco je buď dobré, nebo špatné.
Posudek má v sobě kladné ocenění a přijetí, nebo negativní posouzení a odmítání.

Když někdo řekne, že zelené jablko je nezralé, neposuzuje jablko, jen objektivně popisuje stupeň jeho zralosti.
Říct že připoutanost je nezralá znamená konstatovat stav, jaký právě je.

Posouzením by bylo říct, že připoutanost je špatná. Že správná je nepřipoutanost.

kdyby jenom slova byla chápána po svým ... to i činy ... bez osobních filtrů je to pouze u seberealizovaných lidí ...

[Petra]

"Připoutanost" je výraz pro to, co se děje. Tvrzení, že připoutanost je nezralá, známkou nezralosti je posouzení...Říct, že je to nezralé, je posouzení.

Někdo řekl, že slova jsou nástroje nedorozumění, protože lidi chápou slova po svém.

Učitelé a mistři, například Tolle, Tomáš a jiní, používají slovo posouzení ve smyslu ohodnocení něčeho, jako že to něco je buď dobré, nebo špatné.
Posudek má v sobě kladné ocenění a přijetí, nebo negativní posouzení a odmítání.

Když někdo řekne, že zelené jablko je nezralé, neposuzuje jablko, jen objektivně popisuje stupeň jeho zralosti.
Říct že připoutanost je nezralá znamená konstatovat stav, jaký právě je.

Posouzením by bylo říct, že připoutanost je špatná. Že správná je nepřipoutanost.

Vnímání bez posuzování nazývá Balsekar operující myslí. Jeho mysl jasně a bez posuzování vidí nezralosti, vyplývající z připoutaností žáků (jinak by nemohl ukazovat cestu z toho ven - pustit to, na čem jsme ulpěli). Momentální připoutanost vidí jako vývojovou etapu, která odpovídá dosavadnímu naprogramování psychofyzického organismu.

Přemítající mysl všechno posuzuje, připoutanost vidí jako něco špatného a jako správnou hodnotí nepřipoutanost.

[Petra]

Někdo řekl, že slova jsou nástroje nedorozumění, protože lidi chápou slova po svém.

Učitelé a mistři, například Tolle, Tomáš a jiní, používají slovo posouzení ve smyslu ohodnocení něčeho, jako že to něco je buď dobré, nebo špatné.
Posudek má v sobě kladné ocenění a přijetí, nebo negativní posouzení a odmítání.

Když někdo řekne, že zelené jablko je nezralé, neposuzuje jablko, jen objektivně popisuje stupeň jeho zralosti.
Říct že připoutanost je nezralá znamená konstatovat stav, jaký právě je.

Posouzením by bylo říct, že připoutanost je špatná. Že správná je nepřipoutanost.

Vnímání bez posuzování nazývá Balsekar operující myslí. Jeho mysl jasně a bez posuzování vidí nezralosti, vyplývající z připoutaností žáků (jinak by nemohl ukazovat cestu z toho ven - pustit to, na čem jsme ulpěli). Momentální připoutanost vidí jako vývojovou etapu, která odpovídá dosavadnímu naprogramování psychofyzického organismu.

Přemítající mysl všechno posuzuje, připoutanost vidí jako něco špatného a jako správnou hodnotí nepřipoutanost.

je to skutečně až zarážející, jak moc jsme si toto "přidávání a ubírání hodnoty" zafixovali abychom dle toho mohli poměřit zhodnocovat sami sebe

[Petra]

Říct že připoutanost je nezralá znamená konstatovat stav, jaký právě je.

"Připoutanost" je popis stavu, hodnotit tento stav jako nezralý je posuzování.
Ale když někdo vidí jablka na té úrovni co lidi...

[Petra]

Říct že připoutanost je nezralá znamená konstatovat stav, jaký právě je.

"Připoutanost" je popis stavu, hodnotit tento stav jako nezralý je posuzování.
Ale když někdo vidí jablka na té úrovni co lidi...

ne-zralost je stav ... ne-vědomost je stav ... a připoutanost je jedním z projevů tohoto stavu

J.

[Petra]

extra pro Petru -


připoutanost je projevem stavu ne-vědomosti (ne-zralosti)

... a teď to můžeš věcnou argumentací rozmetat a vysvětlit jak to vidíš jinak ...

[Petra]

V osmé kapitole své knihy "Mír a harmonie v každodenním životě" cituje Raméš Balsekar Mistra Ramakrišnu:

"Člověk si může začít uvědomovat bez jakéhokoliv zastření někým, kdo poznává, či tím, co je poznáváno, a plně překračuje jakoukoliv hru se slovy a intelektuální představy. Jak? Stejně snadno, jako člověk rozpozná zralé mango od nezralého.

