Projevuje se realizace na osobě nebo ne?

[Návštěvník]

...ale i presto se deje a probiha neco, co je mimo harmonii....

ano - protože tak to v projevu je - že probíhá i něco co je disharmonické

[Návštěvník]

Ale změň podmínky a přidej do obrazu realizovaného celoživotní fyzické zdraví a pokojnou smrt ve chvíli, kdy se pro ni člověk rozhodne (ne vnucenou tělesným selháním) ...

ano, to je velmi rozšířená představa, která se znaky realizací nemá co dělat

nepovidej

[Návštěvník]

Ví, že umřít nemůže - nejsou to v jeho případě načtené informace, ale neotřesitelná pravda...
- Uvědomění tkví v tom, že on tím netrpí i přesto, že zde může být bolest
- je to dobrovolné rozhodnutí rozpouštět utrpení druhých

přesně tak akorát jen u toho dobrovolného rozhodnutí rozpouštět utrpení druhých ... realizovaná bytost je volně průchodná všem variantám - s realizací odpadl pocit osobního konatelství , zmizel společně se ztrátou osobního středobu - mně se to děje a já to dělám ...

realizovaní to opakují stále do kola ...

ano, ale i dýchá - tedy něco koná - i to se tváří jako osobní konatelství

ano, zvláštní je, že lidé nemívají představu osobního konatelství u dýchání, trávení, srážlivosti krve atd., ale jsou přesvědčeni o osobním konatelství u myšlení, cítění a následných reakcí na to

[.Petra]

ano, zvláštní je, že lidé nemívají představu osobního konatelství u dýchání, trávení, srážlivosti krve atd., ale jsou přesvědčeni o osobním konatelství u myšlení, cítění a následných reakcí na to

Mně to zvláštní nepřipadá. Vegetativní funkce jsou halt vegetativní... Nemusíš se starat, aby ti tlouklo srdce, ale abys měl něco v ledničce, o to se postarat musíš.

[Návštěvník]

...při fyzické bolesti, kdy třeba bolí hlava, tak mi neztotožňování se s tou bolestí tu bolest stále vhání na mysl a bolest nejenže stále je, ale snaží se přebírat vládu nad myšlenkami, pocity atd..... Ale když jakoby dovolím, ať si to teda klidně bolí když chce, bolest je za chvíli pryč... Působí to na mě jakoby obráceně.

tak to funguje ... takové neztotožňování, že není uvědomována bolest i když tu tento projev je zrovna přítomný, je v podstatě odpojením se od toho co se odehrává v mé vědomé přítomnosti

a o tom to rozhodně není, proto to co je odmítáno (buď odpojením se od toho nebo co je potlačeno) - protože my to pokládáme za obtěžující a nežádoucí a proto se toho chceme zbavit, o to více hlásí ke slovu a chce se o to více projevit ve své kvalitě

a když se to nechá naopak plně projevit a dovolí se to být i plně procítěno, tak to obvykle velmi rychle odezní a udělá to místo, zase něčemu jinému co si žádá vědomé pozornosti

s realizací odpadá preference vnímat jen to co pokládáme za příjemné, líbé a harmonické a tomu co pokládáme za nepříjemné, nelibé a disharmonické se vyhnout ... proč ? protože je zde uvědomění, že ten osobní středobod ke kterému dříve bylo veškeré dění vztahováno a se kterým byla prováděna identifikace - buď zmizel nebo byla prohlédnuta jeho iluzornost, protože došlo k uvědomění, že jde je to pouze utkvělá představa, která byla v dětství přijata jako fakt, v níž jsme byli dál a dál utvrzování a zformovalo to náš pohled na sebe a na svět až tak moc že jsem ztratili spojení s naší podstatou, kterou je na úrovni projevu, neohraničenou přítomností ve které se objevil nástroj, který zprostředkovává vjemy ... a myšlenky a různé citové odezvy atd. včetně té myšlenky, že naše existence je omezena na tento konkrétní nástroj

[Návštěvník]

ano, zvláštní je, že lidé nemívají představu osobního konatelství u dýchání, trávení, srážlivosti krve atd., ale jsou přesvědčeni o osobním konatelství u myšlení, cítění a následných reakcí na to

Mně to zvláštní nepřipadá. Vegetativní funkce jsou halt vegetativní... Nemusíš se starat, aby ti tlouklo srdce, ale abys měl něco v ledničce, o to se postarat musíš.

ne všichni jsou toho evidentně schopní ... například k tomu stačí, aby například rupla žilka v hlavě a postarat se o to, aby bylo něco v ledničce člověk nebude schopen

[Návštěvník]

ano, ale i dýchá - tedy něco koná - i to se tváří jako osobní konatelství

pochopitelně že je uvědomováno konání - jako je například dýchací proces nebo myslící proces a odezvy na něj a všechny vzájemné interakce

[malpan]

Malpe, ... Dovedeš vidět to vhodné i tam, kde by sebevědomý duchovňák mohl ohrnout nos nad nevzdělanými polozačátečníky v zakouřeném prostoru, ty vidíš pohyb dopředu a současně i vyváženost v situaci.
Takto bez hádek je Poradna dokonalá.

Zvažoval jsem, jestli ti napsat do SZ nebo to nabídnout pro inspiraci sem...

Nope, není třeba děkovat druhým (mě už vůbec ne), když něco vypustí, protože ty nápovědy tu pro nás byly a jsou stále - to důležité je tvá "ochota" naslouchat a slyšet, co se za těmi slovy skrývá. Děkuj za ni.

[Návštěvník]

smrt se mu stejně nevyhne [/b]- ...

no, to je otázka... Líbí se mi teorie o tom, že i hmotné tělo (nejen duchovní) může žít věčně a nepodléhat zkáze...

smrt těla je akorát to, že se konkrétní forma rozloží do základních prvků ze kterých vznikla a poskládá se z něho zase další konkrétní forma celý život je neustálou proměnou ...

když se na to podíváš tak i ta vzniklá konkrétní forma se neustále mění - není stálá, neproměnná a tím nemyslím jen tělo fyzické

prostě to všechno žije - život je neustálá změna, proměnná ve všech možných modifikacích

chtít aby konkrétní forma zůstala žít věčně a nepodléhala zkáze - proč ?

otázkou tedy spíš je, je-li tu cosi stálého - neměnného

[irulan]

Proč poznávám, že Ramana a Nisargadatta jsou realizovaní? Podle Jany si to jen představuji, protože přece nemohu vědět, jak to měli.

realizovaní jsou podle tebe (a mnoha dalších samozřejmě) Ale změň podmínky a přidej do obrazu realizovaného celoživotní fyzické zdraví a pokojnou smrt ve chvíli, kdy se pro ni člověk rozhodne (ne vnucenou tělesným selháním) a již plně realizovaní nebudou.

Tak vidíš realizaci ty. Podle E. Tomáše je to dost rozšířená představa.
Já vnímám realizaci jinak. Zřejmě podle energie, která je za slovy. Na základě toho nevnímám např.Osha jako realizovaného, ale jen jako probuzeného. Měl obrovské charisma, ale to měl Hitler taky.

Ahoj,
To jsou docela dobrý a zajimavy otazky. Proc to poznáváš, jiný to nepoznava. Čím to je... ?
Musím za sebe říct, ze nepoznavam, ze by byl někdo realizovany. Dokonce zjistuju, ze naprosto nevim, co to ta realizace je. Ac jsem o tom mela dříve všelijaké superlativni predstavy.

[ros]

- je to dobrovolné rozhodnutí rozpouštět utrpení druhých

Není to lidské rozhodnutí, zda někdo bude z někoho snímat z druhých nemoci, ani to zda bude vlastníkem bederní roušky nebo soukromého tryskáče, ani to zda bude rozpoznatelnou realizovanou bytostí nebo potrhlým bezdomovcem.
Nic z toho co se stane "pak" není lidským rozhodnutím.

Věci se dějí, ba i zázraky se dějí, i nemoci se dějí a lidé je interpretují, každý jak umí.

[Návštěvník]

Dokonce zjistuju, ze naprosto nevim, co to ta realizace je. Ac jsem o tom mela dříve všelijaké superlativni predstavy.

no to je realizace už doslova na dosah - protože o žádných superlativech to skutečně není

o tom co je realizace už tu je napsáno dost

je prostě ztráta schopnosti indentifikovat s osobním prožívajícím a konajícím já, které je odděleno od toho co je považováno za ne-já tedy všeho ostatního (ostatních těl a osob, vesmíru i boha)

znakem realizace je, že dotyčný pozbyl strachu ze své vlastní osobní smrti, z bolesti a dalších záležitostí, které jsou běžně považovány za nežádoucí ... že je u něho vnímatelná totální otevřenost vůči naprosto všem vjemům - čemuž se říká bezpodmínečná láska a že dotyčný už nic nepreferuje, nic nezavrhuje, nic nepotřebuje mít ... a ať se děje co se děje, je pevně ukotven v pokoji a míru a to až tak, že to zrcadlí celá jeho bytost (přestože její projev může být nevyzpytatelný) a pro ty, kteří pochopili, že tuto pokojnost nemohou najít skrze osobní prožitky, tak je to natolik silná přitažlivost, že jsou ochotní za ním přijet i z druhé strany zeměkoule a pro ty, kteří ještě potřebují užívat si osobní život je nezajímavý, nebo je pro ně znepokující, nebo se ho děsí, protože jsou jeho přítomností konfrontování se svou vlastní prázdnotou a to někteří až tak, že se ho snaží zabít

[nop]

no, kdo ví... existuje část svitku, který byl objeven nedávno a který má údajně potvrzovat, že Marie Magdaléna byla Ježíšova manželka... a to už je krůček k tomu, aby se někde objevil důkaz, že byl i otcem...

Možné to je, vždyť Ježíš celibát nepropagoval, nedoporučoval, neupředňostnoval...

Celibát je vděčné historické téma. Lze shromáždit dost materiálu. Jsou tu dva okruhy zvyků, židovský a helénský.
a/ židovský.
U židů se předpokládalo manželství, ale ne nutně jednoženství. Důležité bylo, aby se žena stala matkou a tím byla požehnaná. Co dělat, když všichni muži v dohledu jsou už zadaní? Muž mohl mít dvě ženy, jak dosvědčuje zápis o dědění synů od dvou žen:
2. kniha Mojžíše, kap 21:
15 Měl-li by kdo dvě ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu syny, milá i nemilá, a kdyby prvorozený syn byl synem té nemilé:
16 Tedy když dědice ustavovati bude … (následuje předpis jak dědit).

b/ helénský,
zde se vyskytují panenské bohyně, které se nikdy nevdaly (u mužů se celibát neeviduje):
Artemis, patronka řemeslníků, Diana, bohyně lovu, Pomona, bohyně zahradnictví, Aurora, tj. Jitřenka, bohyně jitřní záře, Pallas Athéna, ochránkyně města a hrdinů, Kóré, související s jarní obnovou v přírodě a možná i další.
V Římě Vesta, ochránkyně domácího krbu a tím i rodin. Její kněžky nastupovaly službu ve chrámu od 15 let a byly tam 3 x 10 let jako panny. Ve 45 letech odcházela vestálka „do důchodu“ ke svému příbuzenstvu a mohla se vdát.
Vedle toho je dost bohyň vdaných (Héra, Deméter aj.), a dokonce nevdaná Venuše, která v celibátu nežila.

To je kulturní pozadí doby. Židé věděli o helénské kultuře, ale drželi se té své, židovské.
O tom hovořil i Ježíš:
Matouš 19:
„4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečetli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?
5 A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.
6 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.!“
Pavel k tomu psal. „a toto tajemství je veliké“ (já tomu říkám „magie mezi mužem a ženou“).
Potom mluvil Ježíš o rozchodu:
„7 Řekli jemu: Proč tedy Mojžíš rozkázal dáti (v případě rozchodu) lístek rozloučení, a propustiti ji?
8 Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.
9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou (leč pro smilství), a jinou pojme, cizoloží, i ten, kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
10 Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková nesnadnost s manželkou, není dobré ženiti se.“

Ježíš poprvé promluvil o celibátu, který je opakem izraelského směřování k potomstvu.
„11 On pak řekl jim: Ne všichni chápou slova toho, ale ti, jimž jest dáno.
12 Jsou zajisté panicové, kteříž se tak ze života matky zrodili; a jsou panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.“
Dodatek: „učiněni od lidí“ se asi týká kastrace a také když někomu situace neumožní se oženit. U žen asi jinak, vždyť ve starých dobách mohl mít muž více žen (Jákob měl čtyři).
=
Ježíš povolal ke službě 12 pomocníků.
O Petrovi se ví, že byl ženatý. Ježíš uzdravil jeho tchyni. Petr měl dceru Petronilu, v kalendáři má svátek 31. května. Na tomto rodinném pozadí snadno chápeme rozhovor Petra s Ježíšem o celibátu.
A osvětluje to více také ta slova Ježíše:
Matouš 19: 29 „A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.“

Mezi křesťany se záhy uchytil respekt k celibátu za účelem směřování pozornosti jedním směrem. Pavel např. píše v 1. listu do Korintu:
7, 34 „Rozdílné jsou žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbila muži.“

Od 3. století se někteří uchýlili z rušných měst do tiché samoty a žili ze svých zeleninových políček jako samotáři nebo jak hloučky mnichů. Začalo to v Egyptu u Assuánu (sv. Antonín) a přes Pachomia a Bazilea dospěli v 5. století až ke klášterům podle sv. Benedikta, který pojal klášter jako organizovaný statek s polemi potokem, zahradami, koni, sýpkami a mlýnem, při čemž mnich dodržoval tři zásady („sliby“):

Mnich je vedený opatem (poslechne jej), nemá ženu a osobní vlastnictví (šaty, jídlo a vše dostane od obce, klášter naopak smí a musí mít kolektivní majetek).

[.Petra]

Dokonce zjistuju, ze naprosto nevim, co to ta realizace je. Ac jsem o tom mela dříve všelijaké superlativni predstavy.

no to je realizace už doslova na dosah - protože o žádných superlativech to skutečně není

o tom co je realizace už tu je napsáno dost

je prostě ztráta schopnosti indentifikovat s osobním prožívajícím a konajícím já, které je odděleno od toho co je považováno za ne-já tedy všeho ostatního (ostatních těl a osob, vesmíru i boha)

znakem realizace je, že dotyčný pozbyl strachu ze své vlastní osobní smrti, z bolesti a dalších záležitostí, které jsou běžně považovány za nežádoucí ... že je u něho vnímatelná totální otevřenost vůči naprosto všem vjemům - čemuž se říká bezpodmínečná láska a že dotyčný už nic nepreferuje, nic nezavrhuje, nic nepotřebuje mít ... a ať se děje co se děje, je pevně ukotven v pokoji a míru a to až tak, že to zrcadlí celá jeho bytost (přestože její projev může být nevyzpytatelný) a pro ty, kteří pochopili, že tuto pokojnost nemohou najít skrze osobní prožitky, tak je to natolik silná přitažlivost, že jsou ochotní za ním přijet i z druhé strany zeměkoule a pro ty, kteří ještě potřebují užívat si osobní život je nezajímavý, nebo je pro ně znepokující, nebo se ho děsí, protože jsou jeho přítomností konfrontování se svou vlastní prázdnotou a to někteří až tak, že se ho snaží zabít

Tak dramaticky to s tou realizací nevidím. Jistě existují realizovaní, o kterých nikdo nic neví.

[Pavla]

Ahoj,
To jsou docela dobrý a zajimavy otazky. Proc to poznáváš, jiný to nepoznava. Čím to je... ?
Musím za sebe říct, ze nepoznavam, ze by byl někdo realizovany. Dokonce zjistuju, ze naprosto nevim, co to ta realizace je. Ac jsem o tom mela dříve všelijaké superlativni predstavy.

Iru, neni o co stat... v knize Iluze, od Richarda Bacha na otazku," jaky to je, byt Mistr?" odpovida mistr ...:"pekelny zklamani"

[.Petra]

Ahoj,
To jsou docela dobrý a zajimavy otazky. Proc to poznáváš, jiný to nepoznava. Čím to je... ?
Musím za sebe říct, ze nepoznavam, ze by byl někdo realizovany. Dokonce zjistuju, ze naprosto nevim, co to ta realizace je. Ac jsem o tom mela dříve všelijaké superlativni predstavy.

