Návštěvník píše:Polina svá vlákna smazala.
Petra píše:Návštěvník píše:Polina svá vlákna smazala.
Dík. A nevíš náhodou proč?
Návštěvník píše:Vlákna byla až příliš racionální ...
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Vlákna byla až příliš racionální ...
jj zvláště ty fotečky přírody, květin, brouků, západů slunce ... to je jako kdybys napsala, že na poradnu se živá voda nehodí, hodí se sem jen líbivé emoční bláboly
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:Vlákna byla až příliš racionální ...
jj zvláště ty fotečky přírody, květin, brouků, západů slunce ... to je jako kdybys napsala, že na poradnu se živá voda nehodí, hodí se sem jen líbivé emoční bláboly
Fotečky přírody, květin, brouků, západů slunce, jsou bohužel také příliš přízemní, příliš neduchovní, příliš materialistické........natož pak fotky UFO....
Návštěvník píše:
co ti to zase přelítlo přes nos ...
Tara píše:A dnešní nové vlákno, kde převážně diskutovala zulu s janou tu už taky není? Založil ho návštěvník (asi jana) dnes ráno...
Jana píše:.Petra píše:Tara píše:A dnešní nové vlákno, kde převážně diskutovala zulu s janou tu už taky není? Založil ho návštěvník (asi jana) dnes ráno...
Jana to zřejmě smazala. Zulu to stejně nemůže Janě vysvětlit, když Jana tu zkušenost nemá a tudíž ji nezná.
A co když to nemůže vysvětlit Jana ?
Zulu vysvětluje zkušenosti probuzených,...
Jana pořád dokola mluví o své zkušenosti,....
Jana píše:.Petra píše:Tara píše:A dnešní nové vlákno, kde převážně diskutovala zulu s janou tu už taky není? Založil ho návštěvník (asi jana) dnes ráno...
Jana to zřejmě smazala. Zulu to stejně nemůže Janě vysvětlit, když Jana tu zkušenost nemá a tudíž ji nezná.
A co když to nemůže vysvětlit Jana ?
Kdy je Škaredá středa?
L. Danylenková
[219]V české frazeologii se nachází skupina frazémů, která reprezentuje církevní svátky katolické církve. Zvláštní pozornost si zaslouží Škaredá středa. Brandl[1] ji uvádí s významem ‚popelec‘. Staročeský slovník[2] má pod heslem popelec 1. „popel svěcený a sypaný n. mazaný na hlavy věřících na Popeleční středu; 2. Popelečná (popeličná, popelcová) středa (círk. svátek, počátek předvelikonočního postu)“. Po[220]dobně Ottův slovník naučný:[3] „Popelcem, popeleční středou začíná v církvi katolické čtyřicetidenní půst a čas velikonoční.“ Pod heslem středa OtSN 24, s. 213, uvádí: „Zvláštní jména mají středa popelečná či škaredá a středa sazometná (před Zeleným čtvrtkem)“. Kott[4] má ještě další označení pro Popeleční středu – smetná (z výboru prací Boženy Němcové). Podobně čteme v Příručním slovníku jazyka českého:[5] „Škaredá středa lid. Popeleční“. Přesvědčivé přirovnání uvádí J. Zaorálek[6]: „mračí se jako popeleční středa/jako škaredá středa“. Shodné definice najdeme i v příbuzné slovenštině: „Popolcová streda; príd. len v spojení Popolcová (nár. i Popolečná) streda; hovor. Škaredá streda“,[7] „cirk. Popolcová (Popolečná, zried. i Popolná) streda – deň, ktorým sa v cirkevnom roku začina pôstna doba; hovor. Škaredá streda“ (SSJ 4, s. 281).
Proč vlastně má Popeleční středa, první den katolického půstu, lidové pojmenování škaredá? Škaredá/Popeleční středa souvisí s pojmem masopust. Tradice masopustu jako jedné z nejstarodávnějších karnevalových tradic uvítání příchodu jara v den rovnodennosti sahá až do pohanství. Srov. např. Jungmanna[8], který cituje: „Masopůst, svátek býval u pohanů, v němž modle Bachově ke cti žrali, pili, hodovali, kvasili, tancovali a bláznili…“ U křesťanů masopust zpočátku označoval vlastně období velikonočního postu, srov. stsl. męsopust „40denní (velký) půst před Velikonocemi“.[9] V dnešní spisovné češtině je slovem masopust charakterizována celá doba do začátku velikonočního postu: „Masopust – doba od Tří králů do Popeleční středy; doba zabijaček, tance a svateb.“[10] Vyvrcholením masopustních radovánek byly tři poslední dny před velikonočním postem – neděle, pondělí, úterý. Zvláště masopustní úterý, „poslední před Popeleční středou“ (SSJČ 1, s. 1183), bylo zakončením veselého karnevalového dění, kdy bylo přípustné požívat maso a alkohol. V rukopisné sbírce staročeských pranostik Jana Korbelia z r. 1676[11] je ve verších výstižně charakterizován masopust a půst, který po něm nastává:
„Svatí milí Tři králi
Jsou hodní vší cti, chvály…
Masopustní chvíli se přiblížila,
Mnohá by ráda nevěstou byla…
Potom po takovém veselí
Půst nám zelí jísti velí.