Zralý duchovní člověk, ten, kdo je skutečně probuzený, nemusí přijímat společenské závazky nebo se řídit konvenčními náboženskými zvyklostmi. S poznáním, že jedná pouze Bůh, začne mizet pocit, který je na začátku každého jednání – pocit, že člověk něco musí, případně může. Toto poznání znamená konečné naplnění cíle veškerého usilování a sebevýchovy. Když se objeví plod, korunní plátky květů opadají."

[Petra]

Říct že připoutanost je nezralá znamená konstatovat stav, jaký právě je.

"Připoutanost" je popis stavu, hodnotit tento stav jako nezralý je posuzování.
Ale když někdo vidí jablka na té úrovni co lidi...

ne-zralost je stav ... ne-vědomost je stav ... a připoutanost je jedním z projevů tohoto stavu

J.

Když je pochopení, že sebezapomenutí a sebevzpomenutí se neustále opakují a budou vždy opakovat, tak pojmy zralost/ne-zralost jsou zcela zbytečná posouzení.
Ale jestli ti vyhovuje posoudit svůj stav jako stav nezralosti, tak ti to neberu.

[Petra]

Když je pochopení, že sebezapomenutí a sebevzpomenutí se neustále opakují a budou vždy opakovat, tak pojmy zralost/ne-zralost jsou zcela zbytečná posouzení.

No a já říkám, že jakékoliv pojmy
zralost x nezralost
připoutanost x nepřipoutanost
kde je ten zásadní rozdíl?
Ty vidíš "připoutanost" jako popis stavu
J. vidí "nezralost" jako popis stavu.
Třeba máte na mysli stejný stav a nebo taky ne. Můžu ten stav nazvat světle-růžovým (tedy lila/Líla). Je to posuzování nebo konstatování?

[Petra]

Balsekar cituje Mistra Ramakrišnu:

"Člověk si může začít uvědomovat bez jakéhokoliv zastření někým, kdo poznává, či tím, co je poznáváno, a plně překračuje jakoukoliv hru se slovy a intelektuální představy. Jak? Stejně snadno, jako člověk rozpozná zralé mango od nezralého.

Zralý duchovní člověk, ten, kdo je skutečně probuzený, nemusí přijímat společenské závazky nebo se řídit konvenčními náboženskými zvyklostmi. S poznáním, že jedná pouze Bůh, začne mizet pocit, který je na začátku každého jednání – pocit, že člověk něco musí, případně může. Toto poznání znamená konečné naplnění cíle veškerého usilování a sebevýchovy. Když se objeví plod, korunní plátky květů opadají."

pojmy zralost/ne-zralost jsou zcela zbytečná posouzení.

[Petra]

Pomůže to někomu, když se mu řekne: "Tvůj čin je známkou nezralosti."

Ano, může to pomoci.
Odvětím-li: "Jak to?" mohu se z odpovědi dozvědět více o svém chybování v dané oblasti
a potažmo o míře kritikově erudovanosti.
To mi pomůže odlišit od sebe lidi jejichž rady je radno následovat od pouhých všeználků,
kteří si jen honí tričko.

[Petra]

Zralý duchovní člověk, ten, kdo je skutečně probuzený,

Zde je dobře poznat jak posuzovací pojem "zralý" musí být doplněn popisem stavu: "skutečně probuzený".

[Petra]

Když je pochopení, že sebezapomenutí a sebevzpomenutí se neustále opakují a budou vždy opakovat, tak pojmy zralost/ne-zralost jsou zcela zbytečná posouzení.
Ale jestli ti vyhovuje posoudit svůj stav jako stav nezralosti, tak ti to neberu.

je to záležitost rozlišování - buddhi - pokud ti to ovšem něco říká tedy to není záležitostí osobní libosti (tomu co mi vyhovuje) či ne-libosti (tomu co mi nevyhovuje), jakože například ten stav nezralosti, jakože ten můj stav nezralosti

J.

[Petra]

Pomůže to někomu, když se mu řekne: "Tvůj čin je známkou nezralosti."

Ano, může to pomoci.
Odvětím-li: "Jak to?"

Když někdo toto někomu řekne, tak se obvykle otázky "Jak to?" nedočká.
Kdyby mu řekl, že je to čin z připoutanosti, tak je naděje, že se objeví tato otázka, mnohem větší.

[Petra]

Ramakrišna:
Stejně snadno, jako člověk rozpozná zralé mango od nezralého

Rozpoznáním stupně, míry zralosti se zjistí určitý vývojový stav, např. květenství nebo vývinu plodu. Není to posouzení,tj. zkritizování toho stavu.

Posuzovat = recenzovat, kritizovat. Viz

http://www.slovnik-synonym.cz/web.php/h ... =posuzovat

[Petra]

je to záležitost rozlišování - buddhi - pokud ti to ovšem něco říká tedy to není záležitostí osobní libosti (tomu co mi vyhovuje) či ne-libosti (tomu co mi nevyhovuje), jakože například ten stav nezralosti, jakože ten můj stav nezralosti

J.

Když se chceš podřizovat určitým konceptům, tak je to tvoje věc.