Iru, neni o co stat... v knize Iluze, od Richarda Bacha na otazku," jaky to je, byt Mistr?" odpovida mistr ...:"pekelny zklamani"

Když někdo něco očekával a představoval si, tak je to pak často úplně jinak.

[irulan]

Tak vidíš realizaci ty. Podle E. Tomáše je to dost rozšířená představa.
Já vnímám realizaci jinak. Zřejmě podle energie, která je za slovy. Na základě toho nevnímám např.Osha jako realizovaného, ale jen jako probuzeného. Měl obrovské charisma, ale to měl Hitler taky.

Ahoj,
To jsou docela dobrý a zajimavy otazky. Proc to poznáváš, jiný to nepoznava. Čím to je... ?
Musím za sebe říct, ze nepoznavam, ze by byl někdo realizovany. Dokonce zjistuju, ze naprosto nevim, co to ta realizace je. Ac jsem o tom mela dříve všelijaké superlativni predstavy.

Jsem moc ráda, že jsem to slovo "realizace" a všelijaké definice, jak ji tady např. prezentuje Zulu, neznala. Zkušenost by zřejmě vůbec nepřišla, protože by byla zastrašená všemi těmi představami, jak to má být a nejinak.
Vidím to jako Nisargadatta, že existují i takoví realizovaní lidé, kteří tyhle všechny slova, definice a představy nikdy neslyšeli a zřejmě by byli trošku udiveni a pobaveni, kdyby se to k nim doneslo.

No jo, ale ted o tom píšeš, co to tedy je? Mas zrejme tu zkusenost, ze...Jak jsi poznala, co to je a ze to je prave ta "realizace"?

[irulan]

...

Jsem moc ráda, že jsem to slovo "realizace" a všelijaké definice, jak ji tady např. prezentuje Zulu, neznala....

Lidi mají různe zkusenosti a metoda pokus-omyl nemusí byt o nic blbější nez se vyvolenecky trefit na poprvy. On pak treba clovek dokáže opravdicky soucitit s temi v slepých uličkách (pac to zná) a uvědomuje si, ze se muze kdykoliv v takovy uličce ztratit znova a znova.

[.Petra]

Jsem moc ráda, že jsem to slovo "realizace" a všelijaké definice, jak ji tady např. prezentuje Zulu, neznala. Zkušenost by zřejmě vůbec nepřišla, protože by byla zastrašená všemi těmi představami, jak to má být a nejinak.
Vidím to jako Nisargadatta, že existují i takoví realizovaní lidé, kteří tyhle všechny slova, definice a představy nikdy neslyšeli a zřejmě by byli trošku udiveni a pobaveni, kdyby se to k nim doneslo.

No jo, ale ted o tom píšeš, co to tedy je? Mas zrejme tu zkusenost, ze...Jak jsi poznala, co to je a ze to je prave ta "realizace"?

Co to je, ti nemohu řict, protože pro to nejsou slova. A to je na tom právě to nejlepší - nebot mysl to nemůže uchopit. Pokud to mysl může uchopit - tak jako v definici od Zulu, tak to není realizace. Tedy ne ta, o které mluvím já. Realizovaní ti neříkají, co to je, ale "jen" že to je.
Přidávám se proto k Malému Jardovi, že všechny definice a popisy jsou zavádějící.
Samozřejmě je dobře možné, že to, co tady Zulu prezentuje, je přesně to, co měla právě ona slyšet - jestliže jí to řekl její učitel. Víš, tak jako v Matrix - "to bylo určené jenom tobě, to, co jsi měl právě ted slyšet", nic víc.

[.Petra]

...

Jsem moc ráda, že jsem to slovo "realizace" a všelijaké definice, jak ji tady např. prezentuje Zulu, neznala....

Lidi mají různe zkusenosti a metoda pokus-omyl nemusí byt o nic blbější nez se vyvolenecky trefit na poprvy.

Podle mne "vyvolenecky trefit na poprvé" není možné, i když to tak může vypadat.

On pak treba clovek dokáže opravdicky soucitit s temi v slepých uličkách (pac to zná) a uvědomuje si, ze se muze kdykoliv v takovy uličce ztratit znova a znova.

Jo, soucítit s nimi a hlavně je na to neupozornovat, že jsou v slepé uličce.