Hned v středu stroj na Popelec
A v smutné roucho se obleč.
Trap své tělo kyselým a jez zelí.
Kaši, kroupy nám Písmo velí.
Hleď potom se zpovídati.
A z hříchů svých počet dáti.“
Epiteton škaredá ‚nepříjemná, mrzutá, nevlídná‘ dostala v češtině první středa katolického velikonočního postu snad proto, že byla pronikavým kontrastem k předcházejícímu masopustnímu úterý, srov.: „Po masopustním úter[221]ku se středa škaredí“ (PSJČ 2, s. 732). Během velikonočního postu bylo zcela zakázáno veškeré veselí a zábavy: „Po půlnoci v úterý masopustní ustalo se v tanci, říkávali: tančí-li se déle, zjeví se mezi tančícími myslivec-čert. Basa se nosí kolem sálu a potom pochová v koutě. – Nastal půst. Ráno jdou všichni osadníci do chrámu pro „popelec“, aby si připomněli „marnost světa“. V domácnostech zahostí se klid, zpívají se postní písně… Prostý tmavý šat, svědomitý půst byly hlavní známky nastávajícího postu. Mnozí odříkají se šňupání, kouření i kořalky. Na „škaredou“ středu, jak také popeleční někde říkají, ustávalo se v předení… Známé je rčení Na škaredou středu už neráda předu…“[12] Potud k původu názvu Škaredá středa „středa popeleční“.
V Trávníčkově slovníku[13] se překvapivě setkáváme s dalším významem: Škaredá středa ‚popelec n. středa před velikonocemi‘. Z toho vyplývá, že F. Trávníček připouští dvě možnosti: Škaredá středa je buď středa popeleční, nebo jde o středu velikonoční, tedy středu před Zeleným čtvrtkem. Podobně nedůsledný je i SSJČ, který u hesla středa (s. 575) uvádí: „poněk. zast. ob. Škaredá s.; círk. Popeleční s.“, zatímco u hesla škaredý (s. 685): „ve spoj. Škaredá středa před Zeleným čtvrtkem; expr. mračí se jako Škaredá středa“. Stejně je tomu i ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky. Výrazy neslovesné (Praha 1988, s. 324): Škaredá středa „velikonoční středa (před Zeleným čtvrtkem); místy též Popeleční středa“.
S velikonoční středou, tj. se středou před Zeleným čtvrtkem, se však pojí jiné lidové názvy. Pojmenování sazometná středa se vyskytuje už před r. 1500 v názvu kázání Jakoubka ze Stříbra: v Sazemetnú středu „ve středu před Zeleným čtvrtkem“,[14] OtSN 22, s. 707, je vysvětluje takto: „Sazometná středa nazývá se středa před Zeleným čtvrtkem, poněvadž Čechové v ten den vymetávali saze z komína za příčinou nastávajících svátků velikonočních.“ Podobně SSJČ 3, s. 266: sazometná středa „středa před Zeleným čtvrtkem“ a PSJČ 5, s. 67: zast. a lid. ve spoj. sazometná středa „středa před Zeleným čtvrtkem“. „Bylo to ve středu před velikonocí čili ve středu sazometnou“ (V. V. Tomek). „Jarní úklid připomíná prastaré označení velikonoční středy, jmenované někde na venkově i dnes sazometná“ (Lidové noviny).
Se sazemi, s jejich barvou, souvisí i druhý lidový název středy před Zeleným čtvrtkem – Černá středa: „Je Černá středa sazometná, den velikého uklízení“ (J. Glazarová; PSJČ 5, s. 67).
Význam „středa před Zeleným čtvrtkem“ má z českých slovníků u hesla Škaredá středa až slovník Trávníčkův.[15] Těžko říci, jak Fr. Trávníček dospěl u lidového pojmenování Popeleční středy k tomuto významu. Možná k tomu přispěl společný sém „nepříjemný“, který obsahují názvy škaredá i sazometná. Další dva slovníky – SSJČ a Slovník české frazeologie a idiomatiky – patrně vycházely v tomto případě z Trávníčkova slovníku. Vyjdeme-li však z dokladů v ostatních slovnících jazyka českého týkajících se Škaredé středy, můžeme tvrdit, že frazeologismy Škaredá středa a Popeleční středa jsou synonyma a označují první den čtyřicetidenního velikonočního postu, nikoliv velikonoční středu (před Zeleným čtvrtkem).
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7590
Ja.na píše:
Naše pravé Já je šťastný stav.
Návštěvník píše:Ja.na píše:Naše pravé Já je šťastný stav.
"Naše pravé Já" je jen tvoje představa. Představa (spojená s pocitem) nějakého našeho Já.
Mimo to Já není nějaký stav. Bez Já nemůže být žádný stav, ale Já není stavem, tedy ani šťastným ani nešťastným.
Takhle, jak furt píšeš o "našem pravém Já", si to dezinterpretují uctívači Boha, když si čtou v Nisargadattovi, Ramanovi atd.
Já není tvoje ani naše!
Ja.na píše:Zulu vysvětluje zkušenosti probuzených,...
Je nesmyslné vysvětlovat něčí zkušenosti, pokud naše nejsou stejné, tedy pokud nemluvíme zároveň i o našich vlastních zkušenostech.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků